Postel, hospoda, kostel
Markéta Zahradníková , Zbigniew Czendlik
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/308902/bmid_postel-hospoda-kostel-CrA-308902.jpg
4
836
836
Není kněz jako kněz – Zbygniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.... celý text
Přidat komentář
Zpočátku má kniha pomalejší rozjezd, přišlo mi to takové suché, nic moc neříkající... Po nějaké straně sto se to ale vše přehouplo a byla to jedna radost. "Zbyšek" je prostě úžasná osobnost s neuvěřitelným charismatem a schopností jakési otevřenosti, čehož si hrozně vážím. U většiny knih si vystačím s představivostí, ale zde mi chybělo Czendlikovo vystupování, mimika a lišácký úsměv, s takovou osobností jsou prostě lepší živé rozhovory (např. na DVTV), prostě mi tam něco chybělo...
Každopádně určitě moc doporučuji, v knize je ranec úžasných myšlenek, narážek a vtípků. Oceňuji především to, že autor má svoji hlavu a své názory nehledě na nějakou oficiální církevní doktrínu a jde takto s kůží na trh. ;-)
Hodně jsem se toho dozvěděla, hodně se nasmála a určitě se nenudila. Mohu jen doporučit všem, kdo jsou ochotni naslouchat i tomu, o čem nejsou stoprocentně přesvědčeni. Kdyby bylo více takových kněží, bylo by asi více věřících...
Vše už bylo zde napsáno! Kniha by měla mít místo v každé knihovně.
Kdo nečetl, nepochopí! Můžu jen DOPORUČIT !!! Milé, vtipné, plné citu ... prostě "Zbyšek" :-) Spoustu jeho myšlenek interpretuji dále.... (Tichá, ale zdravá závist Markétce Zahradníkové za čas strávený v tak milé společnosti) ;-)
Kniha je vhodná jak pro věřící, tak i ateisty. Jeho názory se mi líbí pro svůj nadhled a životní optimismus.....
Nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostala, je tato kniha obohacená podpisem a věnováním. Kdyby to portál umožňoval, hvězdiček by bylo minimálně deset. :-)
Pan Czendlik se stal knězem hlavně proto, že povolání faráře je v Polsku vážené. V semináři bylo studium Bible jeho nejméně oblíbený předmět, první roky svojí služby popisuje tak, že "bylo to jako chodit do továrny", službu kněze přirovnává k práci holiče (proto by se mělo chodit do kostela za knězem s předchozí objednávkou) a před farníky by se mnohdy rád schoval za vysokou zdí... Po těchto informacích, které jsem se dozvěděl v úvodu knihy jsem si říkal, jestli pro mě má vůbec cenu číst dál...
Ale Czendlik je příjemný, charismatický člověk a dobrý vypravěč. Sedět s ním někde na pivu by určitě bylo zárukou dobré zábavy. A když se přes hromadu vtipu a různých veselých historek z natáčení dostaneme až k jeho názorům na svět, zjistíme, že je to tolerantní, otevřený muž se srdcem na správném místě.
Jeho svět, který v rozhovoru ukazuje, je místem, ve kterém je dost prostoru pro pochopení druhých i pro pomoc potřebným. Sympaticky přiznává, že není žádný myslitel, což se, myslím, docela potvrzuje, protože jeho výroky jsou často spíše mnohokrát opakovené banální pravdy ve smyslu "každý člověk je jiný a proto každý potřebuje samostatný přístup", "vše, co v životě zažijeme, nás nějak mění", "lidé málokdy hodnotí sebe samotné objektivně" ...
Jiná tvrzení jsou zase taková, že nad nimi zůstává rozum stát. Vleže není hlava výš než srdce a proto nás napadají vleže myšlenky, ve kterých nemá rozum převahu. Takže pokud bych chtěl, aby mě napadaly myšlenky s převahou srdce, tak bych se měl ... postavit na hlavu? Na hlavu postavené je třeba i tvrzení, že podvědomá víra Čechů v boha se pozná podle toho, že používáme slova jako "proboha" nebo "ježíšmarja". To je ale přece vyložená hloupost. To už bych mohl rovnou tvrdit, že máme v sobě latentní víru v Alláha, protože používáme arabské číslice.
Samostatnou kapitolou jsou potom otázky paní Zahradníkové, které působí dost povrchně.
Chápu snahu o to, představit otce Czendlika jako normálního člověka, ukázat, že i katolický kněz může být "obyčejný člověk jako já". V našem prostředí, kdy duchovní považujeme za lidi, kteří mentálně žijou někdy v předminulém století, to považuji to za přínosné. Jenom na můj vkus bylo těch vtipů, příběhů, metafor a bonmotů trochu moc. Z mého pohledu by mohla mít tahle knížka tak poloviční délku.
Skvělé čtení, nahlédnutí "pod pokličku" moderního faráře. Myslím, že dobře vystihl dnešní způsob života, rodiny i jednotlivců. Ve spoustě věcí jsem se s ním ztotožnila ... opravdu lidem chybí pokora, odpuštění a heslo: žij a nech žít. Dokonce jsem se mockrát pobavila, je vtipný! Prostě takový skrytý návod jak život žít a né přežít.
