Portrét Doriana Graya
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/143259/portret-doriana-graya-143259.jpg
4
6861
6861
Román rozpráva o túžbe po večnej mladosti a kráse. Maliar Basil Hallward namaľuje portrét osemnásťročného Doriana Graya, mladíka s krásnou tvárou a čistou dušou. Lord Henry Wotton však Dorianovi zdôrazňuje, že mladosť a fyzická krása sú pominuteľné, a nabáda ho, aby ich naplno využil. Dorian podľahne lordovmu vplyvu a zostane večne mladý a krásny, kým čas a Dorianove výčiny sa odrážajú na obraze. Napokon sa krásny zhýralec rozhodne obraz zničiť, no zabije sám seba. Na stene visí Dorianov nepoškvrnený portrét, pod ním leží mŕtvy starec s vyžitou tvárou... Aké aktuálne – v dnešnom čase honby za mladosťou a krásou! ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Potkají se homosexuální malíř, šovinistické prase, mladý narcis a plkají spolu o ničem. Ne, to není začátek anekdoty, ale můj pocit z první poloviny knihy. Pokud měla být postava Henryho provokující, tak se povedla, hnul mi tedy pěkně. Pokud měla popisovat mistrného manipulátora, tak se nepovedla. Nevěřila jsem mu to. Rádoby vzletný sloh mě neokouzlil. Pokud měla kniha nastínit prázdný život aristokratických povalečů, tak zůstala na půl cesty. V těch nudných kecech se ztrácela jakákoliv myšlenka a atmosféru jsem nenašla vůbec.
Druhá polovina knihy po letech, je o stupeň zajímavější. Postrádám zde ale postupné chátrání Dorianovy duše. Postrádám popis toho, jak se stalo, že na své přátele měl tak zhoubný vliv. Ničil je schválně? Místo toho se dozvíme, jaké měl doma hudební nástroje, drahé kameny a gobelíny.
Oceňuji popis Dorianova zvrhlého uvažování a sem tam, nějakou zajímavou myšlenku. Samozřejmě i tehdy originální námět. To je asi všechno.
Ať si jsem klidně za ignoranta, ale tahle klasika mě neokouzlila. Ve své době jistě vzbudila spoustu emocí. Já mám ale pocit, jako bych četla prvoplánově provokující dílko.
„Každý z nás má v sobě nebe i peklo“ (Obraz Doriana Graye)
A někteří pak už jenom to peklo.
Námět sám o sobě zajímavý, faustovské téma je zde originálně a nepřímo zpracované. Kniha sama o sobě patří do náročnější četby, kde se čtenář občas musí zamyslet (jsou zde obsaženy opravdu pozoruhodné myšlenky). Poučným je také vykreslený obraz společnosti, která se mimochodem příliš nezměnila.
Obraz Doriana Graye však mohl být daleko lepší, kdyby byl kratší nebo důležité části příběhu byly více rozepsané na úkor mnohdy nudných scén (a nebo za to může špatný překlad?). Tím by děj bezesporu dostal lepší spád.
Mimochodem, dlouho jsem v knize neviděl tak zajímavou postavu jako je lord Henry Wotton (alter ego autora), jen škoda, že nedostal více prostoru.
Nadčasové dílo. Wilde realisticky nastavil zrcadlo soudobé pokrytecké a zkažené společnosti. Popravdě řečeno, jaká je společnost dnes? Vůbec se nedivím, že tehdejší společnost ho za toto dílo nenáviděla.
Tak to vždycky dopadá se subtilními a jemně utvářenými povahami. Silné vášně je buď musí zdeptat, nebo se jim musí poddat. Buď člověka zavraždí, nebo samy zhynou. Mělké zármutky a mělké lásky přežijí všechno. Lásky a zármutky, v kterých je velikost, zničí jejich vlastní bohatství.
Je na tom něco zvláštního, něco, co si tam musíte sami najít. A pokud to nenajdete, knížka se Vám nebude líbit. Nejde až tak moc o ten příběh, který je vlastně trošku přitažený za vlasy, ale o tu myšlenku, kterou tam Oscar Wilde schoval. Alespoň podle mě. V českém jazyce mě kniha nebavila. Odložila jsem jí po pár stránkách s nechutí a říkala jsem si: Proboha, co to je?! Ale v angličtině, musím říct, že mě čtení bavilo. Už kvůli těm citátům, nebo moudrům, kterými je příběh protkaný a ze kterých čiší taková pravda, že už to víc pravda být nemůže. Ale naprosto chápu, že tohle není kniha pro každého.
