Poslední lov
Jean Christophe Grangé
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519338/bmid_posledni-lov-64b024a7f04b9.jpg
4
182
182
Komisař Niémans série
< 2. díl >
Volné pokračování kultovního thrilleru Purpurové řeky. Komisař Pierre Niémans se téměř po dvaceti letech vrací. A spolu s ním je tu jeho kolegyně Ivana Bogdanovićová. V německém pohoří Schwarzwald najdou dva francouzští hosté tělo 34letého hraběte Jürgena von Geyersberga, potencionálního dědice z velmi zámožné německé rodiny. Hlavu oddělenou od těla, vykastrovaný, s vyjmutými vnitřnostmi. Na místo činu je povolána specializovaná dvojice vyšetřovatelů: Pierre Niémans a Ivana Bogdanovićová. Případ je zavede až na stopu Černých lovců, zločineckého praporu, který v roce 1941 založili nacisté. Když kriminalisté odhalí jedno strašlivé tajemství, sami se ocitají ve smrtelném nebezpečí...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2023 , XYZ (ČR)Originální název:
La Dernière Chasse, 2019
více info...
Přidat komentář
Posledni lov je druhym dilem v serii. Po kultovnich Purpurovych rekach, jejichz zfilmovanou verzi zna snad kazdy, se opet potkavame s komisarem Niemansen.
Autor pise jako Le Dieu, a predklada nam hutny pribeh s francouzskou sofistkovanosti, jiskrivy, napinavy, brutalni. Mnohovrstevnaty pribeh ma neotrelou zapletku, skvele vykreslene postavy a par poradnych zvratu.
Malokdo umi odvypravet pribeh, jako Grangé. Dalsi z mych oblibenych autoru.
Hodně se dozvíme o způsobu lovení zvěře. Ovšem zajímavější je popis lovení pachatele vražd v bohaté rodině v západní části Německa ve Schwarzwaldu. Od autora Purpurových řek však můžeme očekávat také vyšponované emoce na všech stranách a rovněž tak trochu přehnané motivy jednání. Konečný závěr knihy je naneštěstí dosti natahovaný, napětí již po uzavření hlavní linie asi zmizelo v lese. Celkově ale nadprůměrné.
V knize je dost pravopisných chyb. Četla se dobře, ale úplně mě to neohromilo. Jeho Purpurové řeky byli daleko lepší.
Četlo se to dobře. Návrat komisaře Niémanse byl celkem rychle shrnutý od dob Purpurových řek. Karim nahrazen Ivanou. Lov a šlechtické rody nejsou má zrovna nejoblíbenější témata, plus když se k tomu přidají ještě zvěrstva druhé světové války ... No, ale zajímavá byla linka s roetkeny. Úplně jsem zapomněla na fóbii Niémanse ze psů. Můj nejoblíbenější žánr jsou detektivky, ale jedno musím nechat - že zrovna ty od francouzských autorů jsou pro mne strašně těžko uchopitelné kvůli jejich hrdosti, aroganci a nabubřelým egům. To samé je Thiliez. Ještě si vybavím italského Našeptávače, ale tam to bylo zas vyšetřování bez hlavy a paty s hromadou pohody a lážo-plážo přístupu. Vlastní zápletka - taková švihle nepochopitelná.
Těšil jsem se na pokračování, nejsem zklamaný, ale kniha mě nevtáhla úplně do děje, motiv byl pro mě neuvěřitelný, atmosféra dostatečně hutná a "pomocnice komisaře Niémanse mi tak docela nesedla. Pěkné čtyři hvězdy.
Komisař Niémans s žačkou a kolegyní Bogdanovičovou vyšetřují vraždu na cizím písečku - v sousedním Německu. Nemají tak ostych místních vrtat se ve vztazích a historii nesmírně bohaté a mocné hoch-von rodiny. Současně se komisař musí postavit běsům ve své hlavě a také pohrobkům krvelačné jednotky SS. Výsledek prozrazovat nebudu, ať nemáte zkažený čtenářský zážitek. Knížce dávám všechny hvězdičky.
