Poslední

19.03.2017

Po přečtení anotace mě zaujal námět, ale potom mě trochu odradily negativní komentáře a nízké hodnocení. Mě se ale kniha líbila. V podstatě jsem dostal to co jsem očekával. Střídání děje před tím a nyní umožnilo orientovat se v příběhu a především pochopit myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Nebyla nouze o dramatické situace a i samotný závěr byl ještě docela přijatelný. Samozřejmě, že je nutné knize odpustit určité nelogičnosti, ale s tím se u tohoto žánru asi předem počítá.

15.03.2017

Námět zněl nesmírně zajímavě, ale celkově mě kniha zklamala. Části z natáčení se mi líbily, autorka na nich pěkně vykreslila, jak se s diváky dá manipulovat. Jenže zbylé kapitoly týkající se pouze hlavní hrdinky mi připadaly přemrštěné. Chápu, že mohou oči klamat, ale po tak dlouhou dobu? O čichu ani nemluvě. Nesmírně mě to nudilo a jen jsem se těšila, kdy hlavní hrdinka konečně procitne ze své ignorace.

14.03.2017

Autorka rozhodně psát umí. Hned mě vtáhla do děje, napínala a experimentovala (střídání 1. a 3. osoby atd.). Její úsporný styl je přitažlivý, postavy jsou zajímavé a zážitky z kurzu přežití & televizní outdoorové reality show poutavé a uvěřitelné. Ovšem běžná realita autorce nestačila. Zašla proto dál, vytvořila z příběhu sci-fi a položila vtíravou otázku. Téma: pořádání podobných soutěží. Uvedené kvality knihy jsem vychválil (líbila se mi např. vypravěčská linka ze současnosti - tj. ta outdoorová), a tak přiznávám, že si mě autorka získala. Jenom si v závěru knihy rovněž kladu otázky: Proč už zase apokalypsa? A nešlo to vymyslet jinak? Autorka se snažila o ohromující originalitu, to je jasné (sonda do mysli postavy, střídání dějů, epidemie), jenomže to mi právě vůbec nevyrazilo dech. Ani jsem knihu nebral jako uváděný thriller.

10.03.2017

Poslední není dokonalá kniha, ale nesouhlasím s kritickým komentářem. Autorka se vyhnula všem klišé o zombících a ukazuje svět po katastrofě tak, jak by to fakt mohlo vypadat. Z vlastní zkušenosti vím, že lidský mozek je zvláštní a některé věci si radši odmítá přiznat, než aby se smířil s hroznou pravdou. Obzvlášť na mě zapůsobily pasáže, které popisují setkání s mrtvými těly. Zatímco čtenář tak nějak tuší, že se stalo něco hrozného, hlavní hrdinka vidí jenom nastražené figuríny, které často posměšně popisuje stylem, že „tahle se teda moc nepovedla“. Rovněž ta kritizovaná pasáž s modrým domem dává smysl, pokud člověk má nějaké zkušenosti s hledáním stop - oči často vidí stopy i tam, kde nejsou.