Porodní bába
Katja Kettu
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220522/bmid_porodni-baba-VAA-220522.jpg
4
484
484
Je pozdní léto roku 1944 a v oblasti Pečenga na severu Finska probíhá laponská válka. Nemanželská dcera ze šamanské rodiny, odmalička odsunutá na okraj společnosti, vykonává důležité povolání porodní báby. Její život, to jsou cesty v nočním mrazu, pach dezinfekce a krev. Všechno se však změní, když potká nacistického důstojníka Johannese, který se „na ni podívá, jak se ještě nikdy nikdo nedíval“, a bezhlavě se do sebe zamilují. Hrdinka pak z vlastní vůle následuje německé šiky do vojenských a vězeňských táborů, kde pomáhá jako polní zdravotní sestra. Zatímco dříve však děti vítala do světa, zde se z ní stává anděl smrti a nakonec i ji semelou nemilosrdná kola dějin. Příběh je ojedinělým ztvárněním palčivé a rozporuplné kapitoly v dějinách Finska, z níž dodnes některé rodiny nesou cejch. Kniha získala v roce 2012 významnou Runebergovu cenu, byla přeložena do více než deseti jazyků a na její motivy se natáčí i film.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
Teoksesta Kätilö, 2011
více info...
Přidat komentář
Válečné drama jedné ženy v Laponsku. Asi ani nechci vědět jak se tyhle hrůzy mohly dít. A vůbec nechápu, že některým to prostě ani uprostřed těch hrůz nedocházelo. A pořád chtěly žít ten svůj život a radovat se.
A po Posledním Laponci je to opět návštěva téhle daleké pustiny a opět se mi tam moc nelíbí. Asi ta zima.
Tak nějak si představuji sever.Drsný, syrový, nemilosrdný.I ta forma jazyka do tohoto prostředí jaksi zapadá.
Je to kruté.Jako život sám.
Druhá kniha od této autorky a u mě se nadšení nekoná. Oceňuji zvláštní jazyk i příběh, jen mi nějak nesedí ta forma podání. Ze začátku jsem byla dost zmatená a neorientovala se v příběhu. To se postupně lepšilo, ale nestačilo to. Další knihu od Katji Kettu už asi zkoušet nebudu.
Na můj vkus až moc drsné. Ale dočetla jsem, proto knihu nezavrhuji, ale ani nedoporučuji,
Kniha se silným příběhem, který mě okamžitě vtáhl. Líbilo se mi poznávání mezi hlavní hrdinkou a Johannesem. Drsná příroda, období druhé světové války, a přesto se zrodilo něco pěkného. Četlo se to opravdu pěkně a ani na vteřinu jsem se nenudila.
Dost jsem se musela na knihu soustředit. Opravdu jiný styl psaní. Příběh jinak zajímavý.
Vojenský konflikt Finska s Ruskem a následně s Německem a do toho láska, která si nevybírá - laponská porodní bába a nacistický důstojník. Tu drsnou realitu a děsivé obrazy konce druhé světové války ani velmi obhroublé a hodně expresivní výrazy nemohly dostatečně vystihnout. Stejně jako u Sběratele dýmek vyžaduje velkou soustředěnost a doporučila bych obě knihy číst v pořadí, jak je autorka napsala.
Zajímavé a nevšední. Člověk na ni musí mít klid a soustředit se. Čte se sice dobře ale občas jsem se musela vrátit zpět abych pochopila o čem to vlastně je. Kniha taky obsahuje pár příměrů a frází které jsem pochopila až pomocí internetu. Podle této knihy je také natočen film a ten je skvělý. Málokdy se stává že film se vyrovná knize. Doporučuji film i knihu
V této knize se čtenář musí rozhodnout, jestli chce "vstoupit do příběhu," který bude drsný a znepokojující, nebo jestli zůstane jen vnějším pozorovatelem. V tom druhém případě ho kniha asi nejspíš znechutí a bude mu připadat nereálná a zmatená. Pokud ale člověk do příběhu "Víločky" vstoupí, je to poměrně velká emocionální smršť, kdy člověk postavy chvílemi lituje a rozumí jim, chvílemi by je nejraději přizabil. "Víločka" se bohužel zamilovala ve chvíli, kdy doba ani místo velké lásce ani trochu nepřály, ale alespoň nějaká naděje na konci přece jen zůstane.
