Pouť k branám Orientu
Nicolette Havlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509114/pout-k-branam-orientuSgB1zR-CEv-.jpg
4
107
107
Začínající poutnice se vydává přes dva tisíce kilometrů po svých z rodného Havířova vstříc daleké Asii. Jít si za svým snem může znít jako klišé – pokud to nevezmete doslova. Jednadvacetiletá Nicolette Havlová vyráží z domova jen s šesti kily na zádech a na vlastní pěst i nohy míří do tureckého Istanbulu. Pěší pouti dodává přesah uspořádáním dobročinné sbírky pro českou komunitu v rumunském Banátu, který se stává klíčovým milníkem cesty. Prožívá samotu v nekonečných horách, potýká se s útoky pasteveckých psů, překonává mnohé zdravotní potíže, zjišťuje, jak se (ne)nechat provdat na rumunsko-srbských hranicích a poslední stovky kilometrů absolvuje s potulným štěnětem. Jaké životní situace mladou cestovatelku vyslaly za tímto nelehkým dobrodružstvím? I o tom pojednává její knižní prvotina, jež popisuje sto čtyři dny dlouhé putování, kdy se člověk přiblíží nejen divoké přírodě, ale najde také cestu k vlastnímu srdci.... celý text
Přidat komentář
Keď sa naskytla príležitosť stať sa knižným ambasádorom pre túto knižku, neváhala som ani minútu a rozhodla sa prihlásiť. A som rada, že som tak spravila.
Nicolette je jedno veľmi inšpiratívne mladé dievča plné odvahy, ktoré čitateľa v tejto knižke vezme na svoje dlhé, 104 dni trvajúce pešie putovanie až do Istanbulu, najväčšieho mesta Turecka.
Bez servítky pred ústami, avšak veľmi malebne, popisuje celú svoju pút, každodenné zážitky, radosti, starosti, neočakávané životné udalosti, povahy ľudí,
Celé toto jej rozprávanie sa mi veľmi páčilo a to nielen kvôli vyššie uvedenému, ale aj skrz to, že nám Nicolette dovolila nahliadnuť do svojho súkromia skrz útržky z minulosti - a to nie len tie radostné.
Veľmi cením množstvo priložených fotografii i s popismi, vďaka ktorým si čitateľ nemusí rôzne miesta či ľudí iba predstavovať i keď ocenila by som, keby dané fotografie reálne boli priamo pri tých častiach, kde sa o tom danom mieste či človeku hovorí. Veľakrát som si totiž všimla, že bola fotka a text s ňou súvisiaci až o stranu či dve ďalej alebo opačne. Pôsobilo to na mňa vcelku rušivým dojmom.
Taktiež by som pri zahraničných mestách a miestach uvítala nejaké vysvetlivky výslovnosti ich názvov, pretože takto som mohla iba hádať a priznám sa, gúgliť sa mi to nechcelo, keďže by ma to zdržiavalo od čítania.
Každopádne, obdivujem Nicolette, že šla takto s kožou na trh, že sa rozhodla s čitateľmi podeliť od túto púť a aj o čriepky svojej minulosti. A dúfam, že sa v budúcnosti dočkáme ďalšej knižky z inej púťe.
Och, a knižku samozrejme odporúčam!
Cestopis jsem nikdy nečetla a jsem opravdu mile překvapena stylem vyprávění, kterym autorka dokázala okamžitě zaujmout mou pozornost.
Vtipné, napínavé a místy i smutné části příběhu jsou doplněny neskutečný množstvím fotografií z cesty, zajímavostmi o krajině a památkách a také několika různorodými flashbacky do autorčiny minulosti. Vše do sebe moc hezky zapadá.
Jediné co bych vytkla je, že fotografie občas neladí s textem. Rozložení fotek a obsah příběhu se občas dost míjí. Místy bych osobně možná volila nějaké jiné. Tak aby byl vidět celý most nebo celé ubytování. Zvědavost je opravdu velká no, tak mě mrzelo, že jsem si to na fotografiích nemohla prohlédnout.
Po dočtení celé knihy pociťuji silnou vlnu údivu. Ne vůči autorce nebo celé cestě. Ale vůči všem těm, které po cestě potkala a bez dluhu jí nabídli pomocnou ruku. Je krásné vidět/číst, že svět není tak zkažené místo, jak se ze zpráv a sociálních sítí může zdát.
Na konec bych ráda vyjádřila svůj obdiv autorce za to, do jaké cesty se pustila, jak se nám všem otevřela a s jakou energií nam to vše predala. A také přeji další úspěšné cesty napříč světem i životem. Snad si o nich v budoucnu budu moci opět přečíst.
