Posledná šanca
Andy Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479224/bmid_posledna-sanca-ay7-479224.jpg
5
1906
1906
Ryland Grace je posledný preživší na zúfalej misii Hail Mary – jeho neúspech bude mať za následok koniec ľudstva i planéty Zem. Lenže Ryland Grace si to neuvedomuje. Nepamätá si ani vlastné meno, tobôž detaily misie. Práve sa prebral z veľmi dlhého spánku, nachádza sa milióny kilometrov od domova a spoločnosť mu robia len dve mŕtve telá kozmonautov. S každou novou spomienkou si uvedomuje nemožnú úlohu, ktorá pred ním stojí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , LindeniOriginální název:
Project Hail Mary, 2021
více info...
Přidat komentář
Zábava od začátku do konce. Pořád jsem čekala, kdy se něco podělá, a autor nezklamal. Rocky je nejlepší postava, 10/10.
Nadšení, nadšení a opět nadšení, mně se kniha neskutečně líbila a strašně se těším na filmové zpracování. Děj pro mě velice překvapivý a závěr ani nemluvím... to jsem jen čuměla, tahle varianta mě vůbec nenapadla. Prostě skvělý, napínavý, poutavý, čtivý a i vtipný příběh. Velmi doporučuji k přečtení.
To byla pecka, co si budeme povídat!
Nejdřív jsem si říkal "ok, zajímavý námět, rozvzpomínání se na minulost ve vesmírné lodi, co ale bude dělat zbylé čtyři pětiny knihy?", ale pak přišel ten zásadní a úplně nečekaný zvrat!
Celý příběh je mimořádně čtivý a napínavý, jak již je u Andyho Weira standartem. Opět, to, že se (do jisté míry) opírá o fyziku a tvrdá fakta posazuje knihu o laťku výš. Moc mě bavila autorova představivost a pojetí živého organismu, zejména ta rozmanitost a vysvětlení fyziologie.
Mimochodem ten závěr by mě nenapadl asi ani za milion let!
Až to půjde někdy do kin, určitě si tu jízdu nenechám ujít.
Nádherný příběh o přátelství a o vědě. Fyzika vůbec není můj šálek kávy, ale autor se s příběhem popasoval tak dobře, že i když je kniha nabitá informacemi a člověk někdy prostě nechápe o čem je řeč, tak to vůbec nebrání pochopení a prožití příběhu jako celku. Krásná, krásná kniha. Rozhodně stojí za to se k ní vrátit a věřit, že právě takhle by jednou mohlo dopadnout první setkání......
Nemůžu si pomoct, ale po skvělém Marťanovi je tahle kniha obrovské zklamání. Těžkopádné, zdlouhavé, trochu nuda. Nedokázal jsem přistoupit na autorovu hru, a jeho vize vesmíru šla totálně mimo mě. A ten konec... tohle bohužel nešlo dát výš.
Moje první audiosetkání s Andym Weirem, Marťana mám teprve v plánu. A hned takové překvapení. Něco takového tu zjevně chybělo, Andy Weir to chytil za opačný konec a do příběhu zakomponoval fyzikální olympiádu - i pro člověka, který ve škole fyziku úplně neignoroval, je tam jedna nová informace za druhou. Celý příběh je napínavý, chytře a logicky rozčleněný do dvou časových rovin a nenechá čtenáře vydechnout.
Takúto famóznu hard sci-fi knihu som už dávno nečítala. Užila som si každú stranu. Nemám absolútne čo vytknúť. Andy Weir nikdy nesklame!!
Nechci se opakovat, že kniha je skvělá, ale prostě musím.
Zaujalo mě z ostatních komentářů, že někoho udivily technické komentáře, ale já bych řekl, že ty byly nejlepší. Od fyzikálních jevů až po ty biologické, všechny měly svoje místo v ději. Přestože jsem měl pocit, že opravdoví astronauti, by v daných podmínkách nemohli uspět.
Přemýšlel jsem jak civilizace, která nezná světelné záření, mohla zjistit, že má problémy se sluncem a popřípadě, jak mohla navigovat loď ve vesmíru.
Díky této knize jsem zjistil, proč je na skle mikrovlnné trouby mřížka a proč.
Tak teď jsem dočetla a jsem z této knihy opravdu vedle.
