Pravidla moštárny
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183858/bmid_pravidla-mostarny-yBV-183858.jpg
5
2815
2815
Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
The Cider House Rules, 1985
více info...
Přidat komentář
Jednoduše řečeno, tohle byla perfektní kniha- úžasná. Začla jsem ji číst a poté jsem zjistila, že je to i maturitní četba, takže dvě v jednom. Film jsem viděla jen půl hodinky ale bohužel mě nenadchnul, nebyl vůbec podle knížky a nějaké důležité osoby jako např. Melony tam nebyli.
Úžasný film a ještě úžasnější kniha. Až jsem byla naštvaná, že to filmové zpracování neobsáhlo všechno, co je v knize. Což je ale normální a proto opravdu doporučuji knihu přečíst.
Tato kniha mě naprosto strhla, žila jsme s Homerem jeho divoký život. Líbil se mi občas perverzní nádech, ale přitom uvěřitelný příběh celé knihy.
Na začátku jsem měla problém se začíst, každý popis byl zdlouhavý a velice (kolikrát jsem si říkala, že zbytečně) zdlouhavý, ale pak si říkala, že Irving dobře udělal. Kniha dostala spád a já si najednou naprosto dokonale dokázala představit vše, co se v knize odehrává. Kniha je plná pocitů. Postava Homera mi přirostla k srdci.
Vyprávění, od kterého jsem se nedokázala odtrhnout.
Přečetla bych i přeskočených patnáct let.
Pravidla moštárny ke mně přišla během poměrně dlouhého období „čtenářského útlumu“ a nejspíš byla přesně to, co jsem potřebovala. Už na začátku jsem se do Homera zamilovala a chodívala jsem si číst s takovou radostí, jako bych s ním měla spíš jít na rande.
Je to takový ten pořádný román, kde mají všechny postavy svůj příběh nebo alespoň pořádné pozadí. Pro doktora Larche bych určitě neměla takové pochopení, kdyby do příběhu na začátku spadnul s cedulkou „starý, svérázný, zahořklý, přesto milující“. Ale když člověk pozná jeho život, promine mu i ten éter, no ne? Bylo zkrátka krásné, jak měla každá postava svůj smysl a místo ve vyprávění (možná s výjimkou konce, který byl lehce slabší a třeba roli Rose Rose jsem asi úplně nepochopila). Příběh se potom odehrává skoro nepřetržitě během několika desítek let. Vidět sirotky dospívat a dospělé stárnout bylo dojemné a zároveň skoro melancholické. Asi bych se s nimi sžila, i kdybych bývala nechtěla.
Co se mi taky hrozně líbilo, byl humor. Dost velkou část knihy tvoří poměrně naturalistické popisy potratů a podobných věcí, a některé pěkně cynické hlášky mě zastihly zcela nepřipravenou (ale o to hlasitěji jsem se pak smála). Ten naturalismus sám o sobě mi vůbec nevadil – větší problémy mi v knihách dělávají špatné postavy, a těch tu bylo pomálu.
Takže víte, co by Homer Wells odpověděl na otázku, jestli si tuhle knížku ještě někdy přečtu?
„Jasně.“
Do světa šel, "domovem pohlazen," pro košt poznání, košt pokušení. Sladký i trpký plod, /zá/visící na křehkosti bytí, utrhl ze stromu ŽIVOT.
Jako náruživá čtenářka Johna Irvinga jsem nemohla minout ani tento román. Musím ale bohužel říct, že mě oproti jiným jeho dílům zklamal. Možná i tím, že jsem ho četla v době, kdy vznikl stejnojmenný film, který ve své době přitáhl spoustu mainstreamových diváků, kteří v tom hledali něco, co tam nebylo. Prostě jako rebelujícího puberťáka mě to dokonale znechutilo :-) S odstupem musím přiznat, že román irvingovský je, ale stejně si dovolím říct, že trochu vybočuje.
