Pravda nebyla k dostání
Lucie Hlavinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513082/bmid_pravda-nebyla-k-dostani-64149c6d2e5dc.png
4
252
252
Co všechno vám můžou vzít? Historický román od autorky bestselleru Kdo šije u Podolské. Píše se rok 1982 a v patnáctileté Janě se kromě dospělosti probouzí i poznání, že s minulostí její rodiny není cosi v pořádku. Otec před rokem zemřel a v matčině ložnici se ukrývá sešit plný nepochopitelných zápisků. Prarodiče se chovají přinejlepším výstředně a mluvit před nimi o některých tématech je tabu. Jana dospívá v totalitním bezčasí, přesto není otupělá – a tak se pouští do pátrání. Dokáže najít pravdu o rodinné historii i vlastní identitu?... celý text
Přidat komentář
Zajímavá knížka, moc se mi líbí styl psaní autorky.
Děj se odehrává prakticky v době mého dětství, takže jsem k hlavní hrdince měla opravdu blízko - šedá komunistická poklička dusila všechno a všechny. Kdokoliv vyčníval, byl špatný. Pro mě šokující informace a násilném odebírání dětí od rodin z náboženských důvodů. Kristepane, ještěže už jsme jinde!
To bylo taaak zdlouhavý, že jsem myslela, že tak tenkou knihu snad nedočtu. Příběh měl zajímavé téma, ale způsob vypravování velmi pokulhával.
Moc se mi líbí, jak paní Hlavinková píše. Vrátila jsem se do dětství, na základku, úplný posun v čase.
Příběh velmi zajímavý a smutný, několikrát jsem měla slzy v očích.
Jana byla vykreslena velmi uvěřitelně, přesně tak 15 letá holka za totáče přemýšlela, kluci, hadry, zábava, písemky, kamarádky, a nějací soudruzi… když objevila tajemství, zmatená a vykolejená, bála se cokoliv dát najevo. Proč se prostě nezeptá? Ve spoustě rodin se o spoustě věcí nemluví, nikdy.
Jsem ráda, že kniha dopadla dobře, bylo tam té mizérie mnoho.
Líbila se mi i sebevědomá a přímá Dita, ta měla přečtený režim i lidi kolem sebe. Když člověk pronikl pod tvrdou slupku, viděl, že jde jen o obranu.
Kniha se čte moc dobře, není tam hluché místo. Zaujal i seznam použité literatury, určitě některé tituly vyhledám. Děkuji.
Máme tu vylíčený život v totalitě a kdo si to prožil, ví, že se to autorce povedlo zaznamenat opravdu pravdivě a krutě, protože takové to také bylo. A nikdo nechtějme, aby se to vrátilo. "Taková byla doba...a vlastně pořád ještě je, moc se toho nezměnilo. Jedině my se můžeme změnit." (str. 208). To považuji za hlavní myšlenku, sice z roku 1982, ale udávání, pronásledování a tresty za jiné politické názory se můžou stát smutnou realitou v každé době. Nešlo neptat se, zda i dnes je pravda k dostání? Všechny hvězdičky nedávám jen kvůli některým nepodstatným, i když trochu rušivým detailům, jako je neobvykle často popisované zvracení a na patnáctiletou dívku mi přišla Jana stylem vyprávění až moc naivní a že by třeba v tomhle věku nevěděla, co se dělo v roce 1968?
Příběh patnáctileté dívky mne nebavil. Naivita až hloupost hlavní postavy nepůsobí věrohodně.
To byla zase parádička. Skvěle, po kouskách skládaná minulost. Jana najde maminčin černý sešit, ve kterém je pohádka. Nebo to není pohádka? V zašifrovaných jménech nakonec poznává mamky minulost, o které neví vůbec nic. Poznámky jsou ale neúplné, nejasné, spoustu věcí si domýšlí jinak.
Kniha pojednává o žití v komunistickém Československu. Věrně zachycená tehdejší doba. Vlastně nikdo nedělal to, co by chtěl, ale co vyhovovalo soudruhům. A co všechno lidem udělali jen proto, že měli jiný politický názor, víru v Boha, jiné myšlení… mám jedno přání, aby lidé nezapomněli a četli takovéto knihy.
