Pokoj
Emma Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83857/bmid_pokoj-geX-83857.png
4
957
957
Pro pětiletého Jacka je Pokoj celým světem. Je to místo, kde se narodil, kde vyrůstá, kde žije v bezpečí se svou Mami. Celý den si hrají, učí se, cvičí nebo si čtou. V noci ho Mami ukládá do bezpečí Skříně. To proto, aby ho neviděl Čert, který za ní občas v noci přichází... Jack má z Čerta strach. Pro Jackovu mladou matku je Pokoj vězením. Díky odhodlání, vynalézavosti a nekonečné mateřské lásce se jí podařilo vytvořit pro Jacka život, v kterém si neuvědomuje jeho hranice. Pro ni se však staly nesnesitelnými. Vymyslí proto odvážný plán útěku, ve kterém se spolehne na statečnost svého syna a velkou dávku štěstí. Ani ona sama si neuvědomuje, jak moc je nepřipravená na to, že by plán skutečně fungoval. Když se však jejich izolovaný svět otevře a Jack pozná, jaké je to Venku, začne klást otázky. Mnoho otázek... Jazykově vytříbený a tematicky ojedinělý román citlivě prozkoumává dětskou duši vystavenou extrémním podmínkám a klade otázky, které inspirují i děsí. Pokoj Emmy Donoghue byl v roce 2010 nominován v užším výběru na prestižní literární cenu Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
Room, 2010
více info...
Přidat komentář
Rozhodně zvláštní kniha (i když jako film asi vyznívá věrohodněji) - unesená a vězněná po dlouhá léta v pidi prostoru (ale se vším nutným k životu, takže mohla porodit a postarat se o základní potřeby syna), přesto to není thriller, ani nervydrásající drama, ale propracovaný psychologický román. Po prvních pár desítkách stran, kdy jsem se seznámila se základními prvky vyprávění a rutinou hlavních hrdinů mě první část v Pokoji přestala bavit, chytla jsem se až při jejich návratu do světa a života.
Přestože kniha nastoluje nekonečně mnoho otázek, a odpovídá jen na některé z nich, nechytli mě hrdinové za srdce asi tak, jak by měli - celou dobu jsem je spíše jen jaksi klinicky pozorovala zvnějšku, neprožívala jsem nic přímo s nimi.
V každém případě příběh ukazuje, jak je lidský organismus obecně schopen se více méně adaptovat i na velice nepříznivé (stísněné a omezené podmínky) a jak se mladý organizmus adaptuje a učí výrazně rychleji (a zapomíná snáze na strasti).
Nesmírně silná kniha. Vyprávění z perspektivy pětiletého Jacka, který neví nic o Venku. Od hrůz ho chrání jeho Mami za každou cenu, takže mu všechno připadá "normální". Co nevidí a neslyší Jack, nevíme jakoby my. Proto žádné šokující popisy utrpení. Ale tušíme je. Víme. Několikrát jsem musela plakat nad tím, jak je Mami "bojotečná". Moc moc moc krásná knížka.
Kniha se mi líbila, ze začátku jsem se malinko nudila, děj se odehrává v malém pokoji a vypráví ho malý chlapec. Kniha mě nakonec pohltila a líbila se mi.
Neuvěřitelná knížka.. řekla bych jediná svého druhu. Příběh vypráví pětiletý klouček. Že vás nebude bavit to číst? Jenže to nevíte, jak moc silné čtení vás čeká, když se se na lidskou tragédii budete dívat dětskýma a ne dospělýma očima.
Kniha, ktorú prehltnete na jeden dúšok najmä kvôli prevahe dialógov. Keď som knihu bral do rúk, myslel som si, že bude celá o živote v izbe. Prekvapilo ma teda, že po sto stranách došlo k náhlemu zvratu a úteku z nej. Na môj vkus to bolo až príliš jednoduché, možno sa s tým mohla autorka trochu pohrať a urobiť útek komplikovanejším. Zvyšné dve tretiny knihy sú o postupnom neľahkom začleňovaní obetí do normálneho života. Je zaujímavé sledovať to očami päťročného chlapca. Oceňujem aj to, že kniha sa dá chápať nielen prvoplánovo ako opis života obetí psychopata, ale medzi riadkami sa dá nájsť množsto narážok na konzumný spôsob života a aj samotné väznenie sa dá brať viacvýznamovo.
Číst tuhle knížku pro mě bylo jako strhávat náplast. Jo, přesně k tomuhle bych Pokoj přirovnala.
Víte, že ji musíte strhnout, dokonce se na to těšíte, ale zároveň se děsíte toho, co by mohlo být pod ní. Je rána lepší? Nebo snad horší? Co všechno se pod náplastí skrývá? Vždyť to přece nemůže být taková hrůza, říkáte si, jenže pak začnete. Zpátky to nejde, už je pozdě, připlácnout to zpět prostě nemůžete. A tak pokračujete milimetr po milimetru, občas vydechnete, zanadáváte si, otřepete se a jedete dál. A pak… Byla ta náplast na začátku takhle velká? Nedrží nějak podezřele pevně? A proč byste si ji vlastně nemohli nechat… no, už napořád?
Jenže vám to nedá, probudí se ve vás všechen masochismus, o kterém jste ani netušili, že ho někde hluboko skrýváte. Přeskakujete očima z toho schlíplého kusu lepení na zatahující se růžový šrám pod ním, zdá se vám to nechutné, ale je to tak nějak vaše, tak co. Prostě musíte, jen ať už to máte za sebou.
Když je po všem, náplast vyhodíte, ale jizva vám zůstane. Napořád.
Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na dětský způsob vyjadřování, ale pak už mě děj vtáhl do Pokoje a nepustil, přesně jak se píše na obalu knihy. Smutné a tom je, že takoví Jackové skutečně existují.
