Pokání
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181900/bmid_pokani-BXd-181900.jpg
4
1264
1264
Je to svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každý okamžikem do útoku? Ian McEwan tuto myšlenku dovedl k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba pomoci. S fantastickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla po zbytek života činit pokání.... celý text
Přidat komentář
Musela jsem přetrpět prvních asi sto stran, aby potom přišla odměna formou druhé poloviny knihy. Trochu náročněji napsáno, ale jazyk je krásný a hlavní pointa hodna zamyšlení. Krásná kniha.
Není to špatná kniha. Ale je psána jakoby s odstupem, který zřejmě někomu vyhovoval (dle komentářů), mně však opravdu ne. Asi stejný odstup jsem si totiž ke knize vytvořila od prvních stránek i já a zůstalo to tak až do konce. Nevím, možná že byl problém i někde jinde, každopádně bohužel musím říct, že jsem málokdy pronikla k onomu hlubšímu pochopení postav, které vás zasadí přímo do centra dění a mění vás tu na Briony, tu na Robbieho či Cecilii a tak ve vás budí silně prožívaný soucit. Jedinou asi opravdu silnou emocí u mě byla v první části knihy snad přímo nenávist vůči Briony, když jsem si po každé druhé větě říkala "Káča jedna pitomá". Tenhle silný pocit ale časem vyprchal a žádný další ho už nenahradil. A tak jsem knihu dočetla vcelku se zájmem, ale bez onoho pocitu, že ve mně něčím pohnula natolik, aby měla šanci, že neskončí v dalších měsících a letech (polo)zapomenuta...
Před knihou jsem prvně zhlédla film, který mě do slova nalákal na koupi knihy a nelituji. Čtení krásné, které vás od počátku vtáhne do děje, prožíváte vše s hrdiny, vnímáte prostředí jako zúčastnění celého románu. Kniha se čte opravdu jedním dechem a spisovatel si dal záležet na všem.. napětí, popis několika časových linií, a ten styl psaní...pro mě skvost! Doporučuji
Naprostá bomba! Kniha se mi opravdu líbila, situace byly dobře popsány, takže si člověk snadno představí, co a jak se děje. Jen v jeden moment jsem se v knize maličko zamotala.
Hlavní postavy byly dobře vykreslené a knihu jsem zhltla během pár dní, i když jsem ji četla hlavně kvůli povinné četbě k maturitě. Poté jsem viděla ještě filmové zpracování a vše mi do sebe zapadlo ještě víc. Za tuhle knížku palec nahoru.
Popudem k přečtení byl film, který miluju. Dostala jsem se do poloviny knihy, je to hodně těžké čtení, věty jsou dlouhé a krkolomné, autor má hodně jedinečný styl psaní, ale pro mě to je bohužel příliš náročné. Přesto je to ale nádherný příběh, tak alespoň film stojí za zhlédnutí!
Mne osobne velmi pomohlo, ze jsem film videla driv, nez se mi do rukou dostala kniha. Nektere pasaze jsou zdlouhave, souveti rozvlekla a tok slov narocny. Presto povazuji za ctenarsky zazitek tohoto roku. To, jak autor pracuje s pocitem viny, odplaty a snahou vsechno odcinit, vam nedovoli prestat cist.
V rámci autorových knih mi tato přišla trochu netradiční. První část svým stylem velmi připomínala Virginii Woolfovou, následující líčení válečných událostí představuje výrazný kontrast. Závěr staví události opět do nového světla. Výborný čtenářský zážitek. Bryonina vina mi ovšem osobně nepřipadala tak zásadní, jednak skutečným viníkem byl Marshall, jednak Bryony byla ještě dítě a i samotný Robbie se do potíží dostal primárně svou hloupostí (záměna dopisů se může snadno stát, ale proč vůbec onen "skandální" psal?). I když samozřejmě tato hloupost vedla k neúměrně závažným následkům. Bryony mi bylo i celkem líto.
Brilantní kniha, můj druhý McEwan a stejně skvělý jako první. Naprosto skvělé věty, jazyk, myšlenky, propracovaná psychologie. Za knihou je vidět obrovská autorova práce, ale tím nechci říct, že se čte kniha těžkopádně, naopak.