Prvních 100 stránek bylo pro mě utrpení, ale pak se konečně začalo něco dít a nemohla jsem se od knihy odlepit. Sice jsem polovině z toho moc nerozuměla, ale určitě mi to nebránilo knihu prožívat a užívat. Prolínajíci se linky času byli skvělé vykreslene a srozumitelne.
Nejlepsi na knize bylo.. No, nechci prozrazovat to nejlepší, takže určitě přečtěte
Nejdojemnější kniha o přátelství, kterou jsem kdy zatím měla možnost číst. Toto překvapivé sci-fi dílo mne dostalo a nepustilo a jsem nesmírně ráda, že mi jej kamarádi doporučili. Ještě pořád si nesu v srdci ten úžasný pocit, který ve mně autor vyvolal. Knihu od Andyho Weira jsem četla poprvé... já se vlastně vůbec do knih bez romantické linky nehrnu, ale tato knížka budiž nádherným mementem, že člověk by měl občas překračovat hranice "toho, co obvykle čte". Celá kniha je vystavěna na zápletce, kdy se hlavní postavě ve vesmírné lodi postupně a pomalu vracejí vzpomínky, jak se na tu misi vlastně dostal a co tam má dělat. Bylo to fascinující čtení a fascinující forma odkrývání tajemství, jsem z knížky fakt unešená a leccos mne překvapilo. Snad každá stránka je protkaná vědeckým přístupem hlavního hrdiny, objevováním, přemýšlením v rovině fyziky, experimentů, mikrobiologie a neustálého brainstormingu teorií. Prostě jsem měla možnost nahlédnout do myšlení vědce s velkým "V". A pořád to bylo krásně čtivé i pro laiky a nádherně vysvětlené jako pro děti. Plně doporučuji všem, kteří se chtějí nechat okouzlit nečekanou sílou přátelství na pozadí nesplnitelného úkolu za záchranu naší planety. A závěr knihy ve mně nechal fakt krásný pocit a plno dojmů o tom, jaký může být opravdový smysl života člověka. Ke knize se budu vracet, i když už znám všechny zvraty a tajemství, čistě jen pro ten nádherný pocit po jejím dočtení. Myslím, že tato kniha hodnocením ční nad všemi ostatními, které jsem zatím četla, a zasloužila by si ještě víc hvězdiček.
Kdybych mohla dát více hvězd, tak jich dám tak 10. Omlouvám se všem knihám, kterým jsem za poslední roky dala 5*, ale Spasitelovi nesahaji ani po kolena.
Sci-fi normálně nečtu, ale díky skvělému hodnocení jsem po něm šáhla a nelituji, tak čtivou a zábavnou knihu jsem dlouho nečetla. Dlouho se mi nestalo, abych se u knížky tolik usmívala, ale i několikrát brečela. Přidávám do svých Top10, stejně tak jako Rockyho, který je za mě největší poklad celého příběhu.
Wow.
Andy Weir mě vzal na hodně zajímavou cestu :) Tohle bylo čtení, od kterého bylo těžké se odtrhnout. Člověk se dočkal překvapení i tam, kde by ho už nečekal. Vědecké popisy mi nevadily. Přidaly knize na reálnosti....že vše, co se děje, se neděje jen tak bez vysvětlení, ale má to nějaký podložený základ. Byla jsem připravená dát 4*, protože jsem si neuměla představit uspokojivý závěr knihy. Nakonec dávám 5* ... ;) Andy má prostě větší fantazii než já. A to je skvělé! skvělé! skvělé!
Tohle bylo mé druhé sci-fi a rozhodně klobouk dolů!
Nicméně jednu hvězdu strhávám za sáhodlouhé vědecké popisy, které knize za mě trochu sestupně snižovali tendenci napětí a akce. Ve chvíli, kdy se začalo dít drama, tak jste k tomu dostali konstrukční výklad, fyzikální výklad, mikrobiologický výklad, přednášku o astronautech a za mě to trochu ubilo potenciál napětí. Možná mým problémem bylo, že mám zkoušky z fyziky a snažila se všechno mermomocí pochopit :D
Ale i tak to celé stálo za to! Začátek vás okamžitě vtáhne a nepustí!
