Povídky z jedné kapsy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389834/povidky-z-jedne-kapsy-Y2Q-389834.png
4
1267
1267
Filozoficky laděné kriminální povídky, v nichž se autor zamýšlí nad otázkami práva a spravedlnosti, dobra a zla, zločinu a trestu.
Přidat komentář
Určitě dílo, které stojí za přečtení, ale není to pro každého. Já například zjistila, že povídky pro mě nejsou. Prvních pár mě velmi bavilo, poté už méně. Scházely mi tam postavy, se kterými bych se mohla ztotožnit, emoce, jež bych mohla prožívat a nějaké to napětí. Myšlenky a nápad skvělé, avšak toto není můj styl. Z toho důvodu ani knihu nehodnotím. Já a minipovídky asi nebudeme přátelé.
Tuhle jsem si připomněla Čapkovy povídky (abych to upřesnila: připomněla = otevřela knížku, začetla se - asi podvacáté - a neodtrhla se. Zase.) Musím to napsat, nedá se nic dělat: KAREL ČAPEK JE NEJLEPŠÍ.
Zápletky? Zločiny a záhady - oblíbené zřejmě už tehdy, určitě dnes. Povídky jsou staré 90 let, ale jazyk je - opět současný (!): zdánlivě jednoduchý, poznatelný, přirozeně plynoucí. Dialogy jsou živé a nic v nich neskřípe. Proto čtete a cítíte se dobře, klidně a spokojeně - a možná si říkáte, že je to taková lehká četba, nic závažného. Jenže Čapek, génius, do vás pomocí této lehkosti vloží otázky, které až tak lehké nejsou. Zůstanou vám v hlavě a možná hned, možná až za čas se vynoří a chtějí po vás odpověď: Mám právo vzít spravedlnost do svých rukou, napravit něco, když na to zákony nestačí? (Zločin na poště - můj nejmilovanější, nebo i Zmizení herce Bendy a Zločin v chalupě). Jakou sílu má svědomí? (Vražedný útok, Muž, který se nelíbil). Opravdu existuje Něco - sedmý smysl, nadpřirozená schopnost - a máme v to věřit? Čapek se na to dívá spíše s nadhledem, někdy třeba s vtipností přitaká, popř. si rýpne do lidské hlouposti či egoismu (skvělý Jasnovidec, Věštkyně, Případy pana Janíka). S povídkou Poslední soud se peru ve své hlavě (v dobrém slova smyslu) dodnes.
Já vím, že jiní Čapkovi současníci by se dali označit jako "větší umělci" - díky novátorské formě či psychologické prokreslenosti postav atd. Ale pro mě osobně je největší umělec Čapek: právě proto, že dokázal sdělit vše, i vážné věci, svou specifickou, přitažlivou a čtivou formou. K němu se ze všech meziválečných autorů vracím nejraději.
Tak to byla moje druhá odpočinková knížka a musím říci, že jsem si ji vyloženě užíval. Je to naprosto pohodové čtení, kdy zápletka, většinou kriminálního charakteru se buď zvrtne v něco co jste nečekali, nebo podvědomě čekali, rptože výsldek je většinou jiný než jste očekávali.
A hlavně ta bizardnost příběhů je někdy naprosto neuvěřitelná. Zejména v případě,kdy jako renomovaný policista máte vyšetřit záhadnou vraždu, která se odehála před x stoletími, ale zejména je to o postavě, kterou přece zná každé malé dítě, v tu chvíli jsme si stejně jako vyšetřovatel přidal, že jsem zřejmě zrovna chyběl v hodinách dějepisu a už nemám šanci to dohnat. V tu chvíli, ale i díky logice zvládnul najít ztracenou nit a vydedukovat, kdo byl vrahem. No prostě super.
Je to opravdu taková typická jízda z pera jednoho z velikánů české prózy.
Nebylo dobré rozhodnutí se do knihy začíst během čtecí krize. Po 2 týdnech jsem se proto rozhodla ji odložit. Některé povídky byly povedené, jiné se zabývaly blbostmi. Celkově byla kniha nudná a nezajímavá
Opět jedna z mála knih povinné četby, která se mi moc líbila a přečtu si ji ráda znovu.