Mimochodem, viděla jsem i film a četla jsem tady, že je skvělý a věrně zobrazující knihu - ano skvělý je a režisér zfilmoval to co z knihy zfilmovat šlo, ale ta kniha jako taková je nezfilmovatelná, to prostě nejde. Všechny ty myšlenkové pochody, úvahy atd. Tahle kniha se prostě musí přečíst, protože nejde jen o příběh, ale o to jak je sepsán!
Již nějakou dobu u sebe pozoruji, že mě beletrie nevtáhne tak snadno, jako dřív; a je pro mě obtížnější děj autorovi uvěřit. Ian McEwan mě ale pro mé ohromné potěšení přesvědčil, že když padne do rukou správná kniha, stále mám schopnost prosedět u knihy celý den. Pokání je nádherný a mistrně vyprávěný příběh, sestávající z několika prolínajících se časových linií, který mi hned po několika prvních stranách učaroval. Vytříbenost jazyka, podrobná (ale zároveň záživná) popisnost všech postav, dění, prostředí... a především neustále gradující napětí, budící čtenářovu zvědavost; to všechno vytváří lehkou uvěřitelnost díla. Opravdu netuším, jakou spisovatelskou magii McEwan ovládá, ale i postava vystupující v knize na pouhých pár stranách pro mě byla tak skutečná; a její bol byl mým bolem. Jsem nesmírně ráda, že se mi kniha dostala do ruky a nemůžu se dočkat, až probádám další kout autorovy tvorby.
"Jak může spisovatelka dosáhnout pokání, když má absolutní moc rozhodnout, jak co dopadne? Je rovněž Bohem? Neexistuje nikdo, žádná vyšší bytost, na niž by se mohla obrátit, která by ji mohla přijmout zpět, nebo která by jí mohla odpustit. Mimo ni neexistuje nic. Ve své představivosti stanovila hranice a podmínky. Žádné vykoupení pro Boha nebo spisovatele, dokonce ani když jsou ateisté. Vždycky to byl nesplnitelný úkol, a přesně v tom to vězelo. Pokusit se o to, víc se nedalo."
Vynikajúci počin. Jediné, čo ma mrzí je, že som nemala možnosť si túto knihu prečítať súvisle... Vyzdvijujem najmä rozprávača a perfektný jazykový štýl. Niektoré pasáže som si s pôžitkom čítala viac krát.
Tato kniha je o svědomí, o svědomí hlavní pubertální hrdinky, která si ke svým cílům dopomůže vším, čím může bezohledu na následky. Kniha je obrazem uplynulého století a jsou v něm nastíněny otázky, na které není jednotná odpověď. Jednoznačný není ani závěr knihy, stejně tak není černý či bílí život kohokoliv z nás. Příběh pokání, který se na první pohled vztahuje pouze k hlavní hrdince se dotkne každého čtenáře.
Nádherný a smutný příběh o tom, co všechno může znamenat špatné porozumění a jaké může mít nedozírné následky. Styl psaní.. No, já bych popis zredukovala na polovinu - několikrát jsem se vracela zpátky, protože jsem zjistila, že nevím, co čtu. To mi docela kazilo celkový dojem.
Také si "dosníváte" sny? Ty tíživé, jimž je nutno dodat smysluplné zakončení, aby člověk vůbec dokázal vylézt z postele a začít nový den? Také rekonstruujete své vnímání minulých bolestí, ničících vaši současnost? Ale co neštěstí, které jsme způsobili druhým - lze mu dát smysl? Nebo zbývá jen svévole, sebeklam namísto vykoupení? A do jaké míry jsme schopni poznat svou skutečnou zodpovědnost a změřit vinu?
Konečně jeden McEwan, u něhož si při hodnocení nemusím příliš lámat hlavu a zvažovat pro a proti. Současně snad jediný případ, kdy jsem ještě před knihou viděla film. Nechala jsem si dlouhých devět let na "zapomenutí", marně, scény i pocity z nich zůstaly v mých myšlenkách zřetelné, jako čerstvé. Kupodivu to při čtení nijak nerušilo, optika knihy je maličko posunutá. Úchvatně vyprávěný příběh o příběhu.
