Poklad černého delfína
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/2850/bmid_poklad-cerneho-delfina-rYj-2850.jpg
4
429
429
Děj dobrodružného příběhu dvou chlapců z Vinohrad Standy a Lojzka, kteří se neobvyklým způsobem dostanou do Turistického oddílu mládeže, se odehrává nejprve v uličkách Starého města a vrcholí na prázdninovém táboře na Zelené říčce pod Kriváněm na Slovensku při napínavé hře O poklad piráta ze škuneru Černý delfín. Kniha je téměř věrným obrazem činnosti Foglarova oddílu – jeho chlapci hru hráli poprvé v roce 1952, znovu pak roku 1958 a ještě jednou v roce 1963 – a je možné z ní čerpat mnoho podnětných návodů (bodování, oddílové nálepky, závody a hry, program schůzek a výprav). Ilustroval Gustav Krum.... celý text
Přidat komentář
Teď už by mě to asi nenadchlo, ale před pěti lety... To bylo něco, hned několikrát jsem se pak vypravil na Staré Město, ale davy turistů mu dávaly úplně jinou tvář, než Foglar. Kniha je to velmi dobrá, dobrodružná, ale zároveň se nejedná o únikovku, popisované situace jsou realizovatelné.
Vedoucí oddílu Zdeněk si připravil pro kluky velice pěknou hru. Z knížky jsem vycítil, že se jí inspirovali naši táboroví vedoucí. Krásné počtení o mětských potyčkách, přátelství a dechberoucí přírodě.
Další pěkná knížka o přátelství a dobrodružství chlapců ve skautském - zde turistickém oddíle, stoprocentně inspirovaná pražskou Dvojkou. Dobré i jako návod pro činnost takového oddílu. Velmi uspokojivé.
Je tomu 22 let, co jsem jako kluk četl svou poslední Foglarovku (Modrá rokle, 1994). Poklad černého delfína byl poslední románový počin Jaroslava Foglara, který mi chyběl k přečtení. Bohužel musím říct, že co se týče příběhu samotného, je poněkud slabší. A nebo je to tím, že již nejsem ten klučina, který tyto knihy naplno hltal a poté s kamarády chtěl zakládat kluby svorných hochů. Ale i tak mě kniha načas vrátila do mého mládí. Na přelomu 80./90. let jsme ještě trošku žili podle představ pana Foglara, ale myslím, že po roce 2000 je to již utopie u dnešních dětí a moderních technologií.
tuto knihu jsem v dětství nesehnala, takže jsem si poslední restík z Foglarových knih dočetla až v dospělosti. Moc se mi líbila, jen ten konec byl takový rychlý.
Další hezká knížka od výborné spisovatele. Na začátku čtenářům může trochu připomínat Hoši od Bobří řeky. Hl. postavy - dva mladí kluci se toulají uličkami a přemýšlí jak báječné by bylo užít si nějaké dobrodružství. V tu chvíli sem přiběhne křičící chlapec jménem Jirka, jež je pronásledován ,,stepními vlky,, (což je název pro kluky vyhledávají bitky a toulající se bez cíle po ulicích). Standa a Lojzek se chlapce zastanou a ten je vděčně zavede do své Junácké party. Zde bylo mnoho chlapců rozdělených ro tří skupin Modrých, Zelených a žlutých a jejich hlavním vedoucím byl Zdeněk. V modré skupině byli dvě volné židličky, takže po domluvě všichni odsouhlasili, že za ochranu jejich druha jsou zváni do jejich klubu. Staly se tak součástí modrého týmu a pevně za něj i pro něj bojovaly při hrách a podobně. Kluci se jako v jiných knížkách začali zlepšovat ve škole, byli ukáznění a vedli si deníčky. Příhoda nastává ve chvíli, kdy si chtějí půjčit klubovní kroniku, kterou má u sebe jeden z party. Ten však přiznává že ji ztratil a prosí kluky aby to nikomu neříkaly. Ti se snaží spolu s ním knihu nalézt ale není to jednoduché jak se zdá. Velice zajímavý příběh plný zvratů a nečekaných událostí jako při přechodu jedné z hlavních postav do družiny žluté a tak zpřetrhání jejich přátelských pout. Jak to dopadne? Vyjde pravda ven když jsou všichni vlastně čestní Junáci? Přečtěte doporučuji!
Moc hezká kniha o pravém přátelství, čestnosti, soudržnosti. Prostě klasická Foglarovka, jedna z mých nejoblíbenějších.
