Podsvětí
Michal Šefara
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334432/bmid_podsveti-v9V-334432.jpeg
3
218
218
V pražském metru se děje něco zvláštního. Výpadky světel, podivné oltáře v tunelech, ozvěny a stihomamy jsou však jen předzvěstí blížící se apokalypsy. Vedoucí techniků, starší muž přezdívaný Haďák, mladá úspěšná farmaceutička Nina, osudově přitahovaná metrem, a člen pořádkové policie pracující v metru nazývaný Kerber spolu na první pohled nemají nic společného. Jejich vazby jsou však daleko hlubší a osud nasměroval jejich kroky do vražedné temnoty tunelů – za tajemnými Stíny i jejich nohsledy, kteří se nezastaví před ničím. Mysteriózní thriller Michala Šefary přináší zcela nový, neotřelý pohled na pražské metro, a po jeho přečtení už vám žádná ze stanic ani cesta tunely nebudou připadat stejně fádní jako předtím.... celý text
Přidat komentář
Jsem z knihy dost rozpačitá. Moc me bavil námět a zajimava fakta o metru, ale rozhodně bych ji o kus zkratila a vic propracovala. Rozuzlení bylo dost schematicke a nedotazene.
Mě se kniha líbila. Do půlky to utíkalo děj byl napínavý, v poslední třetině se to trochu kouslo, ale nakonec zase rozjelo. Prostředí metra i Prahu mám ráda a v metru si na knihu určitě často vzpomenu:-) Jediné co mi opravdu vadilo bylo slovo "huh" bylo v knize často a podle mě zbytečně, protože věta se dala použít i bez něj. Trochu jsem čekala konec takový, jaký přišel a jsem za něj ráda, protože právě díky tomu si knihu určitě nechám a zase někdy přečtu.
Velmi čtivě psaný příběh, který byl ale místy protkán atmosférou působící křečovitě, takže jsem u čtení neměla pocit, o jaký jsem stála a v jaký jsem doufala. Postavy mi nebyly příliš sympatické, ale oceňuji dialogy, které mi připadaly hodně realistické.
Nicméně nemohu dát víc hvězdiček, jelikož mi příběh nakonec přišel příliš přitažený za vlasy i na Urban fantasy.
Nějak mi to celé přišlo přitažené za vlasy. Jasně, je to fantasy, ale kniha mě prostě neoslovila. Navíc by se měl autor naučit skloňovat slovo Florenc, protože "před Florencem" je i na mě jako ne-Pražáka trochu moc.
Tak jak jsem se na knížku těšila tak mě i zklamala, možná jsem do toho šla s vyššími očekáváními, knize se ale nesmí opomenout v celku dobrý námět a i když se kniha chvílemi četla hůře, není to zas úplná tragédie.
Kniha Podsvětí je fantasy příběh z Pražského metra a jako fantasy příběh je to potřeba brát. Protože ten, kdo jezdí každý den metrem zjistí, že ho bere jako samozřejmost. Nevidí co se za bezchybným provozem skrývá.
Všechny věci začnou lidí zajímat až tehdy, když se pokazí. Před tím to byly samozřejmosti, ale teprve po jejich konci se lidé probudí. Nastane zmatek a stres. Rychle hledají náhradní věci, řešení, partnery. A když to nejde - hledají se viníci.
V metru se v podstatě nic neděje a toto je fantasy příběh o tom jak metro ožívá.
I když na konci se skoro všechny fantasy události logicky vysvětlí.
Příběh je také o frustraci hlavních protagonistů, kteří nejsou spokojeni se svým životem, prací a milostným životem. O frustraci všech ostatních a hlavně mladých lidí tam nahoře a proto se začnou stahovat dolů do podzemí.
Metro volá ty, co to dole dobře znají, co dolů patří. Aby mohli splynout.
Lidem schází řad, to je jasné.
Jsou zmatení, bloudí jak ovce. Bez cíle. Bez smyslu. Ale brzo budou mít zase řád.
Ale předtím než jim dáme řád, musí zažít pravý opak.
Na začátku byla temnota. A temnota bude i na samém konci.
Temnota je mocnější než světlo. Vždyť temnota tu byla dřív než světlo.
Před Stíny neutečete. Nemůžete utéct před sebou samými.
PS:
Díky Nině jsem se na to známé metro začal zase dívat trochu jinýma očima.
Nechť dobře splyneš.
Četla jsem před pár lety, pamatuju si z toho, že blonďatá chemička nebo bioložka žila ve sklepním bytě a jednou, patrně v metru, jí cestu zkřížil policajt Kerber, kterýmu trochu foukalo pod tašky. Slyšel, jak na něj z tunelů metra každou chvíli něco volá "Kerbereeee...", a pak tam byla nějaká závěrečná akce, kdy jsem si nebyla jistá, jestli z metra vylezly příšery, nebo to je nějaká fantazie hlavní postavy. Připadalo mi to dost přitažené za vlasy a taky autor nějak nedokázal v pražském metru vytvořit tu mystickou atmosféru, jakou patrně zamýšlel. Na to máme asi málo linek a jsou takový celý moc organizovaný a uklizený...