Náhodný úlovek v knihovně a určitě ne poslední lov, co se týká autora. Kniha se četla výborně, hned si půjčím i první díl. Příběh měl spád, dozvěděla jsem se i nějaké zajímavosti. Pachatele jsem neuhodla, takže čtení bylo napínavé. Neseděly mi dvě věci. Zejména motiv činu mě nepřesvědčil, ale lidské osobnosti jsou různé a mohou tedy unést i pro mne nepochopitelné konání. A také se mi zdálo za vlasy přitažené, že by se Niemans při své fóbii takto vrhal do kontaktu se psy, když to nebylo nutné. Ale rozhodně je to pěkná čtyřka.
Film Purpurové rieky sa mi kedysi v kine strašne páčil. Bola to ostrá, štipľavá a mrazivá jazda s miestami až hororovou atmosférou, pričom dvojka Reno/Cassel bola taká perfektná, že mi ani príliš nevadilo divné finále a kuriózny fakt, že v autoservisoch vo Francúzskych Alpách sú zjavne bežne zamestnaní capoeroví náckovia. Keď som si o dve desaťročia neskôr (!) zohnal Grangého knihu, tešil som sa. Ale napokon to nebolo ono. Požičal som ju však otcovi a toho uveličila, nevedel si Grangého vynachváliť. Takže keď sa na trhu zjavil sequel (áno, napriek takému záveru, aký ponúkli knižné Purpurové rieky, je to sequel, nie prequel), neváhal som a otcovi som ju kúpil k Vianociam 2021. Žiaľ, pár dní pred Štedrým dňom bol hospitalizovaný v nemocnici a koncom roka nečakane zomrel. Knihu som mu teda dal k mame, do kuchyne, na jeho obľúbený stôl, za ktorým rád sedával, aby mal prehľad o všetkom, čo sa deje v domácnosti. Zostala tam rok. S mamou sme sa napokon zhodli, že ju už prečítal a tak som si ju vzal domov. Keďže knižné Purpurové rieky pokladám za priemer, čítanie dvojky som odkladal. Napokon je to ale prekvapivo fajn. Vlastne je to oveľa lepšie, ako jednotka. Grangé píše ako ďábel, k tomu skvelé postavy, šťavnaté a iskrivé dialógy a dobré opisy prírody, počasia a hustých lesov, v ktorých žije tajuplná aristokratická miliardárska rodina s temnou minulosťou. Objavujú sa legendy o nacistoch. To všetko atmosfére pridá na temer až hororovom nádychu, čo pre mňa ako hororového fanúšika naozaj nie je mínus. Kým vo filmovej jednotke ma ústredná dvojica bavila, v knižnej jednotke nie. Grangé mi očividne čítal myšlienky a tak nudného Karima bez milosti vyhodil mimo scénu hneď na začiatku a nahradil ho stokrát charizmatickejšou Chorvátkou Ivanou, ktorá je brutálnemu Niémansovi vyrovnaným partnerom. Ale je pravdou, že ku koncu tomu došiel dych a posledných cca 70 strán už som čítal len zo zotrvačnosti.
Doufal jsem v druhý díl a těšil se na něj. Další příběh Niemanse a další případ. Pierrova postava se rozvíjí, příběh nedá odpočinout. Super popsaný děj, který dodává příběhu tu správnou šťávu. Další z autorů který bude v mě oblibě.
Ač, ještě do nedávna, jsem byla silně naladěna na severskou tvorbu,která mě už nudí svojí jednotvárností,jsem sáhla po tomto, pro mě neznámém, autorovi.Chytil mě do pasti hned při prvních řádcích a četla jsem ,mimo dvou hodin spánku, v jednom kuse.Zaujal mě příběh policajta ,který s kolegyní vyšetřuje zdánlivě banální vraždu Francouze v Německu.Rozvine se to do obludných rozměrů.Kde je použita historie plemena psů roetken,zbraní a motorek norton café.Pokud autor použije příběhy z minulosti ,tak jen v pár řádcích, a ne v celých kapitolách jako seveřani.Srozumitelně osvětlené rodové linie aby se čtenář vyznal v souvislostech.Kdo ,s kým a proč....Velice sofistikovaná detektivka s výborným překladem.Když se kniha jakoby podvolila a ochotně se rozložila do dvou polovin (tzn.nejdřív ji držíte silou napravo a po polovině vázání nalevo),mi bylo líto ,že už to věstí brzký konec příběhu.Nestává se mi to často!V poslední době téměř vůbec.
(SPOILER)
Poslední lov je druhý příběh, kde se setkáváme s komisařem Pierrem Niémansem.
