Ross Poldark – Návrat domů
Winston Graham
Kapitán Ross Poldark se vrací roku 1783 z americké války za nezávislost do rodného Cornwallu a těší se, že po několika letech zase začne vést normální život, bude spravovat rodový majetek a ožení se s dívkou, kterou už léta miluje. Po příjezdu domů však zjišťuje, že otec je mrtvý, šlechtické sídlo i veškeré hospodářství zchátralé a že služebnictvo rozprodává všechny zbývající cennosti. Největší bolest však zažívá po zjištění, že se krásná Elizabeth zasnoubila s jeho bratrancem Francisem, protože se domnívala, že Ross ve válce zahynul. Zklamaný důstojník se ale navzdory všemu pouští do práce a snaží se dát do pořádku rodinný majetek a znovu otevřít otcův měděný důl. A také zapomenout na svou životní lásku a zvyknout si, že patří jinému. Pomáhá mu v tom jeho sestřenice Verity a především mladičká Demelza, vlastně ještě dítě, kterou najal jako pomocnici do kuchyně, aby ji vytrhl z neutěšeného prostředí, v němž dosud žila. Vděčná dívka v něm vidí svého zachránce a odměňuje se mu hlubokým obdivem a oddaností, ale zároveň usiluje o jistou míru samostatnosti. Vedle ní se Ross znovu vrací do života…... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem si půjčila na doporučení mojí babičky, která je celou ságou nadšená. U mě se podobné nadšení nekonalo. Knihu jsem jednou odložila s tím, že ve čtení pokračovat nebudu. Nicméně něco mě k ní, asi po 14 dnech, přimělo se vrátit. Žádný velký čtenářský zážitek to pro mě nebyl, kniha má spoustu hluchých míst, je zbytečně rozvleklá, některé pasáže šíleně nudné a nezajímavé, ale dočetla jsem. Byly zde i docela zajímavé momenty, mimo jiné i to, jaký život měli lidé v tehdejší době. A jako postavu jsem si oblíbila Demelzu a byla jsem zvědavá na její rodící se vztah s Rossem. Půjčený mám i druhý díl, ale musím si mezi tím přečíst něco jiného.
Asi jsem měla přehnaně očekáváni. Cornwall mám ráda, anglický venkov rovněž, ale spíš jsem čekala víc kolem Rosse, dobrodružství, lásky, všechno je jen tak mimochodem a některé pasáže zbytečné a roztahane, spíš jsem doufala v takovou britskou verzi Körnerove a úplně to neklapalo
Pokud patříte mezi fanoušky seriálu Poldark, knížka je určena přímo pro vás. První díl pokryje několik epizod z první série a je tak zajímavé sledovat jednotlivé odlišnosti mezi jednotlivími médii. Už mě ani nepřekvapuje, že má Poldark modré oči a naopak Demelza tmavé vlasy a hnědé oči, ale to jsou takové detaily, na které si musíte prostě zvyknout. V knížce čas ubíhá dosti rychle a autor se vždy zaměří na nějakou událost, kterou rozepíše, či se naopak omezí jen na několikaslovný popis, co se odehrálo v rámci několika měsíců. Stejně jako v seriálu tak i v románu se dosti řeší situace okolo dolů, což je někdy dost úmorné, pokud vás tahle oblast vyloženě nezajímá. Ale vykreslení krajiny a všemožných postav (kterých je požehnaně) je stejně tak okouzlující, jako v seriálu.
Dávám plný počet , možná ne úplně spravedlivě,ale je to po dlouhé době knížka,která mě bavila a těšila jsem se na další díl.
Je lehce šmrncnutá romantikou,ale ne moc. Spíš popisuje obyčejný život na konci 18. století . Kdo by čekal nějaké drama,bude zklamaný,kdo se chce ale ocitnout mimo 21. století,může být spokojený.
Romantika z minulosti Velké Británie – to jistě táhne. Žádné zklamání tedy také necítím ani v tomto díle, právě naopak. Kromě láskyplných vztahů a sem tam nenávisti jsem zaznamenal spoustu historických detailů ze života konce 18. století a to mne baví více než kdo s kým, proč. Další díly si jistě také přečtu.
První část o Poldarku je pěkně napsaný příběh,kde se dozvíme dost o těžbě cínu,ale mě bavily nejvíce rozhovory s Demelzou a jejích služebných,tam jsem se dobře bavila.Přečtu si i další díly.Jsem zvědavá jak to dopadne s Demelzou a Rossem.