Drsný příběh...a zároveň jedna z nejzvláštněji napsaných knížek, které jsem kdy četla. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale teď mám pocit, že na knihu jen tak nezapomenu, působí opravdu realisticky a opravdově. Láska, která jde přes mrtvoly.
Opravdu zvláštní kniha.Těžký styl psaní,musela jsem se hodně soustředit,abych příběh dokázala uchopit.Drsný jazyk,drsná doba drsní lidé.Musím napsat,že vím,že se k této knize,ani k autorce už nevrátím,přesto ve mně tato kniha stopu zanechala.
Budu si ji muset přečíst ještě jednou, protože je celkem potřeba se soustředit, a já jsem asi všechno to propojení postav a událostí nepochopila a nevstřebala, což je opravdu škoda. Každopádně kniha na mne udělala dojem a dozvěděla jsem se spoustu věcí, o kterých jsem neměla ani tušení.
Smutná kniha netradičně ostře podávající realitu konce 2. světové války v severských státech. Místy i na můj vkus trochu vulgární, ale jaksi to tak celé nějak zapadá do surovosti tehdejších časů.
Zvláštní, magické, těžko uchopitelné, zneklidňující. Napsané jazykem, stejně svérázným jako lidé, žijící na severském pobřeží, neustále bičovaném drsným podnebím. Katja Kettu zasadila svůj příběh do pozdního léta 1944, do období, kdy na severu Finska probíhala laponská válka – méně známé období Druhé světové války. Vlastně poněkud banální milostný příběh finské ženy, bastarda a vyvrhela, kterého uznávají jen pro jeho porodnické schopnosti, a vysokého nacistického důstojníka se v autorčině podání mění v osudový milostný vztah takřka biblických rozměrů. Není to ale lehké, ani moc příjemné čtení. Určitě se z hlavy nevykouří hned po přečtení poslední stránky
Popravdě kniha nenaplnila moje očekávání. Slyšel jsem na ni fakt hodně chvály, tak jsem si ji teda taky pořídil. A ono...
Jako nápad (a hlavně pointa a závěr) se mi líbily, i způsob vyprávění. Ale co mi fakt vadilo, to skákání mezi časovými a dějovými liniemi. Trvalo mi asi 2/3 knížky než jsem pochopil kdo je vlastně kdo a co je kdo čí.
Ale zase na druhou stranu, knížka se čte i přes ty nešvary fakt dobře, jakože rychle "ubíhá".
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Finsko finská literatura eutanazie posedlost nešťastná láska laponská válka (1944-1945)Autorovy další knížky
| 2015 |  Porodní bába |
| 2017 | Můra |
| 2016 | Sběratel dýmek |
| 2021 |  Vlčí růže |
| 2020 | Brloh |
Kniha, ve finále krásná kniha. Ovšem začíst se mi trvalo prvních 100 stránek. Jazyk prostý až sprostý, působící primitivně. Vše směřováno na pohlaví - tolik ekvivalentů jsem snad v životě neslyšela. Kniha na mě působí velmi pudově a stejný pocit mám z lidí, obyvatel této pustiny, tohoto kraje. Celé podání, jazyk, příběh na mě působí drsně, neutěšeně, smutně, krutě..., ale taková je válka, ať je kdekoliv - je to vytržení životů, člověk neví, co je správně, kam patří, jak zapadnout... Ale žít je přeci tak přirozené a všichni žít chtějí, všichni se chtějí milovat, rozmnožovat, mít budoucnost...