Prašina
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369662/bmid_prasina-vBL-369662.jpg
4
1254
1254
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při něm musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny.... celý text
Přidat komentář
Patřím k té hrstce dospěláků, kteří zkrátka nějak moc nechápou ten hype ohledně literatury pro děti a mládež čtené z pohledu dospělého. Sem tam učiním výjimku z pravidla, že mě tyto knihy prostě nezajímají a nemám tedy potřebu je číst. Prašina je onou výjimkou, ale i tak jsem se do ní pouštěla s velkými obavami a zvolila raději audioformát. A co dodat… Příjemné překvapení se bohužel nekonalo. I tentokrát se mi potvrdilo, že literatura určená dětem má být zkrátka čtená dětmi a pro dospělého nepřináší nic zásadního. S příběhem party dětí zažívající dobrodružství a mající nějaký nelehký úkol, který musí splnit, jsme se přeci setkali už v tisíci obměnách. Krom toho mi nevyhovoval ani Matochův styl. Ať už byl účelně jednoduchý pro cílového čtenáře nebo je to tím, že se jedná o debut, věty uvozené slovy „jako“, „no, „totiž“, mě nemůže bavit číst. Rovněž obligátní „a co teď?“ mi lezlo značně na nervy. Ke zlepšení dojmu (pro mě dost překvapivě) nenapomáhá ani audiokniha. Matouš Ruml má sice mladistvý hlas, který se ke zpracování hodí, moc mi ale nevyhovovala jeho práce s intonací a rovněž dosti psychedelické předěly jednotlivých kapitol se k celkovému vyznění prostě nehodily. Kolem a kolem jsem si jen potvrdila, že tento druh literatury mě uspokojit nedokáže a jedinou světlou výjimkou z pravidla je Petra Soukupová – spisovatelka, od které chci číst i nákupní seznam. Nechci však shodit knihu úplně, pro čtenáře kolem deseti let se jedná o celkem zdařilou volbu.
Kniha plná nečakaných zvratov v deji, opisov tajomnej mestskej štvrte a pravého dobrodružstva.Takto by sa dala charakterizovať jednou vetou táto kniha. Autor veľmi podrobne a zaujímavo vykresľuje Prašinu ako aj jej obyvateľov. Aj vďaka tomuto vás táto kniha dokáže upútať a udrží vás pri pozornosti počas celého deja. Menším negatívom pre mňa bola až prehnaná akási nesmrteľnosť a nezraniteľnosť hlavných hrdinov. Avšak prednosti tejto knihy vysoko prevyšujú jej malé nedostatky a táto kniha je skvelým oddychovým čítaním nielen pre mladšiu generáciu.
Pan Matocha má talent a bude mít u dětských čtenářů úspěch. Pro dospělé, co kromě napětí nebo zábavnosti čekají něco navíc, asi zůstane na půl cesty, jak píše Litocha a další. Za mě hodně ruší Jirkovy "milostné city". Třeba v druhém díle bude lépe. Matouš Ruml je pro audioknihu zdařilým interpretem, ale zase jsem přišla o luxusní ilustrace!
Zábavná archaicko-současná atmosféra i příběh. Skvělé ilustrace. Zdařilé dobrodrůžo.
Nejsou to konkrétní fakta, která má Prašina společná se Stínadly Rychlých šípů, spíš atmosféra a některé situace - tajemství neprobádané čtvrti, přátelství a zrada, práce na stroji ala otevírání ježka v kleci, setkání na zvonicích atd. Osobně jsem hodně potěšena. A motiv městské části, v níž se takříkajíc zastavil čas, je okouzlující.
Rozhodně bych se vyhnul srovnání s Foglarovými Stínadly. To knize zbytečně škodí, protože třeba já, jako fanoušek, tam pak ta společná místa hledám a nenacházím. Děj napínavý, postavy možná trochu plošší a čitelné (zlepšení v pokračování), atmosféra a popis Prašiny skvělý, skryté tajemství originální. Určitě jednou doporučím svým dětem a teď doporučím všem čtenářům.
Hodně sci-fi knížka. Z takových knížek mívám noční můry, je to strašidelné a plné nebezpečí. Ale četla jsem pořád dál, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne.
Kvůli tomu, že tam pátrá skupina dětí, mi to připomíná Klub tygrů.
Je vážně husté, jak se Prašina rozpíná a smršťuje.
Myslím, že napsat zajímavou knihu pro děti a mládež tak, aby se líbila i starším čtenářům, je umění. A tady se podle mě zadařilo. Také bych řekla, že krom atmosféry temných křivolakých uliček kniha nemá s "foglarovkami" příliš společného, třeba se naopak jednou bude podobně někdo odkazovat na knihy pana Matochy.
Tato kniha se mi velice líbila v tom že se dobře četla.
Já nejsem moc na knihy, ale tato mě velice zaujala hlavně svými ilustracemi a tím že byla po celou dobu četby velmi napínavá.
Každopádně velice doporučuji přečíst spíš e dětem, ale i dospělím si myslím že by se mohla líbit.
Dobrý nápad, že se uprostřed Prahy nachází místo, které uvízlo v 19. století. Mnoho momentů připomíná skutečně Rychlé šípy (zápas ve věži, pád do tmavé kalné vody... honičky v křivolakých uličkách, hon za něčím obrovsky důležitým...), ale vzhledem k tomu, že dnešní děti Foglara nečtou, to nijak nevadí. Na můj vkus je tam přespříliš situací, v kterých by děti dávno pomřely, přesto vyváznou prakticky bez úhony. Tyhle nadpřirozené vlastnosti hlavních hrdinů nemám v příbězích ráda, bavilo by mě mnohem víc, kdyby si skutečně něco zlámaly, nebo aspoň vyrazily zuby :).