Na tuto knihu se většinou obevují pouze velmi kladné komentáře, nicméně musím se přiklonit spíše k těm trochu negativním. Příběh mě bavil snad jen vprostřed, proto jsem taky knihu četla skoro 5 měsíců. Děj je opravdu velmi roztahaný, ale pak najednou zase extrémně rychlý. Moje romantické srdéčko si nestihlo užít ani žádného hezkého příběhu... konec už pak hodně uspěchaný, a proto celkově moc nadšená nejsem.
Kniha by byla dobrá jako povinná četba do základních nebo středních škol anebo ještě lépe by se tam z ní mohlo předčítat a spojilo by se příjemné s užitečným, nebyla by nutná sexuální výchova... :-D Často jsou popisovány takové detaily gynekologických postupů, u kterých opravdu neumím rozlišit správnost a ani po tom mé čtenářské oko netouží :-)
Irvingovy knihy mě vždy potěší svou polytematičností, hloubkou a intertextualitou. Jen bych ubrala na počtu stran.
Moc rozvleklé. Erotično , jako vždycky , ale unavující. Já to nakonec před koncem vzdal.
Je tak se nechat unaset pribehem to na Irvingovi zboznuji. Kazdy den si vychutnat par stranek knihy a zit s postavami nekolik mesicu. Krasny a misty kruty pribeh.
Zpočátku jsem měla trochu problém s autorovým stylem psaní a predlouhatanskym popisem jak okolí, tak postav, hlavně Homera, o kterém celá kniha je. Ale když jsem si na nej zvykla, zamilovala jsem si to. Tato kniha mne chytla za srdce a budu na ni dlouho vzpomínat! Nádherný příběh, který vás nezklame. Nenechte se odradit zacatkem. Na film se nedivejte, knize nesahá ani po kotníky ;).
Ke čtení mě nalákalo hodnocení knihy a tak jsem se do ní pustila i s manželem. Ale toto není nic pro nás. Oba jsme to vzdali, protože ta rozvláčnost byla děsná. Volný čas jsme raději věnovali jiným knihám.
Po velkou část knihy jsem se musela do četby nutit a několikrát jsem se modlila, aby už byl konec. Avšak jakmile ten kýžený konec nastal, zaplavila mě zvláštní směsice pocitů. Čtenář si náhle uvědomí, jak k němu jednotlivé postavy přilnuly a myšlenka celého díla mu rezonuje v hlavě ještě několik dnů po dočtení. Jediné mínus shledávám v tom, že tu samou myšlenku dokázal tentýž autor vecpat v příjemné, ne-li příjemnější podobě do 120 minutového snímku, aniž by divák znalý předlohy něco výrazněji postrádal (přestože pozměněných scén je ve filmu víc než dost). Z toho důvodu si myslím, že děj románu je zbytečně moc dlouhý a rozvleklý, především pak jeho druhá půlka, a to nemluvě o nepochopitelně nastavovaném závěru. Ve výsledku může bohužel tento styl psaní odradit nejednoho čtenáře...
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potraty rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Velmi pěkné. Příběh samotný zřejmě moc objevný není, ovšem v tomto případě jde spíše o zpracování než o samotný děj. Kniha je napsána velice hezkým jazykem a velmi pěkně přeložena - už jen proto ji stojí za to přečíst. Z pestré palety postav je nejzajímavější psychologie doktora Larche a způsoby, jakými manipuluje svým okolím. Většina ostatních postav někdy bohužel působí trochu jednodimenzionálně či karikaturálně (např. sestra Angela a sestra Edna jsou v podstatě zaměnitelné). Úvodní část knihy je poněkud zdlouhavá a obávám se, že některé čtenáře může odradit, nicméně druhá polovina (přibližně od chvíle, kdy se Candy a Wally objevují na scéně) je velmi čtivá. Kniha rovněž kvalitním a nenásilným (tj. v příběhu nevyčnívá jako pěst na oko) způsobem zpracovává stále aktuální téma legalizace potratů. Ostatně většina témat, kterých se kniha dotýká (např. potřeba někam patřit) je velmi nadčasová. Doporučuji.