Povídky o manželství a o sexu
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66971/povidky-o-manzelstvi-a-sexu-66971.jpg
3
571
571
Hlavním hrdinou tohoto "povídkového románu", jak jej autor sám označil, je asi pětatřicetiletý úspěšný spisovatel Oskar, který si po rozvodu se svou ženou Zuzanou zvyká na samotu a užívá si staromládenecký život i z té lepší stránky. Ne všechny povídky mají sexuální podtext, i když u většiny z nich to platí. Některé jsou zaměřené na hlubší otázky, které musí Oskar ve své nové životní situaci řešit. Například povídka Fiacolata vypráví o tajném mileneckém vztahu Oskara a Moniky, která je manželkou jeho nejlepšího přítele Kamila. Oskar se do Moniky zamiloval, a tak se cítí skutečně šťastný, ale na druhé straně musí řešit obrovské výčitky svědomí, protože do očí lže svému příteli. Všichni jedou na společnou zimní dovolenou do Itálie, kde vše málem vyjde najevo. Fiacolata je vlastně název poslední jízdy s hořícími pochodněmi a Oskar s Monikou se na sjezdovce rozhodli, že už nebudou dál nic skrývat, protože je to oba ničí. Po chvíli se ale zase vzpamatovali a jeli dolů za Kamilem.... celý text
Přidat komentář
21 povídek, jimiž se prolíná postava známého, výborného, bystrého, nevšední metafory užívajícího, do cizích jazyků překládaného spisovatele Oskara. Kdo to tak asi může být? A nakonec ani sám autor nepopírá, že něco je autobiografického.
Některé povídky jsou, pravda, zajímavé, s neotřelými myšlenkami i těmi zmiňovanými metaforami. V některých Oskar sentimentálně vzpomíná na svou ženu a malinko připouští, že se nechoval vždy tak, aby s ním zůstala (většinou ale ano!), někdy se mu dostane od ženských důrazného ponaučení. Ale to, zdá se mi, hlavně proto, aby na druhé straně vynikla jeho oslnivost, přitažlivost pro ženy bez rozdílu věku, aby mohl několikrát popsat své malé (a určitě krásné) ruce, svá široká ramena z denních návštěv posilovny a svůj ostrovtip a hbitý jazyk (a to nejen ve vztahu k mluvenému projevu, však to jsou povídky o sexu, že).
A tak na mě působila celá knížka – ač se to dobře četlo a místy to bylo i poučné, ten vyčnívající Vieweghův narcismus mě odpuzoval. Hodnocení bych v tomhle případě potřebovala rozdělit na „sympatičnost“ a „umělecký projev“. Ale kvůli jednomu Vieweghovi to dělat nebudu, takže to možná „umělecký projev“ trochu odskáče.
Mraky žen, studentek, dívek ze čtení, nevěry, arogance, vychloubání se penězi, sebelítost, osamělost ...
Nic nového, ale stejně si občas Viewegha přečtu.
Minipříběhy o složitosti lidských vztahů jsou někdy příjemnější, někdy slabší, celkově je kniha spíš průměr. Jde spíš o fantazie uvadajícího donchuana, někdy až moc naivní.
Moc mě nenadchla, ale nějaké povídky byly ucházející, proto jsem ji dočetla a proto 3*.
U povídek je dobré, že když vás jedna neosloví, zvedne to na průměr druhá. Je pravděpodobné, že každý z nás se najde v něčem jiném. Nejsem výjimka. Ani tato kniha ne. A protože mě úryvek z jedné postihl na celý život, dávám za uspokojivé tři.
Docela příjemně se to čte. . Sáhla bych tedy i po dalším Vieweghovi, ale po kterém.. Na pohled ty knihy nezaujmou.. Musí se prostě otevřit. .
Mělo to teda silně sestupnou tendenci, ale některé ty první povídky jako oddychová jednohubka celkem zabavily.
Kniha mne zaujala především názvem. Byla jsem zvědavá, co v ní objevím za povídky. A bylo to příjemné oddechové čtení. Ale ztotožňuji se z názory níže, že mohla kniha skončit klidně v polovině. Ale i přesto jsem si v knize našla své.
Chcela som vyskusat nieco zo, nazvime to, sucasnej ceskej tvorby. Oskar a prihody rozvedeneho tridsiatnika sa javili ako celkom slubny namet. Vo vysledku to nakoniec boli take podivne avantyry s naivnymi alebo hlupymi zenami bez pointy, niekedy stopnute akonahle som zacala tusit naznak deja. Nepomohlo ani postupne davkovanie knihy pocas niekolkych tyzdnov, ktore vyplyva z jej poviedkovej formy. Slabe.
Skvělá oddechovka. Nenazvala bych sice knihu Povídkami o manželství a o sexu, ale spíše něco jako Povídky rozvedeného muže, ale nejsem odborník :-)
Zklamání.. ač neurazí, mě osobně nenadchne. Leckde mi chybí pointa, přijde mi to často nedotažené. Prostě takové otevřené tlachání, na které narazíte kdekoli..
Na tuhle knihu jsem narazila v knihovně náhodou, po 2 zkušenostech od MV jsem čekala něco jiného. Překvapilo mě, že to nebylo moc sprosté. Asi se k této knize již nebudu vracet, ale byla fajn. Oddechovka.
Kniha mě bohužel neoslovila, ale film Nestyda, který byl podle ní natočen, je celkem fajn.
Ze začátku to bylo zajímavé a vtipné, ale asi zhruba v polovině, už jsem si říkala, že je to pořád to samé. Poslední povídka měla přijít někde v půlce knihy.
Předloha pro Nestydu. Občas zajímavé, ale přirovnala bych to k Borůvkám Báry Nesvatbové. Člověk se z toho cítí spíše stísněně. Tedy alespoň já.
Část díla
Aspoň medaili
2001
Běž si klidně sám!
Dva králové
Fiacolata
IKEA v naději
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 | Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Jednou mi řekl jeden literární kritik, že mým největším problémem je to, že se zamiluji do každého svého nápadu.
Myslím, že Viewegh měl tento problém rovněž, ačkoliv se mu nedá upřít, že při čtení některých povídek jsem jen těžko potlačoval vzrušení. Jiné jsou však na stranu druhou naprosto nudné.
Oskar (Michal) je prostě donjuan (autor), který se vám dostane až do postele a nebo jste z něj až lehce znechuceni. U mě tak někde mezi.