Polib mne a zemřeš
Ira Levin
Thriller o ambiciózním mladém muži, který chladnokrevně vraždí ty, kdo mu brání uskutečnit jeho záměr bohatě se oženit. Obětmi jsou dcery průmyslového magnáta, známého svým tvrdým postojem k chybám vlastní rodiny a proto nechtěné těhotenství nejstarší dceru stojí život. Druhá dcera se téměř propracuje k pochopení sestřiny smrti a proto je také odstraněna. Sňatek s nejmladší dcerou se blíží a s ním i vidina milónů, když zasáhne osud v podobě neznámého záhadného mladíka.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 1993 , Ikar (ČR)Originální název:
A Kiss Before Dying, 1953
více info...
Přidat komentář
Čínský bůh srandy, tedy "smíchu", Stery (vis níže), musí vzít v úvahu, kdy byla kniha napsána, a že v té době literatura thrillery zrovna neoplývala. Na druhou stranu uznávám, že je to produkt čistě komerční, bez jakýchkoli uměleckých ambicí. Nenadchne ani neurazí, ale dá se to číst. Do doporučených nedám, ale ty 3 hvězdy si zaslouží.
Četla jsem, protože mi ta kniha dlouho leží doma, a tak jsem se do ní pustila a byla mile překvapena, děj byl od začátku napínavý a nutil vás číst a číst. Akorát 3.část už byla trochu nuda a konec super :)
Moje třetí přečtená kniha od tohoto autora a opět nezklamala.Ira Levin se jednoznačně zařadil mezi mé oblíbené autory.
Četla jsem v angličtině, pravděpodobně (spíš jistojistě) zkrácenou verzi. Přesto se mi to vcelku líbilo... Jen ta třetí část, jakmile je jasné kdo je vrah, je tam trochu navíc. A škoda toho, že byl pachatel tak zjevný :D
Mno další nuda. Tohle jestli je horror tak já jsem čínskej bůch smíchu. 1* za pár trochu napínavích míst.
Autorovy další knížky
1976 | Rosemary má děťátko |
2010 | Stepfordské paničky |
1997 | Rosemary a její syn |
1994 | Ten báječný den |
1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Když jsem začala číst první část knížky, myslela jsem, že to bude pořád stejně nudný. Vůbec jsem se nemohla začíst. V druhý části už se začalo něco dít. Uvědomila jsem si, že já bych nikdy detektivem být nemohla. Obdivuji autora jak to měl krásně promyšlený neříct nám čtenářům jméno kluka se kterým Dorothy chodila, pak člověk typuje a říká si, ten to bude a ono prd :-). Takže druhá část se mi docela líbila. Poslední část byla ze začátku stejně nezáživná jako první. Až ke konci to začínalo být opět zajímavý. Konec mě překvapil, abych pravdu řekla, táta byl stejný jako Bud. Vražda z jakéhokoli důvodu je pořád vražda.