"Hoj, to slavní byli pro nás dnové,
kdy náš Černý delfín bouřným mořem plul,
my při plavbách těch objevili světy nové,
když v plachty naše jižní pasát dul..."
Moje nejoblíbenější knížka.. :) před pár lety mi kamarád vypravoval, jak podle téhle knihy přichystali dětem tábor, nedalo mi to a knížku jsem si přečetla. Vzpomněla jsem si na léta, kdy jsem chodila do skauta i na léta, kdy jsem pomáhala podobné hry na táborech chystat jako vedoucí. Jedním dechem jsem knížku přečetla a do teď se k ní ráda vracím. Překrásný příběh a skvělá inspirace pro vedoucí táborů, když už nevědí jaké hry by mohli hrát. :) jednoznačně 5 hvězdiček! :)
kniha hezká ale je taky fakt že kdo není skaut a je to třeba jeho první kniha Foglar tak ho to přece jenom nudí ale doufám že ne moc
ahoj tak jak je tuto knihu bych chtěl doporočit takto blíží se prázniny a někdo si chce vytáhnout hezkou knihu ale co knihovna plná všechno už dočtené ve knihovně furt to samý dokola tak co k četu přečíst možná že kyž se kouknete domu knihy Foglara budete mít ve sklepě a tak si řikáte ne dávno ztraceného v hrobě ne jestřába ne ale chvilku si to rozečtěte třeba pak změníte názor Poklad Čeného Delfína no už ten název ne bohužel naposledy se Foglarovi knihy vydali všechny v roce 2005 a myslím si že už se vydávat nebudou ale a že někomu to sebrali komanči přesto knihu moc doporočuji je plná života dálek třeba pak děti nebudou pořád u telky a vytáhnou stany a jiné věci a pojedou do lesa začnou se zajimat o přírodu budou zbírat body tak co radši jim dáte sprostou knihu nebo jim dáte tohle přemýšlejte o tom já bych si vybral tuto brzy se ke knize vrátím nabažím se
tyzik.cejka
Musím říct, že ani jako malé holce mě tato Foglarovka nepřišla tak dobrá jako ostatní a teď, po letech, se názor nezměnil..
Od knihy jsem čekala něco jiného. Chvílemi to bylo napínavý, ale chvílemi jsem se u toho docela dost nudila proto musím dát jen čtyři hvězdičky.
I když to není jedna z nej foglarovek, je stejně napínavá, zajímavá, dobře napsaná. Objeví se tu několik dobrých nápadů, vhodných pro oddíl. Je to kniha napsaná během totality, proto postrádá některé známé prvky.
Kniha je průměr...Ale O poklad piráta z Černého delfína bych si zahrál hned...! :-)
Pro mě byla tahle knížka naprosto zlomová v mé čtenářské kariéře. :) Dostal jsem jí na konci třetí třídy , přečetl během 2 dnů a zůstal jsem okouzlen a fascinován. Pro dobrodružné klučičí srdce to je pravý balzám, stejně jako většina Foglarových knih. Později jsem Poklad černého delfína četl ještě 3x. Když jsem se ale ke knížce mého dětství vrátil naposledy někdy v 15ti. Shledal jsem, že knížka je neuvěřitelně naivní, nepřirozená a dokonce jsem si při jejím čtení připadal "trapně" hold mě potkalo to, co spoustu Foglarových hrdinů. Přestal jsem být klukem, vyrostl jsem. I tak dávám knížce 5 hvězdiček, za to, jak mě kdysi ovlivnila, díky ní jsem přečetl skoro všechny foglarovky. Tuto knihu vřele doporučuji do nějákých 13 let. Později, pokud nejste sklaní příznivci Foglara nebo junáctví ji snad raději ani neotvírejte, možná by vás zklamala, a vy byste ji nedokázali spravedlivě ocenit.
Jedna z posledních, co jsem četla celou. Dál už mi připadaly všechny na jedno "brdo".
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Měl jsem za to, že jsem přečetl sice ne vše, co Jaroslav Foglar napsal, ale v podstatě všechny jeho "hlavní" knihy. Foglarovky jsem hltal asi ve věku 12 - 15 let a Poklad černého delfína mi unikl, takže jsem byl celkem zvědavý, jaký na mne kniha udělá dojem ve 36 letech. :-) A ejhle, věk u Foglarovek roli prostě nehraje. Hezká knížka o kamarádství a vynalézavosti.