Po zhlédnutí seriálu jsem začala číst knižní předlohu. Seriál je skvělý, knihy jsou trochu rozvláčnější, ale zase dávají možnost víc nahlédnout do Rossovy mysli. Překvapilo mě, že Demelza přišla do Nampary ještě jako dítě. Samozřejmě hlavní hrdinové seriálu byli velmi výrazní a nejde si Rosse a Demelzu představovat jinak, hlavně Demelza jako brunetka mi v mysli nenaskakuje vůbec.
Pohodové čtení.
Zpočátku jsem byla trochu zklamaná, ale ďěj se rozběhl a zakratko mě
mě vtáhl do děje. Sice jsou pasáže o problémech týkající se práce v dolech, které mě moc nezaujaly,ale jinak jsem s knihou docela nadšená. Asi budu číst i další díly.
Knihu jsem začala číst s představou romantického historického románu, o což se vlastně tak úplně nejedná. Romantiky zde moc není, vztah Rosse a Demelzy přijde na řadu až v poslední části knihy, a to svatbou z čista jasna bez varování. Náznaky samozřejmě byly, ale jejich manželství se událo velmi náhle bez vysvětlení a vlastně tak trochu z popudu jedné společně strávené noci, což mi trochu omezilo sympatie vůči Rossovi. Trochu těžko uvěřitelný byl pro mě jejich vztah i tím, že se Ross Demelzy ujal už jako malé dívky, ačkoliv on byl dávno dospělý muž. Demelza byla zpočátku dětinská a otravná, ale postupně jsem si ji oblíbila. Ross je vlastně takový mrzutý bručoun, který jen tak nepookřeje, ale vlastně není v jádru vůbec zlý.
(SPOILER)
příjemná pohádka pro dospělé (dámy) ideální k čajovému pečivu, nebo při chřipce. spravedlnost zaručuje protagonista, umírají zde jen staří, nemocní či zlí lidé. škoda jen, že to se schovankou vzalo tak rychlý obrat; ženskou autorku by tuším stejná situace inspirovala k napsání mnoha vzájemně toužebných kapitol.
jediná vada na kráse je antisemitská notička - nejzápornější postavy (bratři - jeden úchylný násilník, druhý prostě darebák s orientálníma očima) jsou zároveň jediné postavy židovského vyznání. a diskutabilní je i romantizující pohled na domácí násilí, který předkládá jedna z postav - parafrázuji: "když víš, že tě miluje, nevadí ti, když ti naloží pár na hřbet."
naopak nesmírně osvěžující je - po Cizince Diany Gabaldonové - nulový počet znásilnění, pokud jsem dobře počítala. ať už to způsobil odlišný přístup autora, nebo rok vydání (který mě dost šokoval, protože kniha nijak věkovitě nepůsobí), je to velmi příjemné.
Kniha na mě zamrkala v knihovně. Přidávám se ke spokojeným čtenářům, kteří si libují, že je to příjemná změna od detektivek. Anglický venkov má své kouzlo, i když doba ve které se román odvíjí je těžká.
O Cornwallu se často píše v knihách, vznikají neskutečné romány a příroda je tam nádherná, možná i divoká, vláká vás myšlenka, že byste ta místa jednou chtěli navštívit (aspoň mě ano). Tento příběh se dost složitě čte, pro plno informací, ale od toho to je historie, že. Nicméně po přečtení jsem shlédla první sérii seriálu a moc se mi to líbilo i ve filmové podobě. Takže hodnotím zcela kladně a kdo má rád tento žánr, určitě se mu to též bude líbit jako mě.
(SPOILER)
Asi dvě stě stran jsem čekala, kdy už se konečně začne něco dít! Skoro celý děj mi však přišel o tom, jak muži v čele s Rossem stále konverzují o práci! Když na to přijde, tak on někoho vytáhne z maléru. Jako například Demelzu, kterou zachrání i s jejím psím přítelem před chuligány z ulice. Čekala jsem, že v této části bude děj zajímavější, ale opět jsou tu nějaké ty konflikty s nepříliš oblíbenými sousedy, nebo řeči o práci. A tak to jde skoro celou knihu! Dokud Demelza trochu nedospěje, jinak se objevuje na stránkách jen poskvrnou, a pokud už se objeví, tak jsou to nevýznamné situace. Spíše takové zmínky. Jako já chápu, že to v té době nějak takhle chodilo, ale prostě… stránky, kde se vedou řeči o politice a práci, tam jsem zívala nudou.
