Posledný vlak do Londýna
Meg Waite Clayton
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461123/bmid_posledny-vlak-do-londyna-7iT-461123.jpg
4
57
57
Píše sa rok 1936. V očiach pätnásťročného Stephana Neumana sú nacisti len hluční grobiani. Stephan pochádza z vplyvnej židovskej rodiny a je nádejným autorom divadelných hier. Chlapcovou najlepšou kamarátkou je matematicky nadaná Žofie-Helene, kresťanka, ktorej matka vydáva pokrokové protinacistické noviny. Ovládnutie krajiny Hitlerom dvojicou otrasie. Svetielko nádeje sa objaví v podobe Truus Wijsmullerovej, členky holandského odbojového hnutia. Truus pašuje židovské deti z nacistického Nemecka do krajín, ktoré sú ochotné sa o ne postarať. Keď pomoc ponúkne aj Veľká Británia, odváži sa priblížiť k Adolfovi Eichmannovi, mužovi, ktorý sa podieľal na konečnom riešení židovskej otázky. Truus bojuje s časom. Každým dňom je čoraz nemožnejšie zachrániť takých, ako je Stephan, jeho malý brat Walter či Žofie-Helene. Román Posledný vlak do Londýna je inšpirovaný skutočným úsilím Holanďanky Geertruidy Wijsmullerovej-Meijerovej, ktorá v roku 1933 rozbehla misiu Kindertransport a zachraňovala deti po menších skupinách. Dodnes ju svet pozná ako tetu Truus.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
The Last Train to London, 2019
více info...
Přidat komentář
Opět příběh z druhé světové a zároveň kniha do výzvy jako 12. téma- kniha od začínajícího autora.
Vlakem odjíždí rodiny na prázdniny nebo do práce. V době války ale neplatilo ve většině případů ani jedno. Dětem se sice říkalo, že si udělají dlouhý výlet, jak jinak chcete vysvětlit šestileté dceři, že musí odjet, aby přežila? Hlavní postavy tohoto válečného příběhu už dávno nejsou dětmi. Snad jen v dokladech , ale doba je donutila chovat se dospěle. Stephan spolu s přítelkyní Žofií- Helenou cítí, že přicházejí zle časy. Pomocí obyčejných, ale výjimečných lidí přežijí nejen oni . Tante Truus je dětská přezdívka holanďanky Gertruide/Truus W. Název knihy skrývá zlo nacistů v plné síle jak jsme v dětství zjistila. V příběhu ukazuje dopad války na politiku skrz tehdejší novinové články, pašování děti před hranice nebo dokonce vyjednávání s Adolfem Eichmannem a jeho krutou tvář skrytou za maskou milujícího otce .
Dojemný příběh podle skutečných událostí.
Příběh je ke čtení lákavý, ale je to psáno tak zdlouhavě, že je problém se začíst a spoustu omáčky kolem mě fakt nebavilo. O G.Wijsmuller je možné se dočíst informace na Wikipedia.
Začátek byl zajímavý, hlavně předválečná Vídeň, odkazy na Zweiga, podzemní chodby a geniální patnáctiletá matematička s profesorem Goedelem. Truuse byla nějak méně uchopitelná stejně jako její přeshraniční cesty pro sirotky.
Nicméně autorčin styl je opravdu neskutečně úmorný až odrazuje. Ve třetině jsem si musela vzít jinou knihu, nevím, zda se chci ještě vrátit při pomyšlení na zdlouhavé a málo čtivé, byť krátké, kapitoly ze zhoršujícího se politického a válečného období. Zatím nehodnotím.
Kniha popisuje nesmírně silný příběh nizozemské obdoby nám více známého sira Wintona. Osud jednotlivých postav se postupně proplétá a pro mě, jakožto novopečenou matku, byly pasáže s dětmi obzvlášť silné a dojemné. Hvězdu ubírám za poměrně vleklý děj, místy bylo náročné číst dál. Ale kniha jako taková jistě stála za to.
