Rok poté
William R. Forstchen
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376261/mid_rok-pote-wPV-376261.jpg
4
219
219
Poutavé a napínavé pokračování realistického postapokalyptického příběhu Vteřinu poté, jehož hrdinové čelí následkům ničivého útoku, který je srazil na kolena – ale oni se mu dokázali postavit. Spojené státy zasáhl výbuch bomby, který vyřadil veškeré elektrické přístroje a připravil obyvatele o dodávky proudu. Společnost i systém se zhroutily, po celém území přežívají jen drobné skupinky a snaží se adaptovat na novou situaci, obnovit technologie, komunikaci, lékařskou péči – stejně je tomu i v blackmountainské komunitě vedené Johnem Mathersonem. Avšak místní samospráva se brzy dostane do konfliktu se znovu se rodící centralizační vládou, která kvůli prosazení svých představ o obnovení státní identity neváhá použít nejeden donucovací prostředek. A disponuje pochopitelně armádními zbraněmi…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , Laser-books (Laser)Originální název:
One Year After, 2015
více info...
Přidat komentář
Pokračovanie Vteřiny poté bolo nudné a nedalo mi to žiadne nové poznatky. Prvá kniha ma zaujala aspoň zaujímavosťami o elektromagnetickom pulze, ale druhá bolo len pokračovanie Johnovho života.
Podle mě o něco lepší než první díl. Spousta lidí lidí by raději víc akce než politiky, ale mě styl této knihy sedl. Ono je v životě více politikaření než akce :)
Kniha je zdánlivě o něco méně čtivá než první díl. Přeživší lidé se dostali na úplné dno a teprve velmi, velmi pomalu se od něj začali odrážet. Možná ještě víc než v úvodní knize se zde ozřejmuje, jak je důležité uchování znalostí a pracovních postupů v podobě, jejíž zpřístupnění nevyžaduje žádné složité technologie. Jistě, papír rozhodně není stoprocentní řešení, ale v případě postav v této knize může znamenat rozdíl mezi přežitím a smrtí komunity. Bohužel to, že se společnost začíná po troškách vzpamatovávat, znamená také, že se objevují snahy tuto společnost ovládnout, zvláště ze strany těch, kteří po celou dobu seděli někde v závětří. Tento vývoj mi připadá naprosto logický. Také brutalita vojenských zákroků proti přeživším komunitám se mi zdá věrohodná, když vládnoucí garnituře nejde o nic jiného než o moc.
Více politiky a méně survivalu - né každému to bude vyhovovat ale když se podívám na celý příběh jako celek a časový posun od prvního dílu, tak mi to sem zapadá.
Nejsem militarista, vlastenec ani milovník tradičních hodnot (a hlavně nejsem Američan), takže mi valná část knihy, která od postapo stylu uhnula směrem k politicko-vojenskému románu, i přes slušnou čtivost nic moc neříkala. Zručně popsané akční pasáže, autorovo pečlivé shromažďování informací a chvílemi velmi umně zahuštěnou atmosféru krutosti a smrti však musím pochválit. Není to lepší, než Vteřinu poté, ale literární kvalita zde pořád je, jen škoda, že je někdy upozaděna Forstchenovým stavěním na odiv vlastních zájmů a přesvědčení.
Doufala jsem ve zlepšení a poutavější příběh, ale nejvíc mě bavila závěrečná akce, která skončila trošku utnutě, protože vznikl problém, který se bude řešit až v následujícím dílu. Téma zajímavé, baví mě číst takovéto knihy, ale mohlo to být napínavější, poutavější a více dýchat atmosférou...
Slušný príbeh, dej odsýpa, dobré čítanie. Len ten americký pátos a moralizovanie je aktuálne pre našinca tak trochu mimo misu.
Knihu jsem četla, i přes špatné recenze, hlavně z úcty k prvnímu dílu - který byl absolutně skvělý! I na mě už bylo ve dvojce hodně bojů i politiky, stále je zachycená silná atmosféra "Po tom dni".
některé recenze tady vůbec nechápu. Amerického patosu je tam zhruba stejně jako v původní knize, a kvalitou jsou obě na srovnatelné úrovni. Takže jak pro Vteřinu poté, tak pro Rok poté pět hvězd, obě se mi četly skvěle.
Místní recenze mne od knihy jen zbytečně odrazovaly a její čtení jsem odkládal, tak nedělejte stejnou chybu.
jedničku neprekonala ale vysoký štandart táto kniha určité má, pre mna je to povinná jazda po jednotke, dúfam že bude preložený aj 3. diel !
