Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/99521/bmid_povidani-o-pejskovi-a-kocicce-bev-99521.jpg
5
2990
2990
O pejskovi a kočičce série
< 1. díl >
Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech. Veselá vyprávění o dvou nerozlučných kamarádech, která potěšila již několik generací čtenářů. Povídání o tom, jak pejsek a kočička myli podlahu, jak pekli dort nebo o tom, jak si pejsek roztrhl kalhoty a kočička mu je zašila dešťovkou, si čítávali už prarodiče dnešních dětí. Autorův laskavý humor, kterým si bere na mušku drobné dětské nectnosti, jeho vcítění do dětského myšlení a krásný vroucný jazyk tvoří tuto milou knížku nesmrtelnou.... celý text
Přidat komentář
Kdo by neznal. Tohle je jedna z těch klasik české dětské literatury, na kterou jsem v mládí nedala dopustit a ke které jsem se vždycky s odstupem tu a tam vracela. Pěkné příběhy navíc doplňovaly krásné autorovy ilustrace, takže celé to čtení bylo také i oku lahodící zážitek – kresby možná jednoduché, ale záměrně – a mně to vždy vyhovovalo. Doteď vzpomínám na již klasické příběh o pečení dortu, o košilce či o tom, jak se pejsek s kočičkou sušili na sluníčku. :-D
Poetické příběhy, nejhezčí je na nich ten jazyk... Pohádka o dortu neuvěřitelně baví i 1,5 roku staré dítě... Už ani nevím, kolikrát jsem ji četla, skoro každý večer před spaním hlásí, že chce: čiči (kočička), ka (pejsek), do (dort)
Moje knížka z dětství, kterou jsem teď četla i svému synovi a moc se nám to líbilo i teď po těch letech.
Doporučuju všem maminkám
Kniha mého dětství... Příběhy, které osloví i dnešní děti. Je to krásně napsaná klasika. To se Josefu Čapkovi opravdu povedlo.
Prostě boží dílko, kdo by ho nemiloval! Moje dcerka vyžaduje pravidelné a krátké dávky, zato prakticky neustále.
Jen mě zarazila jedna věc a to, jak obtížně se mi knížka četla - je mi jasné, že se syntax vyvíjí s časem, ale stejně jsem si při čtení připadal jako prvňáček, který sáhne po první knížce, na kterou narazí a pokouší se slabikovat první slůvka. Prostě skladba vět je děsná.
Kdo by se rád nevrátil do dětství.
Kniha je nádherná a ty ilustrace pohladí po duši.
Četla jsem z ní nesčetněkrát prvnímu synovi a po 15 letech teď i druhému.
Nikdy se neomrzí.
Opravdu kouzelný návrat do dětství :-) Notoricky známé, prodchnuté láskou a pochopením... Zároveň můžeme trochu "nakouknout" pod pokličku samotnému tvůrci, který čtenáři jaksi mimoděk odhaluje, jak takový novinář pracuje. Děti si odnesou několik důležitých ponaučení, nejen to notoricky známé, jak "nedělat dort"...
S odstupem let vidím v knize i spoustu jiných kladů a říkám si, že v právě v jednoduchosti je síla. Skláním se před Čapkovým uměním, s nímž pracuje s jazykem: dovedně využívá zvukomalebnost, k oživení přispívá opakováním slov, v textu se to jen hemží roztomilými výrazy a objevují se i říkadla. To všechno navíc podtrhují nádherné ilustrace. Zároveň se mi vybavilo, jak nám tyto pohádky přehrávali rodiče na dětském diaprojektoru Diax 3 - nezapomenutelný zážitek! :-)
"Když děti zkoušejí mňoukat, tak to nikdy nedělají docela dobře. Mňoukat se musí, panečku, krásně, jemně, tak tuze tence, a to se musí, milý brachu, tuze dobře vědět, kam se má v tom mňoukání dát měkké i a kam tvrdé y. Jinak se to všechno poplete a nikdo by tomu mňoukání pořádně nerozuměl, co se tím vlastně chce říct."
Jak už zde opakovaně zaznělo - tohle je kniha i mého dětství. Ráda jsem si v ní listovala, prohlížela obrázky a četla. Kde je původní kniha netuším, ale koupila jsem si vlastní, protože mi prostě nemohla v knihovně chybět. Jsem ráda, že ji mám a vím, že jsem ji dnes nečetla naposledy - nejraději mám hned první vyprávění "O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu".
Knížka z meho dětství, kterou jsem již několikrát četla synovi. A má úspěch. Příběhy, jak měli tuze špinavou podlahu nebo kterak pekli dort, pysnou kosilku nebo jak kočička zašila pejskovi díru v kalhotách, ty zná úplně nazpaměť. A ja se při čtení vracím opět do dětství a úplně slyším krásný hlas pana Högera .
EDIT: precteno znovu do ctenarske vyzvy 2025.
Velmi oblíbená dětská kniha z mého dětství. Milovala jsem i jako večerníček!
Jako malá jsem Povídání o pejskovi a kočičce milovala, babička mi četla tuhle knihu před spaním.. a já ji teď zase čtu svým dětem ;)
Pejsek a kočička je jedna z mích nejoblíbenějších knížek. A pejsek s kočičkou tu budou s námi ještě dlouho. Knížka je moc hezká.
Nádhera, krása, medový hlas pana Högera Vám promlouvá v hlavě, když čtete. Pohlazení po duši :-)
Část díla
 |
Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo |
 |
Jak našli panenku, která tence plakala |
|
Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen |
|
Jak si pejsek roztrhl kaťata |
|
Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort |
Autorovy další knížky
| 1956 | Povídání o pejskovi a kočičce |
| 2004 | Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
| 1990 | Proč nejsem komunistou |
Jeden z těch nejranějších dětských čtenářských zážitků a nezaměnitelné ilustrace, které se přenesly i do večerníčkové podoby v jedinečném podání pana Hoegera...Dneska se k téhle knížce vracíme společně s dvouletým synkem a příběhy pejska a kočičky na něj působí stejně jako kdysi na maminku - pamatuje si všechny ingredience, co dali do dortu, předvádí jak panenka tence pláče, naučil se říkat fuj hanba, když někde vidí špínu (jako pejsek a kočička, když měli špinavou podlahu) a na ten večerníček se dívá taky :-)