Velmi hezká kniha rozhovorů - nejvíc se mi líbí otevřenost a upřímnost P.Czendlika
Zpovídaného pana faráře a jeho snah si vážím a tak jsem byl rád, že jsem se mohl s jeho názory blíže seznámit. Zklamán rozhodně nejsem, naopak jsem překvapen, vtipem, otevřeností a kritickým hodnocením činnosti dnešní církve vyjádřené s optimistickou vyhlídkou na působení současného papeže. Rozhodně je dobré číst si o tom, jaký by mohl každý z nás být a jak by mohlo být na světě veseleji pokud bychom byli schopni lépe pochopit jeden druhého, odpustit si naše časté hříchy a hlavně pro potřebné bližní(a to jsme všichni) alespoň trochu něco dobrého udělat.
Ačkoli nejsem věřící, kniha Zbigniewa Czendlika je pro mě knihou názorů rozumného člověka, který rozumí dnešní společnosti a vidí ji celkem reálně.
Škoda, že nemůžu dát více hvězd. Kniha je úžasná. Tolik pravd, mouder, krásných myšlenek pohromadě. Nádhera. Mám ji půjčenou, ale půjdu si ji koupit. Ráda se k ní budu vracet. A jen uvedu na pravou míru nejsem věřící a "černoprdelníky" nemám ráda. Ale Czendlik to je jiné kafe.
Nádherná kniha. Pana Czendlika si nesmírně vážím a jeho názory jsou mi velice blízké. V některých otázkách víry jsem osobně tápala. ale po přečtení této knihy vše zapadlo na své místo a utvrdila jsem se, že jdu životem tou správnou cestou. Navíc jsem si díky ní poopravila i názor na katolickou církev. Moc milé vyprávění, za které moc děkuji. Pro mě je tato kniha takový návod na šťastně prožitý život.
Ten název je příšerný, žádné vysvětlování uvnitř svazku s tím nic nenadělá. Další bod dolů za bulvární novinařinu paní Zahradníkové. Takto významnou a hlubokou osobnost by měl zpovídat rozhodně někdo jiný (třeba Tomáš Němeček?). Navzdory těmto skutečnostem je kniha moc pěkná. Pan farář je rozhodně vtipný a moudrý, byť sám sebe dost podhodnocuje. Dokáže s nadhledem a velkorysostí nahlížet jak na lidské plemeno, tak na církevní nařízení. Nesouhlasila jsem s ním pokaždé, ale i to mi přišlo zajímavé a přínosné. Nad spoustou otázek jsem přemýšlela. Kdyby v mém okolí sloužil mše takový farář, přiměl by mě navštívil kostel.
S první knihou dočtenou v roce 2017 jsem spokojená. Pan Czendlik je velice charismatický muž, který to má v hlavě srovnané a otevřeně, s vtipem a tolik potřebným nadhledem odpovídá na rozmanité otázky - od dětství a mládí přes jeho povolání až po všeobecná témata jako církev a její činnost, papež František, restituce, víra, rodina, tradice nebo česká a polská mentalita. Asi se mi líbila víc první část o jeho životě, ale v té druhé zase oceňuji spoustu zajímavch příhod, příběhů a podobenství, jimiž své názory doplňuje - třeba o nosiči vody, o orlovi mezi slepicemi, o mostu, pod kterým neteče žádná řeka.
"Kázání má být jako minisukně. Krátké, přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat."
Kněz Zbigniew Czendlik mi nikdy zdálky nebyl moc sympatický. Rozhovor s ním jsem si přečetla především kvůli tomu, kdo mi knihu daroval. Ale příjemně mě překvapil. Má věci dobře srovnané a v tom, co je důležité, s ním souhlasím. Pokud jsem s ním v něčem nesouhlasila, v průběhu rozhovoru vzhledem k dalším jeho úvahám jsem mu většinou dala zapravdu. A má můj obdiv, že tato kniha dokáže oslovit i ty, kdo jinak církev moc "nemusí". Jejich překvapení nad tím, že i normální chlap může být knězem, signalizuje, že něco u nás (a tedy i u mě) opravdu není v pořádku. Stojí za zamyšlení.
Občas se má mysl vrací do minulosti a předhazuje mi okamžiky, kdy jsem něco udělala špatně nebo mohla udělat a neudělala, někomu ublížila....Pořád mě to tíží a jednou jsem si řekla, že nebudu dělat nic. Ani dobré věci, protože ty se mi občas vymknou a dopadnou neslavně. Těch hříchů už mám jistě tak dost. No a potom se ke mně dostal úplně jiný úhel pohledu.
"Proč se donekonečna obviňovat? Chyby a prohry přece k životu patří! Prostě se zvedni a běž dál."
Na knize nejvíce oceňuji upřímnost a otevřenost. Našla jsem tam i odpovědi na věci, se kterými jsem si nevěděla rady, rozum byl na ně krátký. Jistě to není ničím podložené, protože každý věří tomu, čemu věřit chce a jsou to myšlenky subjektivní. Ale mně se líbí a jsem s nimy spokojená!
Moc pěkné a moudré čtení.
Doporučuji.