(SPOILER) Neuvěřitelně silný příběh, nechápu, proč má kniha tak nízké hodnocení. Ocitáme se ve Vídni a sledujeme příběh bohaté židovské rodiny, kterou po životě v luxusu a mezi vídeňskou smetánkou čeká pád na samé dno. Náročné chvíle prožívá i rodina novinářky, která o událostech na světové i domácí scéně píše bez příkras. Na pozadí počátku druhé světové lásky sledujeme rodící se milostný vztah mladého Stephana, knihomola a dramatika, a Marie Heleny, geniální matematičky. Do toho vstupuje Tante Truus, která neúnavně zachraňuje židovské děti, ač sama děti nemá, nemůže mít... Kniha hned na několika místech vhání slzy do očí. Od vniknutí fašistů do vily Neumannovy rodiny, umírající Ruchelle, která nemůže, než dát svým dětem šanci žít , smrt Stephanova otce a nezlomnou vůli přežít, osudu navzdory.
Po začátku knihy jsem měla rozporuplné pocity, zda-li mě příběh vůbec zaujme. Zdál se mi takový nijaký, fádní, ale po čase jsem zjistila, že jsem se s předčasným hodnocením ukvapila. Brzy jsem se začetla a knížku jsem "zhltla" během pár dnů. Určitě stojí za to vytrvat.
Příběh mě dostal a hodně dojal. Na styl psaní jsem si zvykla hned, neměla jsem problém.
Přes pomalý a rozvleklý začátek příběh Stephana, syna vídeňského židovského velkočokoládovníka, a Heleny-Žofie, dcery protinacistických novinářů, nabírá spád, aby vygradoval v osudném prvním transportu židovských dětí do Londýna. Truus Wijsmullerová není v ČR tak známá jako Nicholas Winton, proto jsem ráda, že tato kniha vznikla a vzdala poctu jejímu hrdinství a obětování. Zarazila mě jen autorčino sdělení, že se transport dětí vypravený 1.září 1939 z Prahy po cestě ztratil, což není pravda. Byl zrušen a vůbec nevyrazil.
Moc hezká kniha... Zas něco nového co jsem se dozvěděla- dětské transporty a za nimi úžasná žena.... Tante Truus. Síla lásky a přátelství, hrdinství a síly... ( Žofi, Mutti, Stephan, Walter, Otto, Jojo ) Děkuji ️
Trvalo mi dlouho než jsem se do knihy začetla. Ze začátku jsem se s knihou opravdu prala. Přišla mi zdlouhavá a nesedl mi styl psaní a přeskakování mezi postavami a dějem. Jedno velké plus však byly krátké kapitoly, jinak bych knihu asi odložila. Dalším důvodem (neodložení knihy) byl ten, že mě tématika "Kindertransportů" hodně zajímala a byla jsem na knihu hodně zvědavá. Pravdou je, že jsem díky této knize o Tante Truus - slyšela (četla) prvně. Nakonec jsem se začetla někde až za půlkou knihy. Příběh to byl zajímavý a svým způsobem opět silný. Truus měla můj obdiv a našim hlavním hrdinům Stephanovi a Žofii-Heleně jsem držela palce, ale přesto mi tam něco chybělo. Možná jsem jen měla velká očekávání ...
Taky jsem se zpočátku přála se stylem psaní, ale i tak to je velmi dobré čtení. Je tady v komentářích hodně podrobně popsána,takže se kloníme k těm kladným komentářům,
Další z knih, kterou můžu doporučit. Chvilku mi trvalo se začíst, ale určitě to stojí za to.. První kniha, která popisuje přesuny dětí..
Děj nás zavede do doby před 2.světovou válkou. Co bylo pro mě hodně zajímavé je, že jsem do přečtení knížky nikdy neslyšela o Geertridě Wijsmullerové, jež byla holandská odbojářka, která spolu s několika dalšími lidmi zachránila přes 10tis dětí, z nichž byla třetina židů. Nebála se postavit samotnému Eichmannovi, jen aby z Rakouska dostala co nejvíce židovských dětí. Baví mě knížky, jež čerpají ze skutečných událostí. Obzvlášť, když se o těch událostech dozvídám poprvé. Co mě u téhle knížky naopak vadilo, byl krkolomný styl psaní a to hlavně v první polovině. Stávalo se mi, že jsem musela větu přečíst několikrát, protože se mi kontext ztrácel v příliš dlouhém souvětí. Jako plus vidím netradiční zakončení knížky, protože každému nechává prostor na vlastní verzi příběhu.
Další knížka s opravdu silným příběhem, která se mi dostala do ruky. A jsem ráda, že jsem si ji přečetla a seznámila se s mně dosud neznámou hrdinkou druhé světové války. Jenže ve výsledku jsem zklamaná.
