Potichu
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7891/bmid_potichu-cxb-7891.png
4
447
447
Jeden den a jedna noc. Pět příběhů na konci léta mezi Lisabonem a Letnou. O pohyblivých snech, o touze žít s někým, kdo chce být s námi, o hudbě a tichu, které nenacházíme. Román ze současnosti.
Přidat komentář
Totálně super!!! Moje srdce bije pro tuto knihu, je jako čersvý vítr, literární bomba, plná sexu a rockové hudby.
Myslíte, že Jaroslav Rudiš nenávidí Prahu? Nebo ji kdysi miloval, možná ještě stále miluje, ale jasně vidí všechny její chyby a neduhy a nemůže jí je odpustit? Krásné příběhy pěti obyčejných obyvatel Matky měst orámované všudypřítomnou hudbou a melancholií z konce léta.
Letmá mozaika pocitů, tužeb, strachu i ztrát několika lidí, kteří nemají společného nic a přitom všechno. Příběh o pomíjivosti, únicích, hledání i tápání, o naději ..prostě o žití.. Líbilo se mi to!
Rozhodně to není ten pravej Rudišův punk, který jsem po přečtení pár jeho knih čekala, i tak se mi Potichu ale moc líbilo. Hlavní myšlenka hluku, ticha a hlavně hudby, která všechny propojuje, mě nadchla. Petr mi připomněl moji první platonickou lásku. Vanda je přesně ta holka, kterou jsem jako malá chtěla být, Vladimírův příběh mě neskutečně zasáhl a Hanu jsem si oblíbila hned od první chvíle. Jen Wayne mě docela štval. Nakonec jsem si ale užila příběhy všech.
Originální, vtipný a hlavně pravdivý.
Nevím, jestli jsem zrovna nebyla naladěná na tu správnou vlnu, ale tohle je první kniha od Rudiše, která mi tak úplně nesedla, a to je trochu s podivem i vzhledem k tomu, že normálně mám knihy sledující vzájemně se prolínající epizody jednotlivých hrdinů hodně ráda. Asi to bude tím, že v případě Potichu mi byla valná většina postav silně nesympatická - v podstatě jediná postava, která ve mně nějakým způsobem budila sympatie, byla Hana, a pak postupem času ke konci příběhu ještě Petr. Ostatní postavy byly otravné, někdy až na pěst, a jejich dějové linie mě tím pádem příliš neoslovovaly, což má vliv na moje celkové hodnocení této knihy.
Pět osobních příběhů vygraduje během jednoho pozdně letního večera. Hledání a přemýšlení nad partnerskými vztahy připomíná Viewegha :/, ale některé postavy (Vladimír a hledání ticha, tramvaják Petr) jsou zajímavé. Drobné hudební odkazy na Rudišovu kapelu U-Bahn, jinak nuda a šeď, kterou nezachraňuje ani kompozice.
Pokud chcete číst opravdového punkového Rudiše, tak jedině Konec punku v Helsinkách a Nebe pod Berlínem.
Prostě jsem si asi jen nevybrala správnou dobu pro čtení a nesedla mi. I tak ale oceňuju hlavní myšlenku knížky, vydržet sám se sebou, vydržet v tichu.
Netušila jsem, co mám od této knížky čekat, nakonec se jednalo o zajímavý pohled do myšlení lidí, jejichž cesty se v jednu chvíli zkřížily ve stejném bodě..
Za mě pěkné.
Moc milá kniha. O propletených osudech lidí, o normálnosti každodenního bytí, o zajetých principech a o tom, jak z toho všeho ven.
Nemohl jsem se ubránit pocitu, že se jedná a Lásku nebeskou zkříženou se Samotáři. Paralel s oběma filmy je po celou knihu dost a dost.
Kniha mě opravdu nebavila. Možná to bylo tím, že ji načetl Richard Krajčo, kterého fakt nemám rád.
Mann
Tak tohle mě hodně bavilo. Pět příběhů ,které se navzájem propojí, mě nedovolili se od knížky odrhnout. Přečteno na jeden zátah.
Dobře napsaná a zajímavá kniha. Na začátku jsem si musela zvyknout na střídaní postav, ale postupně se mi, právě to střídání,velmi líbilo. Také oceňuji ticho, i když malinko jinak, než píše autor. Jedna mínus za kritiku mnou nekriticky milované Prahy. Souhlasím pouze s Žižkovskou věží.
Krása! Příběhy postupně se skládající do mozaiky. Probleskující náznaky a finální propojení. Autor očima svých hrdinů provází současnou Prahou tak, že máte pocit, že na místě jste, vidíte ho, cítíte... Prožíváte jeden den jejich života, vzpomínáte na minulé zážitky... Svižné tempo. Vytříbený jazyk.
Poslechnuto jako audiokniha: individuální hudební motivy dokreslují jednotlivé postavy. Perfektní přednes. Jedna z nejlepších, které jsem dosud slyšela.
táto kniha bola celkom náhodná voľba (štýlu buy one get one free), ale zhltol som ju ešte rýchlejšie ako prvú voľbu. Správny mix sexu, všednosti, sexu, výstrednosti, sexu .... taký CZ verzia Matkina.
Další oblíbená kniha od Rudiše, možná nejoblíbenější. Pět prolínajících se příběhu, které se v závěru ladně spojí do jednoho. Čtení na dovolenou, na cesty, na víkend, kamkoliv kdykoliv.
Náhodné setkání v knihovně, o to milejší, že kniha je fakt dobrá, i když někdy, pro nás Pražáky, nepříliš přívětivá. Oceňuji, jak je umně poskládaná z několika souběžně jdoucích příběhů obyčejných lidí a gradující v závěrečném finále, kdy se jejich cesty protnou. Autorova myšlenka, že si raději pustíme do uší jakýkoliv hluk (hudba, TV) hlavně, abychom nemuseli přemýšlet, tak to mi bude znít v hlavě ještě dlouho...
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Mám rád skládané příběhy, které se na konci seběhnou a vyustí ve společném konci. Tentokrát to, ale opravdu nebyla taková jízda jako uprvní knížky od jaroslava Rudiše, čekal jsem , že to bude trošku větší jízda.
Na druhou stranu zajímavě poskládané osudy lidiček, kteří se nakonec potkají, některé o tom nevědí. Pro nás nepražáky, je to i trochu jiná podívaná na Prahu, a to jak v podání američana, nebo dalších postav.
Ale to hlavní je věčné hledání, nechceme být sami, necheceme být s tím nebo s tou, ale všechno nakonec dopadne úplně jinak, a je na nás jestli s tím něco uděláme, nebo se z nás stanou pouze konzumenti života, na rozdíl od těch, kteří chtějí život prožít se vším, co život přináší, ať už to jsou výhry nebo prohry...