Pomaľované vtáča
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112525/bmid_pomalovane-vtaca-CaN-112525.jpg
4
1528
1528
V jeseni roku 1939 rodičia v nemenovanej krajine v stredovýchodnej Európe pošlú svojho šesťročného syna na vidiek, aby ho uchránili pred hrôzami vojny. Ďaleko od civilizácie sa nevinné chlapča postupne stretáva s nepochopiteľnou zaostalosťou, poverčivosťou, zlobou, najobludnejšími formami násilia a prejavmi sexuálnych úchyliek. Nevinný naivný chlapec uvažuje, kde sa berie násilie, načo je dobré a ako sa mu vyhnúť. Odpovede a ochranu nachádza postupne v primitívnych kultoch, u Boha, Diabla, v nacizme aj komunizme, až napokon stratí nielen všetky ideály, ale aj nevinnosť. K tomu všetkému ho ženie najsilnejšia ľudská túžba – prežiť. Na pozadí mimoriadne naturalistického diela (nedávajte ho čítať deťom) sa odohráva silný príbeh o vplyve ľudských pudov, nenávisti, zlobe, hlúposti a túžby po pomste. Jeden z najkontroverznejších románov dvadsiateho storočia, preložený do vyše tridsiatky jazykov, sa takmer po polstoročí od prvého vydania dočkal aj slovenského prekladu. Čitateľ sa môže presvedčiť, že jeho odkaz je napriek drsnej forme predovšetkým humanistický.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
Painted Bird, 1965
více info...
Přidat komentář
Strašně silné, depresivní a kruté, ale taky hodně dobré a rozhodně nezapomenutelné.
Tak o téhle knize se hodnocení píše těžko... četla se mi dobře po stránce formy, co do obsahu těžce, musela jsem ji po pár kapitolách odkládat a vydýchat. Také nevěřím, že by tak malý chlapec přežil všechna zranění a týrání, ale dejme tomu. Ale věřím tomu, že byl v těch vesnicích na obtíž, tudíž se k němu všichni chovali bezohledně, žili v době války, kdy nacisti tvrdě trestali ukrývání "snědých". A myslím, že nikdo z nás by v té době chlapce na svém prahu nevítal s otevřenou náručí. Vlastní rodinu si ceníme nejvíce. A nikdo nevěděl, kdy ho soused udá. A věřím i tomu, že ti vesničani byli tak primitivní, jak je popisováno... Výstižné hodnocení má: SSTknihy.
Docela chápu,proč autor vynechal místopis a národnosti. I tak mussel mít problémy.
Psychobrutálni onanie.... Zajímavý že nejspíš pro komerční úspěch autor dloooouho tajil jestli se mu to jako stalo nebo jako ne. Nakonec že né, ale že to neznamená že se to nedělo. Četlo se to samo, zajímalo mě co se ještě může stát dáal a daaal. Podle mě je to jenom vylití myšlenek a představ do knihy. Ale dobře on
Pro pochopení této knihy je důležité vědět, že se opravdu nejedná o autobiografii. Líčené hrůzy jsou spíš jistým podobenstvím, umocněnou obžalobou primitivismu, brutality, tmářství a nevědomosti, která místo snahy o pochopení raději v sebeobraně hodí kamenem. Hlavní hrdina na své pouti tráví spoustu času lyrickými popisy přírody, opojení přírodou se mísí s pověrami a bájemi, líčenými až s básnickou poetikou. Proti tomu stojí záměrně chladné, až odtažité popisy násilí, brutality a obscénností, připomínající zpověď pacienta, který chce svou noční můru popsat věcně, bez emocí a následně na ni rychle zapomenout. Překvapivě tu chybí jakákoliv citová angažovanost, odraz prožitku, rozumové či citové zhodnocení. Jednotlivé scény, řazené bez větší provázanosti připomínají záblesky vzpomínek smíšené s cizím vyprávěním a encyklopedickými poznatky. Závěr sám přináší překvapivé zjištění – místo soucitu přichází zmatení, skepse a smutek.
Tak to bylo něco. Naprosto chápu protichůdné názory všech lidí. Musím pochválit styl psaní, moc dobře se to četlo. K postavám jsem si hlubší vztah nevytvořila, koneckonců k tomu ani nebylo moc prostoru. Dějově to bylo něco, co jsem ještě nečetla. Bylo to drsné a kruté a musela jsem si dávat přestávky. Ale toužila jsem vědět, co bude dál. Se spoustou názorů jsem se neztotožnila, ale ráda jsem si je vyslechla. Celkově tedy knihu hodnotím pozitivně.
Za plusy považuji: Krásné popisy přírody, alegorii nabarveného ptáčete, vylíčení zaostalosti a tmářství na venkově polsko – ruského pomezí. Prvních sto stran mě docela zaujalo. Mínusy: Po několika kapitolách začne vzorec „útěk-bití-útočiště-bití-tragédie“ unavovat a přes veškerou invenci ve vymýšlení krutostí i nudit. Druhých sto stran jsem se nemohla dočkat, až bude konec.
Není mi jasné, proč vznikla legenda o autobiografičnosti knihy. Jak si někdo mohl myslet, že tohle je skutečný příběh malého kluka? Z přesnosti vzpomínek i poměrně složitého filosofování je jasné, že jde o fabulaci. Ta obrovská kumulace tragédií (z nichž jedna každá se zcela jistě mohla stát nebo stala, jen ne zároveň jednomu člověku v jednom životě) mě spíš vede k domněnce, že bylo psané na efekt. Podle toho, co autor píše v doslovu, ho k psaní přiměla snaha podat svědectví o hrůzách války. Jenže jak už tu psali mnozí, méně bývá více, a třeba Želary – Jozova Hanule jsou pro mě výpovědí mnohem silnější. Autor každopádně prokázal dobrý odhad v tom, na co mohli v době vrcholné studené války Američané slyšet.