Jak už to tak většinou bývá, druhé díly málo kdy predčí ty první. A to platí i o knize Rok poté. Tenhle díl už byl spíše jen o obraně a válčení, což mě osobně maličko zklamalo. Čekala jsem, že kniha bude pojednávat o tom, jak se lidé zase vrací do normálu, jak vyvíjí všechno znova, jak funguje nějaká pospolitost (což je asi naivní). Ale tohle mi přišlo neuvěřitelné, nucené, protahované - prostě musím říci, že první díl mi přišel lepší. Ale názor si udělejte sami :)
Přiznám se, že jsem se docela těšil, ale zároveň jsem měl i obavy aby se z toho nestal spíš průser a pokračování za každou cenu....no a taky že jo. Celou knížkou se táhnou retrospektivní pasáže z prvního dílu - joo to bylo když jsme bojovali s Hordou, tenhle mladík padnul při bitvě s Hordou, ten zachránil bitvu s Hordou, tam jsou pohřbeni hrdinové z bitvy s Hordou.....to bylo před tím dnem, to se stalo ten den, prostě říkáme jen ten den....k tomu přidejte pořádnou hromadu patetických keců, popis bojových scén jak z jakési rádoby takticko-operační příručky boje proti neobyrokratům z nově ustanoveného hlavního města a všude se potuluje nějaká tlupa (další oblíbené a velice často zastoupené slovo)...tohle už vzniknout nemělo, je to škoda, první díl to dost degradovalo, zklamání.
Skvělá kniha, která měla podle mého názoru rychlý spád a konec taky nebyl vůbec špatný ... bavilo mě to ...
Název by měl být spíš něco jako: "Megašit, aneb jak se amíci bezdůvodně postříleli". Zápletka je triviálně jednoduchá a motivy činů hlavního hrdiny jsou prostě dokonalou mysterií. Proč se medailemi ověšený zelený gumák rozhodne dostřílet zbytky svojí vlády se prostě nedozvíte...
"Dílo" je protkané nehodícími se patriotskými blitkami v mnohem větší míře, než první díl. Vilda ale na základce asi dával pozor, když se braly odstavce, a tak lze naštěstí ten imbecilní patos docela snadno přeskakovat (za to je ta druhá hvězdička).
Kromě vlastenecké polemiky je další hlavní téma (z nějakého důvodu) kaštanové dřevo. Ta debilní místnost i s její nezáživnou historií je tam zmíněna snad v každé kapitole! A to už ji samozřejmě známe moc dobře z prvního dílu. Forčák má asi alzheimera a trpí nějakým velice specifickým druhem dendrofilie!
Ruce pryč! Nečíst ani ze setrvačnosti. Ta hromada nudného kaštanového hnoje za to fakt nestojí...
Přečetla jsem jen ze setrvačnosti, protože jsem knihu pořizovala společně s prvním dílem. Obě knihy mají ty samé chyby - spoustu zbytečného a únavného patosu, celé odstavce strávené tím, že si hlavní hrdina vybavuje obrazy, fotografie či scény z filmu, které kdysi dávno viděl, jako kdyby se sám autor snažil dokázat, že je jeho psaní pouhou splácaninou všeho možného. Postava Johna je většinu knihy nesnesitelná, jeho hloupé, dlouhé a zbytečné proslovy působí v popisovaných situacích směšně. Z každé strany je cítit, že se do hlavní postavy sám autor stylizuje a ohromně to dílu škodí.
Cteni to nebylo uplne spatne. S prvnim dilem se to ale neda vubec srovnat. Ten byl jednoznacne lepsi. A ubrala bych tolik toho “my americani jsme nejlepsi”.
První díl se mi tedy líbil více. Tohle už bylo proste jen o válčení a obraně. Oproti první knize mi tohle přišlo už neuvěřitelné, nucené, protahované....prostě horší než první díl. Čekala jsem, ze to bude o tom, jak se městečko bude zvedat zase na nohy. O jejich úspěších a o návratu k normálu nebo alespoň k něčemu, co normál bude připomínat, ale tohle....no čekala jsem více. Však si udělejte názor sami :)
Štítky knihy
ochrana zvířat mezilidské vztahy ochrana půdy ochrana zdraví ochrana přírody ochránci ochrana státní hranice postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2012 |  Vteřinu poté |
| 1998 |  1945 |
| 2018 | Rok poté |
| 2003 | Čestný nepřítel |
| 1996 | Aréna |
Začátek trochu volnější, ale druhá část byla stejně svižná, jako Vteřina poté. Přibyla politika, což nemusí každému sednout, ale krásně to ukazuje, že nestačí jen přežít katastrofu, ale je nutné přežít i ve světě po ní a to může být stejně těžké. Některé situace šlo řešit jinak, ale chápu, že si autor potřeboval vygradovat příběh. Spoiler: Už při tom Johnově únosu mohl s Horskou bandou domluvit, že se vzdají. Sice mohli vyhrát pár bojů, ale ne válku. Takže jediná možnost byla spojení a John jim tohle měl navrhnout už když se bavil s Forestem.