Poslední výročí
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401058/bmid_posledni-vyroci-R29-401058.jpeg
4
1046
1046
Sophii táhne na čtyřicet, a ačkoliv je taková optimistka, že podle své kamarádky Claire nevidí sklenici zpola, ale úplně plnou, už i ji začínají trochu znervózňovat biologické hodiny a nová známost je přitom v nedohlednu. Neudělala chybu, když tak lehkovážně pustila k vodě Thomase, nejhodnějšího muže, jakého kdy poznala? Sophie začíná mít pocit, že její život uvízl na mrtvém bodě, když jednoho dne zjistí, že jí Thomasova mazaná prateta z Ostrova počmáraných blahovičníků ve své závěti odkázala něco tak nečekaného, že tím Sophii jako pohádková kmotřička obrátí život úplně naruby. Grace je krásná ledová královna a má všechno, o čem kdy snila: manžela, který ji miluje, a čerstvě narozeného syna. Jak se s tím ale vypořádá, když vidí, jak se Sophie na oba toužebně dívá? Veronice se v životě nic nedaří a na všechny má dopal. Nejvíc na pratetu Connii za to, že umřela a že do své závěti zahrnula zrovna Sophii! Veronika je odhodlaná závěť napadnout a hnát celou „kauzu“ až před nejvyšší soud. A taky vyřešit záhadu Ostrova počmáraných blahovičníků a napsat o tom knihu!... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2017
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The Last Anniversary, 2005
více info...
Přidat komentář
I když mě tato kniha nenadchla tak moc jako Manželovo tajemství, i tak jsem ji přečetla za dva večery. Téma poněkud zvláštní, ale alespoň to bylo něco jiného. Miluju, jak umí Liane popsat postavy tak, že máme pocit, jako bychom je znali roky. Stejně tak jsem měla pocit, že na ostrůvku žiju taky a jsem součástí jejich velké rodiny.
Není to top kniha, která by byla adeptem na zfilmování, ale i tak to bylo skvělé odpočinkové čtení. Těším se, až si od Liane přečtu něco dalšího.
Bohužel, tato kniha mě vůbec nezaujala. Autorku mám ráda, ale kniha mě začala bavit tak v půlce, ale konec už zase ne :(
Nechápu slabé hodnocení, za mě super kniha jako všechny od Moriarty...ta už to tak má mnoho postav a dějů na malém území...Pěkný příběh se zajímavým rozuzlením...
Za mě super kniha, upřímně moc nechápu to nižší hodnocení... Jako jo, není to detektivka, je to prostě klasický pěkný román:)
Roztomilá dcera roztomilých rodičů, které tikají biologické hodiny a spadne jí do klína nečekaně dědictví. Mohla to být dobrá kniha, ale není. Do strany 80 jsem se vůbec nevyznala v postavách. Moc lidí na moc malém území. Někdo je něčí příbuzný a k tomu má kamarádky a k tomu tajemství opuštěného dítěte. Šílený mišmaš. Do toho trapná romantická linka, ve které jsem nechápala ani jednoho účastníka. A závěr? To je důvod, proč to dočíst. Rose mě nezklamala. Rozhodně nevěřte vetchým babičkám! A tleskám překladatelce, že použila slovo treperenda. To už jsem dlouho nikde nečetla.
Kniha se četla dobře, postavy byly zajímavé i děj. Celkově je kniha průměrná, od autorky mám přečtené opravdu lepší knihy.
Přečtená před rokem.
Původně jsem měla v plánu nechat knihu bez komentáře, protože ani nebylo, co napsat,ale tohle já nedělám. Vždy se dá napsat aspoň pár vět. A knihám téhle spisovatelky dám ještě šanci.
Sophie se rozvede s mužem, je bez přítele, pomalu stárne a furt nic... Jednou se stane zázrak - v závěti zemřelé tety stojí, že zdědila její překrásný a honosný dům na ostrově, kde vždy snila svůj budoucí život. Věci nakonec nemohly dopadnout líp! Kdyby Sophiina tchýně Veronika nebyla tak závistivá a nechtěla jednou provždy vyřešit záhadu osamocené pevniny a napsat knihu.
Knížka se četla moc dobře, osudy jednotlivých postav mě zajímaly a občas jsem se (jako vždy u Moriarty) od srdce zasmála. Určitě nepatří k autorčiným top knihám, ale je to pohodové příjemné čtení.
Zajímavý nápad, dobře zpracovaná psychologie postav. Nicméně hlavně začátek byl dost rozvleklý a celé to pro mě prostě nemělo dostatečný šmrnc.
Za mě tedy bohužel slabší průměr, autorka má lepší knihy.
Přibližně do poloviny byla kniha dějově taková nijaká, až jsem si říkala, nenadchne-neurazí, ale že ji dočtu, abych se dozvěděla, jak to bylo. Od půlky to dostalo správný šmrnc a kniha se četla v podstatě sama.