V první řadě bych změnila název. První vlak do Londýna mnohem více odpovídá stavbě příběhu. O tom posledním vlaku je v knížce sice taky řeč, ale... no, to později.
Vyprávění vystavěné na dvou dějových liniích, které se časem protnou, je rozehráno opravdu skvěle, skoro mistrovsky. Emoce z vět doslova stříkají, postavy je příliš snadné si oblíbit, a dokonce, pokud si nedáte pozor, brzy zjistíte, že najednou stojíte kdesi ve vídeňských nebo amsterodamských ulicích a pomalu, ale jistě se stáváte dalšími protagonisty příběhu. Knize sluší i pomalejší tempo, skvělý kontrast k nesmírně výbušné době, kdy se dějiny měnily lidem před očima doslova po vteřinách.
Co, alespoň pro mě, zlomilo knížce vaz, to je posledních asi 50 stran. Tak předně, příběh nemá jeden konec. Nemá dokonce ani dva. Má jich víc. A co je možná ještě horší, ona má i více začátků, a to, považte tu hrůzu, ty začátky jsou na samém konci knihy a zároveň jsou vlastně těmi konci navíc. (Zmatené? Kdo přečte, pochopí.) A, tady se vracíme k poslednímu vlaku z mého prvního odstavce, díky tomuhle neštěstí, se navíc vytrácí i veškeré poselství, které mohla (a snad i původně chtěla) autorka příběhem říct. Zůstane vám jen hořká pachuť.
Jak jen se může stát, že uzavřená linie příběhu se najednou zase otevře, dokonce na několika frontách? A jak se může stát, že se ty fronty de facto nijak neuzavřou nebo jen laxně? Jediný důvod, který mě napadá, je ten, že se autorka prostě nedovedla "zbavit svých miláčků" nebo že se nedokázala smířit s tím, že z jejího původního záměru se nakonec vyklubal příběh trošičku jiný.
Jenže ono to tak na světě chodí. Víte, jak se to říká: Pán Bůh se prý nejvíce směje, když si lidé něco plánují... A nám všem nezbývá, než se tomu podřídit. A kdyby to tak autorka udělala s touto knihou, dostala by ode mě plný počet. Takhle bohužel.
Knihu určitě doporučuji! Pokud chcete číst příběh z 2. světové války, který je založen na pravdě, tak tuto knihu rozhodně musíte přečíst. Nejedná se o hrůzy z koncentračního tábora, ale o odvaze ženy, která zachraňovala děti.
V knize sledujeme dva příběhy, které se protnou. Sledujeme příběh Stephana a jeho kamarádky Žofie-Heleny a současně Truus Wijsmullerová, která převáží židovské děti z Rakouska do Holandska. Anglie se rozhodne, že přijme některé děti, a proto letí Truus do Vídně vyjednávat. Truus je velmi odvážná a snaží se o to, aby pomohla co nejvíce dětem. Při transportu dětí do Anglie se Truus střetne se Stephanem a Žofii-Helenou.
Knih o 2. světové válce vychází mnoho. Ač jsem v dobách svých studií tuto literaturu hltala, přece jen tehdy bylo takových knížek jako šafránu (a když už se nějaká objevila, byl to povětšinou skvost - jakožto Chlapec v pruhovaném pyžamu, Zlodějka knih, Ostrov v ptačí ulici nebo ku příkladu komiks Maus). Dnes je válečná tematika dosti oblíbená, což samozřejmě generuje množství příběhů právě z tohoto období (a já už je přestala monitorovat).
Před nedávnem se mi ale do rukou dostala kniha Poslední vlak do Londýna. Pokud jste čtenáři těch současných populárních válečných titulů, zřejmě se vám tento příběh líbit nebude. Pokud si však chcete přečíst něco z válečného období a zároveň dostat “něco navíc”, tahle kniha vám to dodá.
