Tieň vetra

Kniha hezká, ale nejvíc se mi líbily Fermínova moudra. To nemělo chybu.

První kniha od tohoto opěvovaného autora. Jednoznačně velmi zajímavé a příjemné čtení. Námět a zpracování možná nebyly neproniknutelně tajemné, ale mně to nevadilo. Příběh se mi líbil a moc hezky se mi to četlo.

Zafón to namíchal mistrovsky. Příběh je temný, ale probleskuje jím naděje, je tajemný, ale neupadá do laciné duchařiny, některé postavy jsou nesnesitelně kruté, ale vyvažují je dobráci v čele s rozmarně zábavným Fermínem. Někdy trochu náročnější čtení s ohledem na orientaci v různých časových rovinách a liniích příběhu, které se navíc jakoby opakují, ale výsledek stojí za to.

Do tohoto příběhu jsem se zamilovala. Pro mě byl krásný, tajemný a neodložitelný. Dříve jsem zde v komentářích četla "Jednou Zafón, navždy Zafón" a já musím jen souhlasit.

....Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme. Při četbě uplatňujeme svou mysl a duši, což je v dnešní době nedostatkové zboží čím dál hůře k sehnání....

Dlouhá léta jsem po Zafónově tvorbě toužebně pokukovala a bez nějakých podrobnějších informací jsem cítila vnitřní jistotu, že “Stín větru” obsahuje svět a příběh šitý na mou duševní míru. Podobnou literární gravitaci zažívám výjimečně a dosud mě nezklamala. Ani tentokrát to nebyl vyložený propadák, prostě se příliš nafouknuté předpoklady střetly s realitou. Možná k úspěchu chyběla správná nálada.
Kniha své čtenáře spolehlivě zahalí ponurou atmosférou barcelonských uliček a panských sídel. Nestabilní politické podloží poloviny 20. století také přispívá ke zhutnění a okouzlení. Tím jsem vyčerpala hlavní klady. S některými charaktery je spojen až divadelní patos, ženské postavy jsou zde pouze na okrasu a trtkání, hlavní ne tak docela hrdina Daniel je většinu času lehce na přesdržku, tudíž standartu sympaťáků hrdě nese žvanivý “švihák lázeňský” Fermín Romero de Torres. Jeho průpovídky představují vítané odlehčení a často nepostrádají porci moudrosti, z jaké by kleplo nejednu feministku i jiné fanatiky.

“Vojenská služba slouží jen k odhalení procenta barbarů mezi obyvatelstvem,” prohlašoval. “A to se dá zjistit během prvních dvou týdnů, není třeba tam být dva roky. Armáda, manželství, církev a banky, to jsou čtyři jezdci apokalypsy.”

Zápletka bohužel není tak záhadná a už vůbec ne rafinovaně podaná, abych mohla spustit pochvalnou ódu. Například závěrečný Nuriin dopis je poněkud úsměvný vzhledem k jeho závratné délce, obsaženým podrobnostem (z nichž část nemohla pisatelka ani znát a část nebylo nutné/vhodné odhalovat téměř neznámému mladíčkovi), sám autor v jisté fázi zapomněl, který vypravěč je zrovna u vesla a použil třetí osoby tam, kde patřila první. Identitu znepokojivé knižní nemesis jsem trefila hned svým prvním tipem, ještě než se děj stačil pořádně rozběhnout. A sebetragičtější lovestory pro mě zkrátka není dostatečně chutná návnada, doufala jsem v tajuplnější téma proti klasické osudové lásce.
Zatím ve mně převládá dojem, že asi nejsem správný čtenář pro tohoto čerstvého obyvatele v literárním nebi. U příštího pokusu si pohlídám potřebné (a v mém případě zoufale vzácné) romantické rozpoložení. 65-70%

Kniha člověka pohltí svým zajímavým příběhem... Vše začne objevenou knihou a pátráním po spisovateli. Vynořují se tajemná místa a postavy. Vše na pozadí Barcelony. Musím říci, že autor umí dovedně namíchat zvláštní směsku romantiky, až detektivní zápletky, rodinnou ságu...A to vše podává zajímavým jazykem, místy stojí některé pasáže za opakované čtení a zamyšlení. Těším se na další autorovy knihy.

Poutavě a zajímavě napsaná kniha, výborný překlad, korektura textu bez chyb. Výborná kniha po všech stránkách.

Stín větru je zajímavý žánrový mix, který se ve svém finále ubral jiným směrem, než jsem původně myslel. Mnohdy velmi napínavé a atmosférické se skvěle napsanými postavami. Možná bych knihu zkrátil o sto stran.

Román, který se nestydí přiznat dobrodružný tón skoro ve stylu Huckleberryho Finna, ale především je klasickým příběhem o boji dobra a zla, přátelství a lásce. Atmosféra Barcelony dodává nezaměnitelný ráz. Vyprávění o milovnících knih – a pro ně :-).

Knihu jsem zpočátku nečetla jedním dechem, ale druhá půlka knihy měla svůj spád a zaujala mne. Časem dám ráda pokračování.

