Povídky aneb Nechci slevu zadarmo!
Miloslav Šimek , Jiří Grossmann
Kapitoly: 1. Jak jsme psali povídky 2. Povídky z knihy Besídka zvláštní školy 3. Povídky z knihy Návštěva cirkusu 4. Jak jsme přechovávali bělogvardějce a jiné povídky 5. Až přijde Komenská 6. Epilog
Přidat komentář
O této knize nejde napsat nic jiného než: VÝBORNÁ, SKVĚLÁ, SUPER. Je to stálice v mé knihovně a humor Šimka&Grossmanna je naprosto nenapodobitelný! Tuto knihu mám i jako audio nahrávku a není nic lepšího, než po blbém dni v práci pustit do uší Povídky.
Povídky, na kterých jsem v 80. letech vyrůstal. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, byly to mé první audioknihy. Poslouchal jsem tyto geniální povídky gramci, kdy stará jehla chrastila na obehraných LPíčkách a já společně se Šimkem recitoval milostnou báseň, jak Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky, učil jsem se s Janebou, nebo chcete-li Nikotinem, kouřit, vyřvával jsem: Na Plzeň, Vávro, na Plzeň! a vždy se potutelně usmíval, když jsme měli o víkendu vepřo, knedlo, Zelí.
Když si chci zavzpomínat, přečtu si, nebo pustím pár těchto skvostů!
V poslední době jsou zprávy v televizi k pláči ještě víc než obvykle a tak jsem sáhla po téhle knize. U ní jsem plakala taky, ale smíchem ;-).
Povídky srší vtipem a žertíky, jsou plné groteskních karikatur ze života. Miluji tento originální humor pánů Šimka a Grossmanna a někam tam nahoru jim za něj moc děkuji :-).
Klasika českého humoru. Povídky Šimka a Grossmanna jsou jedny z nejlepších, ba ty nejlepší, politických satir.
Za mě spíš zklamání. Začátek slibný, upřímně jsem se smál, a čtení si užíval. Po asi 50 stranách jako by ale někdo luskl prstem nad knihou. Rázem mne pobavilo jen velmi málo povídek, kniha dočtena spíše z nutnosti. Vracet se k ní v poslední době rozhodně nehodlám. Vím, že asi dost vybočuji z davu, a já to chápu. Jsou milovníci povídek těchto pánů, a i zde jich je pár fakt dobrých, u kterých se zasmějete.
K povídkám Šimka a Grossmanna mě přivedla moje skautská vedoucí na jednom putovním táboře, kdy nám každý večer předčítala z této knihy. Vždy jsme brečeli smíchy. Po letech jsem objevila povídky v namluvené verzi, takže jsem si je uložila do mp3 přehrávače a pouštela si je jako večerníček na dobrou noc :-) Když jsem chodila na procházky s kočárkem, dělali mi pánové Šimek a Grossmann vždycky společnost ;-)
Klasika na které jsem vyrůstala a občas prostě jen přečtu jednu, dvě povídky a je mi líp.
Velké zklamání ! I když miluji chytrý humor pánů Šimka a Grossmanna, dělá na mě tato sbírka t.zv. "Povídek" dojem, že se šátralo, hledalo a čmuchalo v mnoha polozapomenutých šuplících, zda by se ještě něco našlo . Jediné co hodnotím jednou* je úvod M.Šimka : Jak jsme psali povídky. O to více je smutnější, že kniha obsahuje neuvěřitelné plkání, které nemá s povídkami čtenými při Návštěvních dnech Š+G v divadle Semafor, nic společného. Domnívám se, že pokud by Jiří Grossmann žil, nedovolil by tento "soubor" vydat knižně.
Vzpomínám si na hodinu češtiny na nižším gymnáziu, kdy nám profesorka donesla právě knihu povídek Š&G. Četli jsme si Exkurzi do zoo a všem se nám zalíbila. Navíc je faktem, že u nás doma (hlavně s mamkou) je to pro nás prostě klasika. Musím říci, že tento humor je pro mě naprosto kouzelný a přirozený. Některé mě bavily více a pár ojedinělých méně; avšak když mi při čtení povídky v hlavě zní hlas jednoho či druhého komika, užívám si to o to víc.
Povídky Š a G jsou naprosto dokonalé, skvělý humor a hlavně hlášky z nich, které používáte v životě a třeba ani nevíte, že jsou z této knihy. Tuto knihu jsem přečetl několikrát a vždy se u ní nahlas směju
Chápu, že ve své době to byl fenomén. Stavělo se to proti dogmatům oficiálně hlásaným KSČ.
U mnoha povídek je ale pro mě obtížné překousnout, že se krutě posmívají chudým,hloupým či jinak hendikepovaným.
Kdo by je neznal? Kdo by se u nich nesmál? Kdo by je nemiloval? Jsou skvělé. Jsou inteligentní. Jsou krásně jemně vtipné. Já na nich vyrůstala, jejich poslech a poslech Cimrmanů si pamatuji od útlého dětství. A jsem moc šťastná, že je milují i mé děti. Toto je jedna z knih, ke které se opakovaně vracím, znám ji v podstatě zpaměti, vím již dopředu, co za hláška bude následovat, ale vím, že mě nikdy neomrzí. A pánům autorům posílám tam nahoru můj velký dík.
Tohle prostě musíte milovat a co povídka to humor na nejvyšším stupni...tohle můžu číst pořád..
Velká kniha zábavných povídek, tak bych to nazvala. Několik jsem jich znala, tak jsem je přeskočila. Některé povídky jsou hodně zábavné, stojí za to si to přečíst. Moc se mi líbila Soutěž jedlíků, První jízda tramvají a Výlet s Lomcovákem.
Poslech gramofonových desek s povídkami Šimka a Grossmanna a představeními Divadla Járy Cimrmana formoval v dětství můj smysl pro humor, takže dodnes shledávám neodolatelně zábavným, když se totálně přepálené nesmysly pronášejí tónem a vyjadřovacími prostředky vzdělaného gentlemana.
Snad je to právě dětskými vzpomínkami, že se mi v této knize nejvíc líbily příběhy dobře známé a nejméně ty, které jsem neznala. Svou roli určitě hraje i absence hlasu Miloslava Šimka, od kouzla povídek neoddělitelného. Dokonce i když po tolika letech dětem předčítám nahlas, nedovedu to jinak než s jeho přednesem.
"Děti, ochutnejte Styblíka!" :o)
Stačí jedna povídka a hned mám lepší náladu. Kouzelný, inteligentní humor, jazykově naprosto geniální a vypointované příběhy může člověk číst zas a znovu a pořád v nich může nacházet nové a nové důvody k úsměvu. Nadčasová témata i ryze aktuální satira, která s dobou neutrpěla, naopak...
Miluju absurdni humor a tady je ho tolik, ze by to vyslo na deset humoristickych knih.=) Simek s Grossmannem byli vyborni komici a je skoda, ze toho spolu nemohli napsat a vytvorit daleko vic.
Kupodivu za pár peněz v oblíbeném antikvariátu a parádní vzpomínka na má hodně mladá léta.