Dokonalá knížka a zdejší nízká hodnocení opravdu moc nechápu, ale asi jak se říká - sto lidí, sto chutí. Liane Moriarty je výjimečná autorka. Nikdy jsem ji neuváděla v žebříčku svých TOP autorů, ale až teď poznávám, jak je ve své práci skvělá. Její knížky jsou prostě zajímavé. Často mají chvíli nádech thrilleru a tajemna, pak je v nich dostatek romantiky (ale ne klišovitě) a zároveň jsou propracované do posledního detailu. Poslední výročí mi dalo na prvních stránkách trochu zabrat. Důvodem bylo hlavně velké množství postav, ale jakmile jsem se oprostila od snahy si všechny hrdiny okamžitě zapamatovat, četlo se to skvěle a nemohla jsem přestat. Hlavní hrdinka Sofie byla neuvěřitelně sympatická a vlastně i ostatní postavy se četly výborně. Třeba Grace. Pořád jsem čekala, jak to s nimi se všemi dopadne, kdo a jak odhalí to velké rodinné tajemství. Poté, co jsem přečetla perfektní knížku Úplně cizí lidé a dost dobrou knihu Tři přání, dost mě zklamala kniha Na co Alice zapomněla, takže jsem podle anotace měla strach i z této, aby to zase nebyl zdlouhavý blábol o ,,rádoby zajímavém, neexistujícím ostrově, pohádkovém dědictví a setkání s princem na bílém koni". Nebyl. Je to vážně dobré a doporučuji.
Nějak jsme se nemohla začíst. Velké tajemství zas tak velké a neuvěřitelné nebylo. Celkově mi to přišlo takové nemastné neslané.
Tahle kniha mě moc nebavila. Dočetla jsem na sílu jen kvůli záhadě. Je to plytké, plné stereotypů psaných jak v minulém století, rozuzlení a závěr dost divné… nedoporučila bych.
Liane Moriarty je moje oblíbená autorka. Knihu Poslední výročí jsem četla poprvé před pěti lety, takže záhadu děťátka jsem naštěstí stihla zapomenout. Autorka píše čtivě, nezdržuje se zdlouhavými popisy prostředí, ale spíš se zaměřuje na myšlenky jednotlivých postav, což mám na jejích knihách ráda. Za mě pohodové letní čtení, kniha mi sedla a moc mě bavila.
(SPOILER)
kupa klišé, nemálo z nich je navíc škodlivých. kde jen začít? třeba u dějové linky, kde postava s nadváhou získá respekt druhých a odvahu ke změně až poté, co výrazně zhubne. resp. za neuvěřitelných 8 týdnů vymění značnou nadváhu za six pack. nebo u opakovaně omílané hrůzy ze čtyřicítky (protože bezdětnost). nejvíc mě ale nadzdvihla postava s vážnou poporodní depresí, která se statečně rozhodne obejít bez psychofarmak a problému se zbaví šplháním na vyhlídku. proč? proč musí autorka servírovat svým čtenářkám potvrzení tolika nebezpečných stereotypů?
další mrzutostí je nudnost a zdlouhavost knihy. v duchu jsem úpěla, když Moriarty ještě na straně 128 pokračovala v uvádění do vnitřního života NOVÝCH POSTAV. pro samé figurkaření román dlouho nedrží moc pohromadě, a u čtení mě držela jen zvědavost na záhadu s miminkem. nu, vysloveně zklamaná jsem nebyla, ale čekala jsem víc. některé odpočivné knihy jsou pěkná dřina!
2 * dávám za prostředí ostrova a staré dámy.
Moje první kniha této autorky. Po sérii detektivek krásné odreagování - zajímavý příběh, pohodové čtení. Touha dozvědět se, jak to tedy s miminkem bylo, mě hnala kupředu. Tedy správně ke konci knihy. Na 5 hvězdiček to za mě nebylo, ale určitě si od této autorky ještě něco přečtu.
Štítky knihy
rodinné vztahy dědictví vývoj a výchova dětí rodinná tajemství poporodní deprese
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
(SPOILER) Hodně silné, velice mě to pohltilo. I když jsem některé ty náznaky hned viděla. Až mě mrzelo, že je konec.
"Člověk občas ve skrytu duše zahanbeně lituje, že nemůže dostat jen ten marcipán, aniž by si musel vyslechnout další dlouhatánskou, utrápenou historku o registraci nového automobilu."
"Upřímně jsem věřila, že jsem sama hnusná. Prachsprostá zlodějka. A pak mě samozřejmě jednoho dne o dopolední přestávce na svačinu, ehm, zneužil. Technicky vzato mě znásilnil, i když jsem to pochopitelně neodmítla. Ani mě nenapadlo to odmítnout. Já byla ta špatná. To já měla být potrestaná. Jen jsem se moc snažila myslet na něco jiného."
"Zrovna včera mu vyprávěla, že si v duchu říká, kdykoli jí na dlani přistane beruška, že je to vzkaz od jejího tatínka, že jí tatínek vzkazuje, že ji má rád, a jak je to neuvěřitelné, že se tenhle nádherný červenozlatý brouček tak často zčistajasna vynoří a někde poblíž třepotá křidélky, právě když se cítí nejhůř."