Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
Zvraty nabitý detektivní román o profesorovi literatury, na jehož zahradě se najde zakopaná jeho šestnáctiletá milenka.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
La Vérité sur l'Affaire Harry Quebert, 2012
více info...
Přidat komentář
Skvelý príbeh. Nie je to len detektívka, ale aj príbeh o láske, rodine, nedorozumení, výborne opísané postavy, prostredie, emócie, ...
Postupne sa prostredníctvom mladého spisovateľa odkrývajú tajomstvá jedného mestečka. Posledné časti boli neuveriteľne výborné a záver ma dosť prekvapil. Vôbec nie som prekvapená, že kniha získala niekoľko ocenení. Určite si prečítam aj ďalšie knihy od J. Dickera.
No, to byl zase oříšek. Když jsem začala číst, tak jsem nevěřila, že se doberu konce.
Můj první dojem: Panejo, to jsem si naběhla! Co to má znamenat?
Čtyřiatřicetiletý inteligentní a oduševnělý spisovatel a profesor Harry potká na pláži patnáctiletou dívenku kráčející ve vlnách a téměř okamžitě se do ní zamiluje, přestože ji předtím nikdy neviděl a nic o ní neví. Není divu. Nela je totiž velmi krásná a přitažlivá. Kdyby byla jen z poloviny tak hezká nebo dokonce nehezká,ale nesmírně sečtělá a inteligentní, kdyby měla hromadu stejných zájmů jako pan profesor, o nichž by s ním mohla donekonečna diskutovat a navíc byla i hodná a milá, mohla by se stavět na hlavu a milého profesora by určitě neuchvátila. Takže co? Muži se zamilovávají očima, to víme.... ale tohleto je fakt hodně naivní. Holčička, dítě, které má ve svém pokojíčku panenky, které k objektu své lásky vzhlíží s obdivem a neustále mu opakuje, jak ho miluje a chce být s ním celý život, to by měla být rovnocenná partnerka pro muže, jako je Harry? To ale není nic proti Harrymu, který sám se chová jako puberťák, chodí za ní, jak jen to jde, její jméno pořád dokola píše do sešitu, nedokáže myslet na nic jiného, vyznává jí lásku na cárech papíru, aniž by jí je předal, ale naopak se tomu strašlivě silnému citu brání. No tak tomu teda fakt věřím. Když se tedy dají dohromady a začnou se scházet, jejich dialogy jsou jak mezi Oldřichem Novým a Věrou Ferbasovou z filmů pro pamětníky. A že je to láska na celý život, tak tomu věřím tuplovaně. :D
Sám detektivní příběh mě bavil, protože mám ráda vyšetřování. Trochu mi to připomínalo oddělení Q. A taky tady byla jediná postava, která mi byla sympatická, a to seržant Gahalowood. Sice tam byla místa, nad kterými se nedá nekroutit hlavou, ale ke konci jsem fakt četla jako o závod. Takže za to napětí ve finále přidávám hvězdičku. A je pravda, že tuhle knížku asi dlouho nedostanu z hlavy.
Kdyby kniha skončila ve dvou třetinách, nemohla bych hodnotit jinak než plným počtem. To, co z Noly udělal autor ve druhé části knihy, bylo dle mého soudu poněkud přitažené za vlasy. O zbytečném natahování děje a vymýšlení nových pachatelů už vůbec nemluvě. Mám ráda v knihách zvraty, ale tady toho na mě bylo už opravdu moc. Bohužel jako celek musím knihu hodnotit jen jako průměr. Škoda, přitom začátek a rozjezd knihy byl perfektní...
Když čtu knihu, vskutku mě musí zaujmout první kapitola, pak čtu radostněji dál, i když ne vždy, je zbylá část knihy tak dobrá, jako první kapitola. Zde je nutné pochopit, že již v úvodu se píše detektivní román. A pokud to tak vezmete, nebudete zklamáni. Je to kus knihy (co do počtu stran), ale mě se to líbilo.
