Tieň vetra
Carlos Ruiz Zafón
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32520/mid_tien-vetra-AxA-32520.jpg
4
1261
1261
Pohřebiště zapomenutých knih série
1. díl >
Román Tieň vetra sa odohráva v povojnovej Barcelone. Rozprávač a zároveň hlavný hrdina je syn majiteľa antikvariátu, Daniel Sempere, ktorému sa v detstve pri návšteve tajomného Cintorína zabudnutých kníh dostane do rúk román Tieň vetra od neznámeho spisovateľa Juliána Caraxa. Od tej chvíle sa v jeho blízkosti začnú diať čudné veci. Daniel sa knihou nadchne a rozhodne sa pátrať po osude autora a jeho ďalších dielach. Pátranie, ktoré s rôznymi prestávkami trvá viac ako desať rokov, postupne odhaľuje drámu tragickej lásky. Tá poznačila osudy mnohých ľudí, s ktorými sa Daniel postupne stretáva. Pátranie po informáciách o tajomnom spisovateľovi privedie Daniela do obdobia pred občianskou vojnou, sleduje osudy Juliána Caraxa a jeho priateľov i nepriateľov počas vojny a nakoniec sa celý príbeh prepojí s jeho vlastným životom. Počas pátrania spoznáva mnoho ľudí, ktorí ovplyvnili jeho život, spoznáva lásku a priateľstvo, ale aj zradu, nenávisť i krutosť. Príbeh hľadania sa tak stáva románom o dospievaní mladého muža, ktorý objavuje základné hodnoty, akými sú vzťah k otcovi, priateľstvo a láska.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2005 , Ikar (SK)Originální název:
La sombra del viento, 2001
více info...
Přidat komentář
Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme. Při četbě uplatňujeme svou mysl a duši, což je v dnešní době nedostatkové zboží ...
Vítejte na pohřebišti zapomenutých knih, dejte jim poslední šanci. Možná se vám stane to co Danielovi.
Miluji knihy o knihách, knihkupcích, antikvářích, které doprovází přízrak tajemna.
Kniha o knihách.. Příběh mne zcela vtáhl. Živé, někdy až temné čtení. Má to hloubku. Kvůli takovým knihám miluju čtení..
Asi pujdu proti proudu, ale tahle kniha me nejak vubec nebavila. Dostala jsem ji jako darek od kamaradky, ktera sice moc necte, ale z tehle knihy byla nadsena. Hodila se mi do letosni vyzvy, tak jsem se do ni pustila, ale nejak to stale drhlo. Po jazykove strance je knizka moc krasne napsana (cetla jsem v originale, takze preklad nemuzu posoudit), ale dej me vubec nevtahnul a nedokazala jsem ji docist.
Tolik smutku, zla a naděje se asi žádnému autorovi nepodařilo vměstnat do jednoho románu. Začátek jsem, jako řada ostatních čtenářů, nemohla uchopit – bylo to trochu rozmazané, tajuplné, ale bez většího náboje. Postupem času se vše změnilo, vypadalo to jako boj mezi realitou a fikcí, ale předložený autorem velmi realisticky. V pozadí příběhu se objevují charakteristické prvky občanské války – lidská podlost, zneužívání moci…Tyto v kombinaci s láskou a nenávistí tvoří příběh, který nejen, že obsahuje pár zajímavých moudrostí. ale určitě stojí za přečtení.
Knihy ze zásady neodkládám nepřečtené a tentokrát se mi čekání vyplatilo. Začátek Stínu větru byl pro mě bolestivý. Kniha se snažila být zbytečně poetická, plná rádoby alegorických obratů a mně se díky tomu obracel žaludek. Měl jsem pocit, že takto nabubřelou a nafoukanou knihu jsem už dlouho nečetl.
Pak ale hlavní postava dospěje, vytáhne si hlavu ze svého pozadí a děj se konečně rozjede. Postavy mají vtipné dialogy, tajemství je zamotané tak akorát a pro mě bylo velkým plus nezvyklé prostředí (Barcelona) i období.
Přemýšlel jsem nad čtyřmi hvězdičkami, ale začátek byl natolik odpuzující, že nemůžu.