Po jazykové a stylistické stránce je kniha skvěle napsaná. Děj pokulhává. Jedná se o velmi silný příběh, v knize však převažuje plno zbytečných situací, kterým se věnuje příliš velká pozornost, příliš dlouhé popisy, kvůli čemu pak skutečný příběh stojí jako by někde v pozadí.
Krásná knížka, na kterou musím myslet ještě dlouho po tom co jsem ji přečetla. Ze začátku možná trvá trošku déle zvyknout si na styl, kterým je napsaná, ale příběh je perfektní. Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla, rozhodně to stojí za to.
Další z řady bravurně zpracovaných dramat válečné doby. Knihu jsem od první stránky doslova hltala a nebyla schopna ji odložit. Osudovost činů, domněnek, slov.. to všechno do mě vyrylo velmi hlubokou stopu a mohu říci, že dodnes (poprvé jsem knihu vzala do rukou na střední škole) si živě vybavuji jednotlivé "nespravedlnosti" a nedorozumění a jak jsem na to všechno reagovala a dlouho po přečtení nad tím vším uvažovala. Osobně knihu dávám na poličku ke Zlodějce knih a Světlům, která nevidíme - tedy ke knihám, které mohu všem vřele doporučit a které měly hluboký dopad na utváření nejen mé osobnosti a názorů.
BTW, filmové zpracování se velmi zdařilo a nečtenářům může poskytnout velmi dobře zachycenou napjatě-tíživou atmosféru celého příběhu.
K přečtení knihy mě přimělo skvělé filmové zpracování příběhu, tak jsem byla zvědavá, jestli kniha naplní moje očekávání. A podařilo se to na jedničku! McEwanův styl psaní (stejné situace z úhlu pohledu různých postav, originální popisy prostředí...) mi opravdu sedl. Knihu jsem přečetla během týdne a bylo moc těžké se od ní odtrhnout, hlavně v první části, která byla nejvíc napínavá, postavená na pozvolné gradaci událostí. Potom už byl příběh takový hořký, ale i tak se četl dobře až do silného konce...
Ani mě se kniha nečetla zrovna nejlépe. Někdy se mi to zdálo zdlouhavé a písmo v knize mi taky moc nepomohlo.
Nejdříve jsem viděla film, až pak jsem vzala do ruky knihu. Musím říci, že v tomto případě je film velmi povedený, knihy se velmi držely a možná by někomu stačil pouze film.
Zprvu mě kniha moc nebavila, byly tam příliš popisné části a těch já moc fanoušek nejsem. Ale poté se mi dokonce i tyto části začaly zamlouvat, což bylo doopravdy neobvyklé. Líbilo se mi, jak se nad příběhem musel i čtenář zamýšlet a ne jenom pasivně přijímat, co se děje. Ocenila jsem i tu samou situaci napsanou třeba z pohledu někoho jiného. Co musím ale říct je, že poslední dvě stránky mě překvapily a změnily mi pohled na celý příběh. Jsem ráda, že jsem na tuto knížku narazila.
Štítky knihy
Anglie druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno anglická literatura
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Naprosto úchvatných prvních sto stran knihy! Autor se soustřeďuje na popis hlavních postav, jejich myšlenkových pochodů a dává nám nahlédnout snad skoro do všech zákoutí jejich mysli, aby jsme pochopili odkud a kam jdou a jaké jsou jejich motivy. Z první části knihy jsem unesen. Kdyby po sto stranách kniha skončila, deset z deseti a potlesk. Kniha ovšem pokračuje. Autor se přestane soustřeďovat na popis duševních pochodů a začne líčit děj a okolí. Změní styl psaní a bohužel zbývající část knihy až na pár malých částí je pro mě utrpení a velké zklamání. Možná se někdy vrátím k přečtení těch prvních sto stran. Takže první část 5* a zbytek 2*. PS divím se, že mnozí zde to vidí opačně. První část je psychologická povídka a zbytek je velmi prostě líčený příběh zasazený do historického pozadí, které onen příběh často i upozaďuje.