Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328352/bmid_povidky-z-jedne-kapsy-povidky-z-dru-t5b-328352.jpg
4
1407
1407
Proslulé povídky z obou kapes bývají někdy označovány za autorovu průpravu k trilogii Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. I když leccos z povídek na takový vztah upomíná, je přece jen podstata Čapkových kriminálních příběhů, srovnáme-li je s trilogií, rozdílná, daná už žánrovou dimenší a zdroji, z nichž autor čerpá. Připomeňme si, že tyto příběhy, vždy překvapivě zahrocené, vtipné a útlé, byly psány pro noviny, to znamená se záměrem okamžitého účinu na čtenáře. Čapek v nich využívá rozmanitých prostředků výrazových a tvárných, aby vyvolal cosi z okouzlení z všedního každodenního života u čtenáře, který čte své noviny v tramvaji, cestou z práce, jsa unaven překotným letem moderního života.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsme měli jako povinnou četbu. I když jsme měli číst jenom tři povídky, tak já jsem ji přečetla celou. Jeden z důvodů je, že jsem si ji koupila za docela přijatelnou cenu, tak už si ji přece přečtu celou. Další důvod je, že mě i docela bavila, některé povídky byly hodně zajímavé na zamyšlení, ale taky mě pár povídek moc nezaujalo.
Kniha se mi celkově líbila.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Povídky z první kapsy:
Poslouchejte, člověk má právo být sprostý, když je v moc velké bídě nebo když ho potká neúspěch.
Člověk lže, i když nechce;
Povídky z druhé kapsy:
Jenže to máte to: když člověk ví pravdu, tak ho svrbí jazyk; prostě musí s tím ven. Já myslím, že lidé neříkají pravdu ze zlomyslnosti nebo hlouposti, nýbrž z jakési potřeby nebo neodolatelného puzení.
Ale my můžeme žít jen jeden jednoduchý život. Bylo by nad naši sílu prožít víc. Neměli bychom sílu nést život, kdybychom nepoztráceli cestou většinu života.
Povídky mě velmi příjemně překvapily. Nikdy bych neřekla, že mě něco takového tolik zaujme. Knihu považuji za nadčasovou, humornou, nepředvídatelnou a velmi zajímavou. Víc se mi líbily povídky z druhé kapsy svojí návazností a propracovaností, avšak nejvíc mě zaujala povídka Jasnovidec z první kapsy. Skvěle se to čte a zabaví to, povídky jsou psané krásným, občas ironickým jazykem, což zaujme publikum každého věku. Autor si opravdu vyhrál. Bohužel, hodnotila jsem na základě všech povídek, a některé mi přišly tak zbytečné, nesmyslné a bez děje, že hodnocení strhávají.
Jde číst pořád dokola. Tím, jak jsou povídky kratšího formátu, tak neunaví. Velmi chválím konce, které buď překvapí, a nebo alespoň nějakým zvláštním způsobem potěší. Donutí člověka k zamyšlení.
Krátké detektivní povídky, některé mě zaujaly více, jiné méně. Z Povídek z jedné kapsy se mi nejvíce líbila povídka s názvem Zmizení herce Bendy a z Povídek z druhé kapsy zaujala nejvíce povídka Příběhy sňatkového podvodníka.
Podobne ako pri Povídkach z jedné kapsy - z krvopotne hľadaných (dolovaných s obrovskou námahou z pomyselnej "kapsy") námetov vyžmýkané, čo autor mohol, a konce drvivej väčšiny poviedok nedotiahnuté (občas sa v záveroch vyskytne nejaká múdrosť, no príliš samoúčelne, akoby nasilu dodaná). Sú to veľmi únavné texty, odoberajúce energiu, po prečítaní ktorých ani neviete, čo ste vlastne čítali. Na môj vkus ide o dielo značne preceňované.
Až ma mrzí, že to musím napísať, ale mňa Povídky z jedné kapsy vyslovene sklamali. Nezaujali ma ani štýlom, ani námetmi, nehovoriac o (ne)vyústeniach jednotlivých mini príbehov. Pripadalo mi, akoby autor prišiel (prácne - rozumovo, teda bez tvorivého osvietenia) na jeden námet, vyžmýkal z neho, čo mohol, použil ho hneď v niekoľkých poviedkach, ale vždy mal akosi problém s vypointovaním. Z poviedok veľmi cítiť, že neboli písané s ľahkosťou. Jednotlivé príbehy nemajú hĺbku, nič vlastne nehovoria a po ich prečítaní má človek pocit, že ani nevie, čo vlastne čítal...
Lidský pohled a postřehy na lidské osudy, povídky, detektivní příběhy jsou někdy více a někdy méně poutavé. Ovšem jako celek mají svou kvalitu a sílu. Jazyk, kterým jsou psané je příjemný. Obdivuji Čapkův lidský a občanský postoj.