Nečekejte popisy koncentráků, holení hlav, plynových sprch, románků mezi židovkou a nacistickým vojákem... Hlavní hrdinkou je Tante Truus, žena, která se před vypuknutím druhé světové války zasloužila o záchranu několika tisíců židovských dětí jejich převozem do bezpečných zemí. Příběh je naplněn emocemi - strachem, láskou, odvahou a odhodlaností, které se na vás střídavě budou přelévat. Truus byla reálnou postavou, o které zřejmě málokdo z nás ví. A ač sama nikdy děti mít nemohla (a možná i díky tomu), zasvětila svůj život záchraně dětí cizích, jejichž osud by, bez jejího zásahu, zdaleka nebyl tak růžový (a možná by ani žádný nebyl). Je velmi dojemné číst o tom, jak se matky dobrovolně vzdávaly svých malých dětí a posílaly je do zahraničí s vědomím, že už je nikdy neuvidí, jen proto, aby je zachránily před nacisty.
Krásný příběh, o to krásnější, že je založen na reálných událostech a reálných postavách.
Tento příběh je něčím neuvěřitelným. Jednak k sepsání tohoto příběhu autorku vedly silné citové pohnutky a za další, je to příběh především o jedné velmi statečné ženě, která na úkor vlastního štěstí zachránila nespočet životů.
.
,,Geetruida Wisjmullerová -Tante Truus - po celou dobu nacistické okupace zůstala v Nizozemsku a tajně převážela židovské děti do Švýcarska, Francie a Španělska. V jejím nekrologu se o ní psalo jako o ,,matce tisíce a jednoho dítěte, pro niž se stala záchrana židovských dětí celoživotním posláním.”
.
,,Zhruba deset tisíc dětí, z nichž tři čtvrtiny tvořili Židé, nalezlo útočiště v Anglii díky skutečným hrdinům zapojeným do organizace Kindertransportů. Z oněch zachráněných dětí se stali význační umělci, politici, vědci, a dokonce i nositelé Nobelovy ceny.”
.
Myslím, že tyto dvě citace z knihy mluví za hodně. Geetruida Wisjmullerová musela prokázat obrovské odhodlání, vynalézavost a sílu, aby to všechno dokázala. Jsem ráda, že jsem se o této ženě dozvěděla. Myslím, že by se o ní mělo všeobecně vědět, jelikož je to značně významná osobnost 2. světové války.
Historický román se mi velmi líbil, četl se dobře, druhá polovina knihy měla spád a dočetla jsem ji na jeden zátah. 4 dějové linky, které se prolínají a po pár stránkách dají do kontextu, mi ze začátku dělali problém v orientaci, ale potom se začaly prolínat a tvořit jeden úžasný příběh.
Myslím, že se s tím autorka poprala statečně, dala této osobnosti krásný příběh a doplnila ho o dějově zajímavou ,,omáčky”. Rozhodně doporučuji, je to příběh, který rozhodně stojí za přečtení a měl by stát na příčkách bestsellerů.
Jak píše Danago-taky problém se začíst, je to psáno...no vznešeně...já bych to řekla otevřeně-NAMYŠLENĚ.
Postavy namyšlené, což se ale stává často-lidé takoví asi před válkou byli, protože si ŽILI. Pořád nějaký aristokratouni bohatí, takže jako...ne.
Takže postavy nesympoš a převážení dětiček se mě nedotejkalo.
Román Poslední vlak do Londýna je poutavým vyprávěním o hrůzách, lásce, naději a soucitu. Kniha je inspirována příběhem Truus Wijsmullerové a jí zachráněných dětí. Vzdává úctu nejen jim, ale také řadě lidí, kteří umožnili existenci Kindertransportů. Fiktivní příběh vycházející ze skutečných událostí před vámi rozjíždí srdceryvné drama o hrdinství, lásce a naději. Epický příběh začíná velmi zvolna, postupně nabírá tempo a spěje ke svému strhujícímu závěru. Hlavně druhá půlka knihy je velmi emotivním vyprávěním, které se vás hluboce dotkne. Více v recenzi od Kniha za knihou :-) .
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Velká Británie uprchlíci Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 podle skutečných událostí záchrana dětí
Kniha jako taková - její poselství - seznámeni s Kindertransporty a Tante Truus - to bylo velmi zajimave a vlastně také to bylo to ´proč jsem knihu chtěla přečíst. Ale styl psaní autorky mi take vůbec nesedl. Souhlasim s názorem: mraky zbytecne omáčky kolem. Abych se knihou vůbec prokousala, tak asi větší půlku textu jsem preskakala. Některé kapitoly mi přišly až zbytecne. Když to srovnam s románovým zpracováním pribehu Nancy Wake (Krycí jméno Helena) - no, asi lepe nesrovnavat :)