Podobizna Doriana Graye
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172822/bmid_podobizna-doriana-graye-172822.JPG
4
6925
6925
Příběh s fantastickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně. Krásného Doriana Graye portrétuje malíř Basil Hallward, který je Dorianovým vzhledem uchvácen a naivně si myslí, že sličný mladík je a vždy bude ztělesněním dobra. Uzavřený malíř se přátelí s lordem Henrym, ten je povahově zcela jiný. V každé společnosti je Henry ozdobou, oslňuje hlubokomyslnými úvahami, nemá žádné morální zábrany. Na bohatého sirotka Doriana, původně stydlivého a nezkaženého mladíka, má Henry zničující vliv. Také před nadaným malířem rozpřádá neuctivé teorie o zbytečnosti portrétování. Portrétovaný člověk stárne, kdežto obraz zůstává nepříjemným svědectvím o ztraceném mládí. Doriana ta představa poleká natolik, že si přeje, aby místo něho zestárl jeho obraz. Tím, jak se ocitá plně pod Henryho vlivem a mění se jeho povaha, mění se portrét ve stvůru, která odráží ošklivost Dorianovy duše, avšak sám Dorian Gray nadále září půvabem a pelem mládí. Chová se už jako lord Henry. Pohrdne svou romantickou láskou, nezastaví se ani před zločinem. Nakonec zaútočí na podobiznu ohyzdného starce, ve kterou se původní portrét proměnil…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1927 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Útlá kniha, která mi přišla nesmírně dlouhá a nudná.
Zřejmě na ni ještě nejsem připravená.
První polovina se šíleně vlekla a pro mne byla o ničem, spousta myšlenek a náhledů, které jsou tak nějak samozřejmé.
Myšlenka obrazu, který stárne a mění se místo nás, je ale výborná.
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knih. Ta myšlenka s měnícím se obrazem je geniální. Ten rozpor mezi krásou tělesnou a duševní, o jejich neoddělitelnosti a všechny ty vtipné a zároveň hluboké myšlenky všude kolem. Boj se stárnutím evidentně taky není jenom výdobytek dnešní vyumělkované populace. Tohle téma bylo, je a bude aktuální, dokud bude lidstvo samo. Naše povrchnost se s dobou moc nemění. Ale je krásný jedinec opravdu šťastný jedinec? Mrkněte na obraz. Před lety jsem byla několikrát nadšeným divákem muzikálu Obraz Doriána Graye v divadle Ta Fantastika s Davidem Krausem, Kamilem Střihavkou a Bárou Basikovou v hlavních rolích. Hudba Michala Pavlíčka tomu dala nevídaný rozměr a vždycky, když budu číst tuhle knihu, budu tu hudbu slyšet.
S obrazem Doriana Graye mám problém. V první části knihy, (nejen tam) je tolik moudrých myšlenek, až je po nějaké době přestávám plně vnímat. Po čase se objeví dlouhé popisy, při kterých se začnu nudit. Konec pak na mne působí vyloženě depresivně. Možná by pomohlo, kdybych knihu četl s přestávkami, po malých částech, ale to bohužel není můj styl.
Ráda se mezi četbou nových knih vracím i k dílům čteným v době středoškolských let.
Dřív na mě Obraz Doriana Graye působil jako kronika narcismu, dnes oceňuji spíš hloubku myšlenek a filozofický podtext. Ať tak či onak, kniha je jednoduše geniální.
Knihu jsem si dlouho chtěla přečíst, až na to došlo. Myslím si, že tuto knihu napoprvé pochopí zejména lidé, co vědí něco málo o filozofii. Některé pasáže mi dávaly dost zabrat. Děj byl ale přesto krásný a plynulý. Určitě nedám na první dojem a v budoucnu ji zkusím přečíst znovu.
Poprvé jsem se do této knihy nemohla vůbec dostat, ale napodruhé se to povedlo a jsem ráda, že jsem vydržela. Kniha je o ničem a zároveň o všem. Je postaven v zásadě hlavně na dialogu, což jako vášnivý čtenář fantasy né vždy ocením, ale tato kniha se nakonec stala mojí nejoblíbenější vůbec a rozhodně to bude ta první, kterou si jednou koupím do knihovny.
Četla jsem v rámci maturitní četby. Nicméně mile překvapila a určitě si ji ráda přečtu znovu.
Zvolila jsem podobu rozhlasové hry a rozhodně nelituji. Nadruhou stranu si tuto knihu rozhodně pořídím do mé knihovny. Nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Film jsem viděla, ale nezaujal mě tolik jako knižní předloha.
Dialogy výborné, ale vlastně nic jiného tam ani nebylo, nic mě na ní nezaujalo. Pro mě neskutečně nudná knížka, do které jsem se musel nutit a měl jsem pocit, že vůbec neubývá. Ač celkem krátká, trvalo mi snad měsíc než jsem ji dočetl. Nějak mi ty problémy šlechty 19. století nic neříkají.
Nečekal jsem, že mě takhle chytne knížka zařazená do povinné četby. Sice jsem ji četl zpětně a dobrovolně, ale i to se počítá. Skvělá atmosféra od začátku do konce. Solidní horrorovka.
Prostě srdcová záležitost. Potom co jsem se na střední prokousávala Starcem a Mořem v domnění, že to nikdy neskončí, četla jsem Obraz Doriana Graye. To znovu obnovilo mou víru, že povinná četba není jen nutné zlo.