Docela náročné na čtení a zamýšlení, velmi mnoho myšlenek (citátů). Jsem ráda, že to mám za sebou a jsem ráda, že jsem ho četla. Dekadence.
Spíše než román o narcismu, jak je často Obraz Doriane Graye prezentován, jde podle mého o nadčasový román o tom, že lidská společnost vlastně nehledí, jaký je člověk uvnitř, ale spíš na to, jak vypadá zvnějšku. Wilde tohle evidentně zesměšňuje a opravdu ukazuje krutou pravdu, která ve své době nemusela být přijata úplně bez problému (o to víc, když je tu plno skrytých homosexuálních narážek). O to větší je škoda, že dnešnímu čtenáři bude činit velké problémy se knihou "prokousat", protože popisných částí je zbytečně moc, ačkoli chápu, proč je sem Wilde dával a oněch monologů a dialogů taky. Pokud ale tohle překonáte, odměnou by vám mělo být velice zajímavé a stále platné dílko o tom, že krásná tvářička není vše a mnohdy se za tím nejkrásnějším zevnějškem skrývá zákeřná bestie. Za zásadní chybu románu tak považuji snad jen to, že s blížícím se koncem autor najednou přeskočí několik let, aniž by uvedl, co vlastně Gray dělal lidem špatného a čím je ponižoval. Samotný konec už je ale strhující, mnohoznačný a dá se vykládat všelijak. I přes určité výtky a paradoxně i kvůli tomu, že to celé není o pár desítek stran delší, tak dávám 70%.
Kniha byla pro mě obrovským zklamáním. Víc k tomu ani psát nechci, protože mnozí tuto knihu dokáží ocenit (viz hodnocení), a nerada bych ji znechutila potencionálním čtenářům.
Tak bohužel, Dorian Gray mě nenadchl. A to mám tak ráda Wildeovy pohádky... Možná za to může trochu archaický jazyk, ale nemohla jsem se pořádně začíst, takže jsem knížku (ač tenkou) kouskovala a "crcala" se s ní snad čtrnáct dní. Ale možná je to tím, že jsem příběh vlastně znala předem, a nic mě už nepřekvapilo...
Tuto knihu jsem si přečetla ze zvědavosti. Děj jsem zhruba znala už před přečtením, proto mě moc nepřekvapoval. Musím, ale poznamenat, že se mi styl psaní autora nelíbí. U této knihy podle mě platí známý citát - Klasické jsou knihy, které chce mít každý přečtené, ale nikdo nechce číst.
Kniha má úžasnou atmosféru. Během čtení jsem si nejednou představovala, jak sedím s Dorianem a Henrym v tom mírně zakouřeném salonku někde v koutě a napjatě poslouchám to jejich filozování o životě, ženách a manželství, notabene mnohdy v lecčems pravdivé :o) A jinak velice příjemné mrazení na posledních dvou stranách, i když jsem věděla, jak to dopadne :)
Především díky trefným a vtipným bonmotům lorda Henryho se ke knize v budoucnu ještě určitě ráda vrátím.
Super! Děj je na tu dobu originální a myslím, že dost nadčasový, protože v knize nacházím mnoho (především záporných) prvků dnešní společnosti. Vztahy postav i jejich psychologii a charakter se dají rozebírat snad do nekonečna; ale jak brilantně, nevtíravě, zvláštně a zároveň decentně (no prostě "wildovsky") je v knize vše napsáno, to zapomenout nesmím. Kniha jako celek mě nadchla o něco méně, než jsem čekala, ale i přes to se k ní určitě vrátím, protože to stojí za to.
Kniha k maturitě. Rozhodně nemohu tvrdit, že jsem něco obdobného čekala, to ani omylem. Viděla jsem sice film, ale to už je věčnost. Četla jsem a nestačila se "divit". Mistrně vymyšleno, ale trochu dlouhé. Některé pasáže, dle mého, by tam vůbec nemusely být. Z "nekňuby" se vyklube velký hýřilec. Také na to doplatí.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1992 | Lady Fuckingham / La Rose d'Amour |
Moje první literární setkání s Oscarem Wildem ... skvělý nadčasový příběh.