Polámal se mraveneček
Josef Kožíšek
Klasický příběh pro nejmenší děti od Josefa Kožíška o nemocném mravenečkovi s nádhernými ilustracemi Ladislavy Pechové.
Přidat komentář
Tohle leporelo jsem kupovala už třikrát během 6 let. Ano, ano moji malí ničitelé toto leporelo tak moc milují a tak se o ně přetahují, že to odskáče nejen malý mraveneček, ale i knížečka. Pak jsou slzičky a slibování, že už to neudělají... bla, bla, bla:-):-).
Ale, i když to známe všichni nazpaměť, je to přece jen taková klasika, která by neměla chybět v žádné domácnosti.
Tak jsem zvědavá, kdy vyrazím pro mravenečka po čtvrté:-) Slepované to není ono. Je to naprostá dokonalost, jednoduchá zato věčná:-).
Knížečku milovaly moje děti a teď ji milují i moje vnučata. Leporelo už bylo láskyplně otrhané nejmenšími, tak jsem koupila nové. Kouzelná, nesmrtelná říkanka, kterou máme všichni rádi.
Starý dobrý leporelo, ještě ho máme doma schované. Krásná nezapomenutelná básnička o polámaném mravenečkovi. Taková dětská klasika, kterou jsem ráda četla svému synovi a on jí měl také moc rád. Kdeže ty časy jsou.......... Třeba až vnoučatům.
Znáte snad někoho, kdo se tuto básničku jako dítě neučil? I moje děti ji odříkávaly bez chybičky. A brzy ji začnu učit i nejmladší vnučku, protože ty dvě starší ji už umí také.
Dětská klasika, kterou sice umím nazpaměť, ale dceři jsme leporelo stejně pořídili, kvůli obrázkům :)
Přečetla jsem si to, protože se mi tahle knížka líbila. Líbilo se mi, že se mraveneček nakonec uzdravil.
Je to o mravenečkovi, který byl nemocný a ostatní mravenci se ho snažili vyléčit, až ho vyléčil ten poslední, který mu pofoukal ramínko a pohladil ho po čele.
Měla jsem v knihovně tuhle knížku po mámě. Četla ji, když byla malá, i moje teta a asi i můj strejda. A mně se líbila, i když už je taková otrhaná a počmáraná. :)
To je knížka, kterou znají děti všech generací nazpaměť a mravenečka milují. Takové skvosty snad už dneska nikdo nedokáže napsat.
* Tak už mám Mravenečka pořízeného pro svého syna. I když jsem mu jej začala číst, když měl asi 7 měsíců, tak je z něho nadšený, moc se mu líbí a teď v jeho 9 měsících, se začne smát, sotva uslyší první rýmy. Opravdu je tohle leporelo věčné. Mraveneček by měl být v každé knihovničce.
Jednoduchá, geniální nesmrtelná. Jak jsem na ni tady mohla zapomenout.
Jako malá jsem jedno vydání celé rozžvýkala (ilustrované O. Sekorou). Když jsme o něco později jeli s rodiči na výlet do Ostravy na Vyhlídkovou věž Nové radnice, tak jsem si vyprosila další (to už bylo ilustrované Z. Milerem). Měla jsem je ráda obě, ale už i to druhé je někde ztraceno. Asi si budu muset pořídit další.
To je totiž knížka, která dokáže vykouzlit úsměv na tváři napříč všemi generacemi a to i při vzpomínce na ni.
Asi nejznámější špičkové leporelo pro naše nejmenší. Obzvláště pak to tradiční, s obrázky slavného O. Sekory. Četl jsem jej poprvé jako malý klučík a dodnes si tu říkanku pamatuji. Howgh
Všechno co se o tomto leporelu dá říct, už vyjádřily Damato a tygřík2. Mám to absolutně stejně.
Jsem to ale hlava zapomnětlivá... návod na skvělou medicínu, a když je mi ouvej, nikdy si na to nevzpomenu, a to to znám samozřejmě nazpaměť. No nic, příště 3x denně prášek cukru vyzkouším :-)
A to jste věděli, že na počet slabik říkanka přesně pasuje do sloky písně Paranoid od Black Sabbath?
Pravda, není to potom už moc pro děti. I když... možná pro ty starší :-)
Tuhle krásnou knížtičku jsem nedávno koupila znovu, protože se při stěhování někam ztratila - asi ji mají děti ve své knihovně, ale vždycky se jich zapomenu zeptat, ale to je jedno. Já ji ve své knihovně prostě musím mít. Moc by mi tam chyběla.
(Stejně - i kdyby mi někdo z dětí odpověděl: "Já ji mám," tak bych ho nemohla požádat, aby mi ji dal. Vždyť to byla jejich nejoblíbenější.)
Autorovy další knížky
1974 | Z křišťálové studánky |
1964 | Polámal se mraveneček |
2005 | Špalíček pohádek a říkadel |
1913 | Poupata: čítanka malých |
1995 | Pohádka lesa |
Kdo by neznal říkanku o mravenečkovi, ta se dědí z generace na generaci. Leporelo je již opotřebované, ale vnoučatům to nevadí.