Pojď sem, ať ti můžu dát pusu
Griet Op de Beeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337832/mid_pojd-sem-at-ti-muzu-dat-pusu-sE0-337832.png
4
119
119
Bezostyšně upřímný příběh o tom, proč se stáváme tím, kým jsme. Mona jako dítě, jako čtyřiadvacetiletá dívka a jako pětatřicetiletá žena. Román o dětství, ale také o rodičovství. O zlomených lidech a o tom, jak neúmyslně ubližují ostatním. O tom, kde končí odpovědnost a začíná vina. O tajemstvích a samotě. O nemoci a mlčení. O tom, jak je nebezpečné být silný. O zapomínání a neschopnosti zapomenout. O odvaze zachránit sebe sama. A samozřejmě také o lásce. Protože ta je vše, co máme, nebo alespoň téměř vše. ----- Román Pojď sem, ať ti můžu dát pusu je jako film, ze kterého právě odcházíte, pořád ještě nenacházíte slova, nechcete ten film pokazit nejrůznějšími názory, jen se na sebe podíváte a stisknete si navzájem ruku. Řeknete: „Dobrý, co?“ - Herman Koch, spisovatel Zlověstný, srdcervoucí příběh o nás lidech a o tom, jak velcí jsme packalové. Je to ta nejkrásnější kniha o packalech, jakou jsem kdy četla. - Pascale Platelová, vlámská herečka... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno:
2017
,
Host
Originální název:
Kom hier dat ik u kus
více info...
Přidat komentář
Moc pěkná kniha, líbily se mi všechny tři části knihy, každá se mě nějakým způsobem dotýkala, nejvíce však část dětství,krásně popsaný svět očima dítěte , kdy člověka nutí se zamyslet, co vše dítě ovlivňuje,co prožívá..Spisovatelka volí nádherná slova, která ve mě ještě dlouho rezonovala.
Rozhodně zajímavé čtení. Nejvíce se mě dotýkala první část - té samostatně bych dala hvězdiček pět.
Nečetlo se mi to lehce, téma se mě osobně dotýká, přesto, nebo právě proto se mi kniha líbila. Po dočtení na mě padl splín a měla a stále mám potřebu nad tím vším přemýšlet. Zajímavá kniha, žádná oddechovka, není to čtení pro většiny.
"Pokud si troufneš přemýšlet o tom, proč ses stala tím, kým ses stala, můžeš to pak změnit."
Místy velmi smutné čtení, které vás nutí se zamýšlet nad sebou samým a životem, který žijete, nad svým chováním vůči ostatním, pokud už máte děti, tak i nad tím, jaký jste rodič, jak vás děti vidí a zda jim dáváte vše, po čem jejich srdce touží. První část odehrávající se v 70.letech mne bavila hodně, u druhé, kdy je Moně cca pětadvacet let, jsem měla místy problém s divadelním prostředím, ve kterém se pohybuje, tam jsem se nějak nedokázala vcítit do prostředí. Poslední část je smutná, na druhou stranu má v sobě na konci i příslib určitého optimismu.
Velmi dobře napsaný příběh o tom, jak není dobré být za každou cenu vstřícný. Každá rodina má své rituály i tajemství, a autorce se podařilo i v tomto svém druhém rodinném románu udržet laťku svého vypravěčského umění vysoko. Hodnotím zejména výbornou psychologii jednotlivých postav příběhu, který se může zdát někomu příliš smutný, ale takový je život. Tato mladá belgická autorka má úžasný vypravěčský dar. Čtenáře dokáže zaujmout nejen svou velkou otevřeností, ale i nevšedním smyslem pro humor v situacích, kdy by člověk na hlavní hrdinkou spíše zaplakal. Rozhodně doporučuji všem, kteří o svém životě přemýšlejí a mají sílu alespoň někdy vybočit ze zaběhaných stereotypů.
To bylo náročné čtení. Těžké čtení o těžkém žití. Jak je tězké vyrůst a nechat vyrůst. A jak někdy zachrání až smrt.
Nejspíš jsem na knihu nebyla správně naladěná. Bylo to smutné, neveselé a necítila jsem u čtení dobře.
Už, už jsem myslela, že knihu nedočtu. "Druhé období" mě neskonale nudilo/prudilo. Prostě to není můj styl života. V příběhu je však mnoho reálného, i když smutného. Bylo by dobré co nejdříve pochopit, že:
" Každý den vstaneme, děláme, co se od nás očekává, a pak jdeme zase spát, a tomu říkáme život. Sami sebe sabotujeme, aniž bychom si to uvědomovali, protože opakujeme, co nám kdysi ukázali, a pak si myslíme, že to tak má být. A mezi tím si zorganizujeme věci tak, že nemáme čas se zastavit u toho, co v hloubi cítíme. Zapomínáme, co si zasloužíme, a netroufáme si věřit, že si plně zasloužíme to správné. Připadá nám jednodušší smířit se s naším trápením, sami sebe utěšovat po bolesti, než abychom si vybrali to, co by nás udělalo opravdu šťastnými." str. 339
Při čtení jsem měla pořád takový pocit úzkosti, že po přečtení jsem se musela přitulit a někoho obejmout. Je to čtení smutné, skličující, ale místy i vtipné. A připomene nám, že svůj život si máme žít jenom tak, jak chceme my.
Jedna z najnádhernejších kníh, aké som mal možnosť zatiaľ čítať.. úžasná v celej svojej neopísateľnosti, hutnosti a hĺbke. Úplne ako samotný život. A áno, je aj smutná a ťaživá. Ale aj vtipná! A plná otázok, ktoré nás nútia sa stále zamýšľať.. A aspoň mne len potvrdila, že hlas srdca nikdy neklame. ..a aké krásne je vidieť všetky tie (ne)obyčajné veci (ne)všedných dní..
Lásko, ďakujem ti, veď ty vieš..
Silná kniha s nesmírně těžkým tématem. Měli bychom žít tak, jak se od nás očekává, nebo tak, jak chceme? A je nutné za každou cenu zůstat silný? Projevit emoce není znak slabosti..
Štítky knihy
láska humor rodinné vztahy verbální (slovní) komunikace
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pojď sem, ať ti můžu dát pusu |
| 2015 |  Výš než v sedmém nebi |
| 2019 | To nejlepší, co máme |
Krásný, smutný příběh o rodině, jejich tajemstvích. Asi nejvíc se mi líbila první část.