Postavy jsou autentické, všem jsem věřila všechno co říkali a dokázala si je živě představit. Janu její nejlepší kamarádku Svaťu, kamaráda Petra. Později jejího přítele, učitelky, ředitelky v dětském domově i největší oblíbenkyně ve třídě.
V některých místech mě kniha šokovala. A to jak chováním rodičů Pavli (babička a děda Jany), tak tím systémem. Jednu věc, která se soudruhům nelíbila, použili na několik lidí, aby jich semleli co nejvíc.
Velmi se mi líbil styl psaní. Knihu jsem přečetla na dvě otevření. Zavzpomínala, i když já jsem jen „líznutá“ komunismem, vím toho spousty z vyprávění rodičů, hlavně taťky. V jeho původní rodině byl politický vězeň …
Kniha je o odkrývání minulosti jedné rodiny. Která by si žila úplně jinak, kdyby žila v jiné době. Roky 1955 – 1982 nebyly úplně růžové. Čtěme takové knihy a nezapomínejme. Ne jen válka byla hrozná!!!! Doporučuji.
Autorka v příběhu skvěle popsala nejen dospívání v komunistickém Československu ale i komplikované rodinné vztahy. Většinu knihy vás autorka drží v napětí, co že to rodina skrývá a vás to nutí číst dál a dál. Já sama měla několik tipů a byla během čtení neuvěřitelně napnutá, příběh je neuvěřitelně čtivý a máte tak pocit, že s hrdiny sedíte v obyváku a jste součástí příběhu.
Nenechte se odradit, pokud vás vyprávění nestrhne od prvních stránek, i mě chvíli trvalo, se do příběhu ponořit. Ke konci jsem si pak šetřila stránky, protože se mi nechtělo Janu a její rodinu opustit.
Pro mě je knížka ideálním mixem mých oblíbených témat v příbězích - česká historie a mezilidské vztahy. Zase jsem se díky knížce o naší zemi dozvěděla něco víc. Autorka mě potěšila i seznamem zdrojů na konci knihy.
Autorku ráda čtu,,píše o zajímavých tématech,a tohle je jedno z nich,,Kniha je smutná,k zamyšlení,o dospívání v těžké době,dobu jsem zažila,,tak jsem se dokázala vcítit,,kniha má moc pěknou obálku,,
Opět jsem nadšeně sáhla po knize mé oblíbené Lucie Hlavinkové, a znovu jásám!
Sledujeme příběh patnáctileté Jany, která vyrůstá v totalitě, zemřel jí nedávno tatínek a prarodiče se chovají docela zvláštně. Jana má stále pocit, že její rodina něco tají nebo přinejmenším jí neříkají pravdu. Pustí se tedy do vlastního pátrání, co za tím vším vězí. A jak postupně rozkrývá rodinné tajemství, přichází na velmi zajímavé věci!
Líbilo se mi vyprávění z pohledu dospívající Jany, která, ač někdy trochu naivně, ale s tvrdohlavostí náctileté, šla za svým cílem - dozvědět se pravdu. Skvěle vykreslené prostředí totality, které si jistě dovedou představit i později narození, kteří tuto dobu nezažili. Příběh má spád, napětí a je velmi čtivý.
Další kvalitní román se zajímavě zpracovaným tématem naší historie. Velmi doporučuji!
Patnáctiletá Jana prožívá běžné starosti a radosti dospívající slečny. Řeší školu, chlapce, ale přeci jen je v něčem maličko jiná než ostatní děvčata. Zjistí totiž, že její rodina skrývá tajemství, které by ráda rozluštila a dozvěděla se tak pravdu. Vše začne jedním dnem, kdy se hrabe v mámině skříni a najde sešit s pevnými deskami. Dočítá se v něm o podivných situacích. Zní to jako pohádka, ale přesto nevěří tomu, že to pohádka opravdu je. Z celého textu je spíš zmatená a nechce se ptát své maminky, protože by ji nerada rozrušila. Před rokem jí totiž zemřel manžel a Janě milující otec. Prarodiče se taky chovají podivně, když Jana zabrousí s otázkami do minulosti a tak vezme vše sama do své hrsti a pátrá. Pátrá a hledá až se dozví šokující informace, které si sama v sobě musí nejprve srovnat...
