Podvolenie
Michel Houellebecq
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483882/bmid_podvolenie-Xtp-483882.png
4
805
805
Vo Francúzsku blízkej budúcnosti akademik François sleduje postupný rozklad svojho života. Sexuálna túžba upadá, nemá blízkych priateľov a vrchol svojej kariéry dosiahol prácou o spisovateľovi z 19. storočia Jorisovi-Karlovi Huysmansovi. V spoločnosti neskorého kapitalizmu, v ktorej sa z konzumizmu stalo náboženstvo, je François duchovne vyprázdnený, a tak hľadá spôsob zaplnenia vákua svojej existencie. A nie je jediný. V prezidentských voľbách roku 2022 sa do druhého kola dostávajú Marine Le Penová z Národného frontu a Mohamed Ben Abbes z novovzniknutej strany Moslimské bratstvo. V kontroverznej koalícii s mainstreamovými stranami sa Ben Abbes dostáva k moci a Francúzsko sa zo dňa na deň radikálne zmení. Začína platiť islamské právo: ženy musia chodiť zahalené, podporuje sa polygamia a pred Françoisom sa otvára nový život. Podvolenie je krutou satirou a zároveň hlbokým zamyslením nad izoláciou, vierou a láskou. Autor vďaka talentu a vizionárstvu svoj pohľad na našu starnúcu civilizáciu formuluje s dávkou komiky a zároveň fatalistickou melanchóliou. Podvolenie je podmanivým politickým a morálnym podobenstvom.... celý text
Přidat komentář
Od knihy jsem měla velká očekávání, ale nakonec mě kniha dost zklamala. Hlavní hrdina byl nudný a nesympatický. Události, které měly byt na knížce zajímavé, byly zmiňovány bohužel jen okrajově.
Velmi se mi líbilo. Pěkný styl, zajímavá forma, dobré téma. Moje první setkání s autorem a rozhodně nebylo poslední.
Pozoruhodný román. Často se o něm mluví jako o temné vizi islamizované Evropy, ale (jak je trefně rozebráno v doslovu) Houellebecq nabízí poněkud ironicky Islám jako léčbu neduhů upadající evropské civilizace. Jak říká Dr. House, léčba je jednoduchá, klíčová je diagnóza. A ta se autorovi velice povedla. Na své si přijdou i milovníci dekadentů z konce 19. stol, se kterými je vedena paralela.
Nedočetla jsem, po šedesáti stranách jsem skončila.Zbytek jsem už jen namátkově prolistovala.
Zajímavá kniha. Od námětu jsem čekala trochu víc. Přišlo mi, jako by se autor bál popustit uzdu své fantazii a raději vždy děj vrátil do reality povídáním o Huysmansovi.
Nečekala jsem islámskou brutalitu, nejsem xenofob, ale myslela jsem, že nová vláda a prezident významněji zasáhnou do děje v knize.
Příběh měl podle mě zajímavý potenciál, jen bych asi změnila profesi hlavního hrdiny.
Jinak ale knihu hodnotím kladně, nečišela z ní žádná nenávist atp., což si představovali všichni z mého okolí, kterým jsem jen malinko naťukla děj.
Kladně pak hodnotím i uvěřitelnost knihy.
Z téhle knížky mi bylo trochu psychicky špatně... Smekám před autorem v tom, že doteď neumím odhadnout, do jaké míry je to sci-fi, blízká realita či hrozba.
Když začnu přemýšlet v podobně stavěných větách, jaké tvoří knihu, kterou právě čtu, je to pro mě jasná známka toho, že se mi vypravěčův styl vážně líbí - a to je jednoznačně případ Podvolení. Velmi snadno jsem se dokázala ztotožnit s hlavním hrdinou (třebaže si nemyslím, že bychom si příliš rozuměli). Líbilo se mi, jak se jeho životní situace prolíná s osudem literáta, o kterém kdysi napsal disertační práci (a který je mi absolutně neznámý). Musím říci, že mi dlouho nedocházelo, kam osud našeho intelektuála směřuje, pořád jsem čekala nějakou katarzi, odpor... a až na posledních stránkách jsem si uvědomila, že děj skutečně spěje... k podvolení. Nastíněný vývoj mi připadal vcelku uvěřitelný a důvody, proč by měl islám převzít kontrolu nad Evropou, logické. Možná jsem čekala ještě trochu víc vzhledem k tomu, jaký byl kolem Podvolení před časem "hype", ale přitom mi není úplně jasné, co vlastně by tam ještě mohlo chybět. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a možná že sáhnu rovnou po Serotoninu. P. S. Opravdu jsou (někteří) muži tak moc determinováni sexem?
