Poprask v sýrové uličce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292752/mid_poprask-v-syrove-ulicce-r3f-292752.jpg
4
362
362
Robert Fulghum tak, jak ho známe a máme rádi. Je čím dál starší, moudřejší, ale smysl pro humor ani v nejmenším neztrácí. Utvrdí vás v tom, že je každý den plný zázraků, které člověk vidí jen, když chodí po světě s otevřenýma očima i srdcem. Navrch se dozvíte spoustu nových věcí o strakách, historii Santa Fe, keramice i tělesných pochodech. A už jste někdy tančili s orangutankou?... celý text
Literatura světová
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Crisis in the Cheese Aisle, 2016
více info...
Přidat komentář
S knihami tohoto typu mívám problém- kvůli rychle končícím příběhům se "nezačtu" do děje a kniha mi trvá o něco déle. Nic to ale nemění na její kvalitě. Pan Fulghum je skvělý spisovatel! Příběhy jsou poučné, úsměvné, ale i dojemné. Z většiny povídek mám pocit, že jsem si vždy odnesla to duchovní "něco". Kniha sic krátká, přesto se stala jednou z mých oblíbených.
Ač jsem svůj komentář již napsala, když tady čtu komentáře, tak mi to nedá a musím se zmínit, že jsem byla na autogramiádě této knihy, kde zástupce nakladatelství vysvětloval, jak kniha vznikla.
Nakladatelství požádalo autora, zda by jim poskytl povídky, které mu "leží v šuplíku" a ještě nikdy nikde nevyšly. Z těch si pak vybrali a nechali je přeložit do češtiny.
Oddechovka :) Úžasná kniha pro ty, kteří autora neznají. Opět krásný milý a srdečný styl psaní, zkrátka Fulghum, ale nemohu se zbavit dojmu, že autor vybral povídky, které nenašly místo v předchozích knížkách. Za mě menší zklamání, i když má své kouzlo a určitě stojí za přečtení.
Dala bych klidně i čtyři hvězdičky, pod podmínkou, že bych nečetla jeho starší knížky. Příběhy jsou pořád pěkné, jen to prostě nejsou už takové pecky. První povídka o "hráčích" (bohužel si už nevzpomínám v jaké sbírce byla) se mi líbila mnohem víc než povídka stejného ražení z Poprasku... Stejně ale stojí za přečtení.
Tahle knížka bude chodit se mnou, abych si v ní mohla kdykoliv a kdekoliv číst.
Nemůžu se zbavit dojmu, že tahle knížka byla napsaná jen proto, že na ni měl autor smlouvu a něco napsat zkrátka musel. Ne že by byla vyloženě špatná, ale v kontextu jiných Fulghumových knížek je to hodně slabý odvar z už několikrát vymáchaného čajového sáčku.
Nevím, jestli jsem se já tak moc změnila nebo je to už jen snaha o vytvoření další knížky kdysi skvělého autora, ale nějak to ke mě nepromlouvalo. Je to pořád ten starý úžasný Fulghum, je to milé, místy hodně, ale to něco tomu chybí.Starší věci jsou prostě lepší a tohle už je takové vaření polívky ze zbytků. Může to být ale úžasné pro někoho, kdo autora nezná. Takový čtenář se pak s úžasem propracuje k jiným jeho knihám a třeba u "školky" nebo Ach jo bude určitě ohromený a nadšený. Mě chyběl aspoň jeden silný příběh, žádný Henry Boogaboon II tam prostě tentokrát nebyl a ani koláčky a zdřímnutí po obědě se nekonalo.
Geniální...příběhy a postřehy ze života i když s trochou nadsázky, ale hlavně k zamyšlení.
Také jsem četla knížku pomalu a vychutnávala si ji. Potřebovala jsem si odpočinout... Moc pěkná knížka, pohlazení na duši, podněty k zamyšlení, moc se mi líbila. Laskavá a milá a příjemná - jako její autor. Pouť byla opravdu výborná. Též se mi hodně líbil Školní sraz a Čtyři miniatury. Ovšem líbilo se mi všechno. A vyhovuje mi i formát knihy a ilustrace se mi také líbí. Knížku jsem četla v takovém těžším období a dost mi pomohla. Takže děkuji, pane Fulghume.
"Šťastné konce neexistují.
Existuje jakési štěstí a pak taky známe konce, ale nenastává to současně."
(Čtyři miniatury)
Kratičké úvahy, historky, myšlenky, postřehy či vzpomínky. Pohodové čtení, občas k pousmání, občas k lehkému zamyšlení. Příjemná oddechová knížka. Jen jsem měla možná vzhledem k pověsti, která autora předchází, trochu zkreslená očekávání a čekala jsem, že se více zasměju.
Má první kniha od RF.
Nezklamala! Upřímně jsem nadšená!
Za mě byla nejlepší povídka Bez hranic, ale nejvíc jsem se nasmála u Příběhu růžové princezny.
Navnadila mě na další jeho knihy.
Musím uznat, že takhle dobře jsem se dlouho u knihy nenasmála a nedojala. Prostĕ pan Fulghum umí svého čtenáře pohladit na duši. A chtělo by to Louisu!
Fulghum opět zabodoval. Bez ztráty hvězdičky. Mohu jen souhlasit, že nejhezčí příběh je Pouť. Krásné a k zamyšlení jako vždy.
Nemám přečtené všechny autorovy knihy, tato je třetí. Jsou to taková zamyšlení a různé příhody s poučením, a také se spoustou otázek ke čtenáři a mnoha odbočeními (a opravdu to připomíná kázání nebo něco na ten způsob). Bylo to takové rozkouskované čtení, mám pocit, že víc nežli předešlé knihy a také více sentimentální. Nejvíce se mi líbila Pouť. RF a lidé s podobným vnímáním světa, jsou velmi prospěšní svému okolí. Každý jistě někoho takového známe a nemusí to být zrovna americký spisovatel. (Moc se mi nelíbí použité ilustrace a dřívější menší formát jeho knih mi byl také příjemnější).
Polovina přečtena před táborským Listováním s Robertem Fulghumem, polovina po něm... lehce, krásně, rozvláčně, protože jak stojí v komentáři pod mým, i já si chtěla pana Fulghuma vychutnávat co nejdéle. Mám ho ráda už celá desetiletí a jeho příběhy, příhody, myšlenky a pozastavení jsou z mých nejmilejších.
PS. Asi si taky obstarám nějakou Louisu, i když to bude spíš medvěd! :-)
Knížku jsme si koupila na autogramiádě autora v pražském Luxoru. Mohla jsem ji přečíst za den či dva, ale já si ji šetřila, abych si prodloužila setkání s úžasným panem Fulghumem. Je stejný jako jeho knihy: moudrý, milý, laskavý, vtipný.
Pane Fulghume, i já jsem si potřebovala odpočinout (a to hodně). A nad stránkami vaší knížky byl ten odpočinek nádherný. Určitě si ho budu dopřávat i nadále a k vaší knížce (stejně jako k ostatním) se budu vracet.
Kniha mi přišla jako překvapení od Knihobita :) Nejprve jsem si říkala, že to asi můj styl nebude, ale nějaké povídky byly moc hezké a hlavně zajímavé. Moc se mi líbil příběh o žvýkačkové zdi. Ale jak kniha neměla souvislé kapitoly, nelákalo mě se k ní vracet. Četla se hezky, ale prostě za mě jen 3*