Společně s vyšetřovatelkou Ivanou Bogdanovičovou se vydávají do Německa, kde je nalezen krutě zavražděný dědic šlechtického rodu Jürgen von Geyersberg.
Při vyšetřování se Pierre a Ivana setkávají členy rodiny a také objeví skupinu Černých lovců, která byla založena za války nacisty. A tahle skupina není rozhodne parta přátelských lidi.
Jak vyšetřování pokračuje, tak se jak Pierre tak Ivana ocitají sami v ohrožení života.
Jaké je spojení skupiny Černych lovců se šlechtickou rodinou? Jsou tajemství, která rodina pečlivě skrývá. Zjistí Pierre s Ivanou o co skutečně jde?
Přečtěte si tento napínavý thriller, který je pokračováním thrilleru Purpurové řeky.
Mám ráda popisný styl, jakým Jean-Christophe Grangé své knihy píše. Je to tak napínavé, že prostě musíte číst dokud se nedozvíte, jak to dopadne.
Těším se na pokračování, protože i když mě komisař Niémans občas štval svým hrubým chováním, tak mě příběhy s nim baví.
(SPOILER)
Tahle knížka má nevýhodu v tom, že člověk pořád podvědomě srovnává s Purpurovejma řekama. Sedlo mi to to mnohem míň. Možná to začíná už tím, že mi je mnohem míň blízké prostředí - narozdíl od PŘ s prostředím univerzity, knihoven, výzkumu, klášterů, vysokohorské divočiny a pátrání po starém pronásledování a tragické nehodě... je Lov zasazen do prostředí povznesené německé aristokracie, luxusních sídel a nudnejch lesů, kde se nudící se klan aristokratů baví lovem uštvané zvěře (a občas někdo zlikviduje někoho z nich) a vládne celýmu kraji, blokuje telefonní signál v lesích a podobně. Taakurčitě.
Postavy mi také moc nesedly. Tam, kde v PŘ je hlavní svědkyní a nositelkou informací zdatná, emancipovaná vědkyně, to tady je namyšlená nablejskaná průbojná finančnice a dědička bohatýho rodu, co se na všecky ostatní kouká s čumákem hore. Nedokázala jsem se příliš vžít ani do nové Niemansovy parťačky Ivany. A vůbec, Niemans sám tady je tak trochu nedůvěryhodnej - jen to, že přežil, mě tahá za smysl pro logiku. A ta jeho slabost pro krásné dámy zapletené do případu už začíná být trapná.
Je tam spatláno moc motivů... a jaksi násilně. V něčem jako by se to pořád drželo duchu PŘ - náckovské myšlenky a skupiny působící i v roce 2018, znovuzrození náckovskýho zabijáckýho psiska... ale sem to, narozdíl od Řek, tak moc nesedí. Závěr mě moc nepřekvapil. To, co se skrývalo za vraždama, jako by nebylo na Grangého dostatečně děsivý, rozsáhlý, šílený. Vlastně to celý byl problém jedný famílie, která mi celou dobu byla značně nesympatická. Překvapilo mě rozuzlení a motivace vražd, ale nikoli pachatel.
Jako pozitiva musím nechat skvělé odvyprávění příběhu, to Grangé prostě umí. A když už přijmu fakt, že Niemans přežil a má v sobě dost drzosti a odhodlanosti pokračovat, tak je dobrej. Přijde mi, že aspoň jeho se povedlo vykreslit celkem věrohodně. No, sečteno, podtrženo - průměr. Nebýt to podáváno jako pokračování PŘ, možná bych dala i čtyři... ale tady to fakt nejde. PŘ jsou sice absurdní a přitažený za vlasy, ale mají brutální kouzlo a díky němu jim ty vady prominete. Lov pro mě žádný kouzlo neměl.
Fenomenálne, skvelé, úžasné!
Prečo čítať komerčné braky, keď tu máme Grangého?
Milujem to!
Francuzska detektivka je velmi dobra alternativa k severskemu krimi. Dejove rozuzlenie tradicie lovu zamožnej rodiny je až desivé.
Čte se dobře, je to napínavé. Záporák je jasný hned z první vteřiny, ale to neubírá na čtivosti. Rozhodně lepší průměr, 3,5/5*.
