Prašina
Vojtěch Matocha
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při něm musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi četla celkem dobře, jen pořád nějak nechápu, jak o ní někdo může tvrdit, že je podobná Foglarovkám. Z principu mi foglarovská přišla možná lokalita (umístění v Praze, tajuplné prostředí), ale jinak to s Foglarem nemělo společného vůbec nic. Moderní technologie běžně v knihách moc nemusím, ale tady to bylo využité s citem a celkem přirozeně, proč ne. Běžně čtu doma osmiletému synovi knížky tohoto ražení, ale tuhle jsem četla nejdřív sama a číst mu ji nebudu. Nějak na mě působila zbytečně násilně, střelba, Patrikův pád, snaha o odklizení nepohodlných svědků mi vnukávala pocit, že čtu knihu pro děti kříženou s klasickou současnou detektivkou. Taky jsem měla pocit, jak už někdo níže psal, že inspirace pochází z jiných knih, které jsem četla dřív, a to mi nepřišlo úplně ideální. Ale abych jen nekritizovala, oproti mnoha jiným mě nerušil "románek", který se vyvíjel v průběhu knihy, pokud jsem si odmyslela, že knihu někdo srovnává s Foglarem (kde by něco takového bylo naprosto nemyslitelné) :)
Zajímavý příběh, kterému rozhodně nechybělo napětí, originální námět a hezké ilustrace. Ke konci jsem se už občas v Prašině trošku ztrácela, což ale klidně může být i tím, že už jsem z dětských let poněkud odrostlá. V každém případě se mi knížka líbila a jsem zvědavá, jak se bude líbit devítileté vnučce.
Zatímco Foglar už se dneska pro archaičnost stylu skoro nedá číst, Matocha důstojně převzal štafetu. Příběh má všechny atributy dobrodružství, a přitom zůstává čtivý a dobře přístupný současnému dětskému čtenáři.
Jako rychlé šípy, jen v trochu moderním podání. Zajímavý příběh, zajímavé střídání různě psaných pasáží. Velmi pěkně ilustrováno.
Poslední dobou poslouchám spíš knihy, které se dají nazvat "kulisovými" a jsou tak na 50 %.
dvě a půl hvězdičky nemáme, takže tři.
Velice povedená kniha, plná dobrodružství. Kniha se krásně čte, parádní kousek pro kluky i holky. Četli jsme ji společně se synem a budeme rádi, pokud pan Matocha něco přidá.
Děkujeme, jen tak dál.
Zajímavý nápad, který mnohé sliboval. Těšila jsem se a byla jsem zklamaná. Přišlo mi to jako mix několika knih - zejména Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, trochu Foglara (ale opravdu jen trochu) a ještě několika dalších, ale tam to nebylo tak okaté. To, co mi vadilo na Sirotčinci, mi vadilo i tady. Oba autoři perou napětí pod tlakem tak, až to přesáhne míru a přestane vás to zajímat. To uměl báječně Foglar. Z ničeho vybudovat atmosféru tak, že ji dávkoval po troškách a odhaloval jen to nejnutnější. Hodně mě rušily zbytečné popisy. A neustálé honičky s padouchy, které vždy "deux ex machina" dobře dopadnou. Na to, co se tam dělo, to bylo zbytečně dlouhé.
Je to autorova prvotina. No, když se to tak vezme, tak ani první kniha od Foglara nebyl nějaký zázrak.
V rámci žánru fajn. Z Prašiny jako temného místa v centru Prahy by se dalo vytřískat víc, ale tak to je jen můj Neil Gaimanem ovlivněný mozek a asi už by to pak byla jiná kniha. Každopádně za mě dobrý a nominace na ML zasloužená.
Prašina je zajímavou variací na foglarovské příběhy, je čtivá, napínavá, ale má i své mouchy. Toho bloudění po Prašině je příliš, takže prvotní tajemno se omrzí, taktéž honičky s padouchy se neustále opakují, což rovněž příběhu ubližuje. Existence Prašiny je zajímavá, je to dobrý nápad, ale zároveň akceptování takového místa v dnešní Praze, dokonce naprosto přesně lokalizovaného, může vyžadovat od čtenáře určitou námahu. Právě od míry ochoty tento fakt bez reptání přijmout, nebo nad ním uvažovat, se odvíjí i úspěšnost knihy u čtenáře. Hanuš Nápravník je fascinující osobnost, důstojnějšího nástupce si Jan Tleskač nemohl přát.
Prašina je zatím nejnapínavější kniha pro děti, co jsme s dcerou 11 let četly. Vy, dospěláci, Vám kritika nepřísluší. Prostě jste již moc velcí ... velmi doporučuji.
Foglarovský duch žije, ale Prašina rozhodně obstojí i sama o sobě. Její předností jsou dobře napsané charaktery, strhující děj, i současný jazyk. Ideální předloha pro film. Navíc hlásím velké plus za vynikající ilustrace Karla Osohy i vynikající partnerskou chemii ústředního dua. Vivat!
Vrostla jsem na Foglarovi a toto mi jej dost připomínalo. Akorát milostná linka tam být nemusela, to bylo trochu rušivé.
Námět a začátek výborný, nastavenou laťku se ale autorovi nepodařilo udržet. Neustálé bloumání Prašinou se stalo monotónní a původní tajemná atmosféra se vytrácela. Proti dospělým protivníkům sice děti realisticky nemají šanci (to je třeba ocenit, nejsou to žádní nindžové), ale o to víc musí vstupovat do hry náhoda. Milostné poblouznění mě popravdě trochu rušilo. A nejvíc si podle mě autor podkopal nohy pointou, Prašina na mě podle líčení začala působit jako nevlídný, nepřátelský, vybydlený prostor, žádné romantické a idylické místo, kde se zastavil čas, takže jsem se prostě neztotožnila s důvody pro její zachování. Samotný nápad na Prašinu a její nejdůležitější osobu, její historie a zčásti i dobrodružná linka mě zaujaly, celkově ale pro mě knížka zůstala na půli cesty.
Taková jakási kniha na způsob Foglara,sice s prvky fantasy,ale čtivá.Za mě ano takový lepší nad průměr,pro děti vhodné psáno lehkou rukou,žádné zabíhání v textu zpátky a tak.
Velmi dobrá kniha . Skvělá odreagovačka . Po celou dobu napínavá a moc jsem si ji užil . Těším se na další knihy od autora .
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství parta dětí pro dospívající mládež (young adult) pro chlapce Cena Jiřího Ortena (nominace)Autorovy další knížky
2018 | Prašina |
2019 | Černý merkurit |
2020 | Bílá komnata |
2022 | Křídový panáček 1/7 |
2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Kdybych byla dospívající dítě, určitě bych Prašinu chtěla číst a doporučovala bych ji spolužákům. Hodně mi připomněla Rychlé šípy, které jsem ve svých 11-13 letech úplně hltala.
Prašinu jsem si přečetla ráda a i když jako dospělá vnímám některé zápletky jako trochu naivní, knížka mě bavila a budu ráda, az si ji jednou přečtou i moje děti. Povedly se také ilustrace.