Poprask v sýrové uličce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304748/mid_poprask-v-syrove-ulicce-Snc-304748.jpg
4
362
362
Robert Fulghum tak, jak ho známe a máme rádi. Je čím dál starší, moudřejší, ale smysl pro humor ani v nejmenším neztrácí. Utvrdí vás v tom, že je každý den plný zázraků, které člověk vidí jen, když chodí po světě s otevřenýma očima i srdcem. Navrch se dozvíte spoustu nových věcí o strakách, historii Santa Fe, keramice i tělesných pochodech. A už jste někdy tančili s orangutankou?... celý text
Literatura světová
Vydáno:
2016
,
Argo
Originální název:
Crisis in the Cheese Aisle, 2016
více info...
Přidat komentář
Přes třicet úvah, příběhů, povídání - nebo jak to nazvat.
Super. Milé, lidské, chytré, vtipné.
První setkání s Fulghumem. A bylo krásný.
Neobyčejně popsané každodenní obyčejnosti života. Takový ty maličkosti co děláte denodenně nevědomky a přitom děsně ovlivňujou váš život. Když si je uvědomíte a zamyslíte se nad nimi, můžete těmi maličkostmi změnit...cokoliv.
Pro mě byla kniha Roberta Fulghuma vítaným zpestřením mezi severskými detektivkami a ostatní literaturou. Je to takové pohlazení po duši. Vykouzlí úsměv na tváři, přiměje k zamyšlení, navíc mezi řádky cítím vzájemnou komunikaci a to se mi u knížek líbí. Bylo to moje první setkání s autorem, jsem nadšená a postupně bych se chtěla seznámit se všemi jeho knihami. Moudrého pohledu na život není nikdy dost a životní zkušenosti jsou sice nepřenosné, ale podobné zprostředkování je velmi příjemné. Tímto autor putuje mezi mé oblíbené.
Jako vždy, krásné čtení o obyčejných věcech...Z Fulghumových knih dýchá neskutečně pohodová atmosféra..proto je tak ráda čtu...
Soubor povídek, fejetonků, kázáníček...jo, možná to je švihlej starej pán...ale možná to je to, oč tu běží.
Být si.
Nečekala bych, že ve spojitosti s panem Fulghumem napíšu takové hodnocení, ale bohužel - zklamání. Většina příběhů vyvolávala mírný úsměv na tváři, dva nebo tři spíš trochu nadzvednuté obočí, jestli takové "moudro" myslí autor vážně. Příště raději sáhnu po jeho starších povídkových souborech.
Díky Lukáši Hejlíkovi a jeho Listování mám tuto knihu podepsanou autorem na jevišti brněnské Reduty jednoho horkého červnového večera.
Ideální kniha do podzimních deštivých dnů. Okamžité zlepšení nálady a příjemně zahřeje na duši i srdci.
Asi tak jako každá studna má své dno, ani ta Fulghamova není nevyčerpatelná.
Nechci být vůbec nijak zlý, Fulghama mám velmi rád, nicméně si myslím, že mu pomalu dochází dech. Veškerou svou moudrost světu asi už sdělil, úsměvů na nespočtu tváří svých čtenářú vykouzlil též dost.
Poprask v sýrové uličce, se čte jako každá fulghamova kniha lehce, ale úsměv už bývá chvílemi rozpačitý...
Kniha plná jednoduchých pravd a situačního humoru, které u tohoto spisovatele tak dobře známe. Po bohatě prožitém životě si autor může dovolit na vcelku banálních příhodičkách ukázat co je v životě důležité hodně, trochu anebo vůbec. Sympatická a sebekritická nostalgie mnohé chvílemi určitě rozesměje nebo možná trochu i dojme a ani nemusejí být všichni v kmetském věku autora.
Robert Fulghum je pro mě něco jako kouzelý dědeček, vždy mě dokáže rozesmát, ale má i tu schopnost donutit mojí mysl zamýšlet se nad věcmi. Obyčejnými věcmi a věcmi, které jsou často raději nediskutované, avšak lidské. Četla jsem mnoho jeho knížek, všechny miluji, třebaže každou jiným způsobem... Tahle konkrétní knížka mojí náklonost nemění, naopak, budu jí číst znovu a znovu a pokaždé, když mě přepadnou chmury. Doporučuji. :)
"Co tomu řeknou lidi?"
Tak si říkám, jak je to hodnocení u knížek nevypovídající... Spousta lidí dá na názory ostatních a když vidí pod 80%, tak to rovnou zavrhnou.
Jenže... podle čeho hodnotíte knížky vy?
Většina lidí podle toho "jak se jim líbila", "jak je bavila"... a to souvisí s tím, jak vám je autorovo vidění světa blízké. Málokdo dokáže ocenit, když autor myslí jinak. Málokdo si dokáže říct: "Hm, sice na to mám jiný názor, ale tohle stojí za úvahu, tohle mi něco dalo." Většina prostě jen zkonstatuje, že takhle to prostě není.
Takže to potom mnohdy dopadá tak, že všichni čtou to, co čtou všichni. Všichni myslí stejně. A když náhodou někdo něco vidí jinak, tak "hele, on je trochu mimo, ne?".
Žádný progres, protože já přece nemůžu dopustit to, abych změnila názor. To by totiž podle většiny znamenalo, že ten názor předtím byl špatný. A pak to bude vypadat, že jsem jako dřív byla blbá nebo co. "Co tomu řeknou lidi?"
Dostala som ju ako dar i s autorovym venovaním a je to prvá kniha tohto autora, ktorú som prečítala. Týmto ho zakladam do kolónky obľúbení a idem si hneď pre ďalšiu várku. Keby som pána Fulghuma poznala osobne, myslim že by sme boli spriaznené duše...
Tohle byla první kniha kterou jsem od autora přečetla a byla jsem nadšená. Kniha se krásně četla a povídky mě vždy příjemně pohladily po duši. Takové oddechové čtení :)
Výborná kniha! Užila jsem si ji moc. Nejdřív jsem si chtěla dát povídku za den, ale nějak to sklouzlo a bylo jich víc. Utvrdilo mě to v tom, že pan Fulghum patří právem k mým oblíbeným spisovatelům. Povídky jako vždy ze života, úsměvné a s ponaučením. I když bylo vidět, že některé tahal ze šuplíku, tak v ničem mi to nevadilo. Naopak. Ráda si přečtu vše, co pan Fulghum napíše :-)
Fulghuma miluju, ale tato kniha pro mě byla zklamáním. Mela jsem problém ji dočíst. Některé povídky na mě působili už trochu jako z "z nouze ctnost".
Sýrová ulička mě pobavila, líbila se mi i povídka o pouti, ale jinak spíš rozpaky. Některé povídky asi byly v šuplíku i právem. ;-)
Mé první setkání s panem Fulghumem a hned si ho připisuji mezi cestující na mou archu :)