Poselství od protinožců
Marlo Morgan
Během svého putování s domorodci po Austrálii poznává hrdinka moudrost a úžasné sepětí domorodců (aboriginců) s přírodou a duchovní podstatu jejich způsobu života. Tak si postupně uvědomuje, co vše člověk ztratil civilizací, vůči čemu všemu ztratil citlivost - a především - jak hluboký a duchovně bohatý je zdánlivě primitivní svět původních obyvatel Austrálie. Příběh americké lékařky specializující se na přírodní léčitelství, které se naskytla příležitost poznat život jednoho australského domorodého kmene.... celý text
Literatura světová New Age
Vydáno: 1995 , Knižní klubOriginální název:
Mutant Message Down Under, 1995
více info...
Přidat komentář
Knížka o poznání sebe sama.
"Naučila jsem se konečně vážit si zkušeností a zážitků a ne předmětů."
Knížku mi doporučila mamka. Nicméně i když jsem jí přečetla za jediný večer a četla se vcelku dobře, až tak moc mě nezaujala. Dokážu pochopit, co se nám tím autorka snaží říct. Ale některé věci byly vážně do očí bijící a celou knížku jen snižovaly. Nebylo to špatné, ale znovu bych jí nečetla.
Příliš spirituální. Čekala jsem spíše dokumentární formát. Samozřejmě kniha odkrývá prastará tajemství života, ale to Malý princ taky a ten mě bavil mnohem víc. Bohužel, některé odkazy na rozum a logiku věci již nelze v naší společnosti uplatnit.
Nezáleží na tom, zda je příběh pravdivý. Kniha používá příběh jako nosnou konstrukci pro své poselství - podobně jako třeba Alchymista a jiné.
Kniha se mi četla velice dobře a rychle. Až zde jsem narazila na pochyby ohledně pravdivosti příběhu, což mě trochu zklamalo. Myslím ale, že i přesto si každý ze čtenářů může vzít z vyprávění nějakou tu motivační myšlenku a ponaučení.
Zasvěcení, Zlatá ratolest, Poselství ... Všechny tyto knížky popisují krásy života a lidství ... A člověčenstvo se stejně řítí do záhuby ... Holt čím víc Hi-Tec tím zakrnělejši mutant ...
Přiznám se, že se mi kniha nečetla moc dobře. Léčitelství a obecně návrat k přírodě chápu a ráda se stanu součástí takového procesu, ale neustálý duchovní přesah domorodců jsem nějak nepobrala; chyba je nejspíš ve mně. Ovšem zarazily mě dohady v komentářích, zda kniha je či není fikce, a že autorka čtenáře oklamala. Já mám v ruce výtisk Knižního klubu z roku 1995 a na s.11 je napsáno:
"Tato kniha je fiktivní dílo inspirované mými zážitky v Austrálii. Můj příběh by se mohl odehrávat v Africe, Jižní Americe nebo kdekoli jinde, kde existuje civilizace v pravém smyslu slova. Je na čtenáři, aby si z něj vybral své vlastní poselství. M.M."
Když jsem si o knize zjišťovala něco víc, narazila jsem na to, co píše ve svém komentáři petr0486: sami domorodí obyvatelé Austrálie tuto knihu popřeli a s autorkou se dokonce chtěli soudit. Velice je pobouřil způsob, jakým o nich píše, a poté předkládá svůj text čtenářům na celém světě. Napadají mě dvě možnosti:
a) buď australští potomci Aboriginů tato úvodní slova nečetli,
b) nebo držím v ruce třeba 2.vydání, přičemž v tom prvním tato slova uvedená nebyla.
Dnes už asi nezjistíme, kde je pravda. Ale každý z nás se může zařídit podle autorčina doporučení.
Kniha je perfektní,krásně se čte. Člověk zde najde ponaučení,ale zároveň si i odpočine. Doporučuji.
Kniha, ke které se ve svých myšlenkách občas vracím. Když jsem ji četla, byla prezentována jako pravdivý příběh a tak jsem jí i brala. Bylo pro mě velké zklamání, že se jedná o fikci. I když jsou v knize krásné myšlenky, které vás nutí se na chvíli zastavit a popřemýšlet o skutečných hodnotách. Avšak v rozporu s těmito myšlenkami je chování autorky ( kázat vodu a pít víno). I přes to všechno si myslím, že kniha stojí za přečtení. Ať si každý udělá svůj vlastní názor.
Kniha, která má opravdu smysl. Často se k ní v myšlenkách vracím a přemýšlím nad životem.
Knížka mě nezaujala, ani jsem ji nedočetla do konce. Hlavní hrdinka mi byla strašně nesympatická, zhýčkaná dámička si najednou hraje na hrdinku co snáší útrapy života v poušti. I když myšlenky ze života domorodců a jejich životní postoje určitě stojí za zamyšlení.
Myslim.ze je vcelku jedno zda jde o pravdu ci fikci.dulezite je.ze donuti ctenare premyslet o nasich potrebach,hodnotach...Pro me zajimave pocteni.
Když jsem si knihu četla, myslela jsem, že vychází z reálného příběhu a moc se mi líbila. Když jsem si časem přečetla, že jde o fikci, byla jsem zklamaná a cítím se i po letech podvedeně… Příběh je poutavý a čte se jedním dechem, obzvlášť když je od lékařky, která u australských domorodců pomáhala. Nenechte si čtení knihy zkazit debatami o tom, že autorka měla hned přiznat, že se jedná o fikci – kniha stojí za přečtení.
Ve vydání, které jsem četla, bylo zmíněno, že jde o fikci, a tedy jsem to tak od počátku brala. Některé části mi připadaly už přitažené za vlasy, ale kniha každopádně obsahuje dost myšlenek, které stojí za zamyšlení pro ty, kteří se nad nimi zamyslet chtějí.
Kniha "nastavuje zrcadlo" americké konzumní společnosti :D
Bohužel americkým směrem se, zdá se, ubíráme také, proto by bylo vhodné se nad hlavními myšlenkami knihy opravdu vážně zamyslet.
Taková trochu pohádka, ale kdo by neměl rád pohádky?
Tato kniha pro mě byla a je jako bible. Jak by měl člověk zhodnotit své postoje a nároky na životní potřeby. Co je a není důležité ?
Štítky knihy
Austrálie léčitelství telepatie New Age životní styl původní Australané literární mystifikace esoterismus, ezoterika
Celkem čtivé, ale jsem z toho trošku rozčarovaný. Nepřesvědčilo mě to,