Praha město literatury

Tato kniha nemůže být dílem jednoho muže. A jestli je, je to ten schizofrenní případ a pralo se v něm při jejím vytváření o slovo pět dalších, kteří o sobě věděli. (...) Každý z nich měl svou vizi a jen na tu se soustředil. Leč, ruce měli dohromady, a pracovat mohl tedy vždy jen jeden. (…) Skriptku, která by je zvenčí jednotlivě nabádala k přečtení již napsaného, a průběžně tím zajišťovala jejich vzájemnou soudržnost a návaznost, k sobě nepřizvali. Bohužel. (…) Vznikla tak pro mě zmatená, mezi řádné knihy o Praze nezařaditelná a těžko hodnotitelná koláž.

Možná měla být učebnicí dějepisu, možná čítankou, možná průvodcem či obsáhlou reklamní brožurkou. Možná se těm pěti podařilo vytvořit přesně to, co vytvořit chtěli. Kdo ví?! (…) Každopádně, článek nelhal – kniha skutečně ,,přináší koncentrovaný souhrn informací o literární Praze od 9. století po současnost včetně přehledu milníků pražských literárních událostí a jejich souvislostí s historií země.“ Jen není na jedno přečtení. Je třeba v ní opakovaně listovat, informace hledat, a pak je zcela samostatně rozlévat a ředit.


CITÁT:
,,(…) Myslím, že by člověk měl číst jen takové knihy, které kousají a píchají. Jestliže nás kniha, kterou čteme, neprobudí ranou pěstí do lebky, k čemu ji tedy vůbec čteme?(…)“ – str. 16