Zajímavé, napínavé, děsivé, zvrácené, šílené a bezútěšné. Ale dobře se to četlo. Pěkné místo děje vyžadující přeshraniční spolupráci kriminálek francouzské a německé. A ti francouzští hlavní hrdinové s sebou nesou tedy neskutečná traumata.
"Byla tu ironie prvního pohledu: člověk myslí, že je na světě s tím druhým sám. A pak si všimne, že ve skutečnosti je sám..., ale bez toho druhého."
Grangé využil svůj původní scénář jednoho z dílů seriálu Purpurové řeky z roku 2018 a o rok později ho rozšířil a upravil do podoby samostatné knihy. Což příběhu zásadně prospělo.
Kniha je napínavá, s neotřelým námětem a trochu jiným Niémansem. Jak také jinak, konec Purpurových řek mu dal pořádně zabrat. Děj se odehrává v hlubokých soukromých lesích Německa na hranicích s Alsaskem, v nichž kdosi doslova loví lidi podle pravidel lovu zvěře...A zase se vracíme k neblahé době německého nacismu s jeho neuvěřitelnými zvěrstvy...
Líbilo se mi to a doporučuji.
Přišlo mi poněkud zvláštní, že po devatenácti letech autor oživil komisaře Niémanse, hrdinu knihy Purpurové řeky, čímž konec knihy totálně změnil. V pokračování přidělil Niémansovi parťačku Ivanu, začínající policistku obdobně problematickou a neukotvenou, jako je sám komisař.
Kniha, která, ač po tolika letech a na úplně jiné téma, Purpurové řeky silně připomíná; temné a pochmurné, plné skrytých emocí a prapodivných vášní, které plodí hodně divoké násilí.
Dnes možná již poněkud nezvyklé napětí mezi Francouzi a Němci, reminiscence na nacismus a násilnosti druhé světové války. A lov zvěře, povýšený na lov člověka…
Docela si dovedu představit film, komisař bude mít samozřejmě podobu Jeana Reno – a vůbec nebude vadit, že uplynulo tolik času, zestárlí budou oba. Mohl by to být pořádně děsivý film…
Jedna pro mě zajímavá drobnost: Část děje se odehrává ve skleněné vile ze 30. let 20. století, kterou měl navrhnout žák architekta Ludwiga Miese van der Rohe ve stylu Bauhaus, v knize - pro mě celkem překvapivě - vila symbolizuje odtažitost, chladnost, opak lidskosti a vřelosti. Napadá mě, že by mohly být některé scény budoucího filmu natáčené v brněnské vile Tugendhat, která pro mě ale odtažitá a nelidská určitě není…
Po dvaceti letech napsal Grangé pokračování Purpurových řek, což je jedině dobře. Příběh pohltí hned od prvních stránek, oba sympatičtí vyšetřovatelé musí pátrat i v minulosti miliardářské německé rodiny, aby odhalili kdo páchá tak odporné vraždy.
"To je šílené"
"To je německé. Jedna z tradic, kterou máme rádi. Slavná, etnická, divoká. Nedělej si o naší zemi mylnou představu, Niémansi, vždycky tu platil zákon silnějšího"
"Jedinou výzvou pro aristokrata je krev. Nedokáže-li Geyersberg v lese čelit nejnebezpečnějšímu nepříteli,, není hoden toho, aby řídil naše impérium."
Díky svižnému stylu, správně dávkovanému napětí i krátkým kapitolám dávám pět hvězdiček.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány lesy myslivost lovy, hony pátrání v minulosti rodinná tajemství kriminální thrillery
Autorovy další knížky
| 2001 |  Purpurové řeky |
| 2022 | Snoubenky smrti |
| 2020 | Poslední lov |
| 2018 | Černá linie |
| 2010 |  Miserere |
Skvěle napsaná kniha, která čtenáře pohltí od samého začátku. Dokonale promyšlená zápletka a postupně gradující příběh vás nenechá vydechnout ani na okamžik. Autor nás tentokrát vzal trošku na „exkurzi“ do německa za dob nacistů, ale rozhodně nečekejte nějaký nudný a historický vyklad. A co musím ještě zmínit je ten výborný konec, který měl držel v napětí až do poslední stránky. Jsem ráda, že v celém příběhu nebylo příliš zběsilých zbytečností, které by knize ubraly na kvalitě. Už se moc těším, až se pustím i do posledního dílu, protože tohle čtení mě opravdu baví :-)