Hodnocení: 4,5/5
Spolupráce s @knihydobrovsky
Nejprve bych chtěla poděkovat @knihydobrovsky, že jsem se mohla stát knižní ambasádorkou tohoto skvělého cestopisu. Je to má první spolupráce vůbec a jsem ráda, že to začalo tak skvělou věcí, kterou se nestydím doporučit naprosto všem, protože tohle čtení, to se musí líbit úplně každému.
Přiznám se, že jsem se zprvu trochu lekla, protože čtu jen krimi, thrillery a detektivky. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Ale jakmile jsem se dostala na stranu 13, pochopila jsem, o co přesně jde a tady začala ta správná jízda. Tedy vlastně cesta. @nicolette.havlova jsem v podstatě doprovázela na každém kroku a prožívala s ní paralelně vše, co popisovala. Líbily se mi její vtipný pasáže i ty k zamyšlení, které jsem samozřejmě ihned sdílela, abych se podělila s ostatními a navnadila je tak ke koupi. .
104 dní
2.025 km
800 hod chůze
6.582 g na zádech
2.733.750 kroků
50.000 Kč
Odvážná 21letá Nicolleta se rozhodně vyrazit z Havířova do Istanbulu. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby si neusmyslela, že půjde pěšky. Čekala jsem itinerář každého kroku, ale kdepak, Nicol si prostě dala trasu Havířov Istanbul a jedinou podmínkou byla civilizace každé 4 dny na doplnění zásob. Okolí jí odrazuje s hrozbami jako nikam nechoď, unesou tě, zabijou, znásilní, prodají na orgány, budou žádat výkupné apod.Její heslo při přípravě? Smrt jsem při přípravě musela přijmout za svou
I přes odrazování se tak vydává na svoji cestu. Jak sama píše: Je třeba najít svůj střed, zklidnit své nitro, reorganizovat žebříček zborcených hodnot. Vezme svůj šestikilový batoh a vyrazí: Úděl poutníka je putovat i přes všechny strasti, aby se s vděčností mohl kochat krajinou. S vědomím, že zrovna tady a teď je správně. Celé putování je proloženo krásnými fotografiemi a různými zápisky z minulosti. Ostatně bolest z minulosti je jednou z pohnutek putování Nicol. A jsem ráda, že o těchto tématech otevřeně píše.
Během cesty přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a Bulharsko potkává různorodou směsici lidí, kteří mají jedno společné neuvěřitelnou pohostinnost a zvídavost. Čím méně toho mají, tím více dají. Popisuje však i útrapy cesty jako střevní potíže, puchýře, záněty svalů, spálenou kůži. Když však píše o objevení medvědích stop, setkání s agresivními pasteveckými psy v Rumunsku, či lezení do různých objektů, tak mě upřímně docela mrazilo.
Kromě úchvatných fotek je kniha protknuta moudrými myšlenkami, které bych nečekala od tak mladé slečny a ještě v její úplně první knize: Jsem jen zrnko písku na Gobi, zcela nepodstatná, a to především v porovnání s širým vesmírem. Z dílka cítím pokoru, uvědomění a především úctu k životu! Tu její samomluvu během cesty jsem si rovněž užívala, potutelně se usmívala a když ke konci knihy nalezne nečekaného parťáka no nebudu lhát, oči jsem měla vlhčí více než obvykle.
Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale zcela nečekaně mě fantasticky nadchla! Asi jsem doteď měla za to, že cestopisy píše jen Zibura, u jehož knih znám akorát překrásné obálky. Cestopis jsem vlastně nikdy nečetla. Jedinou vadou na kráse je můj skepticismus a paranoia, mladá a krásná holka vleze k chlapovi do auta, do baráku apod. Nevím, zda to je odvaha, či nerozum. A také výběr fotek, přeci jen při takovém množství jsem čekala např. více z Turecka.... Kniha jako celek je ale skvělá, takže dávám 4,5/5.
Pouť k branám Orientu
Knihu jsem četla v rámci ambasadorství od Knih Dobrovský
Tohle byl můj první cestopis, který jsem kdy četla a bylo to vážně skvělé! Obdivuju Nicolette, že se rozhodla vydat pěšky až do Istanbulu, já bych to nezvládla. Díky knize jsem mohla poznat kulturu zemí, přes které Nicolette cestovala (Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko a Turecko) a dozvědět se dost zajímavostí. Nejvíc mě právě zaujal Banát, což je oblast českých vesnic v Rumunsku. Nicolette se této oblasti během své cesty velmi věnovala a založila také sbírku ve spolupráci s Člověkem v tísni a jeho koordinátorem Ivo Dokoupilem. Díky tomu se Banát dostal na můj seznam míst, kam bych se chtěla v budoucnu podívat. Knížka je také plná nádherných fotek a obrázků, které krásně doplňují celý příběh.
P. S. Doufám, že Nicolette Anně opravdu donese svou knihu s věnováním, jak slíbila.