Pravidla moštárny
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183858/bmid_pravidla-mostarny-yBV-183858.jpg
5
2818
2818
Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
The Cider House Rules, 1985
více info...
Přidat komentář
snad nejlepší kniha, co jsem kdy četla.... s filmem se nedá srovnávat :-) Doporučuju !!! :-)
Pravidla moštárny jsou zobecněním jakýchkoliv pravidel a také jejich kritikou. Irving kritizuje pravidla, protože jsou suchá, rádoby objektivní. Každým pravidlům chybí trocha svobodné vůle, lidskosti, pravidla prostě nemají žádnou poetiku. A k této kritice si vybírá pravidla z nejzásadnějších a to ty, jež rozhodují o životě a smrti nenarozeného dítěte. Na toto téma autor vyčerpal téměř všechny argumenty pro i proti, a to potraty nejsou jediným velkým tématem tohoto románu. Irving také zcela nepokrytě přiznává, že krom jiného, mu byly inspirací knihy Charlese Dickense a myslím, že kdyby Dickens mohl, i on by musel uznale pokývat hlavou.
Citace:
..."Ti, kdo se přimlouvají za životy nenarozených, by měli brát v úvahu i osudy živých"...
...Jeho však nezajímaly politické systém, byl jenom dobrým člověkem"..
Nemůžu než souhlasit s Violetti. Přestože je knížka z těch nejrozsáhlejších, co jsem kdy čet, tak jsem se rozhodně nenudil. Je to za a) stylem vyprávění, který vás bude bavit od začátku do konce, a za b) sbírkou postav, protože každá je neuvěřitelně zajímavá a mohla by mít pro sebe celý román.
Kritika filmu, že neni jak knížka a polovina tam toho chybí, ale podle mýho názoru neni na místě. Je pravda, že se vůbec neobjeví Melony a ani Angel, ale šestisetstránková knížka se prostě do dvou hodin bez kompromisů vmáčknout nedá. Pokud by tam měly být všechny postavy a celý děj, byl by problém obsáhnout to ve čtyřech hodinách. I přesto, že chybí nějaký podstatný dějový zvraty, tak celková atmosféra filmu a jeho výsledný efekt se dost blíží knížce, což vzhledem k jejímu ražení je docela obdivuhodný. Možná to bude i tim, že podobu scénáře i jeho zjednodušení oproti knížce dělal sám Irving.
Irving prostě umí psát! Jeho zvláštně poetický, uklidňující a přesto dojemný a občas dost drsný styl mě jednoduše baví. 615 stránek příběhu jsem sfoukla jako nic a už teď se těším na film. Homer Wells je hrdina, který si zaslouží být užitečný do poslední stránky. No a doktor Larch spolu se sestrami Angelou a Ednou si mě získali na sto procent. Upřímně řečeno mě i dojímal tvrdý příběh Melony, která to neměla úplně jednoduché.
"Buďme šťastni za doktora Larche a Homera Wellse. Doktor Larch a Homer Wells našli svou cestu životem. Dobrou noc, doktore Larchi a Homere Wellsi, jediní skuteční princové z Maine, králové Nové Anglie."
Začátek mi přišel bohužel dost zdlouhavý, ale tak poslední třetina, která byla plná zvratů, byla opravdu velmi povedená.
Podarila sa aj filmová verzia tejto knihy, ale čo si budeme hovoriť, predsa len v nej niečo chýbalo :-)
Právě jsem ji přečetla..a krásná! Typický Irving :) Hned se Pravidla moštárny zařadily mezi mé oblíbené knížky.
Po hodnocení mého okolí jsem čekala supr knížku, zvláště poté, co jsem přečetla Svět podle Garpa. Bohužel mě ale tolik neuchvátila. Svět podle Garpa je pro mě lepší.
Asi před hodinou jsem ten úžasný Homerův příběh dočetla. Jak skvostné dílo, jak vše Irving dokáže pospojovat s takovou lehkostí, vše do sebe zapadá, není tam hluché místo, prostě nádherné čtení.
Film jsem neviděla, nemohu porovnávat, ale v posledním komentáři ke knize bylo uvedeno, že je film zpracován bez postavy Melony a Angela scenaristé nenechali ani vyrůst ani vzniknout. Pro Boha proč vyškrtli tak důležité osoby?!
Nádherná kniha-jedna z mých nejoblíbenějších.Film mě ale dost zklamal. Není v něm ani polovina co v knize. Rozhodně doporučuji přečíst!
Prvních 150 stránek jsem myslela, že se u toho pozvracím, popis potratů fakt nemusím. Už jsem si myslela, že to snad ani nedočtu... Ale zatla jsem zuby a jsem za to moc ráda, protože nakonec se z toho vyklubala jedna z nejkrásnějších knížek, co jsem kdy četla a mám takový pocit, že se k ní ještě vrátím. A to i přes její rozsah.
Výborný roman, který umí vzbudit emoce a zároveň umí být i vtipný. Skvělý příběh s trošku pomalejším rozjezdem (který mě ale vůbec nevadil) s perfektně prokreslenými postavami (moji největší oblíbenci jsou princové Mainu a králové Nové Anglie, hodně zajímavá je i Melony) a podle mého názoru příliš rychlým závěrem (to je snad jediné, co bych vytkla). Ráda si v budoucnu přečtu nějakou další Irwingovu knížku - pokud bude z poloviny tak dobrá jako Pravidla Moštárny, bude to moc fajn čtení.
Naprosto úžasná kniha. Myslím, že jsem našla dalšího autora, kterým stojí za to obohatit knihovničku.
Prvně jsem viděla film, ale když jsem se začetla do knížky ... :) Jedna z mých nejoblíbenějších vůbec :)
Dle mého názoru nejlepší kniha od Irvinga, co jsem četla. Krásně vykreslený příběh. Rozhodně doporučuji!!
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potraty rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Ačkoli Svět podle Garpa mě dostával do kolen a je pro mě jakousi Biblí, ačkoli u Hotelu New Hampshire jsem se dojímala k slzám a chtěla se odstěhovat do Maine, tak na Pravidla moštárny nemá nic. Knihu dickensovsky dlouhou a obsáhlou jsem přečetla za pár dní a byla u vytržení u každé epizody, každé věty, každého slova. Je na ní cosi neobyčejného, cosi netuctového (nejspíš to bude jedinečností a praštěností postav) a tak tak irvingovského! Myslím, že je to jeho nejlepší dílo, ale to posoudím, až přečtu celou jeho bibliografii. Protože mu už navždy budu věrnou čtenářkou.