Poločas rozpadu
Leoš Kyša
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524172/bmid_polocas-rozpadu-6527b1fdc4c95.jpg
4
1088
1088
Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na kterou dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný – divoký, tvrdý, radioaktivní… Zbytky lidí se snaží přežít v jeho troskách a vybudovat něco jako civilizaci. Jsou ale takoví, kteří civilizaci nechtějí. Vlastně nechtějí ani divošství. Touží po jediném – dokončit práci, kterou začaly světové mocnosti ve své válce. A proti nim stojí ti, kteří věří v nové začátky. Ale – stojí tenhle svět vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Hlavní hrdina je za každé situace klaďas, který se rozhodne správně. Je neprůstřelný a zároveň vždy trefí svůj cíl. Z každé bezvýchodné situace se dostane a nic pro něj není překážka, ani potoky krve, kterými se musí brodit. Doufám, že to nikdy nikdo nenatočí...
Ale i tak je příběh zajímavý a velmi čtivý. Autor nemá tendenci zabíhat do velkých detailů, takže děj odcípá a rozhodně se nenudíte. Humor hlavní postavy je od začátku divný a spíš vás to otravuje, ale v druhé knize jsem si uvědomila, že mě baví.
Závěr: štve mě autor? ANO. Budu ho číst dál? Rozhodně!
AUDIOKNIHA, BEZ SPOILERŮ:
Velmi často jsem se u knihy i usmíval, autor umí příhodnými přirovnáními opepřit jinak velmi drastickou, místy až nechutnou etapu lidstva. Průvodu audioknihou panem Kapitánčíkem je skvělé, chyběla mi pouze druhá osoba pro lidské hlasy, ale i tak to bylo skvělé. Některé scény jsou velmi drsné a pokud se začtete, zjistíte, že ve světe po apokalypse nechcete žít. Každopádně jdu do dalšího dílu! :)
Podle hodnocení koukám, že u pokračování zůstali pouze fanoušci (momentálně 89%), což je samozřejmě logické a hlavně dobře, ale nevidím zase takový rozdíl od předchozí knihy. Ano je více vážnější (respektive méně humoru). Dočteno asi za 3 dny, série má strašně blízko k Hustému nářezu a to já velice rád :)
A tak jsem zase jednou dostal chuť na audioknihu. Nebylo to ale nic extra. Pan Kapitančik na jednu stranu skvěle hraje, ale mnohdy špatně frázuje.
Samotná kniha taky už není takový odvar jako Spad. Je tam více smrti, zbraní, sexu, krve, čubek, opět je tu Žolík, ale hold, není to prostě už ono. Na druhou stranu, super konec.
Žádnej doják, žádnej happy end. Normální japonská genocida. Zachraňuje to jen Kotletovo humor.
Postapokalyptický nářez pokračuje... úplně sem to viděl před očima... a teď mě omluvte, jdu si naostřit polní lopatku...
Opět slušný rodokaps - sice ponurý a oproti prvnímu dílu trochu ztrácí šťávu a tempo, ale pořád se to skvěle čte. Další díl už mám na stole a těším se.
Jen si říkám, jestli tyhle knihy nejsou popis budoucí blízké reality - co jsou lidi schopní udělat už dnes více méně pro nic za nic..... trochu z toho mrazí.
Ach jo, ach jo, ach jo... Franto, kam zmizel vtip, akce a napětí?!?!
Už je to víc popis pohybů než co jinýho. Postavy začaly bejt hrozně plochý - nasraná Alice, obšourník Ryan, typická Japonka s malejma kozama a Hrdina z Istanbulu, ale nějak už nic víc. Třetí * dávám fakt jen z nostalgie. Hrozná škoda.
A pro ty, co nechtěj ztrácet čas - našla jsem tam asi jenom tři čtyři hlášky, na který jsme byli zvyklý, a tak je tu máte, kdybyste se se zbytkem nechtěli obtěžovat:
"Zmítal se, řval a brečel. Dorazil jsem při tom nehezkém výstupu doutník a odhodil jej směrem k uchu. Vytvořili spolu surrealistické zátiší s kouřem."
"V tom hlase bylo víc nevrlosti, než jsem kdy slyšel. A že už jsem zažil spoustu nevrlosti. Kdyby existoval bůh nevrlosti, sestoupil na zem a utkal se v nevrlosti s Alicí, nejspíš by se brzy spakoval a hledal nějaké lepší uplatnění."
"Rozzuřené Alici se ani kvůli vám nepostavím na odpor. To se radši nechám opíchat rozparáděným stádem radioaktivních zubrů."
"Pivo chutnalo asi nejhůř, co jsem v životě pil. Husté bylo tak, že po něm mohla chodit myš, a kyselé, že by se v něm nejspíš daly rozpouštět mrtvoly."
Super vulgární pokračování jedné šillené věci. Na jednu stranu je to hrozně hloupý a ,,blbý”, ale jento hrozně návykové :)
Spad mě moc nebavil, ale Poločas rozpadu je bomba. Akce, akce, hlášky a další akce. Docela hnusná vize budoucnosti.
Fakt bomba, autor nenechá jednoho odpočinout a knihu odložit. Přečteno pomalu na jeden zátah, opravdu jsem se výborně bavil, i když ta vize možného budoucna je fakt znepokojující...
