Praga Piccola
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475706/bmid_praga-piccola-2db-475706.jpg
4
295
295
Praga Piccola je dalším grafickým skvostem z dílny Pavla Růta. Bylo na ni použito tzv. vrapování, technika, díky níž nejsou stránky stejnoměrně oříznuté a díky které připomíná prvorepublikové tituly, jejichž archy si musel čtenář sám rozřezat. Historie jedné rodiny, jednoho města a jedné továrny z doby konce Rakouska-Uherska a ve slavném dvacetiletí Československé republiky tak, jak ji ve svých zápiscích zachytil libeňský rodák ing. Bertold Neuman a do románové podoby převedl Miloš Urban. Praga Piccola uvádí čtenáře do prostředí jedné libeňské automobilové továrny na sklonku Rakouska-Uherska a pak ve dvacátých a třicátých letech první republiky. Dostáváme se do rodiny Rudolfa Neumana, poznáváme jeho ženu a dva syny, z nichž starší Rudi oplývá nadáním na všechno a může si vybrat, kým chce být, ale očekává se, že bude nástupcem svého otce, i když jeho to táhne do světa, zatímco na mladšího Bertolda zbylo talentu málo, ale o to víc chce v továrně získat neprotekční místo a vyrábět automobily. Právě Bertold je vypravěčem rodinné ságy. Bratři zpočátku netuší, proč se k nim přistěhoval vzdálený příbuzný Fridrich se svou dcerou Lilianou, a když vyjde nepříjemná pravda a z ní vyplývající povinnost najevo, Rudi se z ní šikovně vyvlékne a nechá se zastoupit mladším bratrem. Bertold si sestřenku vezme za ženu a pokusí se žít s ní smysluplný život, přestože jeho srdce je jinde. Jak pár stoupá na společenském žebříčku a z Libně proniká do lepších kruhů do Prahy, kde tráví volné neděle mezi filmovými herci a režiséry na Barrandovských terasách (příležitost prodat automobil hvězdě stříbrného plátna), zároveň se propadá do hluboké vztahové krize, kterou nezažehná ani narození dcery. Bertold se s rozchodem vyrovná po svém, ale s čím se vyrovnat nemůže, je přechod na armádní výrobu v době, kdy republice začne čím dál víc hrozit Německo. Jeho přání zůstat v Libni vezme za své, když mu židovští přátelé doporučí odejít před Hitlerem do Anglie a on je na poslední chvíli poslechne. Svůj oblíbený automobil, skromnou Pragu Piccolu, si bere s sebou, a spolu s ní tajemný náklad, který se mu podaří v bezpečí dostat až do Londýna. Odtamtud podniká kroky na záchranu své dcery a bývalé ženy, ale milovanou továrnu zachránit nedokáže.... celý text
Přidat komentář
Moc líbilo, trochu jako film pro pamětníky.. trochu jako průvodce historií Prahy 8, kterou dobře znám.. a i když mě auta nevzrušují, tady mě vůně benzínu vyloženě bavila.. kompaktní, nekolísavá kniha.. čtivý kolorit doby se vším všudy.. :-)
U téhle knížky jsem trochu sáhla vedle, o auta se nezajímám, takže mě název nevaroval. Těch detailů kolem aut tam bylo pro mne příliš.Plusové body za zajímavé prostředí prvorepublikového pražského předměstí.
Jestli je Bertold Neuman skutečná postava nevím a byl mi tak nesympatický, že se mi po tom nechce pátrat. Takový mouchy snězte si mě, věčně jen někomu záviděl (bratr, kamarád, ...), povrchní floutek, který dělá vše bez nadšení. Koho má vůbec rád? Možná rodinu tak nějak vlažně a z povinnosti. Zamiloval se vůbec? Tím myslím doopravdy a ne, že se mu jen s dotyčnou líbilo sexuální dovádění. Co na něm ten dr. König viděl? Klikař, který tak nějak proplouvá. Pokud udělá něco správného, tak víceméně náhodou.