Ross Poldark je samozřejmě sympaťák a džentlmen, po kterém musí ve skrytu toužit každá žena. Je citlivý, ale zároveň mu to neubírá na mužnosti. Prostě přitažlivá kombinace! Jestli jsem knihu dočetla, tak nejspíš kvůli téhle postavě.
Demelza se vyskytuje spíše až ke konci, a je zkrátka taková dětinská, praštěná. Víc mi z ni v hlavě neutkvělo. No, a ten jejich vztah... přišlo mi, že vznikl, ze dne na den. Že se tomu vztahu autor příliš nevěnoval, takže za tohle taky velké mínus. Skoro nic mezi nimi neproběhlo, a najednou byly spolu. Bylo to takové uspěchané! V té době bych čekala, že vztahy vznikají nějak postupně a pomalu se vyvíjejí. Mám obavy, že se Winston Graham více věnoval řečem o práci, a hrdinským skutkům, na úkor jejich vztahu...
Ale když už spolu byli, tak mě ty jejich postelové rozhovory dost bavily! To jsem se docela nasmála. Ke konci mě tedy Návrat Poldarka zaujal trochu více! I když měl příběh docela velký potenciál, tak nebyl využit - za mě teda bohužel, celkově jsem z knihy zklamaná! Čekala jsem trochu něco jiného, ze zvědavosti si snad přečtu druhý díl, uvidíme. Třeba mě ještě autor překvapí!
Nádhera! Příběh venkovského šlechtice, který je po návratu z války konfrontován s bídou na svém panství, kdy krátce před jeho návratem mu umřel otec. Záhy zjistí, že jeho milovaná si bere jeho bratrance. Myslí si, že skončil svět. Jednoho dne na tržišti zachrání děvče, které mu v budoucnosti změní nejen život, ale i postoj k lidem a okolí. A dá mu to, po čem on moc touží. Pocit přátelství a lásky. A překvapen Ross zjišťuje, že on skutečně cítí lásku.
Osobně se mi tato kniha moc nelíbila. Přišla mi jako fakticky popis děje, ale ne ponoření do citů, událostí... Je to škoda, těšila jsem se na ni.
Štítky knihy
Anglie aristokracie, šlechta zfilmováno 18. století anglická literatura anglický venkov občanská válka ságy historické romány Cornwall
Autorovy další knížky
2015 | Ross Poldark - Návrat domů |
2016 | Demelza - Dáma z chatrče |
2016 | Jeremy Poldark - Nový začátek |
2018 | Zatmění |
2020 | Cizinec z moře |
(SPOILER) 2/5 Z příběhu jsem taková rozpačitá. Čekala jsem nějaký romantický, historický román a to jsem tak úplně nedostala. Příběh je natažený, jak kšandy mého fotra. Autor sice detailně popisuje život a strasti lidí v 18. století v anglickém Cornwallu a bohužel pro mě dost barvitě. Přijde mi, že se vyžívá v naturalistickém popisu a la Zola a jemu podobní a to skoro všeho: máme tu "dětskou zábavu" za ocasy svázaného psa a kočku, návštěvu obludária, kohoutí zápasy.. Pokouší se sice i o pěkné barvité popisy přírody, ale... Největší nedostatky vidím v plynulosti děje, což se dá možná čekat a omluvit, obzvláště v případě uvědomíme-li si, že kniha vznikla v první polovině 20. stol. Dále mi tam chybí nějaká lepší a výraznější romantická linka, ta jež tam je, se zakládá na dost vratkých základech a navíc se objevuje až ke konci knihy a je taková neuvěřitelná. A výraznější postavy. Trochu barvy má z ženských hrdinek víceméně pouze Demelza a ta to celé neutáhne. Verity nedostala příliš prostoru, Elisabeth je taková protivná. A vůbec většina žen - šlechtičen v této knize se chová jako nechutné, klevetivé "husy". Mužské postavy jsou vykresleny asi lépe, což se dá čekat, vezmeme-li v potaz, že je autorem muž.. No, dá se to, když se zohlední i to, že tato kniha je asi jednou z prvních, co autor napsal. Další díl si přečtu, už jen proto, abych věděla, jak to bude pokračovat. Pochybuju ale, že bych přečetla všechny díly, co dosud u nás vyšly a nebo dokonce nedočkavě vyhlížela další. Zatím to tak rozhodně nevypadá.