Vůbec mi nebere hlava jak někdo může napsat něco takhle chytrýho. Polovinu knížky jsem se prakticky nechytal(ano jsem dutoň) ale jako zázrakem mi to vůbec nevadilo a četlo se mi snadno a lehce. V tomhle případě se i moc těšim na filmovou verzi a doufám že si Gosling nechá narůst mulet aby z něj byl řádný kosmický McGyver.
Áno. Áno. Áno. Úžas. Úžas. Úžas.
Ryland Grace je taký americký Senku Išigami z Dr. Stonea. Génius, sympaťák, spasiteľ sveta a navyše nechýba ani mierne infantilný humor. Jak ja to milujem. Keby sa tak nenásilne, racionálne a zábavne pristupovalo na základných a stredných školách k prírodným vedám, nemáme problém s nedostatkom záujmu o tieto odbory.
Vždy, keď mi napadla nejaká námietka o teórii panspermie, mikrobiologických pokusoch, paralelnej evolúcii, kompetícii parazit-hostiteľ, tak sa k nej autor zakrátko nenútene vyjadril. Astrofágovo-bombový príbeh s krásnym posolstvom a inšpiráciou a motiváciou na milión svetelných rokov.
Pojmenování žánru sci-fi sestává ze dvou částí a knihy do něj spadající můžou být dvojího druhu – buď můžou klást důraz na ono -fi a první složka může být zastoupena jen okrajově (takových je zřejmě většina), nebo můžou klást hlavní, nebo aspoň silný důraz na ono sci-. Jestliže v dnešní době narůstá nedůvěra k vědě (nemáte-li ve svém okolí přímo zastánce plochosti Země, možná v něm máte odpůrce principu očkování), je darem z nebe každá kniha, která ukazuje, že problémy se řeší vědou, nikoli babskými radami, „selským“ rozumem nebo „moudrostí“ starých Toltéků, a zvlášť pokud jde o knihu s tak napínavým dějem, jako tato, že ji ve velkém čtou i lidé, u kterých pojem sci-fi jinak vyvolává husí kůži. Už z tohoto důvodu tato kniha zaslouží pět hvězdiček. (Mrzí mě, že řada čtenářek si tady stěžuje na příliš fyziky, chemie atd., místo aby jásaly, že měly možnost zábavnou formou se něčemu novému přiučit. V několika komentářích také zaznělo, že kniha byla předložena dětem, což velmi chválím.)
Přiznávám, že mám pochybnosti, zda kniha vstoupí do literárních dějin nebo jestli to bude jen dočasná zábava na pár desetiletí, poněvadž si nejsem jistý, zda kromě dobré zábavy je v ní i nějaká větší myšlenka, ale na druhé straně třeba takové verneovky jsou oblíbené už století a půl, i když v nich rovněž jde čistě o dobrodružství (mimochodem, Tajuplný ostrov je taky plný vědeckých a technických faktů).
Místo vypisování svých subjektivních pocitů z četby, které by nikomu k ničemu nebyly (různí lidé mají různé představy, co je zábavné, pěkné, nudné), se raději vyjádřím k některým výtkám, které se tu v komentářích objevily. Asi nejzávažnější je, že příběh je po vědecké a technické stránce stěží uvěřitelný, respektive sotva možný. Přiznávám, že jsem se rovněž při čtení občas zarazil – mám třeba pochybnosti, zda je možné (natož v blízké budoucnosti), bez ohledu na objev nevídaného superpaliva dopravit ke dvanáct světelných let vzdálené hvězdě vesmírnou loď s živou posádkou za pouhých třináct roků, a rovněž mám hluboké pochyby, zda si nějaký život v podstatě pozemského typu vůbec může vyvinout schopnost bezezbytkové přeměny hmoty na energii a naopak (pozemský život „jede“ na energii chemických vazeb) – jenže toto je obecně problém žánru sci-fi jako takového: spisovatelé si zkrátka musejí vymyslet nějakou novou techniku a nové vědecké znalosti a pak musejí předstírat, že zcela samozřejmě platí a fungují, aniž by pochopitelně fungování toho vymyšleného dokázali doopravy vysvětlit – to je přece logické, kdyby dokázali, už dávno by byli