Já vlastně ani nevím, jak se tahle kniha dostala do mého seznamu "chci si přečíst". Obálka nevýrazná, snadno přehlédnutelná, název knihy divný a naprosto nezapamatovatelný. První dvě indicie, které mě měly varovat. Jenže pak jsem zabrousila na hodnocení Databáze knih a byla jsem u vytržení – 86%! jak to, že jsem knihu tak dlouho přehlížela, když četba, podle ostatních, vypadá na životní zážitek? Šupky dupky do knihovny! Zarazila mě tloušťka knihy, čekala jsem klasiku o 250 stranách, ale říkala jsem si, že možná proto je z knížky trhák. Je zkrátka tak skvělá, že jsou čtenáři nadšení, že autor nešetřil slovy a papírem. Omyl číslo dvě. Z příjemně načatého příběhu se po první třetině stala nepoživatelná snůška absurdností a balastu o ničem. Vyzdvihnu pár poznámek, které použili jiní uživatelé. Jsou velmi trefné:
Milonak: chvílemi telenovela, chvílemi super četba.
bezprezdivky: Originálně vyprávěný příběh, kterému ale ubližuje množství falešných konců, jeden až dva závěrečné zvraty by stačily
LOLYA: Tie zamilované listy (už nemám sladkých 15, ale to je aj na červenú knižnicu cezpríliž).
fofr-com: "Dobrá kniha, Marcusi, je taková, u které nám je líto, že skončila". Tak to byla poslední věta v úvodním odstavci Epilogu. A mně to bohužel líto není. 3/4 knihy jsem přemýšlela, jestli je to bráno vážně a nebo je to jakási parodie na detektivku
egan: Pri čítaní som sa chcel touto (absolútne nezmyselne) obsiahlou knihou umlátiť, aby som už nemusel ďalej trpieť.
Gargantua: spôsob, akým autor podceňuje čitateľa, jeho inteligenciu, pozornosť a trpezlivosť, je skutočne pozoruhodná.
Roubas: Dopisy, ale i rozhovory mezi Nolou a Quebertem, byly tak strašně kýčovité, umělé, hloupé, naivní, že by se za ně nemusely stydět hlavní postavy jihoamerických telenovel, nebo hrdinové německých romantických seriálů, které podobným způsobem, jako tenhle svádějí k předčasnému ukončení vlastního života
petrarka72: Dicker neumí napsat dialog, opakuje motivy do bezvědomí, mnohé momenty jsou už na první přečtení přitažené za vlasy tak, že to neospravedlní ani podceňovaný detektivní žánr
jana_briza: Když už jsem se prokousala na stránku 300, bylo mi líto knihu odložit a nedozvědět se konec, ale ve finále jsem byla ráda, že už to mám z krku
Já na tom byla podobně. Prostě jsem chtěla vědět, jak to vlastně celé bylo, ale neodvažovala jsem se text přeskákat, protože jsem pochopila, že nečekané zvraty jsou autorovo prokletím. Svědomitě jsem příběh louskala, nutila se nezvedat oči v sloup a nesmát se nahlas (ne, vtipné to opravdu nebylo). Připadal jsem si, jako bych sledovala televizi, na které někdo neustále přepíná mezi „Divokým andělem“ a „To je vražda, napsala“, přičemž jde o šestkrát vylouhované příběhy běžící ve třicáté repríze.
Dvě hvězdy dávám za velmi slušný rozjezd a pár pěkných myšlenek. Dokonale vše shrnul uživatel marlowe, jehož dlouhou a podrobnou recenzi doporučuji přečíst. Je v ní úplně vše, čím se jako čtenář cítíte být trýzněn, a mně osobně udělalo radost, že to někdo řekl za mě. Marlowe, díky.
Těžko napíšu originální komentář, byly tu už zmíněny snad všechny klady i zápory tohoto díla. Já se připojuji k nadšeným čtenářům a když jsem četla zde několikrát citovaná slova o pocitech z dobré knížky, která zazněla v epilogu, cítila jsem přesně ten zmiňovaný smutek a lítost, že kniha skončila.
