Porodní bába
Katja Kettu
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537770/bmid_porodni-baba-6636267dd4c14.jpg
4
482
482
Je pozdní léto roku 1944 a v oblasti Pečenga na severu Finska probíhá laponská válka. Nemanželská dcera ze šamanské rodiny, odmalička odsunutá na okraj společnosti, působí jako porodní bába. Pak se ale bezhlavě zamiluje do nacistického důstojníka Johannese a z vlastní vůle následuje německé šiky do vojenských a vězeňských táborů, kde pomáhá jako zdravotní sestra. Zatímco dříve děti vítala do světa, zde se z ní stává anděl smrti a nakonec i ji semelou nemilosrdná kola dějin…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
Teoksesta Kätilö, 2011
Interpreti: Pavla Beretová , Jaroslav Plesl , Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Je mi líto, ale je to po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetla...prostě se to nedalo...hrozně jsem se ztrácela...no,možná se k ní někdy vrátím.
Nějak si nejsem jistá, co si o této knize mám myslet. Ze začátku jsem byla zmatená, kdo je kdo, vůbec jsem se v tom nedokázala vyznat. Později jsem si zvykla na styl psaní a kniha mě více vtáhla do děje.
Hlavní téma je láska, která si nevybírá a i ve špatné době hoří stejně silně. Bohužel ne vždy přenáší hory, někdy taky vede do horoucích pekel... Z tohoto pohledu je příběh úžasný díky zasazení do velmi krutých reálií.
Čím déle o knize přemýšlím tak je mi více líto hlavní hrdinky, které se to nejhorší dělo jen proto, že se zamilovala.
Už jsem četla lepší díla. Každopádně se jedná o pro mě úplně neznámé kapitoly 2. sv. války.
Kniha se m celkove moc nelibila, nekterym castem jsem nerozumela. Ale plus davam za to, ze zaklad je na skutecne udalosti a za konec s doslovem, to byla dobra tecka. Je dobre ukazovat hruzy valky a protoze literatura faktu tolik netahne, romany jsou k tomu vhodny nastroj. Ale ja tady tu hruzu tolik nevidela. Videla jsem jen bezmeznou lasku, ktera se casto nepta, jestli je milovany nepritel nebo fasista... a pak mraky sprostych slov, ktere nevim zda byly treba. Ale je to zvlastne silna kniha...
Kniha, která mě rozložila na kostičky, zpřerážela všechny kosti v těle a zamíchala si se mnou v horké kávě. Je to tak silné a návykové jako zmíněný pervitin. Jsem ptáče vypadlé z hnízda a pláču po matce. Tohle byl fakt nářez!
Tato kniha mnou docela otřásla. Silný příběh vyprávěný syrovým jazykem, odehrávající se ve dvou časovým rovinách, které se na konci spojí a vše jasně vyplyne. Několikrát jsem zvažovala ukončit četbu předčasně, bylo to na mě místy příliš drsné, ale nemohla jsem přestat.
Nejsem ani romantik ani slabší povaha, mám za sebou několik knih od Bukowského, takže ani vulgarismy mi nevadí, přesto mě tato kniha... nevím, jestli přímo zklamala nebo jen nesplnila moje očekávání, rozhodně se mi ale nelíbila tak, jak jsem si myslela, že se mi líbit bude. Téma války a hrůz zajateckých táborů, které ve mně obvykle vyvolává intenzivní pocity bezmoci, hnusu a studu, se mě v tomto příběhu "lásky" jaksi vůbec nedotklo, přišlo mi jen jako okrajová a jakoby vzdálená kulisa a onen pocit hnusu a studu ve mě vyvolával především styl autorky a nemohla jsem se zbavit dojmu, že některé ty scény (místy těžko pochopitelné), výrazy a přirovnání, jsou prvoplánové, nucené a že autorka příliš "tlačila na pilu". Hlavní postavy, ne zcela normální finská porodní bába a psychicky nevyrovnaný, polovinu času zfetovaný důstojník SS, bez špetky charismatu, mi byly nesympatické a nedokázala jsem se v jejich vztahu nevztahu a jednání vyznat a ke konci knihy jsem se dokonce přistihla, že je mi vlastně úplně jedno, jak to s nimi dopadne. Je to škoda. Námět samotný by měl velký potenciál, však jsem taky byla na knihu pořádně natěšená, ale - nemůžu si pomoci - nakonec mi to všechno vyznělo jen jako taková nepovedená červená knihovna.
Do knihy jsem se nemohla začíst,ztrácela jsem se ve jménech,né všechno se mi dobře četlo-ale přišel zlom,kdy jsem se nemohla odtrhnout.Děj mě pohltil a jako věčná optimistka :-) jsem čekala na konec,který....Nebudu psát jak to dopadlo.....Přesto,že někdo píše,že je kniha drsná,vulgární-ano,ale je i něžná,láskyplná.Pro mě kniha,na kterou se nezapomíná.....