Třetí pokus o sblížení z tímto spisovatelem opět nedopadl. Hlavní hrdina intelektuál, který není schopný žít normální život a navazovat vztahy. Velké dějiny kolem něj probíhající jsou nesmyslné, bez jakékoliv vazby na realitu. Kvalitní jazyk, ale autor žije v mimoběžném vesmíru s mým.
Postava povrchního, znuděného, sebestředně prázdného pokrytce s celkem vulgární sexualitou byla geniální......jen nevím proč s ním mít trpělivost ve vzácném volném čase ??
A číst o tomtéž v bledě modrém co je součástí každodenní české politické reality?? Vydržela jsem to sto stran a budu raději věřit v pevnost, byť křehkou, křesťanských základů Evropy i Ameriky, které přece jen nevyčpí ani v současně zběsilé a morálně příliš neukotvené společnosti.
Zvolené téma je celkem dobré, ale až zbytečně komplikovaně uchopené. Ne na vše je provokace dobrý nositel myšlenek a ryzích hodnot. V celé té dekadenci, náboženství, ateismu a politické realitě trochu zbloudilo vyznění i přesvědčivost . . . .ANO, SEBEVRAŽDA KŘESŤANSKÉ CIVILIZACE píše Hanzmb nahoře - naprosto přesné!
Komentáře zde jsou zajímavější než příběh sám . . . . .
No, je to těžké. Houellebecq se současně dopouští trefných popisů (stárnoucí profesor v západní zemi 21. století) a naivní fabulace (styl vlády islamistů). Dopouští se toho ale skvělým jazykem a s literárním umem, takže mu to snad lze odpustit.
Hlavní postava je čtyřicátník, profesor za svým zenitem. Tak trochu nihilista, tak trochu misantrop, tak trochu samotář, ale hodně egoista, macho a konzerva. Sice kritizuje starší, které označuje za typické měšťáky, ale sám je boomer jak vyšitý. Mladými naopak opovrhuje. Vnímá je jen coby své studenty, a to tak, že studentky jako potenciální sexuální výstřelky a studenty jen jako otravné zvědavce.
Muslimové jsou představeni jako schematické postavy, které chtějí, aby se ženy ve Francii více zahalovaly, jedlo se více halal, byla zavedena polygamie s nezletilými dívkami, více se učil islám a aby se francouzské víno nahradilo libanonským. A nic víc. I don't think so, mister...
Přitom hlavní postava nechce nic jiného než hospodyňku, která by se občas proměnila na "holku". Muslimská vláda se ho dotýká pouze, když je on na něčem omezen. Zahalování žen mu nevadí z principu, ale vadí mu, že už neuvidí vnady kolemjdoucích. A jak si má, sakra, vybrat ženu, když nevidí její tělo? Nevadí mu omezení svobody vzdělání, ale že už nemůže učit na univerzitě. No, ale když se to vše překoná a zjistí, že je to vše trochu jinak, tak rád přijme novou víru, že.
Hlavní postava, François, vlastně o islámu nic moc neví. Ví toho celkově málo, ale je expert na Huysmanse, ve kterém vidí svého souputníka, vzor a ideál. Rád se k němu vrací, a to nejen knižně, ale také v představách a názorech o životě. Dekadence byla, je a bude. Stejně jako tzv. zbyteční lidé (postavy).
Jestli někdo tvrdí, že je tahle kniha kritikou islámu, tak ji asi nečetl dost pozorně. Spíše je kritikou bílého může ve středním věku, který se ztratil v moderní době, odcizení a samotě, a z toho plynoucí odměřenosti a zlobě, a chce se vrátit do starých dobrých časů, kdy byl ve všech ohledech na vrcholu. Nebo si to aspoň slepě myslí.
Chci věřit, že to Houellebecq psal celé záměrně očima své hlavní postavy a proto tam jsou i zmíněné lapsy. Proto tam není téměř žádná ženská postava a ty které tam jsou, jsou jen pasivními sexuálními objekty. Proto jsou sexuální scény líčeny spíše vulgárně než jako vzrušující. Snad je vše podřízeno chorobné mysli Françoise a ne Michelově.
Autora jsem tímto dílem objevila a byla jsem příjemně prekvapená ale zárověň i trochu vyburcovaná nevšedním námětem. Kniha se mi líbila a budu hledat další.