Krásné! Prostředí staré Barcelony, přátelství, tajemno, láska, darebáci a hlavně se vše motá kolem knih.. věřím, že se vám to bude líbit :-)

Začátek byl na mě trochu rozvláčný, ale od půlky mě to chytlo a jen s těžkým srdcem jsem knihu zavírala, když jsem musela jít pracovat! Napínavé, s pěknou atmosférou a příběhovou linkou.

Na knihu jsem byla zvědavá, protože jsem nedávno četla Ona to ví, a toto byla nejoblíbenější kniha hlavní postavy. Jenže já jsem se při čtení spíš trápila, než abych si to užívala. Nesedly mi sáhodlouhé popisy historie různých míst a budov, či rozvleklé líčení osudů a minulosti postav. Vůbec jsem se nemohla začíst, z knihy sice sálala ponurá atmosféra, ale příběh neměl spád.

Kniha na zacatku plyne pomalu. Dej se rozbiha a hlavni hrdinove se dozvidaji stripky pribehu. Mne kniha bavila ale az temer konec dal vsemu tecku. V podstate mi prijde prvni dil uplne uzavreny, takze jsem zvedava, o cem bude tech dalsich asi 1600 stranek. Popis Barcelony je skvely. Nektere dilky jsem si dala dohromady uz trosku driv, ale to mi vubec neprekazelo.

Nádherný příběh! Atmosférou to na mě působilo jako kombinace Monte Christa a Šifry mistra Leonarda. Skvělé zasazení do Barcelony! I když nevím proč, ale stále jsem měla tendenci představovat si postavy v 19. století, nikoliv až po 2. světové válce. Několik příběhů v příběhu, které nakonec vytvořily dokonalý celek. Přistihla jsem se, jak na konci hltam každé slovo a úzkostne toužím po happyendu. Jak jsem ráda, že jsem tuto knihu objevila! Na závěr jen malé doporučení - dobře si dejte pozor, jaká kniha se stane vaší první. Mohlo by se totiž taky klidně stát, že se stane vaším osudem ;)

Další mysterium odtajněno a odhozeno v dál. Co mi absolutně ale vůbec nedotejká, je, čím mohla tahle kniha způsobit před pár lety takový poprask, vždyť to připomíná práci talentovaného grafomana, toho času cirka ve třetí třídě základky. Domučila jsem se do poloviny a jestli se v komentářích píše, že pak se to zběsile rozběhne, tak ale beze mne, já už jen s lítostí počítám, kolik jsem za tu dobu mohla chytit lelků.

Kdo si Stín větru nepřečte, neuvěří tomu, ale tahle kniha vás strhne a naprosto dostane. Z příběhu jedné knihy se vyklube vyprávění o veliké lásce a utrpení hodného antické tragédie.
Románem vyprávějícím o lásce k literatuře. Stín větru je vlastně příběh o příběhu v příběhu. Možná se to zdá příliš komplikované, ale až (pokud) si ho přečtete, tak mi dáte za pravdu.
Je to zkrátka báječná knížka plná naprosto dokonalých a úžasných momentů, ale také hluchých míst. Konec, asi tak posledních 150 stran byla smršť, kdy jsem pociťovala nesnesitelný vnitřní neklid ve stylu „bože, co se to děje?“ Přesto se o ní dá říct, že se četla jedním dechem. Ale v mezi pauzách jste se mohli znovu nadechnout.
V závěru dojde k několika šokujícím odhalením, kdy si nejste zcela jisti, zda vás neklame vlastní zrak a čtete jednu větu stále dokola. Můžu vám zaručit minimálně dva infarktové stavy na pouhých sto stranách textu.
Některé věty jsou zase tak úžasné, že je čtete pořád dokola, protože si je chcete zapamatovat. Ze Stínu větru jsem stále rozpolcená. Nadšená a zmatená zároveň.

Kniha se skvělou atmosférou a postupným rozuzlováním zápletky. Hlavě druhá polovina knihy, mě bavila asi nejvíce.

Knížku jsem četla v originále a celou dobu jsem si říkala, že český překlad musí být úplně jiny styl než ten španělský.... Mě styl autora absolutně nesedl, každou druhou kapitolu začínat frází "toho dne".... Neskutečně zdlouhavé popisy osob o ničem.... Nevím k čemu mi je informace, že měla modrozelené oči, které vlastně nebyly modrozelené ptz byly smaragdové až tyrkysové...

Knížku jsem si vybrala ptz v Barceloně žiju a znám ji, pro ty co jí neznají dopodrobna myslím, že o většině ulic uslyší poprvé, a celkově o Barceloně z doby války, před a po ní tam moc nebylo a vlastně mi knížka neřekla nic nového, a mohla se odehrávat kdekoliv jinde ne tady....

Celkový příběh byl fajn, ale stačilo mu 300 stránek, ne natahovat na 500, ale to je asi styl španělských spisovatelů, kteří knihy pod 500 snad neumí napsat, nebo jsem na ně ještě nenarazila...

Knížka bude mít určitě své čtenáře už jen proto, že je jiná než ostatní. Já se k ní však určitě nevrátím a budu hodně zvažovat zda si přečtu další díly...