K této knize jsem se dostal úplnou náhodou a rozhodně nelituji poupě. Jako milovník metra od Dmitry Glukhovského jsem si i tuto knihu užil od první stránky po konec. Navíc valnou většinu knihy jsem přečetl při cestách po Praze v metru. Velmi poutavý příběh, který Vás vtáhne do děje. Rozhodně doporučuji, stojí to za přečtení ;)
Napínavý příběh z pražského metra, podobnou jsem snad ještě nečetla. Ráda čtu příběhy, které se odehrávají v místech, která znám a Praha vede. Celé čtení jsem si tak představovala vzpomínané stanice metra, bezdomovce na Smícháči, Hlavní nádraží... Za mne naprostá spokojenost a zároveň i milé překvapení.
Huh, sice jsem to dočetl, ale musel jsem se hodně přemáhat. Nemohu si pomoci, ale jiné slovo než slátanina mne při hodnocení nenapadlo. Chyba může být samozřejmě i ve mně, nejsem asi na tento druh literatury správně naladěn, ale pro mne to byla zbytečná ztráta času. Ze slušnosti k českému autorovi jedna hvězdička.
Byla jsem až neuvěřitelně překvapená jak autor napsal knížku jejíž děj se odehrává jen v Pražském metru a nikde jinde. Knížka byla napínavá, velmi zajímavá a i po přečtení musìte o knížce pořád přemýšlet. Za mě určitě doporučuji!
...a taky, že to tak třeba jednou dopadne :)....propojení s mýty super....na konci to byl nějak moc "americký akční film"......sympatické hlavní postavy, každá má své problémy, ale těmi jsou vlastně propojeny do jednoho velkého, tmavého, hrůzunahánějícího Podsvětí.
......." Jasně, no...energie memůže přece jen tak zaniknout. Na tom je postavená příroda. Nic nezanikne, nic neumírá. Ne doopravdy. Země vyplodí kytku, tu sežere kráva, krávu sežereme my v mekáči, krávu vysereme, a to všechno pak steče zpátky do země. A ta země plodí další kytky.
Nikdy nic neumře."
„Většina podzemních pověstí vznikne tak, že lidé vidí nějaký vchod, třeba jen několik metrů dlouhého sklepení a vybájí si za ním celou chodbu.“
… která možná vede do neznáma, možná se v ní skrývá celá armáda, a nebo nějaké děsivé mystérium, spekulovat můžete po libosti – kdykoliv a o čemkoliv … takové schody vedoucí do tmy totiž vzbuzují určité vzrušení … vyburcují fantazii, která se rozběhne tunely a příběh je na světě :-).
Otázkou je, jaký ten příběh bude? … o tomhle se dočtete, že je mysteriózní … za mě, s lehkým zaváháním, ano, … ale taky, že je to thriler … tak za mě, s celkem jednoznačným, ani náhodou, vlastně jsem dost rozpačitá s jeho zařazením, takže začnu asi pěkně přímo u zdroje … u vstupu do pražského metra, stavby, která má, jako asi každá taková pod zemským povrchem, svá tajemství, která samozřejmě přiživují fantazii – a tak pak vznikají různé pověsti či mýty … spekulovat se tak dá téměř o čemkoliv :-) … stačí třeba právě divné schody, neužívaný tunel, kde by se schovala celá armáda tajemných stvoření, nebo záhadný nápis na zdi (mimochodem právě o něm mluví sám autor) … a námět na příběh je na světě, teď už to je jen na autorovi:
… má prostor, kde může využít způsob fungování toho pražského „Podsvětí“ :-), popisy stanic, rituálů a úkonů zabezpečujících jeho chod, a samozřejmě lidí, kteří do tohoto světa náleží, všechno to do sebe pěkně pasuje, a vyprávění je v tomto směru přirozené a funkční,
… má tak nejvyšší čas přidat do příběhu tajemství – záhadu, pohromu, či nebezpečí, které se na metro, potažmo lidi v něm, potažmo všechny lidi, nevyhnutelně řítí … i v tuhle chvíli zatím vše funguje dobře, příběh se rozvíjí a vy jste napnutí, co na vás v útrobách téhle podzemní říše číhá :-),
… jenže pak přijde nevyhnutelné … příběh má samozřejmě i své hlavní hrdiny, a najednou se to všechno nějak zadrhne, ozubená kolečka do sebe zapadnou jen s námahou a celé to soukolí už není tím bezvadně fungujícím celkem, běžícím jako hodinky, a prostě to najednou začne skřípat.