Malíř Basil a Lord Henry zastávají oba naprosto odlišný způsob žití a morálních zásad. Lord Henry má na mladíka dost negativní vliv.
Dorian sám na sobě necítí důsledky svých činů, nic mu nebrání v nezřízeném životě, kdy se na nic a na nikoho neohlíží. Jen jeho portrét ukazuje co se s kdysi nevinným mladíkem a jeho duší stalo.
Je to temný příběh, o tom jak moc se může člověk změnit, o povrchnosti krásy, zkaženosti, morálním úpadku, ale také o lásce.
Kniha přečtená nejmíň 5x. Opravdu mistrovské dílo, které mě oslnilo na střední škole a které zůstává mou nejoblíbenejší knihou. Žádná z filmových adaptací se s tim nemůže měřit ani v nejmenším.
No hele, já bych to rozdělil na tři části. Tu první, kde je seznamka a hodina výtvarný výchovy, tu druhou, kde se děje úplný sprostý slovo a nakonec tu třetí. Tam celý drámo docela pěkně finišuje. U druhý části jsem se topil, trápil a nemohl se dočkat konce, ale třetí část mi to vynahradila.
Připomínalo mi to příběh Jekylla a Hyda. Obojí se to odehrává ve stejný době v Londýně plným znuděnejch lordů, sirečků, baronek a je tam tajemný drámo. To je společný ale od teď se to dělí. Tady jeden patlal čmárá portrét jednoho mládence, kterej by mohl podle svýho gesichtu aspirovat na titul muže roku, nebo vystupovat v pořadu Geordie shore. To bohužel v tý době ještě nevynalezli, tak se jenom potlouká po městě a oblbuje herečky.
Když je čmáranice hotová, řekne si Dorian himlhergot sakra práce, já mám ale fakt výstavní gesicht, himbajs.
Přemejšlí a řekne si hrome, kdyby tak můj gesicht byl furt stejnej a stárnul místo toho ten obraz. Pak byly nějaký skvrny na úplňku, dostavník přejel černou kočku, Jolandě spadla křišťálová koule rovnou na kuří oko a vlivem všech těchto událostí se to doopravdy stane. Pak se tam pár desítek stran jenom pindá, ale když to přetlučeš, tak pak můžeš sledovat přehlídku blbejch náhod, sviňáren a vražd. koho se to týká, ten nestihne říct ani basama dudama, jak bude překvapenej. No je to jako kšandy na tlustejch lidech. Taky napjatý jak struny.
Jak to asi dopadne? Jako známku by ode mě Oskar dostal 2+.
Zcela zásadní kniha mé puberty, miluju popisy věcí v této knize i vývoj postav a tu všeobjímající temnotu. Skvělá kniha!
Dodnes má tato kniha i po hromadě let speciální místo v mém srdci a stále nedokážu racionálně vysvětlit proč. Má určitou povahu, která se pro mne stala návykovou. Možná to bude tím, že témata, co toto dílo surově a bez ostychu rozebírá taková, jaká jsou na povrchu ale i v těch nejtemnějších stínech, mě jednoduše děsí. Syrový hřích, neodbytná vina, trest, narcisismus, nepředstavitelné neřesti, odvrácená strana a pomíjivost krásy, zatracená duše. Neskutečně silná a rozsáhlá témata, která mi nahánějí husinu.
3,5*
Jistě jsem nevěděla, co od knihy čekám, ale čekala jsem hodně. Když jsem knihu začala číst, první polovina byla skvělá. Naprosto úžasná, byla jsem z ní úplně uchvácená. Poté se to začalo lámat. Do druhé třetiny se to ještě četlo krásně, při dalším čtení mě ale kniha zklamala. Děj obsahoval spoustu nudných vsuvek, které se pořádně nedaly číst. Děj už skoro neubíhal a pro mě to bylo dost zklamání.
Co se mi na ní ale líbilo, byl pohled na život z té druhé strany. Z vyšší vrstvy, která nemá zrovna mravný život. Kniha obsahovala spoustu myšlenek, nad kterými opravdu má cenu se zamyslet.
Nuže kniha mě opravdu zaujala, děj i námět se mi moc líbil, ve finále malinko zklamaná třetí třetinou knihy, ale celkový dojem je příjemný a fajn. Ve finále to nebylo vůbec špatné, jen si tak říkám, že spousta pasáží v knize ani nemusela být, vůbec by jí to na kvalitě neubralo, právě naopak.
Ďábelsky napsaná kniha o neřestech, vině a trestu, hledání rovnováhy, lpění na malichernostech, opiu, nudě, narcismu a duši. Napadá mě třeba i “podobnost” s Harry Potterovským viteály, nebo s pokleslou morálkou vyšší společnosti tak dokonale popsané v Nebezpečných známostech. Je zajímavé, co všechno může probudit zlo v člověku a kam až to může dojít, když se nechá růst.
Kniha má hodně pomalý rozjezd. Vlastně se tam do poloviny nic moc neděje. Pak se ale děj rozjede a stránky mi ubíhaly pod rukama. Zaujal mě hlavně konec knihy.
Úžasně temná kniha. Chystala jsem se na ni dlouho a možná to bylo dobře. Pohled do zvráceného nitra muže, který se zaprodal ďáblu, aby se z něj ďábel stal.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1919 | Slavík a růže |
Tato kniha neomrzí. Námět, který zná snad každý. Je to příběh k zamyšlení, ve kterém se skrývá tolik pravdy...