V prvních momentech, kdy jsem vešla do Pokoje, jsem byla z příběhu rozpačitá... infantilní žvatlání, stále se opakující děj a tohle tu bylo už milionkrát... ano, je to hrozné, ale....
Daleko srdcervoucnější se pro mě stala druhá polovina... kolik jen věcí bereme v našich životech jako samozřejmost... navíc to vykreslení dvou nedokonalých vystrašených lidských bytostí vyznělo tak opravdově, že mi z nich bylo více ouzko než předtím...
Nechce se mi moc prozrazovat z děje, protože je nejlepší o příběhu nic nevědět a projít si Pokojem se svým vlastním strachem o ně, protože stát se může opravdu cokoli...
Každopádně stojí za přečtení... nebudete stíhat ty debaty ve vaší hlavě- myšlenky, otázky, emoce... ještě předesílám, že žádného takového "Jacka" doma nemám a film jsem neviděla... a i přesto je to pro mě jeden z těch silnějších příběhů...
Nejdřív jsem si musela chvilku zvyknout protože to vypráví pětiletý kluk,ale po chvilce jsem se pěkně začetla,je to smutné a moc silné
Překonala mou dlouhodobou čtecí krizi. Je tak dětská, zároveň neskutečně vážná, plná myšlenek, které by člověka nikdy nenapadly - proč taky? Člověk si uvědomuje určité své štěstí, zároveň nebezpečí, hyenismus... jednoduše strhující!
Na tuto knížku jsem měla spadeno už delší dobu, ale až ten fakt, že vyšel film podle tohoto námětu mě donutil si ji doopravdy přečíst. Faktem je, že doopravdy nesnáším, když vidím film dříve než si přečtu knihu. Dalším faktem je, že za knihy moc často neutrácím, ale do této knihy jsem své finance investovala a rozhodně nelituju. Kniha na mě udělala velice kladný dojem, četla se mi z počátku trošku hůře, než jsem si zvykla na styl jakým je psaná, ale když se do toho člověk dostane dále již není problém. Příběh je sám o sobě chytlavý a nechybí akce ani emocionální vypětí. Člověk se tak trochu po přečtení této knihy zamyslí nad rozměrem a vnímáním vlastního světa, jak někdy může být pohled na stejnou věc tak rozdílný.
Skvělá knížka, přečteno jedním dechem za jednu noc. Hned na to sem se podívala na film. Doporučuji tento postup. Opravdu napřed knížka a potom film. Knížka je obsáhlejší , lépe vše člověk pochopí , některé věci ve filmu nejsou úplně jasné. Ale film se mi přesto moc líbil, celé to bylo skvěle zahrané. Film velice pěkně doplní knížku.
Když jsem „Pokoj“ zahlédl v nominacích na Oskara, musel jsem si ho konečně přečíst. Kniha je povedená, příběh je dobře vymyšlený, autorka má úsporný a vytříbený styl, při psaní ze života pětiletého kluka na nic podstatného nezapomněla, jen příběh vyprávěný klukem Jackem mě od začátku příliš nezaujal. Zájem během četby přicházel po vlnách. Asi prvních sto stran nic moc, střed knihy strhující, pak menší pád v podobě nudnějších chvilek a závěr opět výborný. S filozofujícím Jackem jsem to nakonec dotáhl do konce a nelituji. Kniha jako celek působí tak nějak opravdově jako skutečný příběh.
Chvíli jsem byla víc Jackem a říkala jsem si, že není nic lepšího než být v jedné místnosti s tím, koho máte rádi. Pak jsem se zase víc viděla v Mami a obdivovala jsem jí za její výdrž a optimismus. Ač faktická přítomnost Čerta byla v Pokoji mizivá, jeho působení je dost silné, a to i po tom nejdramatičtějším momentu, za který považuji plánování útěku a útěk samotný. Co jsem ale fakt nečekala bylo, že vynalézavost a spolupráce těch dvou zmizí spolu s nutností být spolu na pár metrech čtverečních. I když je pochopitelné, proč se to tak stalo…
Každopádně: po dočtení knihy jsem se o to víc dívala na oblohu, byla unešená z barev, zvuků a množství lidí na ulicích.
Rozhodně působivý příběh!!!
Pokoj nám umožňuje srdcervoucí pohled do života malého chlapce, jehož uvažování a chování po celý život bude poznamenáno hrůzou a způsobem výchovy, který po přečtení knihy je shledán stejně jediným možným.... Jelikož je kniha vyprávěna právě malým Jackem, nelze zabránit uronění slz... Naivita dítěte a bezmoc matky... To je to, co lze v této knize nalézt, ale je také nutné upozornit, že pro citlivé maminky nebo lidi. kteří mají rádi pozitivní literaturu tato kniha rozhodně není, i když končí "relativně" dobře..
Skvělá kniha o hrozném tématu. O to silnější, že je vyprávěna z pohledu malého dítěte... Doufám, že autorka brzy napíše nějakou další knihu. Pokoj byl též zfilmován.
Kniha se mi moc líbila.Neskutečný příběh.Vyjadřování chlapce bylo moc hezky podané.Realita pro chlapce musela bejt hrozná.
Dobrý námět pramenící ze skutečné události. Avšak způsob, jakým je vše podáno - eh... Občas jsem se zasmál, byla tam i troška napětí, ale když bych to měl shrnout, tak to až tak skvělé nebylo a myslím, že častěji o tuto knihu nezakopnu a nejspíš ji ani nikomu nedoporučím.
Pokoj
Dojemný příběh. Moc se mi líbil způsob psaní i děj. Byla jsem ráda, že se celý příběh neodehrává jen v pokoji, ale také mimo něj.