To bylo děsivé, kam se hrabou horory. Působilo to na mě hrozně zoufale, bezútěšně, bála jsem se kam to bude dál směřovat. Dialogy (občas spíš monology) o tom jak a proč byly skvělé. To je kladná část mého hodnocení. Druhá část, pokud jde o osobu vypravěče a jeho život, tak mi přišel jak zastydlý puberťák. Byl otravný, nudný, protivný. Některé stránky jsem prolétla hodně rychle. Takže ano, doporučuji k přečtení, ale zároveň je třeba se obrnit proti některým nudnějším pasážím.
Kniha mi vyrazila dech. Je skvěle napsaná! Děj není nijak hluboký, ale to vůbec nevadí. Kniha nastavuje zrcadlo dnešní době a nutí k zamyšlení nejen nad hlavním tématem knihy, ale i nad dalšími neduhy dnešní doby. A i přes tak vážná témata je kniha psaná lehce, s jemným humorem a velkým nadhledem. A velká pochvala patří i překladateli.
V zásadě dost smutné čtení. Smutné proto, že popisovaná situace víceméně může brzo nastat. Hlavní hrdina, přestože je univerzitní profesor, je v zásadě povrchní a poživačný ňouma, kterého zajímá jen jeho úzká specializace, sex a jídlo - jakoby symbol konzumního evropana, který se snadno bez odporu podvolí / nechá koupit.
Bohužel jsem nedokázal ocenit reflexi Huysmansova díla, které tvoří podstatnou část knihy, Huysmanse neznám, tak nevím, co autor sledoval a pasáže, které se týkaly mudrování nad starou francouzskou literaturou jsem tedy příliš neocenil.
Ke knize jsem se vratila asi po ctyrech letech kvuli (i kdyz bych mela napsat spise diky), profesorce francouzske literatury na univerzite. Pribeh, ktery jsem predtim louskala bez uspechu nekolik mesicu po troskach, jsem tentokrate zvladla za tri hodiny cisteho casu. Wau. Uz behem cteni jsem si rikala: Jak mi jen mohlo uniknout tolik vyznamu? Jak jsem mohla byt lhostejna k destrukci zapadniho cloveka sebou samym? Tenhle autor ctenare rozhodne nesetri. Chlipny profesor snici o studentkach, nelitostne univerzitni prostredi, vyostrena politicka situace, kde se prolinaji skutecne postavy politicke sceny i vyfantazirovani spasitele. Jedno je jasne: kniha predesila otazky, na ktere neda odpoved. A trochu to vypada, jako by se nam tenhle blaznivy Francouz moquer un peu. Ver a vira tva....te spasi.
Knížka se mi nelíbila. Nebýt povinné recenze k udělení zápočtu, vůbec bych ji nečetla, nebo přinejmenším nedočetla. Hlavní hrdina je hloupý, egoistický a i když mu je přes 40, tak má pocit, že je ještě příliš mladý na rodinu. Sám autor na mě působí, jako by se vtělil do hlavní postavy (hlavní postavu jsem si nějak představovala a po vygooglení autora ten pocit prostě mám).
Chvílemi jsem měla dojem, že sedím na přednášce a ne, že čtu knihu... Prostě ne. K týhle knížce se už nevrátím.
Čekala jsem asi více, kniha byla dost náročná, možná bych si ji víc užila, kdybych byla Francouzka
Byl jsem velmi příjemně překvapen, ale pro tento výsledný dojem jsem si vlastně sám připravil půdu tím, že jsem měl zcela jiná očekávání. Čekal jsem něco více radikálního, angažovaného, a dočkal jsem se zajímavé dystopické četby, kde si autor udržuje od popisovaného dění patřičný distanc, což právě knihu vzdaluje od prvoplánového politického pamfletu a dělá z ní skutečně pozoruhodnou literaturu.
Kniha mne spíš vyděsila, než pobavila.Je to varování, které nelze brát na lehkou váhu.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie sex zfilmováno islám Francie francouzská literatura budoucnost muslimové společnost a politika
Autorovy další knížky
| 2015 |  Podvolení |
| 2019 | Serotonin |
| 2013 |  Elementární částice |
| 2008 | Platforma |
| 2007 | Možnost ostrova |
Ke knize jsem se dostal díky Vondruškovým komentářům k jeho Zániku Evropy a jako přípravu na tuto knihu. A teď nevím, zda to nemělo být opačně. Působivost knihy je neskutečná. Na tak jakoby odtažitém a relativně nezajímavém příběhu zobrazit tak důležitá témata dnešní doby je něco fantastického. Přitom to není o nebezpečí islámu, na to je spousta jiných prvoplánovitějších knih. Tohle je o sebevraždě křesťanské civilizace a proto o to hrůznější. Ten, kdo chce románový příběh, ať se této knize vyhne. Ta je o podstatně hlubších lidských hodnotách.