Povídky, které mě vždycky na konci dostaly. Čapek je prostě můj oblíbený autor.
Tuhle knížku jsem četla kdysi dávno na základce a pořád jsem ji nemohla dostat z hlavy. Tak jsem si ji před nějakou dobou koupila na bazaru a mám z ní radost.
Stejně jako v Povídkách malostranských Jan Neruda, tak i Karel Čapek v Povídkách z jedné kapsy dokázal skvěle postihnout typické české postavičky a figurky. Mistrovsky zvládl na pár stránkách čtenáře vtáhnout a pak zase naprosto přirozeně z povídky "propustit".
Knížka se mi líbila (já osobně miluji detektivky). Přišlo mi zajímavé jak se v díle uvažuje nad postoji člověka ve vztahu ke skutečnosti. :-)
Tohle bylo fajn, tohle bylo.. vážně moc fajn.
Osobně doporučuji kousek Rekord :)
Co na to říct? Původně jsem knihu vzala do ruky jen z toho důvodu, že se mi nechtělo číst literaturu faktu, které je nyní má knihovnička plná. Naopak, měla jsem chuť na nějaký příběh. Tím větší překvapení mě čekalo, když jsem se během několika předešlých hodin nedokázala od této knihy doslova odtrhnout. Vlastně mě to nepřekvapuje z hlediska velikosti autora. To spíš já tak nějak unikala všem knihám povinné četby, když jsem ještě chodila do školy. Dnes přemýšlím, zda se k nim skutečně postupně nedopracuji... V tomto případě 4* a budu doufat, že seženu i Povídky z druhé kapsy.
Karel Čapek... Co k tomu dodat, milá klasika, která neublíží, ale ani nenadchne.
Kniha je soubor povídek většinou s detektivní a policejní tématikou. Spisovatel se dívá na věci mnohokrát s lehkým nadhledem a píše úsměvným stylem. Nejvíce se mi líbily povídky Poslední soud a Sbírka známek
Tuhle knihu jsem si vybrala do Čtenářské výzvy 2017, jako knihu oblíbenou mými rodiči. Můj tatínek si pana Čapka velice vážil a jeho dílo miloval. Nedivím se mu. Povídky jsou nádherné, veselé i smutné, z některých až mrazí, dýchá z nich nostalgie starých časů. Jsou psány bohatým krásným jazykem, kterým pan Čapek vládl zcela bravurně. Navíc byl mistr v odhalování lidských charakterů, které vždy vystihl a popsal neopakovatelným způsobem. Krásná kniha.
Čapkovi detektivní příběhy mám o něco raději, než jeho velká utopistická díla. Namísto předestírání katastrofických myšlenek se soustředí na vykreslení charakterů hlavních postav a tak jsou tyto povídky často výrazně méně ploché.
Navíc komu by se nelíbily obvykle veselé detektivní příběhy, tentokrát z našeho českého prostředí.
Část díla
Básník
1929
Experiment profesora Rousse
1929
Jasnovidec
1929
Kupón / Kupon
1929
Modrá chryzantéma
1929
Autorovy další knížky
| 1948 | Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Jak se tak dívám, nejspíš jsem skoro jediná... ale toto dílo se mi opravdu nelíbilo. Některé myšlenky byly dobré (jim patří ta jedna hvězdička), já však nemám ráda otevřené konce, kterých tu je víc než dost, díky čemuž mi vlastně také u spousty povídek přišlo, že byly absolutně o ničem. O čtivosti se také nedá moc mluvit... ačkoliv jsou tyto povídky opravdu kraťoučké, vždy jsem jimi listovala, abych zjistila, za jak dlouho už bude konec. Číst tuto knihu jsem se rozhodla kvůli maturitě, ale po jejím dokončení silně pochybuji, že skončí na mém seznamu... Po druhém dílu už raději ani nesahám.