Poslední výročí
Liane Moriarty
Sophii táhne na čtyřicet, a ačkoliv je taková optimistka, že podle své kamarádky Claire nevidí sklenici zpola, ale úplně plnou, už i ji začínají trochu znervózňovat biologické hodiny a nová známost je přitom v nedohlednu. Neudělala chybu, když tak lehkovážně pustila k vodě Thomase, nejhodnějšího muže, jakého kdy poznala? Sophie začíná mít pocit, že její život uvízl na mrtvém bodě, když jednoho dne zjistí, že jí Thomasova mazaná prateta z Ostrova počmáraných blahovičníků ve své závěti odkázala něco tak nečekaného, že tím Sophii jako pohádková kmotřička obrátí život úplně naruby. Grace je krásná ledová královna a má všechno, o čem kdy snila: manžela, který ji miluje, a čerstvě narozeného syna. Jak se s tím ale vypořádá, když vidí, jak se Sophie na oba toužebně dívá? Veronice se v životě nic nedaří a na všechny má dopal. Nejvíc na pratetu Connii za to, že umřela a že do své závěti zahrnula zrovna Sophii! Veronika je odhodlaná závěť napadnout a hnát celou „kauzu“ až před nejvyšší soud. A taky vyřešit záhadu Ostrova počmáraných blahovičníků a napsat o tom knihu!... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
The Last Anniversary, 2005
více info...
Přidat komentář
Knihy této autorky mám moc ráda, ale tato pro mne byla trochu zklamáním. Četla se opět velmi dobře, ale přišla mi zbytečně rozvleklá. Plus je za postavy, které mají své lidské problémy a nejsou dokonalost sama.
Knihy od této autorky mám moc ráda. Zatím mě žádná nezklamala. Jsou mi blízké tématem i hlavními postavami. Velmi výstižně se autorce vždy podaří podat pocity hrdinů, že se v nich v určitých chvílích poznávám.
V knize nechybí jemný humor, sympatické osoby se skvěle vypracovaným charakterem a překvapeními, která se daly očekávat, ale přesně se tipnout dle mého nedají. Hlavním tématem vedle života Sophie, je řešení záhady a sledování pocitů novopečené maminky Grace (sestřenice Thomase), která neprožívá, tak šťastné chvíle, jak by se dalo u novorozence očekávat.
Pro mě je L. Moriarty zárukou dobrého počtení a doposud jsem nebyla zklamaná.
Tentokrát je to příběh s tajemstvím, které rodina ukrývá po celá desetiletí, a ač se dá vytušit, jak a proč vzniklo, ty postavy jsou tak krásně barvitě vykreslené, tak reálné, že vás doslova pozvou na Ostrov počmáraných blahovičníků a vy s nimi ty jejich osudy prožíváte.
Autorka do příběhu vložila mnohdy i humorné situace a závěr je příjemně překvapivý. A možná, že to není nejlepší autorčina kniha, ale těch 5* má u mě zasloužených, bavila jsem se skvěle !!!
Čekala jsem opět skvělé čtení a opět to bylo super. Vedou u mě Sedmilhářky ale tato kniha je těsně za nimi. Knížka byla čtivá a bavila mě. Strašně mě zajímal konec jak vše dopadne a opravdu jsem se u něj bavila. Rozhodně stojí za přečtení.
Jak už bylo zmíněno v některých recenzích, je tady opravdu hodně postav, ale jeden z důvodů, proč je Liane Moriarty možná nejlepší spisovatelka současnosti, je, že každičkou z těch postav dokáže vykreslit tak živě a sympaticky, že se vám nepletou - ba naopak to je jako číst si ztřeštěný příběh vaší vlastní rodiny nebo přátel. Konec eskaluje v šílenou kolizi všech dějových linek, která mě moc bavila.
Autorovy další knížky
2014 | Manželovo tajemství |
2017 | Sedmilhářky |
2015 | Na co Alice zapomněla |
2017 | Šílené výčitky |
2016 | Tři přání |
Oddělení románů pro ženy jsem vždycky přecházela, s tím, že to není žánr pro mě. Pak jsem se nechala nalákat na seriál Sedmilhářky, který se mi líbil. Zkusila jsem překonat své předsudky a koupila si u nás nejnovější knihu od Liane Moriarty (v originále byla vydána před dvanácti lety). Četla se rychle, až v poslední čtvrtině jsem se musela do čtení kopat, zbytečně protahovaný závěr. Bohužel asi z žánru vycouvám. Postavy mi nepřišly až tak dobře vykreslené (až na pár vedlejších). Každá postava se dala charakterizovat jednou větou a jednou myšlenkou, kterou rozebírá celou knihu; například hlavní postava Sofie myslela jen na to, kdo ji oplodní, a tak dále - nechci spoilerovat. Knížka je celá natahovaná a dlouho se nic neděje, všichni si jen povídají, aniž to děj někam posouvá, a napětí nikde. Závěr byl jeden velký happy end, a to ve všech směrech, až moc naivní a zkratkovitý. Knihu jsem si nedokázala užít, jak jsem si užila seriál Sedmilhářky. Přitom nepochybuji, že kdyby se někdo schopný pustil do zfilmování Posledního výročí, líbilo by se mi. Asi k tomu potřebuji schopné herce a správnou kameru, aby mi množství scén, kdy se děj nehýbe, přišlo uchvacující, tak jako u Sedmilhářek.