Je to docela oříšek napsat na Prašinu hodnocení. Úplně se neztotožňuji s proklamacemi ohledně propojení Foglara a Browna - to podle mě ke knize nesedí. Kniha má poměrně slušný spád, prostor příběhu je vykreslen dobře, nicméně občas se čtenář v popisech okolí trochu ztrácí. Charaktery jsou trochu ploché, ale pro dětského čtenáře je to vlastně dobře. Má to spád, má to šmrnc, je to napínavé, jednoduché, podle mě docela vhodné hlavně pro dětské nečtenáře.
Poslouchali jsme s dětmi jako audioknihu. Napínavý příběh s tajemnou atmosférou, který bavil mě i děti.
Na knihu som narazil v predajni Artforum v NZ. Nekúpil som ju, ale prečítal počas niekoľkých návštev kníhkupectva, popíjajúc pritom striedavo kávu a pivo. Takéto kníhkupectvá mám pomerne rád, hm. Škoda, že som si to nemohol prečítať v originále, ale v slovenskom preklade. Nemyslím si, že je to vyslovene len pre chlapcov a dievčatá. Čítanie ma bavilo rovnako, možno aj viac, než takzvanú cieľovú skupinu. Navyše pekné ilustrácie, nádhera. A hlavne dobrý, pútavý a čítavý príbeh.
Myslím, že je to moc pěkná knížka pro kluky a holky, kteří si chtějí přečíst něco dobrodružného... četla se vážně dobře...
...pozor, možný spoiler....
ale přiznávám, že v závěru mi moc nesedělo, jak se naložilo se strojem.... copak všichni lidi, co bydleli na Prašině, takhle chtějí žít.... prostě tam můžou zůstávat i z důvodu, že nemají kam jinam jít...tak se prostě smíří se situací...ale kdyby měli na výběr, bylo by to třeba všechno jinak...
....tak uvidíme, co přinese druhý díl...
Knížka má moc zajímavou zápletku, líbí se mi představa, že je na světě místo, kde můžou žít lidi, kteří k životu nepotřebují a nechtějí elektřinu a další vymoženosti. Samotný příběh byl čtivý a napínavý, i když na knížku pro děti se mi toho násilí místy zdálo až moc. Že Nápravníkův stroj funguje jinak než děda dětem řekl, bylo zřejmé o hodně dřív než to autor odhalil, ale o to víc, se mi líbilo, jak se na konci zachovali Tonda s En. Moc se mi líbily ilustrace.
Prašinu jsem si koupil částečně na radu jedné paní na festivalu DAFFF, částečně na základě popisku na zadní straně vazby, který hlásal, že se jedná o nástupce folgarovek, částečně proto, že ji vydala Paseka, která je mi sympatická, a částečně proto, že je to prostě hezká knížka.
Ale jak už tu někdo podotkl, o foglarovku se jedná opravdu jen tím, že je děj zasazen do mysteriózní části Prahy a hlavními hrdiny jsou děti. Nakonec je to možná dobře, protože když jsem po letech nějaké Foglarovy knihy četl znova, docela mě zarazila ta nízká literární úroveň, kterou jsem jako dítě přehlédnul. Ale o tom zase jindy.
Na Prašině je hodně vidět, že je to autorova prvotina. Poměrně zajímavý příběh Prašiny, jakožto místa, a záhady kolem ní dokázaly udržet moji pozornost až do konce, za což kniha vděčí celkem svižnému tempu. Dokud se kniha pohybuje jen v té tajuplné rovině bez akce, je opravdu dobrá. Pak ale na scénu přichází poměrně směšné akční scény (někdo neustále o něco zakopává, plány nejdou tak, jak si hrdinové představují, protože vždycky nějaký klíčový předmět selže...), stereotypní postavy (tlustý mocichtivý milionář, blábolící stařena, záporákův poskok-mlátič, ...; výjimkou budiž jen En, se kterou má protagonista platonický vztah a je ve všem asi o tři třídy schopnější než on) a logika, která je v některých místech překvapivě promyšlená a jindy dost hlasitě skřípe (např. proč na Prašině, kde nefunguje elektřina, nefungují ani auta, která jsou poháněna spalovacím motorem). I dialogy jsou takové typicky začátečnické, plné zbytečných uvozovacích vět a slov jako "no", "totiž", "vlastně".
Dvě hvězdičky se možná mohou zdát málo, ale ta kniha není špatná. Chtěl jsem ji ohodnotit "objektivně", ale jako první oficiální kniha to je docela dobré. Doufám, že autor bude v psaní pokračovat a v dalších dílech plánované trilogie výše zmíněné neduhy přepere. Každopádně jako dobrodružnou knihu pro děti bych ji určitě doporučil.
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství parta dětí pro dospívající mládež (young adult) pro chlapce Cena Jiřího Ortena (nominace)Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Čte se to dobře, rychle, ale dávat přívlastky jako nový Foglar, úžasná kniha pro mládež, je hodně nadnesené. Graficky dobře udělaná kniha se zajímavým obsahem. Scifi moment v podstatě nic moc, místo party dětí vlastně jen dvě, z nichž vidíme do hlavy jenom jednomu, jazyk, jak už bylo zmíněno, velmi prostý. Bez reklamy by kniha zapadla. Srovnání s Ransomem i Foglarem kniha nesnese. Ale už se těším na druhý díl.