Povídky z jedné kapsy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459248/bmid_povidky-z-jedne-kapsy-3VW-459248.jpeg
4
1261
1261
Soubor povídek s detektivní zápletkou, obsahující témata z černé kroniky. Zdánlivě neřešitelné záhady jsou tu často logicky vysvětleny, ale nenaznačeno, na čí straně je zlo, což je výsledek autorova vyznávání filozofie relativismu. Povídkám je vlastní živý hovorový styl, srozumitelnost, zaměření na detail. Příběhy propojuje postava komisaře Mejzlíka či vypravěče. Kniha je doporučenou školní četbou.... celý text
Přidat komentář
Soubor krátkých detektivních případů, které vás často budou nutit k zamyšlení nad životem. Psáno bohatým jazykem.
Za mne z povídek: Básník, Poslední soud, Případ Selvinův, Šlépěje… Čí jsou? Kam vedou?? Věčná záhada, na kterou se jistě ptal v životě každý :)
A také krásná povídka Zločin na poště, ta mě dostala!
Naprosto úžasné povídky s nečekaným rozuzlením. Je v nich pobavení, pohlazení, napětí i poučení. Nikdy neomrzí a nezklamou a navíc jsou krátké. Prostě GENIÁLNÍ!
Úžasné Čapkovy detektivní povídky. I když trochu krátké. Ale krásně vyřešené pragmatismem.
Z povídek přímo dýchá atmosféra starých časů. Napsáno krásným jazykem. I když jsou povídky vesměs kriminálního charakteru, nechybí jim i humor. Dobře se četly, líbily se.
Výborné čtení, ke kterému se dá s chutí opakovaně vracet. Za mě jde o literární klenot, ve kterém Čapek mistrně využívá bohatosti českého jazyka. Povídky jsou místy humorné, jindy trochu napínavé a zároveň se v nich nevtíravým způsobem objevují myšlenky o samotném žití.
"Tak to vidíte, pane: že tam byla tabulka s nápisem Zakázaná cesta, nikoho, ani nás, ani četníky, ani cikány, ani děti, nenapadlo, že by tam někdo mohl jít hledat modré chryzantémy. Takovou sílu, pane, má výstražná tabulka. Možná, že u vechtrovských domků rostou modré petrklíče nebo strom poznání nebo zlaté kapradí, ale nikdo je nikdy neobjeví, protože po trati choditi se přísně zapovídá, a basta. Jenom bláznivá Klára se tam dostala, protože byla idiot a neuměla číst."
Velice čtivé, chytré a místo dost humorné, místy zase dost hluboké k zamyšlení, až záhadné a to vše na malém prostoru. Mně by to šlépěje taky nedaly spát. Pan Janík je ale můj osobní vítěz. Skvělé.
Všechny povídky jsou jednoduché, rychle se čtou a mají své určité kouzlo doby jejich vzniku. Lidé v příbězích jednají prostě a jednoduše. Hned začínám číst Povídky z druhé kapsy.
Opět povinná četba, ale rozhodně patřila k těm lepším, co jsme mohli dostat. Nikdy jsem moc nemusela Čapkův styl psaní, ale převážná většina těchto povídek mě i bavila. Takže dávám tři hvězdičky, protože já tenhle sloh zkrátka nemusím.