Je zajímavé, že takový typický americký román napíše právě Švýcar. Kniha má klasické znaky společenského románu, americké maloměsto, rodinné vztahy, vztahy mezi obyvateli, veřejná tajemství, láska, přátelství, závist a nenávist. Ústředním motivem je detektivní zápletka a hlavně láska. Příběh je ozvláštněný zákulisím z knižního průmyslu a humornými vsuvkami přehnané péče maminky vypravěče. Zatímco většina knihy se odvíjí celkem pomalu a odhalení jsou pozvolná, posledních 100 stran je smrští zvratů, kdy už si člověk není jistý nikým a ničím.
Já jsem velice spokojená a děkuji mým oblíbeným čtenářům, díky nimž jsem se ke knize dostala. Těším se na Baltimorské, které si dám do seznamu.
Veľké prekvapenie pre mňa, nakoľko som sa ku knižke dostal v podstate náhodou a nemal som od nej takmer žiadne očakávania. Forme príbehu pomáhajú ozvláštnenia v podobe prepletania časových rovín, úryvkov z fiktívnych kníh či vyšetrovania a v neposlednom rade aj niekoľko zvratov, ktoré nechajú čitateľa v napätí takmer do samého konca. Čo mi však imponovalo na knihe najviac je, že hoci má dej primárne dané kriminálne kontúry, hlbšie pod povrchom sa skrýva príbeh lásky a tematika spisovateľstva s myšlienkami schopnými presiahnuť do života čitateľa. ".... Kniha je dobrá vtedy Marcus, keď nám je ľúto, že sme ju dočítali."
Naozaj výborná kniha. Má skvelý dejový spád a čo kapitola to prekvapenie. apropo, páčil sa mi nápad s číslovaním kapitol odzadu. V tejto knihe to má zmysel. Aj keď na môj vkus príliš veľa prekvapení a zvratov , ktoré by sa dali možno jednoduchšie a rýchlejšie vysvetliť, to ale neznižuje kvalitu tejto knihy. Takže tí čo majú radi dobrý a napínavý thriller, knihu odporúčam. U mňa plný počet.
Absolútne prepracované! Odporúčam! Dicker dej posúva dopredu pestrou škálou rozprávačských prvkov. Zvládnutie takto ohromne pestrej škály si vyžaduje až "matematické" nadanie. Takmer nič tu nieje lineárne, nájdeme tu retrospektívu v retrospektíve, a to v rôznych formách (nahrávky, spomienky postáv, klasická retrospektíva z pohľadu rozprávača, úryvky z kníh, policajné zápisnice, rozhovori o minulosti...). A keď sa kniha formálne dostane do roviny tu a teraz (takmer na konci), opäť sa Dicker vyhne lineárnemu rozprávaniu. Je úchvatne sledovať túto hru s časom, kedy spisovateľ väčšinu rozprávania tu a teraz bagatelizuje, a podstatné informácie skryje do retrospektív rôzneho druhu. Zápletka a lineárny príbeh je veľmi dobre postavený ale nebyť rozprávačskej mustry (ala kniha v knihe a pod.), tak by to nemuselo dopadnúť až tak dobre. Ak by bol určitý prvok vynechaný, napr. postava rozprávača a.k.a hlavného hrdinu (spisovateľa), a kniha poňatá ako klasická detektívka s hlavným hrdinom policajtom, a dej by bol lineárny od zločinu k objasneniu, samotný príbeh by až takú pecku nespôsobil. Negatívami knihy sa môžu zdať dve veci . Kniha je dlhá a postavy, láska a vzťahy medzi protagonistami niesu na tak veľkú plochu príliš dobre vykreslené. Mne osobne neprekážalo že láska je tu prostým idealistickým faktom nehodným prázdnej filozofie, predsa len ide o detektívku a červená knižnica je v príbehu skôr z nutnosti.
