Pravda nebyla k dostání
Lucie Hlavinková
Co všechno vám můžou vzít? Historický román od autorky bestselleru Kdo šije u Podolské. Píše se rok 1982 a v patnáctileté Janě se kromě dospělosti probouzí i poznání, že s minulostí její rodiny není cosi v pořádku. Otec před rokem zemřel a v matčině ložnici se ukrývá sešit plný nepochopitelných zápisků. Prarodiče se chovají přinejlepším výstředně a mluvit před nimi o některých tématech je tabu. Jana dospívá v totalitním bezčasí, přesto není otupělá – a tak se pouští do pátrání. Dokáže najít pravdu o rodinné historii i vlastní identitu?... celý text
Přidat komentář
Mě se kniha líbila. Ze začátku mě teda iritovalo, jak nikdo nechce Janě nic říct a dělají z ní hlupáka.
Naivní kniha jako pro náctileté.Dočetla jsme jen ze zvědavosti a i rozuzlení bylo velmi nepravděpodobmé.Styl psaní kombinace Rudolf Lanzová.
Román pro Husákovy holky jako dělaný, i když ho napsalo děvče narozené o hodně později. Jako historička zde však dostala do příběhu hodně detailů z doby reálného socialismu i z krutých padesátek. V té době to nikdo neměl lehké, ale příslušníci nepovolených sekt trpěli mnohem více. Dobře nastudovaná historie i její čtivé zpracování.
V některé recenzi na tuhle knížku jsem četla, že je to takový dívčí román jako od Lenky Lanczové. S tím bych úplně nesouhlasila. I když je příběh popsán z pohledu patnáctileté Jany, je hlavním tématem spíš doba minulá, kdy pravda opravdu byla nedostatkovým zbožím. Kdy byli lidé trestání za své názory, za své vyznání, za to, když nešli "s davem". Knížka se mi četla velice dobře, i když téma v ní bylo neveselé. Těším se na další knížky od této autorky.
Knížka se mi líbíla, děj v ní rychle ubíhal, byl záhadný, ale také plný běžných starostí puberťacek vyrůstajících počátkem 80. let. Ocenila jsem popisy drobností, na které si sama z dětství pamatuju (tekoucí mléko v přepravkách v samoškách, jak to tam vonělo, protože u vstupu se mlela na strojcích káva, ale dál nakysle páchlo kvůli tomu mléku apod.). Souzním s výbornou recenzí od eva3992 tady. Jedná se o další povedenou knížku od Lucie Hlavinkové, tentokrát přístupnou i pro náctileté.
Příběh patnáctileté Jany, která najde matčin deník plný podivných poznámek. Jana by ráda objasnila, co znamenají a jaké má její rodina tajemství. Vše se odehrává v roce 1982 a vzpomínkami se vracíme i do šedesátých let. Tím se dostáváme do nelehké doby naší historie.
Musím říct, že se autorce podařilo skvěle uchopit jedno téma z naší historie, o kterém se možná až tak moc nemluví a nepíše. S lehkostí ho převedla do románu, kdy vše sledujeme z pohledu mladé dívky a tím to působí velmi jednoduše. Je to tedy příběh přístupný opravdu všem.
V knize jsem se vrátila do mého dětství, skvěle vykreslena atmosféra, ale hlavně konkrétní vzpomínky. Účesy, oblečení, ale třeba mlýnek na kávu v obchodě, drobnosti, které mě donutily se usmát a zavzpomínat.
Knížka byla velice čtivá, psána s lehkostí. Děj je napínavý, dost se toho v knize děje, ale i přesto mi přišel pomalejší a vadily mi časté otázky, které si Jana dávala a které se v průběhu opakovaly.
Každopádně je to příběh, který osloví různé čtenáře. Ti starší zavzpomínají na dobu, ve které žili, ti mladší se toho můžou dost dozvědět. A navíc to zpracované téma je opravdu zajímavé a docela dlouho jsem v příběhu netušila, jaké tajemství vlastně Jana odhalí.
Knížky od Lucie Hlavinkové mám moc ráda a rozhodně je budu i nadále vyhledávat.
Neobyčejně dobře napsaný a prudce čtivý román o dívce, která dospívá za socialismu v 80.letech a snaží se rozluštit rodinné tajemství. Po delší době opravdu dobře napsaná kniha od české autorky, určitě sáhnu i po jejích dalších románech.
Tuto knihu mi doporučila kamarádka. Ví že já ráda čtu o minulém režimu, ale jsem překvapená, že ona něco takového četla.
Vím, že komunisti postihovali věřící, ale nikdy jsem nečetla knihu o jiné víře než o katolické. Samozřejmě převážná většina těchto témat je o zabavení majetku, kulacích atd. Což jsem taky čekala a byla jsem překvapená, když tomu tak nebylo.
Kniha se mi líbila jenom mi možná přišla trochu naivní.
Naprosto skvělé čtení, sama jsem nečekala, že by mě tak bavil příběh patnáctileté holky.
Je to poutavé a četla jsem, dokud jsem nedočetla.
Hvězdička dolů je za:
- prapodivnou a patologickou fascinaci zvracením (zvracel tam každý na každé stránce)
- za větu "Renda ji políbil zpět" (z tohoto obratu se mi chtělo zvracet taky :-D)
- za legíny v roce 1982
Ale jinak fakt hodně dobrý.
