Prarodiče, rodiče a vnoučata
Vittoria Cesari Lusso
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89308/prarodice-rodice-a-vnoucata-89308.jpg
3
2
2
Příchod dětí přináší do rodiny změny nejen v životě rodičů, ale i prarodičů. Změny se často vyskytnou i ve vzájemných vztazích mezi prarodiči a rodiči dětí na jedné straně a mezi prarodiči a vnoučaty na druhé straně. Prožívání těchto vztahů a zároveň s tím související téma vzájemné komunikace autorka probírá postupně podle prožívání šesti základních emocí: strachu, smutku, hněvu, překvapení, žárlivosti, radosti. U každé prožívané emoce se ptá: Jak se emoce projevuje v jednání? Jak důležité místo může mít ve věku, když se stáváme prarodiči? Jaké jsou možné důsledky na úrovni vztahů s rodiči a na úrovni vztahů s vnoučaty? Z tohoto základního schématu se rozvíjejí podněty k tomu, co podporuje dobré mezigenerační vztahy i co působí vhodně na děti a jejich vývoj i osobnost. Výklad je doplněn celou řadou konkrétních příkladů a dialogů. Knihu ocení prarodiče i rodiče dětí od nejmladšího věku do dospívání. Vitoria Cesari Lusso je francouzská psycholožka a autorka řady psychologických knih.... celý text
Literatura naučná Rodina
Vydáno: 2011 , PortálOriginální název:
Les grands-parents dans tous leurs états émontionnels
více info...
Přidat komentář
Prarodiče, rodiče a vnoučata
Kniha mě dost zklamala. Těžko říct, jestli za to může nepovedený překlad nebo autorka sama. Asi od každého trochu, ale překlad ponese určitě větší vinu. Pokud byste čekali "rady pro prarodiče" jak si poradit s komplikacemi ve vztahu s rodiči vnoučat nebo přímo s vnoučaty, omyl. Dobrých rad je v knížce pomálu, jde spíše o dost nepřehlednou sondu do duše seniora, který se stal prarodičem. Ale leckdy ani nemusel, z vělké části se kniha vnoučat ani rodičů vnoučat vlastně vůbec netýká. Možná bude kniha přínosem někomu, kdo se ve svém pokročilejším věku potýká s přehnanými obavami a strachy o vnoučata nebo jinými velice silnými nezvladatelnými emocemi. Nečekejte však přiliš rad jak se s podobnými problémy vypořádat nebo je umírnit, spíše se prostě jen dozvíte, že "v tom nejste sami", a že autorka Vás chápe a cítí se podobně jako Vy. Bohužel ale kniha je navíc přeložena tak, že se budete muste potýkat s krkolomnou stavbou věty, s větami, které si vzájemně odporují nebo nedávají smysl vůbec a s poněkud dráždící neschopností překladatelky používat korektně slovo "vnoučata" nebo "vnouče". Pokud byste čekali příjemné humorné počtení s nějakým tím pousmáním nebo uvolněným nadhledem či trochou vtipné ironie, opět to nečekejte. Místa, kde humor mohl být nebo snad i měl být jsou opět asi díky překladu v tomto smyslu prázdná. Matoucí je i to jak se způsob psaní v knize neustále nesourodě mění, chvílemi jde spíše o reklamu jisté instituce, chvílemi "vyprávění" babičky, chvílemi až poetická souvětí plná přirovnání a fantazie, chvílemi jakoby psala odbornice na téma prarodičovství, chvílemi jakoby statě byly vytrženy z psychologické práce o zvládání fóbií apod.
V celé knížce jsem "plodných rad či myšlenek" našla velice málo a jsem velmi ráda, že jsem knihu nedarovala babičkám bez předchozího přečtení.