P.S.- plusom knihy je aj skvelí humor :)
Není mnoho detektivek, kterým bych dal bez váhání všechny hvězdy. A vůbec s jistou opatrností přistupuji ke všem knihám, které mají na obálce nápis BESTSELLER či upozornění na cenu, kterou kniha dostala. Podobně s opatrností přistupuji k oceněním na vínech :-) V tomhle případě jsem však měl poměrně jasno. Román-detektivka, který se na tenhle žánr nejprve příliš rozsáhlý, svými mnoha časovými vrstvami a dílčími příběhy, které jsou však umně propleteny, k tomu však plně opravňuje. Není to jen detektivka, ale také příběh lásky muže a ženy, příběh přátelství, příběh o vině a svědomí. I když se zdá být první třetina knihy poměrně poklidná, další část bortí všechny závěry, které jste si učinili, a závěr je zcela překvapivý. Je pravdou, že i komentáře zde se různí - od absolutního nadšení po absolutní zatracení. Jistě, knize je možno vyčítat řadu nedostatků - některá klišé, nedokonalé dialogy....Ale nelze jí upřít zvláštní formu prolínání časových rovin, nelze jí upřít schopnost upoutat pozornost čtenáře. A to je věc, kterou si na detektivce nejvíce cením. Takže za mne doporučení.
Tato kniha je román, detektivka a humor v jednom, ale především je brilantně napsaná.
Dva hlavní hrdinové jsou spisovatelé a každý z nich už napsal svůj velký román - takový, jaký touží napsat každý spisovatel. Já bych řekla, že autorovi se touto knihou povedlo něco podobného, v žánru detektivek určitě :-).
Příběh je výborně vystavěný, má spoustu dějových i časových linek, ale není problém se v něm orientovat. Mimo zločinu a nenávisti tu nechybí ani přátelství a velká láska. Nechybí ani humor, nejvíc pobaví scénky s nakladatelem a s maminkou Marcuse.
Rozuzlení není jednoduché, v závěru stále přichází nová překvapení, příběh se mění o nové skutečnosti. Přesně toto mám moc ráda.
Většinou knihy hodnotím podle toho jak mě baví. Pokud mě baví hodně, přehlížím drobné nedostatky, tady například kritizovanou spolupráci policisty a spisovatele. Pro děj to bylo nutné. Já jsem knihou nadšená, přímo jsem ji hltala ;-). Za mě si rozhodně zaslouží 5 hvězdiček a velké doporučení.
Tak trošku Červená knihovna v detektivním hávu (včetně vražd). Na druhou stranu je to opravdu čtivě napsané, občas jsem se začetl a 50 stran bylo pryč během chvilky. Osobně nejsem přítelem takto dlouhých knih, ale tuhle jsem přečetl za týden. Zároveň je to ale bohužel celkem dost přeplácané, je tam spousta nepravděpodobných věcí a to zejména spojení detektiv a spisovatel - respektive dvojice, která nakonec vše odhalí. A závěrečných přibližně 100 stran je vzorovým příkladem obrovské série zvratů a téměř bláznivých odhalení. Nicméně vše nakonec do sebe perfektně zapadne. Z mého pohledu trošku rozporuplná záležitost - chvílemi telenovela, chvílemi super četba.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední dobu četla. Navíc pro mě naprosto neznámá. Kniha o tom, jak píše spisovatel knihu o tom, jak jiný spisovatel napsal knihu. Skvělé zasazení do prostředí maloměstské Nové Anglie, přičemž části vyprávěné ze 70. let jako by prostupovaly přímo ke mně domů. Dům na pláži, rackové, dobové automobily, oblečení... to vše na mě z knihy dýchalo.