Není to moje první knížka od Lucie Hlavinkové a určitě ne ani poslední. Moc se mi líbilo, jak mě paní autorka dokázala vtáhnout zpět do svého mládí, mnohé situace i zapomenutá slova opět vypluly na povrch a já se v nich našla. Ach, to mládí... Pravdou však zůstává, že každá doba má své plus a mínus a i v dnešní době nejsou jen plusy, ale i mínusy. A to hodně. Nemám moc ráda narážky na politiku, dodatek na konci je určen mladé generaci, to chápu.
Takže moje milé kamošky, Jano a Sváťo, bylo mi s vámi fajn. Tak nějak to bylo, takové jsme byly a kdoví, jak třeba za dvacet let zhodnotí další autor tuto naši dobu.
Je dnes pravda k dostání ?
Více méně se shoduji s komentářem lenkyBajzy. Příběh je odvyprávěný jednoduchým jazykem - až mě to chvílemi odrazovalo od čtení.
Zhruba od poloviny knihy už jsem tušila, co se stalo a jak příběh skončí. Až potud se s předchozím hodnocením shoduji.
Ale vzhledem k tomu, že jsem dospívala ve stejné době jako hlavní hrdinka, musím se autorky zastat. 80.léta jsou vylíčená velmi věrně a chování hlavní hrdinky odpovídá náctiletým té doby. Ano, mnoho teenagerů opravdu netušilo, co se stalo v roce 1968. Rodiče chtěli svoje děti chránit a učitelé nesměli mluvit.
Hodnotím knihu třemi hvězdičkami, právě za připomenutí doby, kterou dobře znám.
Není to poprvé, co budu psát, že knihy Lucie Hlavinkové mám moc ráda. A ani tato novinka se nestala výjimkou. Příběh mi byl svým způsobem velmi blízký, protože sama jsem v té době vyrůstala. 80.léta zde autorka zachytila velice věrně, sama si je pamatuji. Tento příběh je hlavně o dospívání v době, která vůbec nebyla jednoduchá. Pokud jste v komunismu vyrůstali, víte, o čem mluvím a dnešní mladé generaci může kniha zase ukázat, jak to kdysi za nás bylo. Lucie Hlavinková píše velmi poutavě, lehce, rádoby jednoduše, ale každá z jejích knih se mě nějakým způsobem dotkla. A tady tato obzvláště, protože téma, na které v knize, díky odkrývání minulosti Janiny rodiny, narazíte, je strašné.
Pokud máte rádi knihy českých autorek zabývajících se naší ne až tak dávnou minulostí, rozhodně knihu PRAVDA NEBYLA K DOSTÁNÍ doporučuji.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Tohle bylo trochu šlápnutí vedle... kniha byla má první od této autorky, koupila jsem si ji bez čtení jakékoli recenze, prostě mě zaujala v knihkupectví.Nebyla úplně špatná, ale... prostě mi nesedla.
Styl vyprávění byl příliš jednoduchý, děj místy předvídatelný. Co mě však vytáčelo nejvíc, byla Jana... opravdu jí bylo v roce 1982 patnáct let, vůbec se nezajímala o politické dění, které prostě muselo být všude??? nemyslím, že by měla bojovat proti společnosti nebo bezmyšlenkovitě vstupovat do různých organizací, aby jako správný pionýr využívala různé funkce... ale názor na celou situaci mít opravdu mohla, dle mého musela... působila jako naivní, hloupá, šestiletá holčička. A opravdu neznala události z roku 1968, kdy nás sovětští bratři přijeli "osvobodit"? Touto událostí soudruzi v 80.letech krmili kde koho...
Abych ale jen nekritizovala... příběh sice byl předvídatelný, ale četl se s lehkostí. Autorce se povedlo propojit osudy všech postav, což nebývá vždy povedené:)
Knížka Lucie Hlavinkové se odehrává částečně v roce 1982 (vyprávěno z pohledu patnáctileté Jany, která řeší všemožné rodinné i školní záhady) a částečně v padesátých a šedesátých letech 20. století. Místy vás překvapí, místy děj odhadnete, místy si vzpomenete na své dětství a připomenete si jeho světlé stránky, místy se otřesete nad tím, že jste prožívali totéž, a dobře jste se přitom necítili. Pro mladší čtenáře narozené v devadesátkách a později budou možná některé scény a fakta až neuvěřitelné, ale kdo to zažil, ví, že přitažené za vlasy to není.
Knížka je napsána velmi pečlivě a poctivě, vypravěcí styl je klasický, ničím zvlášť nepřekvapí, což se někdy může jevit malinko jako nuda. Nutno ovšem podotknout, že ačkoli se nám může zdát, že je styl až obyčejný, v praxi se pak ukáže, že málokdo vlastně dokáže psát tak, aby uspokojil opravdu široké spektrum publika. Lapidárně řečeno: kniha neurazí, ale ani nevzbudí nadšené ovace, ovšem klobouk dolů před autorkou, jaký příběh dokáže splést a jak civilně ho dokáže odvyprávět.
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐
Štítky knihy
pro ženy sekty česká literatura rodina tajemství socialismus adventisté české romány
Autorovy další knížky
2019 | Kdo šije u Podolské? |
2019 | Apatykář |
2022 | Pravda nebyla k dostání |
2019 | Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola |
2017 | Sestry Foxovy |
Tak tohle mě bohužel nebavilo :( Zde jsem výběrem podle obálky šlápla vedle. Téma by bylo i dobré jenom to zpracováni my vůbec nesedlo. Navíc nemám ráda když v knihách nejsou kapitoly a nemůžu si tak knihu dělit. Ale dočetla jsem to a to považuju za úspěch. Volila bych spíše knihu Listopád která má toto téma v knize také obsáhlé.