Španělské krásné a tajemné město Barcelona, tam jsem se v myšlenkách vrátila při čtení této poutavé knihy. Z počátku trochu zpomalené ale pak vás úplně pohltí děj, který je postavami a jejich životy velice propletený, ale krásně čtivý.
Láska, přátelství, nenávist, závist, msta, hodný, zlý - to jsou všechno lidské vlastnosti, které jsou v knize na těchto postavách nádherně vykreslené.
Už se těším na další díly, doporučuji.
Žádný spisovatel netouží po tom, aby čtenář rozluštit zápletku příliš brzo. V tom jsem ho nezklamala a to, co mi "ťuklo" v mysli v průběhu ubývajících stran, se mi potvrdilo až na straně 406. Kupodivu jsem neměla potíže s "propletencem" osob či střídáním časových období, jen mi trvalo poměrně dlouho než jsem se začetla a dostala se na tu spávnou "frekvenci".
Pochmurný a nešťastný příběh lásky Juliána Caraxe a Penelopé Aldayové vyprávěný prostřednictvím Daniela Sempera čtenáře vtahuje postupně a rozmotává před ním několik postav a dějů, které se odehrávají v letech 1919 - 1966.
Nejen láska milenecká (a nešťastná), ale i láska rodičovská a přátelství mezi kamarády z dětství je v tomto románu silně zastoupeno. Bohužel i nenávist až (jak se říká) za hrob... City a emoce mají v tomto příběhu opravdu bohaté zastoupení.
O 2. světové válce se zde tolik nehovoří jako o té občanské (1936-1939), která nenechala takřka nikoho z obyvatel bez viny. Je to hodně temné (a nepřehledné) období španělských dějin, kdy se k moci dostávali nejen morálně čistí lidé (spíše naopak).
Barcelonu si pozitivně a zcela letně vybavuji z dovolené (Sagrada familia, stavby Anthonia Gaudího) a v té době jsem si (přiznávám) nedokázala představit jak velkou historiií Barcelona "dýchá"...
"Jedině to nás dva spojuje. Vzpomínka. Člověk se v životě dopustí spousty chyb. Ale uvědomí si to, až když je starý."
Knihu bych zrovna nenazývala bestsellerem, ale svůj velký potenciál rozhodně má (hlavně historické hledisko a pohled na válečné konflikty) a s radostí si někdy přečtu něco od tohoto autora.
Přečteno: prosinec 2018
Kniha ma strhla, dej bol napinavy. Ale aj tak musim knihe vytknut niektore veci - dialogy boli casto hlupe (vraj sa dobry spisovatel pozna podla prirodzenych dialogov), moralizovanie a "mudrosti" bolo casto dost klise a citila som sa pri nich trapne no a konanie niektorych postav mi tiez nedavalo zmysel.. Autor podla mna ma este na com pracovat aby sa stal dobrym spisovatelom, dobry pribeh, zial, nestaci.
SPOILER:
Snad najviac ma sokovalo konanie Tomasa.. Jeho najlepsi priatel sa zamiluje do jeho sestry a on ho za to dokope takmer na smrt. Namiesto toho aby mu pomohol s hladanim a mohli spolu stastne zit aj s babatkom. Uplne nepochopitelne.. :-O
Toto je skvělý příklad typického současného populárního románu. Nesmírně čtivá kniha, protkaná autorovu láskou k jiným knihám, jejíž závěr se pohybuje na hraně totální parodie zaběhlých vypravěčských klišé.
Skvělý příběh. Pro mne trochu pomalejší rozjezd, ale jakmile Daniel dospěl už jsem se nemohla odtrhnout a četla a najednou jsem slyšela zvenčí ptáky. Četla jsem tu knihu celou noc až do rána, prostě se nešlo odlepit.
"Barcelona je jako čarodějka. Dostane se vám pod kůži a zmocní se vaší duše, aniž si to uvědomíte."... A tak to bylo i s touto knihou. :-)
Skvělá kniha. Zezačátku jsem úplně nevěděla, co si o ni myslet, ale pak se to rozjelo. Měla vtip, měla spád, měla napětí. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Určitě doporučuji.