nositeli nobelových cen. A že hrdinu potkalo až příliš šťatných náhod? Inu daň čtivosti, ostatně na zmíněném Verneově ostrově se také sešlo vědecky až nemožné živé i neživé přírodní bohatství akorát tak vhod trosečníkům – a stěžuje si na to někdo? Pak prý je naivní, co se dělo na Zemi. Skutečně to tak vypadá, já si ale myslím, že sebefanatičtější diktátor, pokud mu půjde o „kejhák“, rád (aspoň na čas) ustoupí těm, kteří mu ten kejhák zachrání. Další výtka byla, že hlavní hrdina byl až moc všeuměl. No snad, já jsem nejvíc skeptický k představě, že by se nějaký člověk dokázal během několika týdnů (případně vůbec) naučit mimozemský tónový jazyk, ale na druhou stranu si uvědomme, že šlo o špičkového vědce (ví, že 2ℇ^2ⅈπ=2), který navíc skoro každý den ve škole své znalosti procvičoval, takže ona ta jeho všeznalost nakonec tak nereálná není. No a pak tu máme mimozemšťana, který sice navenek nevypadá humanoidně, jak je ve sci-fi literatuře fádním zvykem, ale jinak myslí a cítí dost podobně jako člověk, což prý je nerealistické. A že jsem tak smělý, oni ti kritici někdy mluvili s opravdovým mimozemšťanem, takže s jistotou vědí, že mimozemšťani přece myslí úplně jinak než lidé? K logickým rozporům v ději lze pak říct jen to, že to je záležitost, která existuje od doby, co je literatura literaturou (už staří Řekové říkávali, že i Homér si občas zdřímne), ale je i možné, že v této knize údajné rozpory můžou být spíš nepochopením (jak se v jednom případě stalo i mně).
P.S. Jedné čtenářce se líbílo, že hrdina neměl nikde v knize sex. Já bych naopak uvítal, kdyby ve většinové, neerotické literatuře byl sex na každé druhé stránce, aby si lidé konečně uvědomili, že sex je normální součást lidské přirozenosti a ne něco, o čem se na veřejnosti musí předstírat, že to neexistuje.
(SPOILER)
Kniha o jednom (ne)hrdinovi, který má v rukou osud lidstva a na celou knihu si vystačí skoro sám. Čtivé a napínavé. Pěkný příběh o přátelství. A co víc, má to poměrně dobrý konec. Co bych naopak vytkla, že to byl až moc velký borec: byl to skvělý fyzik, biolog, chemik, inženýr, prostě všechno, co bylo potřeba. Až poněkud nerealisticky, když ho uvedli jako středoškolského učitele, byť velmi nadaného. A pak mu přibyl ještě super kolega konstruktér, který levou zadní (přední, boční...) vysekl cokoli. "Potřebuju testovací komoru, která bude taková a bude se tam automaticky dělat tohle." – "Dobře, máš to mít." Takže cokoli se podělalo, všechno bryskně vymysleli a vyřešili. A další věc, je tam plno vědy, výpočtů atd., a i když myslím nejsem úplně blbá, tak na fyziku celkem jo, takže rozhodně nemůžu říct, že bych všemu rozuměla.
Ale bez ohledu na to dobrá kniha. Jen bych si na místě autora odpustila poslední stránku, to už bylo moc, i tak tam ten apel na důležitost dětí a vzdělávání byl dost velký, a zrovna třídou natěšených žáčků bych tak skvělou sci-fi prostě nezakončovala. Navíc se kvůli tomu z hrdiny stal zčistajasna ještě i skvělý muzikant. Ale když jsem po půlnoci vyšla ven, abych si provětrala učtené oči, byly na obloze vidět efekty polární záře a ty se k atmosféře právě přečteného hodily perfektně.
Chyb bylo v knížce minimálně, i když jedna byla zrovna v číselném údaji. Jenom... moc prosím, nepoužívejte ve spisovné češtině slovo "přeci", je to paskvil.
Normálně scifi moc nečtu, ale tohle je fakt perfektní. Nedokázala jsem se odtrhnout.
Absolutní bomba. Úplně jsem si knihu zamilovala. Hlavní hrdinové mi přirostli k srdci. Opravdu mě baví styl vyprávění Andyho Weira. Doporučuji kudy chodím.