Povídky o manželství a o sexu
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89150/povidky-o-manzelstvi-a-o-sexu-89150.jpg
3
573
573
Lechtivé povídky o tom, jak se lidi sbližují či jak jsou si vzdálení.
Přidat komentář
Poslední knížka, kterou jsem od pana Viewegha četl. Začátek knížky byl dobrý a dobře se četl, ale pak kvalita hodně upadala a do dočtení jsem se musel vyloženě nutit a to do slova.
Dost mě to otrávilo a znechutilo, hlavně děj a vyprávění autora. Nemám teď díky ní vůbec chuť něco dalšího číst od pana Viewegha.
Začátek knihy mě celkem bavil, ale pak už mi to nepřišlo zajímavé. Dočetla jsem ji jen proto, že nemám ráda nedočtené knihy.
Ja nevim, ale mne se kniha libila. Psana na konci 90.let, tudiz dej se odehrava v tomto obdobi. Psano sice "povidky", ale jak sam autor poznamenava, ve skutecnosti se jedna o roman, rozdeleny do kapitol. Pro me nenarocna oddychovka.
To byla teda blbost! Autor si řekl: "Jméno mám, lidi to budou kupovat. Už nemám sice žádné nápady, je to jako slohovka ze střední školy, ale účty se samy nezaplatí. Tak šup s tím do knihkupectví." Vyloženě slabé a nudné!!!
Podle názvu knihy i podle anotace jsem si myslela, že to bude trochu jiné čtení, ale jsou to pohodové a čtivé povídky.
Moje první kniha od autora , ale filmy jsem viděla všechny a v pohodě, líbily se
Vtipný příběh o Oskarovi a jeho vztazích. Zase ta všudypřítomná nevěra :)
Ale pobavilo mě to dost. Hlavně příběh o Marušce :)
V druhé polovině 90. let byl Viewegh na vrcholu svých tvůrčích sil. Zachycoval velmi dobře stav a vývoj (části) české společnosti, tedy těch ekonomicky a společensky úspěšných, mezi něž také patřil on sám.
Název souboru povídek je poněkud zavádějící, sex je zde jen jednou z mnoha rovin toho, co jsme tehdy žili.
Čtivé, svěží, pravdivé.
Nemám Viewegha rád, to říkám dopředu. Nicméně několik povídek je opravdu povedených (tak 5). Zbytek je šedý průměr, některé jsou trochu nechutné, ale s tím se u tohoto tématu asi nedá nic dělat, každý má prostě hranici někde jinde. Celkově nelituji, že jsem četl, opakovat určitě nebudu, nicméně pár citátů a situací se mi zarylo pod kůži, také jsem je v životě zažil.
Některé mě i bavily, ale celkově jsem se knihou prokousávala a těšila se na konec.
Více, či méně zdařilé povídky, pro oddechové čtení s vtipnými situacemi. Podané zábavnou lidskou formou.
Nikdy jsem nechápal popularitu tohoto druhořadého autora. Nebavila mě ani Báječná léta pod psa, která bývají uváděna jako jeho nejlepší dílo. V případě těchto povídek bohužel nemohu dát lepší hodnocení; ta fascinace banalitou a jakási poťouchle pomrkávající věčná nedospělost se mi prostě příčí.
Slabota, z mého pohledu jen potvrzuje hypotézu, že autorovi se povedlo několik knih a řada, i když pro řadu čtenářů čtivých, slušných propadáků. A tato kniha to jen potvrzuje.
Když jsem si knihu brala do ruky, říkala jsem si, že to bude vzrůšo, že po těch všech románech atd. si přečtu taky něco peprnějšího... a ono NIC. Povídky možná - ale o manželství a sexu? Tak sexu se to téměř netýkalo, krom jednoduchého flirtování Oskara s bezpočtem milenek. A manželství - až na první část knihy o něm taky nemůže být řeč. Za mě tedy velké zklamání.
Část díla
 |
Aspoň medaili 2001 |
 |
Běž si klidně sám! |
|
Dva králové |
|
Fiacolata |
|
IKEA v naději |
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 | Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Pár situací zábavných, jinak laciné a obscénní... Napadá mě, že v tomto je podobnost Hartlovi opravdu nápadná. Tak jedna hvězda za snahu.