Potulky s Charleym

22.09.2022

Ze dne na den jsem se po hektickém období, kdy pravděpodobně můj organismus řekl Stop a hybaj s knihou do peřin, jsem se ocitla tváří tvář před mou , poslední dobou hodně opomíjenou knihovnou v údivu, co to tady mám...a s údivem jsem otevřela na stránce...kdy Steinbeck píše o tom, jak je těžké psát o rodném kraji. Pro myslela jsem si, že to bude asi depresivní ...Kdo nežije tam, kde se narodil, kde zůstal jeho Stříbrný vítr tuší, že nejen těžké, ale i bolestivé...vrátila jsem se přesto na první stranu a začala ..z obyváku ke mně dolehají zvuky z televize o tom, jak Putin mobilizuje...přesto anebo právě proto se nořím do jiného světa ...do světa, kde se lidé nepouštějí na cestu- cesta se pouští do nich.. . Ve finále mě dostal doslov pana Wericha, kterého miluji od svých středoškolských studií . Dočtenou knihu nechávám kežet na peřině a nejsem schopná pohybu. V hlavě se mi mele myšlenka za myšlenkiu, jednou z nich je ....jaktože mám doma v knihovně takový poklad a nevím o tom!??? Čekala ta kniha na svou příležitost?!! Je žlutá, těžko vazbu přehlédnout, přesto jsem ji 57 let neviděla ...Kdo a proč mi ji dal zrovna dnes do cesty?????Každopádně mu děkuji, byla to četba chvíli laskavá, chvíli napínavá, chvíli poučná, malinko i zabředla do politiky světa...prostě a jednoduše...sedněte, začtete se a po pár hodinách se nadechneta a jste u konce ...jak s dechem, tak s knihou ... Doporučuji ..z celého srdce Doporučuji

17.07.2022

Zpočátku „obyčejný cestopis“, který plave víceméně po povrchu a příliš mne nechytl, se v druhé půlce rozvine v přemýšlivý text, který má jiskru i moudrost a který jde pod povrch, do hloubky, k podstatě, aniž by ztratil šmrnc. Jímavou část popisující návrat do autorova rodného Salinasu vystřídá oslava Texasu a směs smutku a zděšení nad jižanskou segregací (nezapomeňme, že jsme na počátku 60. let).
---
„Majitel byl obr se zjizveným obličejem a se zlověstným bílým zákalem na jednom oku. Kdyby to byl kůň, tak bych ho nekoupil.“
---
„Když člověk jednou spatří sekvoje, zanechají v něm stopu, která je už nikdy neopustí. (...) Sekvoje vnukají mlčení i zbožnou úctu. (...) I nejprázdnější, nejtupější a nejlhostejnější lidé jsou v blízkosti sekvojí uchváceni obdivem a úctou. (...) Pod nohama žíněnka z jehličí, ukládajícího se tu přes dva tisíce let. Na této tlusté přikrývce nelze slyšet žádné kroky. Mám tu jakýsi odlehlý a klášterní pocit. Člověk zadržuje řeč, aby něco nevyrušil - co? Od nejranějšího dětství jsem měl dojem, že se v těchto hájích něco odehrává, něco, do čeho nepatřím. (...) Sekvoje byly už vzrostlé stromy, když se odehrála politická poprava na Golgotě. Už dost se blížily středním letům, když Caesar zničil římskou republiku ve snahách o její záchranu.“
---
„Dobrého člověka nemůže vůbec nic nahradit.“
---
„Převracel jsem se na posteli, až se na mne Charlie rozzlobil a několikrát mi řekl „Ftt“. “
---
Z výčepu vyšla podnapilá žena, uklouzla na náledí a natáhla se. Pokoušela se zvednout a znovu upadla. Začala ukňouraně křičet. V tom se za rohem objevil černoch, který u mne pracoval, uviděl tu ženskou a okamžitě přešel ulici, přičemž se od ní držel co nejdále. Když přišel domů, řekl jsem: „Proč jste té ženské nepomohl? “
„No tak teda, pane, ona je opilá a já jsem černoch. Kdybych na ni sáhnul, mohla by docela dobře křičet, že ji znásilňuju, a pak se seběhnou lidi a kdo mi bude věřit?“
„To jste musel honem přemýšlet, že jste se jí vyhnul tak rychle.“
„Ale kdepak, pane! Já jsem už dlouho černoch, a tak s tím mám zkušenost.“

