Poslední Žid
Noah Gordon
V roce 1492 je Španělsko ovládáno inkvizicí. Její útok proti židovskému obyvatelstvu dosahuje rozměrů holokaustu. Statisíce Židů jsou vyhnány ze svých domovů. Třináctiletý chlapec je svědkem smrti svého otce a bratra, ale raději, než by zapřel víru, vydává se na útěk přes celou zemi...
Přidat komentář
Poslední žid je po Ranhojičovi zatím nejlepší knížka od Gordona, kterou jsem četl. Začátek byl pro mě takový slabší, sotva jsem se sžil s postavou, prakticky zmizela a na scéně se objevila nová – židovský kluk Jonáš. Postupně jsem sledoval jeho mládí, bezcílné putování po Španělsku a jeho dozrávání.
Přišlo mi, jak kdyby Gordon věděl, že Ranhojič je jeho nejlepší kniha a aspoň něčím se chtěl zde této tématiky dotknout. A podařilo se mu to. Chvílema je to téměř stejné téma, přitom naprosto odlišné.
Poslední kapitola mi přišla zbytečná, ale svým způsobem i zajímavá a trochu vysvětlující poslední nejasnosti.
Nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdami a všem doporučit.
Knihu jsem četla před lety,teď znovu,téma židovstí mě vždy zaujme a knihy s touto tématikou čtu velmi ráda,skvělé,čtivé,co víc napsat,snad jen lidská hloupost je neomezená.
K hlavní postavě se musíte pomalu pročíst a až k tomu dojde,začne nádherný výpravný příběh,který je psán velmi čtivě,takže mi nezbylo nic jiného,než dát plný počet ..
Typicky čtivý a poutavý Noah Gordon, vždycky máte dojem, jako byste s hlavním hrdinou byli přímo na místě a prožívali jeho strasti i slasti. Pro mne je autor sázkou na jistotu, když nevím, co číst.
Kniha se mi dostala do rukou až po přečtení trilogie o Coleových. Pod tímto dojmem jsem od ní očekávala více - ale nemohu říci, že by se mi nelíbila. Jenom některé pasáže byly příliš vleklé.
Bohužel jsem o knížky očekávala trochu více. Děj se na jednu stranu dost vlekl, ale na druhou stranu byly některé pasáže na můj vkus až moc jakoby přeskočené, odfláknute. Není to kniha, která by mě chytla za srdce. Bohužel.
Krásná, poutavá knížka. Nenechte se odradit prvními stránkami, děj se brzy rozjede úžasně.
Noaha Gordona jsem kupodivu objevil až nedávno. Pro mě je jednoznačně jedním z nejlepších současných autorů. Četl jsem v pořadí Tajemný diamant, Rabi a Poslední Žid a byla to cesta od velmi dobrého příběhu, přes výborný až po zcela mimořádný. Na knize Poslední Žid jsem oceňoval přímou dějovou linku, téměř žádné retrospektivní skoky mezi staletími. Je uvěřitelná a skvěle napsaná.
Krásná kniha, přečtená snad za dva večery. Provádí nás životem žida, v 15.stol.Kdy jich většina byla buď donucena odejit ze Španělska a z domova nebo konvertovat ke katolictví...Knihou putuje chlapec Jonáš a kráčí z místa na místo a střídá ruzne zaměstnání....Kniha je další dukaz, že lidé jsou stále stejně hloupí a že jakákoliv církev může plodit zlo.....
Zas otočí se s rokem rok,
zase rozkvetou luční kvítky.
Jdem životem, za krokem krok...
a osud spřádá svoje nitky...
Je tu ode všeho něco: trochu thriller, trochu road movie, poučení o řemeslech, o lékařství a vůbec nemocech v dávných časech, trocha mučení a upalování kacířů, nějaký místopis Španělska, náboženství - pro někoho velice důležitá součást jeho života, pro někoho zástěrka jeho hříchů, rodinné vztahy a vazby, nějaký ten sex, a taky sem tam dobrák a sem tam zase padouch... Hodně široký záběr, hodně dramatických, ba smutných událostí, ale život to naštěstí střídá, do trampot sem tam přihodí i nějakou radostnou, nebo dokonce šťastnou chvilku :-).
Spisovatel Noah Gordon je velký vypravěč. Po Ranhojičovi a Šamanovi bych neřekla, že ještě nějakou knihu, tak zajímavou a pestrou, a s takovým nábojem, od něj přečtu. Ale jo. Pokaždé, když jsem u konce knihy, která se mnou doslova zalomcuje, třeba jen na chvilku, protože člověk musí žít dál svůj každodenní život, a ne plácat se v románech, tak užasnu. Kolik nadání, práce, úsilí, bádání, no čeho ještě ne, musí vložit autor, když tvoří dílo, které nakonec osloví obrovské množství čtenářů. Pomíjivost je soustavná součást lidského žití, ale něco pomine rychleji a něco zas pomaleji - záleží na nás, čemu dáme význam a čemu ne.
A souhlasím níže se Zdenik: ten konec, ještě že ho tam autor napsal, byl prostě kouzelný! Čekala jsem sice nějaký zašlý pergamen v tajné schránce, což se nestalo, ale stejně je úžasné vědomí, s kým vším jsme spojeni přes propasti věků, aniž o tom (bohužel - bohudík?) máme sebemenší tušení...
Skvěle napsaný, čtivý příbeh. A poslední kapitola (nebo to byl dovětek) naprosto geniální.
Noah Gordon skutečně umí napsat historický román. Vy knihu nečtete, ale žijete. Jste jejím hrdinou. Historie Židů je smutná v každém století.
Opravdu moc hezky napsaná kniha. Příběh je pěkně vystavěn, nenudíte se, hlavní hrdina je sympatická postava a tak dočítám poslední stránky a mrzí mě že už je konec.
Mám ráda historické romány a toto je krásná, ale zároveň i děsivá kniha.
Příběh vystavěný na řádění inkvizice ve Španělsku koncem 15. stolení je brilantní, ale popis je někdy až příliš naturalistický. Vím, že taková byla realita té doby, ale popis byl místy natolik sugestivní, že se mi pak špatně spalo. Zakončení v naší době bylo půvabnou tečkou, protože nikdo netušíme, kdo z našich předků někde zanechal otisk, přes který šlápneme.
Noah Gordon mě opět nezklamal, ale Ranhojič je pro mne z jeho knih stejně nejlepší :-)
Tato kniha úplně pohltila. Skvělý román. Hodně jsem se zněj dozvěděla z historie, o lidech, o životě. Někdy až mrazilo. Je k neuvěření, jak se historie stále opakuje. Děj krásně plynul. Již dlouho jsem něco tak úžasného nečetla. Vřele doporučuji.
Mám ráda historické knihy. V této se vlastně skoro nic nedělo, nebyla nijak zvlášť dramatická, ale zase jsem s dověděla spoustu reálií o životě ve Španělsku a osudech židů.
Tak to je kniha podle mého gusta. Hodně historických informací, volně plynoucí děj, hezké vyprávění, sympatický hrdina.
Parádní knížka, skvělý příběh. Nic co bych vytkl. Hodnocení zcela zasloužené, doporučuji přečíst. Je to kniha, u které budete pořád listovat stránky a zkoumat, kolik ještě zbývá do konce a budete si přát aby neubývalo!
Skvělá kniha o tom jaké je to být žid.