Škoda mluvit, prostě klasika světové úrovně. Práce s jazykem úžasná, zápletky a gradace, celková nálada. Kdo nečetl, neměl by váhat.
...už cvakli náramky pánů vod dýrekce.Copak ale,copak ale...inu co.Jo jo zlatý třicítky.Myšleno s prominutím jako léta třicátá,nikoliv třicetiletá něžná pohlaví :-D Ale vopravdu,už mě tam chyběla jen mord parta,galérka,či jedová chýše :-) Ach,jak ten náš Kája uměl,také mě to nedá znovu a opět ho pochválit,právě zde na portálu Databáze knih a na stránkách tomu určených.
Je v tom poetika zašlých časů a v podstatě,ne vždy po světě chodili společně za ruku jen Vinnetou se svým ehm pokrevním sestrobratrem Old Shatterhandem.Že přeháním ? Ne,ne milé děti nepřeháním,tací Mirkové Dušínové už asi vymřeli a nebo se přinejmenším schovali a čekají až bude nejhůř...bezpráví se poté náležitě bude třásti a po zásluze bude potrestáno.Ano Jeníčku i ty Mařenko,věřte,věřte,nejsem šílený či snad pošukáný.Výhledově určitě se máme na co těšit.
Povídky jakoby nabírají na obrátkách a ve druhé z kapsy příběhy vysypanné,tak to je provázaná etúda z různých životních pohledů nekalých živlů i podvratně sympatických obyčejně lidských osudů jenž se může zdánlivě sousedsky,stát takzvaně kousek od vás.
A pak to přijde,pak přijdou vrcholy.Krystalicky vybroušené Čapkovky jako: Jehla,Telegram,Muž,který nemohl spát,Sbírka známek.Pod lupou odhalená psyché,jednoduše nemají chybu.
Takže našlapujte tiše,nebo spíše čtěte a vězte přitom,že ne vždy jde o snatkového podvodníka,užívejte si to nadčasově :-)
Pan Čapek zcela právem patří mezi největší spisovatele nejen české, ale i světové literatury. Jeho prostřednictvím jazyk krásně plyne a člověka těší číst každé slovo.
Skvěle nadčasové... Některé situace mi připadaly jako z dnešní doby... Úžasná práce našeho úžasného spisovatele :)
Karel Čapek je jedna z mých literárních lásek. (Jeho styl nedokážu popsat jinak než slovem DOMA. Je při něm tak dobře jako tam.)
Povídky z jedné i druhé kapsy jsou jako náhrdelník z malých jiskřivých temně červených českých granátů. Mohu je číst po sté a pořád se mi budou líbit. Chytré, poetické, trochu filozofické a hlavně laskavé. Prostě pan Čapek...
Asi se budu vymykat, ale víc se mi líbily Povídky z druhé kapsy, právě proto, že byly volně provázány svými vypravěči. Navíc byly i trochu "jemnější" - přestože Čapek píše lehce a úžasnou češtinou (po dlouhé době jsem si k ruce vzala frazeologické slovníky a vyhledávala některé svébytné výrazy), Povídky z první kapsy mi někdy svým tématem přišly drsnější. A po dočtení povídky Jasnovidec mi vyloženě mrazilo. Čapek má dar psaní a svými leckdy otevřenými či neuzavřenými konci čtenáře dráždí a provokuje. A přestože jde o popisy kriminalistických případů, nenápadně podsouvá nádherné myšlenky o lidství, životě a jeho smyslu a dalších hlubokých otázkách. V tomto ohledu mě nesmírně zaujala myšlenka o tom, kolik životů prožíváme (povídka Muž, který nemohl spát) a jak je žijeme (povídka Sbírka známek).
Povídky z první kapsy jsou super, dobře napsané i vypointované. Jednoznačně nejlepší je Poslední soud, z něhož až mrazí. Druhá kapsa je o poznání děravější a koncept propojeného vyprávění pantátů u piva mě dokonce docela štval. Z téhle části mě prakticky bavily jen Případ s dítětem, Ukradený kaktus a Sbírka známek, zbytek byl nic moc. Mé vydání z roku 1985 je ilustrováno Cyrilem Boudou, jehož obrázky ještě zvyšují zážitek z knihy.
Líbily se mi povídky z jedné kapsy a povídky z druhé už mi šly číst pomaleji. Každopádně provedení knihy s otočením bylo taky moc pěkné :)
Kromě Dášenky bylo toto moje první setkání s Čapkem, ještě na základní škole. A tak pro Čtenářskou výzvu jsem si tuhle oblíbenou knížku jako jistě přeloženou do angličtiny opět prošla - a opět jsem nelitovala, něco zajímavého se vždycky najde...
Část díla
Balada o Juraji Čupovi
1929
Básník
1929
Čintamani a ptáci
1929
Experiment profesora Rousse
1929
Grófinka
1929
Autorovy další knížky
| 1948 | Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Na pohodu čtení