Vynikající kniha, tématicky i literárně - ovšem nelze doporučit slabším nebo romanticky zaměřeným povahám. Připomíná barokní poezii: špína, hniloba, hnus - z nich se překvapivě rodí láska a naděje - a ty plodí vůli k životu a radost, ale také surovost a smrt - a pak se do špíny, hniloby, hnusu obracejí... Příběh lásky porodní báby "Víločky" a důstojníka SS Johanna Angelhursta, rekonstruovaný Helenou Angelhurstovou a odehrávající se během laponské války roku 1944 mezi Parkkinou, Pečengou, lágrem Titowka a fjordem Mrtvého muže na finsko-ruském pomezí. Silný pud sebezáchovy a intenzivní prožívání okamžiku u ženy, útěk před realitou přes čočku fotoaparátu, skrze léky nebo silnou vrstvu sebezáchovné amnézie u muže; nemůže to fungovat v daných podmínkách, nemůže to fungovat přes osobnostní nastavení obou - a přesto se zdá, že to má smysl... A nad vším je každodenní boj o život ve světě, kde vyhrává někdy silnější, někdy informovanější - a někdy prostě ten, kdo se zalíbil neexistujícímu Bohu...
Kniha je plná vulgarismů, zvláštních přirovnání ("Máš ty nejkrásnější varlata na světě a duši rozvážného houbaře..) a občas nepochopitelných situací.
Nečte se snadno, není to ani bůhví jak strhující čtení, přesto kniha byla zajímavá a díky tomu, že se příběh zakládá na skutečnosti je prostě taková...svá
Původně jsem chtěla dát jen tři hvězdy, ale kvůli konci musím dát čtyři. Díky střídání míst, časových rovin a množství postav je třeba udržovat pozornost a kniha se nečte úplně lehce, ale zároveň je ten příběh krásný, děsivý a místy až nechutný. Co všechno jsem ochotni a schopni udělat pro lásku? Co všechno si dokážeme díky tomuto slůvku omluvit?
Kniha velmi syrová, vulgární, naturalistická, ale přesto je v ní obrovské množství něhy a krásy. Vyjadřování autorky je originální a láska je zde popsaná neotřelým způsobem. Přes válečné hrůzy a lidská zvěrstva se derou na povrch střípky laskavosti, hlubokého citu i krásy drsné laponské přírody.
Hodně drsná, chvílema až nechutná kniha. Myslím ale, že splnila svůj účel, rozhodně ve mně zanechala svoji stopu. Jen kdyby se mi nepletly jednotlivé postavy!
Drsné čtení pro otrlé čtenáře. Při některých scénách je pocit hnusu intenzivní. Místy jsem se ztrácel v ději. Určitě silný čtenářský zážitek, ale doporučil bych jen někomu a jen s uvedenými výhradami. Není to kniha pro toho, kdo potřebuje příjemně naladit a polaskat duši. Zajímavý byl pro mě náhled na válku z této finsko rusko laponské pustiny.
Rozhodně mě dostala. A to za hranice všedního přemýšlení a uvědomování si, jak to bylo a jak to je. Ten příběh prostě prožíváte s hrdinkou.
Jak už prozrazuje anotace, jedná se o syrový, drsný příběh z doby 2. světové války. Tvrdá realita se zde potkává a prolíná se sny hlavní hrdinky (porodní báby), která se bezhlavě zamiluje do nacisty. Poté, co se tak stane, ji nic jiného nezajímá, za každou cenu se snaží dostat se do jeho blízkosti. To se jí i podaří, ale ona za to platí dost vysokou cenu. Víc nebudu prozrazovat. Co mi na knize opravdu hodně vadilo, byl vulgární až pornografický slovník. Ale nyní, po jejím poslechu (dávám z důvodu velice špatného zraku přednost audioknize), mám dojem, že to ani jinak být nemohlo, že to byl záměr autorky, sloužící k umocnění příběhu. Obdivuji výkon interpretky Pavly Beretové, bez ní by kniha nebyla ani zdaleka tak působivá. A odvažuji se dokonce tvrdit, že nikdo jiný by se tohoto úkolu nezhostil tak dobře jako ona. Mužské hlasy byly také zvoleny výborně a zaslouží si pochvalu. Ke knize se ovšem už vracet nebudu, jednou totiž stačilo...
Drsný příběh v drsných podmínkách za polárním kruhem a ještě znásobeno válečnými ukrutnostmi. Je to bolestivé čtení, ale jako připomínka potřebné. Mohu se jen přiklonit k názoru v komentáři p. nemer.
Je to strašné čtení (a ještě horší poslech, nenechte se mýlit - strašné ve smyslu depresivity, dekadence a ponurosti, což je v audioknize ještě umocněno) Příběh je podán syrově, bez příkras, ale obávám se, že je to mnohem realističtější obraz války než všechny tematické romány dohromady, do nichž autoři nějakým zázrakem dokázali propašovat i trochu poetiky a čtení tak učinili méně bolestným. Porodní bábu doporučuji spíš otrlejším, rozhodně to není nic pro děti nebo příliš citlivé duše. Přestože podruhé se ke knize vrátím jen těžko, hrůzy života a biologické podstaty bytí jsou tu všudypřítomné, musím ocenit odvahu autorky hrabat ve vosím hnízdě. O podílu Seveřanů na nacistických zvěrstvech se příliš nemluví, ani nepíše, přesto je dobré si uvědomit, jak nejen Němci o Slovanech a "podlidech" vůbec smýšleli. Obávám se, že kus tohoto přístupu je v anglosaských národech zakódovaný dodnes.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Finsko finská literatura eutanazie posedlost nešťastná láska laponská válka (1944-1945)
příběh sice zajímavý, ale psaný zvláštním stylem, chaotický, člověk se občas ztrácí...pocit z četby - syrovost- surovost? Dočetla jsem, ale příště určitě ne...