Přiznám, že občas mně Bertovy cynické komentáře pobavily, ale místy to bylo přes čáru. (Ztrátu panenství popsat - Krve bylo jako z vola...)
Ačkoliv jsem vždy vyhledával knihy M. Urbana pro jejich tajemnou atmosféru a bizarní příběhy, nepřekvapil mne autor románem úplně jiného žánru (měl jsem to snazší o to, že jsem následující román Přišla z moře už měl za sebou...). Barvitý a až autentický popis osudů nejen ústřední postavy, ale i rodiny, rodinné firmy a taky celé společnosti od časů vznikající republiky až po chmurnou vizi časů poválečných si mne získal. Mnoho reálií z pražského prostředí. Oceňuji i netradiční pohled na otázky okolností vzniku ČSR a vztahy mezi národy.
Príjemný a pútavý životopis fiktívneho návrhára karosérií automobilov Praga. Taký akýsi neurbanovský Urban. Ale v dobrej, príjemnej polohe. Čitateľné jedným dychom (ak teda na jedno nadýchnutie vydržíte celý víkend nad knihou). Páčilo sa mi to.
Knihu jsme přečetla jedním dechem, vůbec jsem se od ní nechtěla odtrhnout. Zatím asi nejlepší, co jsem od Urbana četla, hned po Lord Mord :) Hrozně mi sedí tenhle jakoby autobiografický styl, i když asi někdo může říct, že je to vlastně o ničem. Ano, nemá to žádnou detektivní zápletku, je to plynulé vyprávění, nejsou tam žádné náhlé napínavé zvraty apod., ale je to skvěle napsaný příběh, který graduje s koncem knihy. Navíc na pozadí historického vývoje Prahy (navíc Libně, kde vyrůstal můj táta a mam k ní blízko) - úžasné! :) Jednoznačně doporučuji, i když si myslím, že spustě lidí tento styl sedět fakt nemusí...
Příběh chlapíka, který dělal design automobilů značky Praga aneb první republika od kolébky do hrobu. Urban nijak neslevuje ze své osvědčené kvality.
Viac ako príbeh hlavných postav zaujal opis Prahy a historických súvislostí. Dostala sa mi do rúk ako audiokniha v podaní p. Myšička, môžem odporučiť i keď Lord Mord bol pre mňa o dve triedy lepší. Ale pripúšťam že mne viac sedí detektívka pred životopisom.
Urban je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, tahle kniha je ale méně dějová než ostatní, nemá detektivní zápletku. Téma to ale bohatě vynahrazuje!
Moje recenze zde
http://czechmaid.blogspot.cz/2014/02/svezte-se-s-pragou-piccola-ridi-milos.html
Úplně jiný Urban, kdybych nevěděla, že knihu napsal on, nepoznala bych to. Ze začátku jsem si říkala, to bude nuda, auta, hospodářská krize... nicméně potom se příběh rozjel a strašně se mi líbil! Postavy, první republika, i to automobilové téma mě vlastně nakonec bavilo :-) Super!
Pro me boigrafie jak ma byt. Pracovni i rodinny zivot, laska k mistu ziti. Ctive a opravdove.
Pokud se do téhle knihy pustíte, počítejte s tím, že děj nebude běžet tak svižně, jako je tomu u jiných Urbanových knih. Důvodem je, že Praga Piccola je vlastně biografie, sledující život jednoho zajímavého člověka na pozadí politických a společenských změn za První republiky a v počátcích druhé světové války. Přes pomalejší rozjezd i tempo čtení celkem příjemná kniha.