26.03.2022

Existuje důvod, proč jsou některé knihy čteny i desetiletí a staletí po tom, co autor již dávno zemřel a myšlenky v nich zachycené by se mohly zdát zastaralé, zatímco hvězda jiných vzplane září dané epochy, jen aby o pár let později strávila sama sebe a upadla v zapomnění.
Jak říkám existuje důvod – a tím důvodem jsou především myšlenky. To je to, co nutí generace za generací listovat stejnými stránkami, číst stejná slova.
Je umění, nechat v lidech text rezonovat. Není snadné donutit lidi, aby vám věnovali chvilku svého času.
A Steinbeck ten král všedních lidí, něžný šašek plný laskavé cyničnosti, který dobrosrdečně kárá stejně často, jako chválí, který neodsuzuje, ale zároveň se nebojí postavit se za svou pravdu je nejen výborným vypravěčem ale především člověkem, jehož moudrost nezraňuje, ale naopak nutí růst, vnímat a přemýšlet.
A to je to, co na jeho knihách považuji za nejcennější.

02.01.2022

Perfektne názory, opisy, pohľady na život. Spoznala som ho viac ako človeka vďaka tejto knihe. Mimo toho že je to môj milovaný spisovateľ, by som si s ním veľmi rozumela ako s človekom.

07.12.2021

Nejenž, že jsem si po přečtení knihyp ořídil psa, který je mi skvělým parťákem do dnes, ale ještě jsem s ním projel celé Čechy a Moravu, protože Amerika je bohužel pro toulky s mým přítelem příliš daleko. Krásná kniha. Inspirující.

04.01.2021

môj najobľúbenejší Steinbeck v šalátovom vydaní... zaslúžil by si aseptické balenie a uloženie do vitríny, ale keď sa to tak dobre číta. a možno ste to neskúsili, ale dajte si dokopy Steinbeckove postrehy a postrehy Miroslava Holuba z Ameriky!
keby som chcel napísať vyznanie lásky krajine, v ktorej som sa narodil a žijem, neurobil by som to lepšie (a asi ani inak), ako to urobil Steinbeck. aj s tým mierne rozladeným záverom, pretože aj v ňom sa skrýva láska.
fakt parádny (ne)cestopis!

22.12.2020

Cestopis, který řadím vedle Čapkových (napsal ho výborný spisovatel) a Svobodových (jedná se o osobní, pocitový, nikoliv faktografický záznam).
Nemá to vybroušený styl Plechárny a Pláně Tortilla, ale to není účelem. Naopak, Toulkám sluší uměřené vyjadřování, proložené poetickými pasážemi týkajícími se krajiny, vtipnými promluvami s lidmi v náhodných setkáních a soužitím se spolucestujícím Charleyem. Co mě pobavilo nebo zaujalo nejvíc: jak si autor střílí z Američanů, jak navštívil své rodné město, jak dumal, jestli má nebo nemá zastřelit kojota: „ Myslím, že na dobrého občana jsem příliš starý a příliš líný.“ (Nezastřelil ho.) Co mě pobavilo, aniž by to zřejmě autor zamýšlel: jak se kriticky pozastavil nad skládkami kovového odpadu a o tři stránky dál se přiznal k vlastnictví jednorázových hliníkových pánví, kterých se po jednom použití zbavil hozením do vody či jinam. Inu, ekologické povědomí v 60. letech...
Steinbeck je výborný; po jeho kratších prózách zamýšlím přečíst od něho všechno.

27.11.2020

Krásně obyčejná knížka. Časová konzerva lákající k otevření. Obsah je ale všední, jako nedělní ráno.

23.09.2020

Steinbecka mám fakt rada.. a rada sa túlam. toto je nebo! pre knihomoľa v túlavých topánkach je to dokonalá knižka.

21.07.2020

Raz za mnou prišiel môj dedo so slovami ako: "Nesiem ti knižku, určite si ju prečítaj, veľmi dobré dielo." Knižka teda so mnou poputovala do skautského tábora, kde som ju za 6 dní prečítal. Môj dedo mal pravdu. Sám teraz môžem povedať, že ide o jedno z najlepších diel svetovej literatúry, románov a cestopisov/miestopisov vôbec.
O 100% pravdivosti rozprávania by sa síce dalo diskutovať, no ako cestopisný román ide o knižku napísanú veľmi jedinečným štýlom. Potulky s Charleym/Po Stopách Ameriky je zároveň prvá kniha od Johna Steinbecka, ktorú som si prečítal. Ako cestovateľa ma veľmi inšpirovala, ponúkla úplne nový pohľad na cestovanie samotné, prístup k životu, zážitky a vnímanie okolia a ľudí. Páčila sa mi úprimnosť, prirodzenosť textu a celkovo forma, akou spisovateľ vykreslil príbeh čitateľom.