Karel Čapek sice nenapsal žádný detektivní román, ale jeho povídky z obou kapes jsou nejen zcela mimořádné svým stylem, skvostnou češtinou, ale také způsobem přemýšlení nad věcmi "nad námi" i v nás. Co se mi ale zdá stejně zajímavé, že ty detektivní romány za něj a v jeho stylu napsali jeho následovníci. Místo supermanů, rabiátů a nebo geniálních mozků jsou ti luštitelé kriminálních (i jiných) záhad normální lidé, kteří mají i své slabosti a často i onen iracionální přístup. Zdá se mi, že Karel Čapek ovlivnil třeba i Zdeňka Jirotku (viz. ono vyprávění o panu Brudíkovi ze Saturnina), ale nepřímo byl i otcem české detektivky, a je jedno, zda se jedná o inspektora Klubíčka nebo poručíka Borůvku. Z každé ryze detektivní povídky by udělali klasičtí detektivkáři udělali celý román (napadá mně třeba G. Simenon) a jiní by z oněch povídek zabývajících se třeba náhodou nebo naopak morálními dilematy udělali psychologická veledíla s ambicemi na Nobelovu cenu. Nejvíc mně vždycky pobaví Ukradený spis 139/VII odd. C, který ukazuje, že nejjednodušší řešení se všem zdá příliš obyčejné, proto také fámy mají větší přitažlivost, než strohá a prostá pravda. K dnešku a politickému (i jinému) aktivismu promlouvá Případ Selvinův, který získává na aktuálnosti čím dál tím víc a nemusí se jednat jenom o justiční omyly, ba právě naopak, nicméně nejsilnější pro mě je Poslední soud, ta hluboká a čapkovsky lidská úvaha o spravedlnosti a člověku jako takovém.
„Proč vlastně vy… proč ty, Bože, nesoudíš sám?“ tázal se Kugler zamyšleně.
„Protože všechno vím. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo. Jakpak bych já tě mohl soudit? Soudce ví jenom o tvých zločinech; ale já vím o tobě všechno. Všechno, Kuglere. A proto tě nemohu soudit.“
„A proč tedy soudí… ti lidé… i na nebi?“
„Protože člověk patří člověku. Já jsem, jak vidíš, jenom svědek; ale o trestu, víš, o trestu rozhodují lidé — i na nebi. Věř mi, Kuglere, je to v pořádku; lidé si nezasluhují jiné spravedlnosti než lidské.“
Neblednou před tímto prostým dialogem poněkud ony úvahy, krkolomně definované a násilně vytvářené rozpory a často velmi vlezlé a ultimativní závěry zástupu daleko více známějších filosofů, světoznámých spisovatelů, ale i dalších, nezřídka kdy prázdných, ale o to více halasných všeználků?
Povídky se velice dobře čtou, jsou jednoduché, ale i přesto mají své kouzlo.
"Všechno se dá falšovat nebo nastrojit, všechno je přetvářka nebo nějaký záměr, jenom náhoda ne; to se pozná na první pohled."
Povídky mě velmi bavily - nebyly dlouhé, snadno se četly, nebyly náročné na pochopení - prostě lehká volnočasová četba.
Líbily se mi i překvapivé konce. Ke konci knihy jsem už sice čekala, že povídka neskončí tak jednoznačně jako začala, ale přesto jsem se dobře bavila.
Tieto poviedky sú ak tá odroda čerešieň, čo sa volá Už len jednu.*
*V niektorých publikáciách uvádzaná aj ako Toto bude fakt posledná prípadne Idem umyť riad, len ešte túto jednu.
Jak se tak dívám, nejspíš jsem skoro jediná... ale toto dílo se mi opravdu nelíbilo. Některé myšlenky byly dobré (jim patří ta jedna hvězdička), já však nemám ráda otevřené konce, kterých tu je víc než dost, díky čemuž mi vlastně také u spousty povídek přišlo, že byly absolutně o ničem. O čtivosti se také nedá moc mluvit... ačkoliv jsou tyto povídky opravdu kraťoučké, vždy jsem jimi listovala, abych zjistila, za jak dlouho už bude konec. Číst tuto knihu jsem se rozhodla kvůli maturitě, ale po jejím dokončení silně pochybuji, že skončí na mém seznamu... Po druhém dílu už raději ani nesahám.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány záhady tajemství Karel Čapek, 1890-1938
Část díla
- Básník 1929
- Experiment profesora Rousse 1929
- Jasnovidec 1929
- Kupón / Kupon 1929
- Modrá chryzantéma 1929
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Skvělé krátké detektivní povídky při relaxaci. Dobré i k poslechu. Čapek vedle tradiční detektivnosti do příběhů přidává i další rozměr - vtip, ironičnost, ale i další vážnější témata.