Knížku doporučuji všem. Opravdu všem, kteří si chtějí přečíst kvalitní společenský román, kdy je otevřeno jedno téma. Možná i několik témat, která rezonují ve společnosti. Já se našla hlavně v tom jednom, které vám v recenzi určitě neprozradím, abyste byli stejně tak překvapení a spadla vám brada jako mně.
Knížka mě bavila. Občas mě tedy trochu štvalo až příliš dětské a nivní Janino smýšlení, ale příběh jako takový byl poutavý. Zajímalo mě, jak všechno skončí, a to mě nutilo číst bez přestání dál.
Mně se kniha líbila, i když ze začátku byla vážně jako pro náctileté, tak mě vrhla do vzpomínek na mé podobné problémy v tomto věku a bylo hezké zavzpomínat na první lásky. Moc se mi líbila linka tajemství, které Jana postupně odhalovala a jak se s tím vypořádala nejen ona.
Kdyby to nebylo to smutné čtení, tak to opravdu mohl být dívčí román. A proč vlastně ne. Příběh z nedávné historie, kdy někdo stál frontu na pomeranče, někdo na knihy a někdo bránil svou víru… Přečetla jsem se zájmem a chutí.
Na knihu jsem se od autorky těšila, ale nesplnila úplně mé očekávání. Celé mi to přišlo jako čtení pro náctileté.
Ze začátku mě styl vyprávění moc nevyhovoval, ale potom mě příběh chytil a už jsem knížku neodložila až do konce. Pronásledování k vůli náboženství bylo běžné i když umístění dětí v dětském domově mě překvapilo.
Každá rodina má nějakého kostlivce ve skříni. A když se k tomu přidá komunismus...
(SPOILER)
Me se knizka moc libila a uplne nerozumim tomu, proc ma tady tak spatne hodnoceni.
Pribeh byl verohodny, poutavy (zhltla jsem jej jako malinu ctenim pozde do noci) a psani z pohledu patnactilete holky bylo osvezujici. Libily se mi i male detaily z kazdodenniho zivota v 80-tych letech.
Taky mi prislo fajn, ze vsechny dejove linky mely rozuzleni, to dnes v dobe mody otevrenych koncu neni samozrejmost. Zaver s odkazem na clanek na zacatku, na ktory jsem v prubehu cteni jiz zapomnela, je taky docela originalni.
Drobnejsi vytky mam k nasledujicim bodum:
1. Dynamika ve tride Jany mi prisla zidealizovana- neznam zadnou tridni mrchu, ktera by ve skutecnosti byla jen zranena holka, touzici po pratelstvi s temi min "cool".
Stejne tak ve tride Janiny maminky- ze cela trida svorne stoji za ne moc oblibenou spoluzackou a da to "sezrat" Kiljovi mi prislo trochu pohadkove.
2. Uplne jsem nepochopila, proc Olda cekal na shledani tolik let, kdyz mu rodina tak chybela. Hlavne se sestrou Pavlou, se kterou se nerozesel ve zlem, se klidne mohl pokusit setkat driv, jakmile trochu "vychladl".
3. Kdyz uvazim, jak se v 50-tych letech pronasledovali i "obycejni" katolici (treba umuceni kneze Toufara, vezeni pro reholniky, uranove doly), tak mi potrestani Pavlinych az temer extremnich rodicu prislo az neuveritelne mirne. Za neposileni deti do skoly by meli problemy se socialni peci i dnes...
Ale vsechno spis mensi veci, ktere me vyznamne nerusily.
Štítky knihy
pro ženy sekty česká literatura rodina tajemství socialismus adventisté české romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kdo šije u Podolské? |
| 2019 |  Apatykář |
| 2022 | Pravda nebyla k dostání |
| 2019 | Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola |
| 2017 | Sestry Foxovy |
(SPOILER) Kniha o době mého dětství a mládí, také jsme chodili recitovat, často i v ruštině, pochybují,ze ti soudruzi v sále nám rozuměli. O Adventistech jsem nic moc nevěděla, ani o odebírání dětí rodičům vyznávajícím tuto církev. Všemocní komunisti mohli všechno. Kniha se mi líbila, jen to,jak to všechno na konci zapadlo do sebe,se mi zdálo dost nepravděpodobné.