Mimořádně silná kniha, byť v řemeslném provedení by se určité slabší stránky našly. Především, knihu nelze, jak je ostatně napsáno už v anotaci a jak podotýkají kolegové níže, jednoduše zařadit. Respektive, má v sobě prvky více žánrů. Nutno podotknout, že jsou do sebe zakomponovány velice uměle a dohromady vytvářejí úžasnou atmosféru, která je asi nejsilnější devizou celé knihy. Skutečně, po téhle stránce je asi vrcholem knihy scéna v Andělovi temnoty, která mě samotného na okamžik přesvědčila, že všechny jeho obyvatele stíhá strašlivé prokletí.
Co podle mého názoru místy lehce pokulhává, jsou charaktery postav. Na jedné straně je to jedinečné panoptikum, z nichž každá je jiná, má svojí motivaci a svůj příběh, na straně druhé, jak se jim dostáváme trochu pod kůži, začíná být situace lehce nevyrovnaná. Zatímco „juliánská" linka je bezesporu perfektně prokreslená, v té druhé už to tak přímo není. Zejména hlavní postava prochází dějem občas tak, že její myšlenkové posuny občas vyplynou poněkud odnikud a není úplně možné je sledovat. To je i u některých dalších postav. Také paralely mezi oběma linkami jsou někdy až příliš umělé (resp. jejich osudovost).
Jak už jsem ale psal, celkově jde o velice silnou (byť místy předvídatelnou a čtenáři nějak povědomou) záležitost. Uvidíme, jak se předvedou další díly.
Musela jsem bohužel jednu hvězdičku strhnout za zdlouhavý začátek, kdy jsem se absolutně nemohla začíst. A taky k tomu možná přispělo za mě trochu klišé vyuzlení příběhu Penelope a Juliána.
Na druhou stranu, když se příběh konečně rozjel, byla to síla. Hodně jsem si užila vykreslení poválečné Barcelony, postavu Fermína i Bey a hodně se mi líbily dvě časové linky, které měly hodně paralel. Takže i přes ten začátek velké doporučení a určitě se k tomuto autorovi ještě vrátím.
Za mne hrozně povedená knížka. Perfektně vylíčená atmosféra tajemné Barcelony, kterou jsem opouštěla jen s lítostí.
Ze začátku jsem se nemohla zbavit dojmu, že mi styl vyprávění připomíná tvorbu někoho jiného. A nakonec jsem v tom objevila Arbese a jeho romaneta, jen povýšená na vyšší a zajímavější úroveň.
V každém případě jsem zvědavá na pokračování.
Fenomenální magická kniha, která z následující upršené návštěvy Barcelony udělá zážitek na celý život!
Krásný román psaný krásným jazykem. Prostředí Barcelony začátku 20. století mě hned uchvátilo - ať už samotné pohřebiště zapomenutých knih, tajemná vila Aldayových, nebo temné uličky plné žebráků. Postavy mě všechny hrozně zajímaly, autor umí vyvolat touhu po tom vědět víc. Kdo je Julián Carax? Kdo ten sežehnutý muž v kabátě? A kdo vždy vtipem hýřící Fermín? Je tu prostě všechno, co od správného románu očekávám - láska, smrt, pomsta, prolínání minulosti a současnosti. Skvělé, naprosto skvělé! (Jen malé minus za to tak trochu klišé při rozklíčování vztahu mezi Juliánem a Penelope.)
Štítky knihy
láska tajemno španělská literatura intriky incest Barcelona mysteriózní, mystéria fantaskní o kniháchAutorovy další knížky
| 2018 |  Stín větru |
| 2012 | Marina |
| 2019 | Labyrint duchů |
| 2018 | Andělská hra |
| 2013 |  Kníže z mlhy |
Stín větru je jistě dobrou volbou pro každého, kdo má rád pomalé rozplétání tajemství a kdo by se s potěšením přenesl alespoň na chvíli do barcelonských uliček. Kdo má již na svém čtenářském kontě Šifru mistra Leonarda, najde ve Stínu větru mnoho podobného. Nejedná se jen o podobnost struktury vyprávění, ale rovněž o existenci obdobných prvků typických pro historický a tzv. gotický román, jako jsou tajná společenství, utajené rodinné vztahy, staré domy či chrámy, ponurá zákoutí apod. Škoda jen, že Ruiz Zafón nedovedl tak dobře rozehrané vyprávění do konce.