„Proměníme svět v ruiny ... zapálíme ho a shoří. Zapálíme svět! ... ta slova opakoval jako nějakou mantru ...“
Jako by nestačilo, že svět je plný zmaru i bez holohlavých fanatických šílenců, co se rozhodli uspořádat večírek, který skončí posledním a největším „ohňostrojem“ – koncem světa, jenže mají smůlu, protože sympaťák plukovník Michálek je tu, vůbec jsem netušila, že bych mohla někdy nějakému akčnímu hrdinovi takhle fandit :-) ... a má samozřejmě nehorázné štěstí, co si budeme povídat, docela se mu hodí, protože zachraňovat svět je neskutečná dřina a taky dost nevděčná práce. Naštěstí se ale plukovník spolu se svými parťáky chytne té poslední marné a mizivé šance tenhle „nápad“ na totální genocidu zhatit.
Prachobyčejná zvědavost mě donutila tuhle knížku otevřít, není (vlastně do nedávna nebyl) to žánr, který bych tak úplně běžně četla, každopádně před časem jsem z domácí scény vyzkoušela už pana Kulhánka a tohle setkání dopadlo výborně, takže jsem si nemohla nechat ujít ani dalšího z osobitých domácích autorů drsných akčních příběhů z postapokalyptické budoucnosti. Ze zvědavosti jsem přečetla první stránku a nebudu lhát ... „probrala“ se až na té poslední :-) ... že mě to takhle pohltí jsem vůbec nečekala, i mé druhé setkání s tímhle žánrem dopadlo na výbornou :-).
Autor téhle exkluzivní brakové literatury překvapil ... navzdory tomu, že se na můj vkus až moc čvachtáte neustále v něčích vnitřnostech a to nemluvím o krvi, bylo to vynikající čtení, v rychlém spádu se míhá kontrast zmaru radioaktivního světa, ale hlavně lidské civilizace s lehkým vtipem a erotikou, a dokonce (překvapivě) místy s lehkým filozofickým podtextem (alespoň já ho tam vnímala) ... nebudu zapírat, chytlo mě to a nepustilo ... odpočinula jsem si u toho a odreagovala se ... a navíc, začala jsem shodou okolností dvojkou v sérii, a i když se to dá číst samostatně, teď už chci vědět, co bylo před a po ... takže se s plukovníkem Michálkem určitě ještě potkáme ... těším se :-).
A abyste věděli, na co se můžete těšit, dovolím si ještě malou ukázku, pár japonských přísloví ... a trochu polštiny :-) ...
„Výrazné ztráty na životě – fráze jako tahle se draly do mých myšlenek ... to je to první, co se každý velitel naučí – nenazývat věci pravými jmény. Lidé neumírají, ale dochází ke ztrátám na životě. Stejně tak není nepřítel pozabíjen, ale eliminován, případně zneškodněn, nebo město není vypleněno, ale jeho vojenský potenciál byl výrazně omezen.“
„Napjal jsi tětivu? Tak střílej!“ (japonské přísloví)
„Vstoupíš-li do vesnice, řiď se jejími zákony.“ (japonské přísloví)
„... myslím, že to byl náš nejšťastnější den v životě, hlavně proto, že jsme netušili, co všechno ještě přijde ...“
„Czerwone korale, czerwone niczym wino
Korale z polnej jarzebiny
I lzy dziewczyny i wielkie lzy ...“
„O čem byla ta píseň, na kterou jste tancovali?“
„O vášni a o lásce, ale hlavně o věcech, které v té písni nejsou.“
Postapo rezba. Rozpad spolecnosti je zábavný. Bohuzel tolik prevratnych veci tady neni. Čubčí pohar, atomovky a pojidani srdci. České realie potěší ale za vic jak 3 hvezdy to neni. Hlavni hrdina az přehnaně cool.
Nenáročné čtení, velice zábavné, prostě pecka. Už se těším na poslední díl serie.
Nenarocne,oddechove vlakove ctivo,ktere vas vraci do dob,kdy jste s klukama mezi panelaky litali se spuntovkou a chteli se stat takovym Michalkem :-). Beru to jako literarni prdel narozdil od Stehlikove a ty jeji sebranky,co se berou za literaturu "narocnejsi".
Druhý diel lepší je prvého. Zápletka o tom ako vymletý kultisti sťahujú atómovky na jedno miesto aby odpálili to čo ostalo zo sveta do nukleárnej zimy je proste úderná. Fatalistický skinhedi navyše narážajú ľudí na koly, z ukrižovaných robia výzdobu pred štadiónom a páchajú násilie na ženách, takže im človek ľahko praje ukrutnú smrť z rúk Plukovníka a jeho úderky, v ktorej pribudla japonka čo nahá a potretá blatom povraždí kultistickú eskadru za daždivej noci ako Rambo s malými prsiami. Akcia oproti prvému dielu doznala čvachtavejší upgrade, takže už to nie je len o tom ako nepriatelia padajú na zem, ale im aj vyliezajú črevá a strely čo schytajú do nosa vezmú mozog na čerstvý vzduch. Základ deja je aj tentoraz putovanie krajinou, doplnené o infiltráciu kultistov na zabijáckej olympiáde nahých žien s nožmi v ringu. A finále s otvoreným, odpaľovaco pesimistickým podtónom jemne nabáda k čítaniu ďalšieho dielu. Keď k tomu pridáme podarené hlášky a rýchlosť s akou som to prečítal, 5 hviezdičiek to istí.
Štítky knihy
boj o přežití násilí brutalita konec světa akční české sci-fi krveprolití otroci postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
3* jsou možná málo, ale přišlo mi to slabší jak první díl, humor byl trochu nucený a to ho tam bylo méně, ale kniha pořád krásně plynula a příjemně se četla, mrzí mě, že hrdinové jejich osudy sledujeme opustili naší postapo zemičku, ale chápu, že chtěl pan Kotleta ukázat jak to vypadalo i jinde:) 3.4/5* Banzai!