Poloviční král

30.03.2019

Jo, tak tohle se na debutový román opravdu povedlo. Minulý rok to byla Petra Stehlíková, kdo mi dokázal, že čeští autoři a fantasy literatura nejsou pasé. Tento rok je to zase Jan Hamouz s touto bichličkou, která má na to uspokojit choutky čtenářů high fantasy.

Příběh se víc zavděčí čtenáři, který nikam nechvátá, protože se vyvíjí opravdu pomalu, přesto není na dynamiku, akci a rozličné události chudý, právě naopak. Na své si rozhodně přijdou milovníci drsnějších záležitostí, protože mučení, krev střeva a častý sex jsou přirozenou součástí reálně vykreslených knih, a v tomto ohledu mě autor opravdu hodně potěšil. Jsou v tom emoce, je v tom síla, je to promyšlené a má to neskutečný záběr.

Na Polovičním králi je hodně patrné, že se jedná o rozjezdový díl a popravdě je autor tak trochu tajnůstkář a rozhodně nepustí důležité informace jen tak pro nic za nic. A v tomto případě je strašně těžké odhadnout, jestli si je autor střeží do dalšího dílu nebo nikdy nebudou součástí příběhu. Pevně doufám v to první. A jako věčný hnidopich, co se týče nových univers, ani zde si to neodpustím. Chyběla zde mapa, neskutečně moc. A chybělo zde více z tohoto světa. Hlavně z jeho minulosti a hierarchie.

Nakonec je to příběh více méně tří postav. Krále, obyčejného děvčete a piráta. Jejich příběhy by měly souviset jeden s druhým, ale i zde si dal autor pořádný pozor, aby nic neprozradil. Takže pro tento krát tu máme tři velice rozdílné příběhy, které jsou si docela vzdálené. Ale jejich nositelé jsou více než zajímaví. Buď se vyvíjí nebo už se nemají kam vyvíjet a válčí s běžnými životními problémy.

A co je nejhorší? Konec je naprostým prokletím, protože dostáváte naději a zároveň vám ji autor druhým dechem bere a vše končí ostrým cliffhangerem, nad kterým si ještě nějakou dobu budete lámat hlavu.

Čtěte Polovičního krále, protože ten si to opravdu zaslouží.