Tohle se dá číst jedině s velkými přestávkami, nejlépe v kombinaci s nějakou optimističtější četbou. Celé jsem to nedala, moc brutální, prostě mi to nešlo.
Námět sám o sobě nebyl špatný, na tohle téma jsem přečetla už dost knih. Ale Nabarvené ptáče bylo už i na mě moc.. Z téhle knihy mám pocit, že je to z většiny jenom výčet těch nejhorších věcí, co se člověku mohlo v tomto období stát a to vše je naloženo na jednoho malého kluka. Místy je kniha až odporná a nechutná, autor se v tom zřejmě vyžíval.. Líbilo se mi přirovnání k ptáčkovi s nabarvenými křídly, ale to je tak všechno. Napadá mě srovnání s Tarantinem, který také dost přehání. Uvažuju, jestli budu mít odvahu podívat se na film.
Kniha se mi nelíbila. Nevyvolala ve mě žádné emoce. Ne ve smyslu že by to nebylo hrozne, hrozná doba...ale neměla jsem tedy pocit že by to bylo něco sadistickeho, že by se autor vyzival v popisu násilí jak jsem četla v nějaké recenzi. Četla jsem mnohem "horší lepší knihy" které jsem musela odkládat se slzami nebo husí kůži. Ptace mě nebavilo a nechalo klidnou. K hlavnímu hrdinovi jsem si neutvorila absolutně žádný vztah.
Je to destilovaná krutost (ale i to je stránka lidskosti), a ke všemu ještě páchaná převážně civilisty. Palec hore za náhled do pohanského vnímání světa, popisy přírody a fakt, že konec války není happy end.
Nechápu význam toho proč do podrobná popisuje zvěrstva a násilí nejen na něm samotným ale i jak mlynář lžíci na polévku vydloubne celedinovi oči.. Jak strkaji venkovani láhev do vagíny Blbe Ludmily.. A to týrání zvířat.. Do detailu popisuje jsk musel zaživa stahovat králíka z kůže a ještě se diví že králík kope a kvičí bolesti.. Jak kdyby se autor doslova využíval a zároveň litoval.. Ano válka dela z lidí bestie.. Ale při vší účtě k autorovi.. Ta utrpení by děcko nemělo šanci přežít.. Kniha surová aji jsem si poplakala.. A úplne zklamání film.. Absolutně nechápu co si touto hovadinou pan Marhoul odkazoval
Když projdu hodnocení, je to buď pět hvězd, nebo odpad. Já se pořád nemohu rozhodnout na kterou stranu se přiklonit. Dočetla jsem se, že Kosinski nikdy nepopíral domněnky, že je román autobiografický, což ve skutečnosti není pravda. Z doslovu ke knize to vypadá jinak. Ale přesto, že se mi příčí vydávat smyšlenky za pravdivý příběh, byla jsem nachystaná knihu ocenit, pokud si to zaslouží.
Jenomže podle mě všeho moc škodí. Celý děj mi připadal jako jeden velký výčet násilí, jako seznam všechno zlého, co se vám za druhé světové války mohlo přihodit. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, co mi to má vlastně dát, na mě z toho dýchala snaha šokovat a na mysl mi přitom přišel i Tarantino a jeho potřeba prolévat ve filmech spousty krve. Problém je, že když je toho násilí a hrůzy moc, časem otupíte a já se vlastně nudila.
Přesto nechci dávat jednu hvězdu nebo odpad, protože si pořád říkám, že třeba mi jen to zásadní a pro mě nové poselství prostě zůstalo skryto. Možná je to tím, že už jsem přečetla řadu knih z dob druhé světové války a dalších, které pojednávají o tom, jak krutý a bezcitný člověk umí být. Možná se mohl Kosinski trochu víc zabývat tím, co vesničany vedlo k takovému zacházení. Já vím, že je to perspektivou dítěte, ale vesničani byli vykreslení převážně jen jako tupí sadističtí balíci. Možná měla ta kniha správný dopad v době, kdy vznikla, aby šokovala ty naivní cizince, které Kosinsky potkal ve Švýcarsku, jak líčil v doslovu.
Líbil se mi jeho styl psaní, umí pěkně pracovat s jazykem, metafora s nabarveným ptáčetem je také vydařená, ale fakt, že lidé nemají rádi ty, kteří se nějakým způsobem liší už je mi znám delší dobu, a proto ve mně kniha nezanechala žádnou větší stopu a nemám potřebu ji číst znovu. Třeba bych na ni měla úplně jiný pohled, kdyby to byla jedna z mých prvních na toto téma.
Stejně zbytečně nechutné, jako film. Kniha je v podstatě jen výčtem různých způsobů týrání dítěte, včetně pedofilie. Naprosto se ztotožňuji s komentářem Rawen616.
Tohle je opravdu silný příběh s autobiografickými prvky. Vůbec si neumím představit, že by se mohlo něco takového dít. Je až s podivem, že chlapec v těchto hrozných podmínkách přežil. Místy bylo vyprávění opravdu nechutné.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Občas se člověku stane , že nenachází slova ...
Nabarvené ptáče jsem dlouho obcházela velkým obloukem. Pak se mi kniha ocitla bez varování v ruce a já přijala výzvu.
Depresivní , ponuré a velmi smutné čtení , které vás přenese do blíže nespecifikované části světa . Snažíte se pochopit a doufáte , že na další stránce ty hrůzy skončí ...
Vím , že na knihu nikdy nezapomenu a vím , že film , jakkoliv kvalitně natočený , nikdy nechci vidět ...