Příběh je vyprávěn ve spoustě časových rovin, proto je nutné sledovat datumy v názvech jednotlivých kapitol. Rozsah přes 500 stran vůbec nevadil - sice by se dalo polemizovat o množství domnělých pachatelů, jejichž jména nově vyplouvala na povrch, ale nakonec to vše dávalo smysl, takže se dá tato drobnost odpustit. Zajímavostí je i to, že se střídá popis reality (tedy to, jak se děj reálně odehrává) s popisy domnělými. Ale i to mě na tom právě bavilo. Mě jako čtenáře to udržovalo neustále ve střehu a snažila jsem se knihu číst v každé volné chvíli. Veliká spokojenost!
Sice je to hodně "tlustá " kniha, ale na konci mě mrzelo, že je konec. Děj měl spád, napětí, ale i v podtextu poučení. Samozřejmě je to detektivní román, tak je to psáno pro zábavu čtenáře.
Zřejmě ještě nikdy jsem nečetla knihu,která by ve mně vyvolala takové rozporuplné reakce. Nejprve mě kniha doslova vtáhla do děje a držela až za půlku. Pak mi začala rušit jistá zdlouhavost a říkám si,tak jak to s tou Nolou teda bylo. Autor rozehrál neskutečný "ping pong" a od jednoho podezřelého k dalšímu,takovou plejádu jsem nečekala..až mi to ke konci už bylo snad jedno,jaká je ta pravda o HQ...ještě teď mi z toho jde hlava kolem. Baltimorské jsem vychválila do nebes, ale zde jsem na rozpacích. Nemohu autorovi upřít snahu, bezmeznou fantazii a čtivý styl. ALE mám zároveň pocit, že buď má autor čtenáře krapet za hlupáky (např. nedokáži pochopit,jak může vyšetřující policista případ probírat s přítelem podezřelého) nebo to prostě jednoduše překombinoval či si zkoušel hrát na moderní Agathu Christie... Takže zavírám oči a dávám slabé 4*.
Tak toto bolo prijemne prekvapenie. Cita sa to uzasne, aj ked vidite kolko stran este mate pred sebou. Udalosti vrazdy , pred vrazdou a riesenie vrazdy po 33 rokoch podane z pohladov osob, ktore s celym tymto pribehom prisli do kontaktu. Uzasne ako citate-citate a zrazu sa dozviete, ze co a ako sa to tam vlastne stalo, ked svoj zazitok popisuje iny zucastneny a doplni tym svoju trosku v pribehu, popr. ako kusok po kusku vsetko pekne zapada do seba a pred vasimi ocami bezi FILM tejto knihy. Uz aj idem kuknut na filmove spracovanie. Niektore hlasky vas daju do kolien.
Ufff....půjčeno v knihovně, hodně dlouho se mi do toho nechtělo, protože to je tak tlustý - a protože těch detektivek a thrillerů jsem přečetla opravdu hodně - tak nějak jsem si říkala, že prokousávat se další...
Ale velmi mile mě to překvapilo, svěží, oproti všem těm ostatním severského typu, co jsou teď v módě, a co mě pomalu, ale jistě přestávají oslovovat. Nejraděj bych se do toho teď vrhla v originále :)
Opakování mi nevadilo, ano, je to dlouhé, ano, místy jsem se trochu ztrácela, ale vždyť o tom život je. Je v tom hodně z toho, jak lidé obecně přistupují k životu - naivita, předsudky, tajemství, láska, nedorozumění, strach z hanby, ponížení...všechno smíchané do jednoho velkého koktejlu.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány láska napětí spisovatelé švýcarská literatura krimi zmizení lidí osudové okamžiky zfilmováno – TV seriál prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
2013 | Pravda o případu Harryho Queberta |
2017 | Kniha o Baltimorských |
2020 | Zmizení Stephanie Mailerové |
Nikdy předtím jsem detektivní román nečetla. Ano, měla jsem k této knize předsudky, ale po první stránce jsem se přesvědčila, že jsou liché. Naprostá nepředvídatelnost této knihy mě moc moc bavila. No schválně, kdo z vás uhodl, kdo zabil Nolu? :) Za mě úžasná kniha plná zápletek.