Umelecké opisy s takým veľkým množstvom jedinečných umeleckých prostriedkov som si hádam ešte v žiadnej inej knižke nevšimol. Obrovské množstvo úvah - filozofických myšlienok, ktoré ma nútili zamyslieť sa tiež považujem za obrovský plus. Dielo podľa mňa nemá žiadne výrazné negatíva. Potulky s Charleym mi predstavili unikátny príbeh napísaný ešte unikátnejším štýlom - plánujem si prečítať aj ďalšie knižky od Johna Steinbecka.

Po Stopách Ameriky mi viac pomohla pozerať sa na USA ako obrovský a stále záhadný kus Severnej Ameriky. Hovorím "pomohla" - dielo ma utvrdilo v tom, že ak chcem Ameriky zažiť všetkými zmyslami, musím sa tam sám vydať. Travels With Charley: In Search Of America ma motivovali k vlastnej ceste - k mojim potulkám Amerikou. Som za toto dielo vďačný.

25.02.2020

Spíš pohodové čtení, které vám to v hlavě nijak nerozhází. Po přečtení váš svět zůstane stejný, možná s více úsměvnými detaily.

21.02.2020

Báječná lehká kniha. Plná skvělých postřehů, v mnoha případech platných i v dnešní době. Občas autor spadne do svého obvyklého mentorování, ale není ho mnoho a poté dokáže i sám sebe zlehka a s humorem shodit z piedestalu...a vydat se na další toulky.

21.01.2019

Zajímavá forma "filosofického" cestopisu, protkaná pozoruhodnými postřehy vnímavého autora. Určitě stojí za přečtení, byť dnes už je Amerika úplně jiná.

20.01.2019

Příjemné putování Amerikou s moudrým panem spisovatelem a jeho psem. Při čtení mě napadlo, co by asi říkal Steinbeck na dnešní svět a současné Státy. Nejsilnější a zároveň nejsmutnější je jeho cesta americkým jihem.

22.12.2018

Knihu jsem si vybral v rámci Čtenářské výzvy jako poslední knihu již nežijícího autora. A musím se přiznat, že na mě zapůsobila opravdu jako poslední Steinbeckova kniha. Takové smutné loučení s Amerikou a se starými časy. Steinbeckovy knihy mám rád, ale tato je taková divná, vlastně to není nějaký příběh, na které jsem u něj zvyklý, ale takové postřehy o Americe, američanech a o autorovi a o Charleym. Jsem rád, že jsem si ji přečetl - završil jsem tak Steinbeckovo dílo! Johne díky a R.I.P.

30.09.2018

docela zvláštní cestopis s hezkými myšlenkami

31.05.2018

Hezky se to čte,ale občas jsem se přistihla jak čtu a čtu a čtu, ale nevnímám o čem.
Vypráví kudy projel, kde se zastavil a koho tam potkal, ale nejde moc do hloubky.
Typu: dojel jsem do malého města a byl tam muž a ten byl automechanik a ten se rozhodl s manželkou také žít v karavanu a chce si pořídit ještě jeden...
Přijde mi, že klouže hodně po povrchu a skoro nejde do hloubky.
Ale i přes to je to čtivé, ikdyž má pozornost trochu klesá.

11.04.2018

Steinbeckův styl vyprávění je takový milý, že si v tu chvíli říkáte, že byste si s ním určitě na jeho cestě Amerikou chtěli pokecat. Hlavně oceňuji jeho lehkost, při které se moc nestaral, kudy přesně pojede, hlavně, že bude na cestě. Občas potkal zvláštní lidi, měl trochu potíže se svým kocourem, ale nakonec se se vším vypořádal. Trocha úvahy a vlastních myšlenek ještě nikoho nezabila. Nejsou zde podávány tak, aby nad nimi moc člověk přemýšlel, ale jak vyplynuly ze situace. Projížďka se mi líbila, ale přece jen tomu kousíček něčeho chyběl....

26.01.2018

Hezké vyprávění o splněném snu.