A tak se musíte ptát, co se pokazilo? … použití mytologie je dobrý, mezi čtenáři (i u mě) určitě oblíbený nápad, jenže!, proč proboha antické? … v Praze! (máme přeci svoji vlastní, takhle totiž antická bohyně pohybující se pražským metrem působí, jak se říká, jak pěst na oko) … to pokažené kolečko tam nějak vpašovali naši hrdinové, „antická bohyně“ Nina, resp. její postava jak vystřižená ze Sexu ve městě, ale ani ostatní na tom nejsou o moc lépe – policista Kerber – působící vzhledem i chováním dost prvoplánově jako hlídač podsvětí (ale jinak docela „sympaťák“ :-)) a technik Haďák – odkud pochází jeho přezdívka, jste jistě už uhodli, jinak Ostravák v Praze, v čemž bych neviděla problém, kdyby se to celé nějak nezadrhávalo na mluvě - za mě hlavní slabině celé knížky – nezvládnutý jazyk – místy přemoudřelé a místy infantilní vnitřní monology i dialogy Niny, a lá romány pro dívky a ženy, rádoby drsný jazykový projev Kerbera prolínající spisovné výrazy s vulgárními způsobem mluvy drsňáků, který mi vůbec neseděl (ta kombinace byla zvláštní a těžko uvěřitelná), a do toho všeho zvláštním způsobem užitý občasný Haďákův ostravský dialekt … výsledkem pak byla změť, které korunku nasadil (nejen zde kritizovaný) bohatě nadužívaný výraz HUH! (fakt si všimne každý :-).
Nechci ale být velkým kritikem, mně se to vlastně, jako celek, docela líbilo, melodie, kterou jsem poslouchala sice sem tam vyloudila nějaký falešný tón (ale mé hudební nadání není na takové úrovni, že bych ho vždy s zaznamenala :-), sice to určitě nebyl napínavý thriler, ale když příběh přijmete jako odpočinkové čtení s mysteriózními prvky, pak jsou 3* opravdu na místě a vzhledem k mládí autora, věřím, že určité „mouchy“ ještě vychytá, já si od něj určitě ráda ještě něco přečtu :-).
I když je láska Michala Šefary k pražskému metru evidentní, nějak ji podle mě nedokázal plně využít. Vytáhne sice pár zajímavých informací o jeho historii, ale vesměs jde o všeobecně známé střípky. Tuzemské Nikdykde se tak rozhodně nekoná, ačkoli to evidentně ani nebylo úmyslem. Naneštěstí jsou postavy jak z vystřihovánky a jejich životní osudy jsem jim věřil asi pikosekundu. Podobně trpí zápletka, která hlavně zpočátku je dost nepřehledná a chvilku trvá, než se začne formovat ústřední motiv. Ten bohužel zazdí finální kataklyzma v ulicích Prahy, odehrané jakoby bezděčně a navíc mimo hlavní scénu. Aby toho nebylo málo, množství nápadů zůstalo zcela nevyužitých, což ostatně platí i o mytologii samotného Podsvětí. Přesto oceňuji snahu a slušný základ. Jen mi to celé přišlo jako první verze rukopisu, na kterém se ještě mělo nějaký čas pracovat. A hlavně se nebrat toliko vážně a nemoralizovat. Vyznívá to totiž přesně tak, jako u mnoha pětadvacátníků - úmorně, vzhledem k (ne)prožitým letům.
Ze začátku jsem četla velmi rychle - líbil se mi popis myšlenek postav a spád děje. Ale někdy k prostředku knihy se vše nějak zpomalilo. Stále opakování toho, že za to můžou Ony!, které vlastně ani nepotkáte, bych překousla (člověk si pak řekne, že otevřená vrátka na další díl, proč ne). Ale když je hlavní bitva ukončena jednou větou, hlavní hrdinové zapomínající na ostatní postavy, to už jsem se upřímně těšila na dočtení poslední stránky.
Ale souhlasím s tím, že teď už se v metru cítím trochu jinak.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Podsvětí |
| 2020 |  Tanečnice |
| 2012 | Banda lvů |
| 2022 | Křížová cesta |
| 2014 | Nezlomná galéra |
Tak tohle byla pecka. Jakože miluju řeckou mytologii, ale nenapadlo by mě, že by to mohlo fungovat ve spojení s pražským metrem.
Kniha je opravdu dobře napsaná a čtivá i když ze začátku jsem se trošku ztrácel v postavách, jak kapitoly začínali neurčitě, tak jsem nevěděl jestli vypráví Kerber nebo Haďák.
Musím uznat, že jsem při čtení večer neměl úplně dobrý pocit, takže strašidelná část byla zvládnutá taky skvěle.