Není to Urban, ikdyž pro něj byla tahle tvorba určitě přínosná, ale máme ho přece rádi pro jeho "urbanost" a tu jsem poznala asi jen ve dvou větách z celé knížky :(
Další prosím.. ;)
Pro mě velice příjemná záležitost na dva víkendy (během jednoho prostě 450 stránek nedám a během týdne nějak nestíhám). Nic proti některým kolegům zde, ale mně přišlo, že kniha měla na svůj objem relativně dost minizápletek, u nichž jsem celkem s napětím čekal jak se vyvinou, respektive jestli se vyvrbí tak, jak jsem to očekával. Proto za sebe nemůžu říct, že by mě Praga Piccola bavila jenom zčásti. Opravdu to na mě působilo velice dobře jako celek. Na atmosféru a její vytváření má Urban talent, takže jsem si první republiku poměrně užíval, zatímco závěr mi přišel cizí, tak nějak odloučený....ale to je asi taky právě ta atmosféra. Je prtavda, že Urban tentokrát šel úplně mimo svůj běžný žánr, na druhou stranu tímhle udělal definitivní krok do českých čítanek, kam podle mě jako zástupce současné první ligy už beztak dávno patří.
Když jsem byl malý, četl jsem knížky a buď se mi líbily, nebo ne, aniž bych uvažoval, proč tomu tak je. Dnes dokážu docela jasně vyjádřit, proč se mi nějaká knížka líbí, nebo nelíbí. Až na jednu výjimku. A tou je tato kniha. Praga Piccola mě přímo nadchla, i když děj není kdovíjak dramatický, nic zvláštního se vlastně neděje. A já jsem čtenář, který potřebuje výrazný děj. Nejsem také nějakým zvláštním znalcem a obdivovatelem veteránů. Líbí se mi, ale tím to končí. Takže nadšení z tohoto románu nepochází z toho, že bych byl fandou a znalcem veteránů. Jak říkám, nevím, proč mě román tolik zaujal, ale zaujal mě moc. Dal bych 85 - 90 %, kdyby to bylo možné.
Pro mě lehce těžkopádné, knížka me začala bavit až na posledních cca 50ti stranách, což je škoda
Kolega Blue - přesně. Nějak mě to nechytlo, jiné knihy od Miloše Urbana jsem hltala od začátku do konce (Sedmikostelí, Santiniho jazyk...), leč, s dlouhými nádechy,dočetla jsem. Líbily se mi popisy staré Prahy a - tehdy - okolí, Libeň, Balabenka, staré vltavské břehy, i ta továrna, to má atmosféru. Ale děj mě neoslovil.
V první řadě by mě zajímalo, jestli to, co píše autor v úvodu je pravda. Pokud ano, nemám proti knize skoro žádné námitky. Má úžasnou atmosféru, je milá a zajímavá, úplně na mě dýchlo kouzlo staré Prahy (a Pragy). Tohle Urban prostě umí a i tím si mě získal v Lordovi Mordovi, první knize, kterou jsem od něj četla. Jen nechápu proč ty zbytečné časové skoky, chvilku je Bertovi 15, pak zase 8?
Pokud si z nás Urban utahuje a žádné deníky nejsou, tak podotýkám, že mohl Berta ještě trochu "vyladit" a nejen dámy by jistě zajímala i sekretářka z Londýna, se kterou se to na "rychlovku" odbylo jen v doslovu.
Je to taková "neurbanovská urbanovka", žádný úlet se nekoná, ale to neznamená, že nestojí za přečtení.
Zklamání... Boletus Arcanus byl sice totální úlet, ale byla to stále nevyzpytatelná "urbanovština", která svým způsobem okouzlila. Praga Piccola není klasickým románem, ani memoáry, ani historickou sondou.... prostě jen všední knihou, od které jsem měl asi příliš velká očekávání...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Praha Československo rodinné vztahy auta, automobily 1. pol. 20. století Mnichovská dohoda (1938) ságy milenky filmový průmysl
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Mám rád historii a Praga Piccola mě zaujala a potěšila. Zase trochu jiný a hlavně velmi detailní popis života za první rebubliy, je vidět, že je čerpáno z deníků. Když budu dojíždět do Prahy místo O2 Arény si přimyslím továrnu Pragovky....